autor: GossipGirl
Ráno mě probudily sluneční paprsky, které mě jemně šimraly na tváři. Rozlepil jsem víčka od sebe a ospale se rozhlédl po pokoji. Vlastně si ani nepamatuju, jak jsem usnul. Pamatuju si Billova záda mizící za dveřmi, a pak už mám totální okno. Zmoženě si lehnu zpět na postel a utápím se v myšlenkách na své ctěné dvojče. Jenom náhodou zabloudím pohledem na hodiny, a ve vteřině vyskočím z postele jako raketa. Už půl hodiny mám snídat a nemám ani sbaleno!
Navlíknu na sebe pár kousků oblečení, co najdu válet po podlaze. Zbytek věcí nacpu do tří velkých cestovních tašek. V koupelně přejedu zuby kartáčkem, dredy voskem a rovnou je stáhnu do velké gumičky. Kšiltku strčím do kapsy u kalhot, šátek do druhý, a jdu.
Před prosklenými dveřmi do jídelny se zarazím a nenápadně nakouknu dovnitř. Bráška tam ještě není, tak s klidem vejdu dovnitř. Pozdravím Géčka, naložím si na talíř vafle a usednu ke snídani.
„Tome, co ti to včera bylo?“ zeptá se Georg a Gustav se k němu hned přidává: „Už jsi v pohodě?“
„Jo, kluci, už jsem v pohodě. Chtěl jsem se vám omluvit za zkaženej koncert, nevím, co to do mě vjelo. Omlouvám se.“ Odpovím a pustím se do jídla. Kluci jen mávnou rukou, jako že je to v pohodě, a dál už na tohle téma nemluvíme.
S tím, že moje dvojčátko nepřijde na snídani, jsem se radoval asi předčasně, Bill si to totiž právě přifařil ke stolu a sjíždí mě znechuceným pohledem. To jsem to dopracoval, vlastnímu dvojčeti je ze mě na blití.
„Je mi to celkem fuk, ale jak ses vyspal?“ optá se ironicky, nandávajíc si toasty.
„Copak, zapomněl sis na noc zaplatit návštěvu, že si příjemnej jak osina v zadku?“ odseknu sice statečně, ale v očích mám slzy, a i když si hraju na hrdinu, mám srdce na tisíc kousků. Jeho včerejší odmítnutí mě vzalo víc, než jsem si myslel. Periferně vidím, jak si sedá naproti mně a celou dobu se na mě šklebí.
„Vy jste se pohádali?“ podiví se Gustav a ukáže na mě a na Billa.
„No jo, Tom měl včera nějaký zatmění a řekl mi, že mě-“ To už nedořekne, protože to už ho táhnu ven z jídelny. Hned za dveřmi se na něj zlostně podívám a štěknu: „To to musíš všude rozhlašovat? To už jsi takovej kokot, že si ani tohle nemůžeš nechat pro sebe?“ znovu mi do očí vhrknou slzy. Bože, tohle se musím naučit ovládat, pořád je mi do breku, fakt už jak malá holka.
„Ne, nemůžu si to nechat pro sebe. Jak jsi včera řekl, nechovám se už jako tvůj brácha, a taky to tak zůstane! Nebudu mít za bratra úchyla!“ prskne a odupe do svého pokoje.
Vhrkly mi slzy do očí. Jedna věc byla si to namlouvat, že už mě nepovažuje za bratra, a druhá věc byla, když mi to vpálil rovnou do obličeje. Rozběhnu se do pokoje. Přes slzy skoro nevidím na cestu, a tak zakopnu asi o tři schody a o koberec. V ložnici dopadnu na postel a rozbrečím se naplno. Nenávidí mě! Je mu ze mě špatně! Co budu dělat? Jak se k němu mám chovat? Mám opustit kapelu? Řekne to mamce? Novinám? A nejhorší je, že já ho i přes to miluju. Utápím se v představách. Je to teď ještě horší, když vím, jak chutnají jeho rty. Pro něj to včera byla možná jen nechutná pusa od vlastního dvojčete, ale se mnou se zatočil svět.
Pomalu začíná ustupovat nejhorší pláč, a teď už mi jenom tečou slzy. Asi tu už ležím dlouho, protože se tu najednou zjeví David s jedním bodyguardem. Ten popadne moje tašky a nese je ven. David si sedne ke mně na postel a spustí:
„Klid, kluci už mi všechno vysvětlili. Beru to, jste hodně vytížený, a navíc ten tlak médií. No, bulváry si to sice rozebraly po svém, ale tak do týdne na to stoprocentně zapomenou. Mluvil jsem s nimi a vysvětlil jim, že to bylo v důsledku únavy a tak, znáš to. Je mi prosím řekni, jsi už v pohodě? Nemám zrušit ten dnešní koncert?“ zarazí se. „Moment, tys brečel?“
„Ne, jsem v pohodě. Nebrečel jsem. Hlavně neruš ten koncert, Bill by mě zabil, a já se navíc cítím už docela fajn.“ Vysoukal jsem ze sebe a setřel si slzy. Je to fakt. Bill by mě zabil. Na tenhle koncert se těší celej rok, a to mu nemůžu udělat, už tak je na mě dost naštvanej.
„Fajn, hele, tourbus odjíždí za půl hoďky, tak buď dole na čas, jo?“ prohodí David ještě ve dveřích, než odejde.
Plácnu sebou zpět do polštářů a zaujatě pozoruju strop. Po chvíli se zvednu, dobalím si tašku na cestu a vydám se dolů. Dole už postávají všichni, až na Davida a na Billa. David se zjeví do dvou minut, ale na bratříčka musíme všichni ještě minimálně dvacet minut počkat. No jo, hvězda. Kdyby alespoň nebyl tak hezkej.
Když se naskládáme do tourbusu, okamžitě zalezu do spací místnosti, abych se vyhnul střetu s Billem. To se mi nepovede a celou cestu se buďto ignorujeme, nebo mě bratříček uráží.
*o pár týdnů později*
Koncert na Manhattanu se povedl dokonale. Já dokonce ani nepřemýšlel, a jen si to užíval. Tahle chvilka bezstarostnosti však skončila, hned jak jsme vstoupili do backstage. Tam na mě všechny problémy a myšlenky zase hezky rychle dolehly. Po New Yorku jsme objeli ještě několik měst západního pobřeží, než tourbusy zamířily do Los Angeles. Ano, tourbusy, Georga bychom nedostali do letadla. (xD)
Teď sedíme v toubusu a za půl hodiny máme vystupovat u hotelu. V Kalifornii panují hrozná vedra. Je 34 ve stínu a na sluníčku nejde přežít.
Zastavujeme u hotelu a už vidíme, jak se k našemu autu nahrne dav fanynek.
„Fajn, Bill jde první s Tobiasem, Toma si vezme jako druhýho Saki, Gustav půjde třetí spolu s Harrym a Georg poslední s Jakem.“ Organizuje celou situaci David. Okamžitě se k nám nahrnou příslušní členové ochranky a postaví se kolem nás.
Nasadím si sluneční brýle a přitisknu se k Sakimu. Vezme mě za ramena a proběhneme spolu davem hned za Billem s Tobim. S úlevou dopadnu do křesla v hale hotelu, hned naproti Billovi. Vedle mě vzápětí dopadne Gustav s Georgem v závěsu.
„Ty holky sou šílený“ odfrkne si Gusty a dívá se, kam zmizel David. Jen kývnu a kouknu na Billa. Kouká někam do neurčita, nereaguje na nic ani na nikoho. Je pohrouženej do myšlenek. Takhle už jsem ho dlouho neviděl. Vlastně se chová jinak už od tý doby, co jsme odjeli z New Yorku. Jako by tu svou masku tvrďáka nechal na Manhattanu, a sem už přijel jako věčně zamyšlenej, starej Bill. Jsem rád. Ale na druhou stranu, tím, že se zase chová jako moje dvojče, moje láska k němu ještě zesílila. Nechápu se! Odmítnul mě, dokonce dvakrát, a já si stejně nedám pokoj.
Z myšlenek mě vytrhne až příchod Davida, s výrazem, že okamžitě poznávám, že to, co nám řekne, se nám líbit nebude. A taky že jo.
„Kluci, špatně jsem objednal pokoje, spíte po dvou.“ Oznámí, a čeká na hysterické ‚cože‘ od Billa a na nějakou tu nejapnou poznámku ode mě. Nic takového ale nemám v plánu, a Bill jak se zdá, taky ne. Zato Georg se hned hlásí s oznámením:
„S Tomem nespím, je hroznej bordelář, a s Billem taky ne, to bych se nedostal do koupelny.“ Prohlásí a čapne Gustava a jeden klíč. Pokrčím rameny, váhavě vezmu druhý a kouknu na moje dvojčátko. Čekám, že udělá nějakou megální scénu, ale ono nic. Jen se na Davida útrpně koukne a jde k výtahům. Vykuleně ho následuju a vrtím hlavou. Nevím, jak je to možné, ale někdo nebo něco ho změnilo zase zpět na toho starého Billa, kterého tolik miluju.
Ve výtahu jsem si vzpomněl na song na koncertě. Zoom into me… When you can’t breathe – I will be there… Zavrtím hlavou. Máme takovejch písniček a mně pořád v hlavě zní tahle jedna. Divný.
Na pokoji hodím věci na postel a jdu se vysprchovat. Po tak dlouhý cestě to už potřebuju jako sůl. V koupelně ze sebe shodím oblečení a vlezu pod proud vody. Po deseti minutách vodu vypnu a vylezu ven. Obmotám si kolem pasu ručník a přejedu zuby kartáčkem. Pohrávám si s myšlenkou, že bych si navoskoval dredy, abych s tím už neměl práci před koncertem. Soupeří u mě lenost s tím, že se alespoň budu moci zdržet v koupelně. Lenost prohraje a já vytáhnu nádobku s voskem. Po třičtvrtě hodině vyjdu z koupelny.
Rozhlédnu se po pokoji, zjišťujíc, že bráška spokojeně spí a vedle něj se válí list papíru. Něměl bych se mu hrabat ve věcech, ale nedá mi to. Zvědavě ho zvednu a to, co se tam dočtu, mi vyrazí dech.
Miluju tě strašně moc – Jak nikoho v životě – Líbí se mi tvoje chyby – Tolerance sto procent – Líbí se mi, že mě chápeš – Názory emoce – Chápeš moje chování – Chápeš, že jsem…
A tady byl konec. Bylo to Billovo písmo, nebylo pochyb, že to psal on. Bodlo mě u srdce nejraději bych v tu chvíli zabil toho, do koho je zamilovanej. Teda údajně. Položím papíry zpět na postel a sednu si na tu svou k časopisu. Až se vzbudí, promluvím s ním o tom. Snad se nenaštve, že sem mu lezl do věcí.
Nemusel jsem čekat dlouho, Bill se probral do deseti minut. Rozespale koukal kolem sebe, a když si všimnul papírů, rychle je sebral a hodil do nočního stolku.
Seberu všechnu svou odvahu a vydechnu: „Billi, o kom to je?“
Cukne sebou. „Tys to četl?“ vyjeví se vzápětí a vykulí na mě očka.
„Promiň, jestli se tě to dotklo, ale našel jsem to náhodou,“ bráním se všemi prostředky. Zmlknu. On taky. Nastane trapný ticho. Ani jeden nevíme, co říct. Já se vzpamatuju jako první. Znovu si dodám odvahy a vymáčknu ze sebe. „Bille, o kom to je? Koho miluješ?“ Když to vyslovím, píchne mě u srdce. Bill vykulí oči, ale neodpoví.
Chvíli na mě jen zírá, a když už to vypadá, že odpoví, začne se sbírat z postele a rozejde se směr koupelna. Svěsím ramena. Co jsem si myslel? Že jen proto, že už se nechová, jako kdyby byl za namyšlenost placenej, tak mi hned skočí okolo krku a začne se mi znova svěřovat úplně se vším? To asi těžko. Z koupelny se ozývá šum sprchy. S povzdechem dopadnu zpět do peřin.
autor: GossipGirl
betaread: Janule
jeeeeeeeeee dokonale *.*…. uz sa newiem dockat na pokracko!!!! XD
no krásné..:)
skvělý, perfektní! honem dál! umřu nedočkavostí!
Tohle je naprosto skvělé 🙂 už se nemůžu dočkat dalšího dílu 🙂 Strašně se mi líbí, jak jsi prohodila dvojčatům role, je to takové nezvyklé…
Je to perfektní ♥♥♥
"S Tomem nespím, je hroznej bordelář, a s Billem taky ne, to bych se nedostal do koupelny." xDDD ten ma jedneho dna zabije xDD
[6]: ale celkom to trafila:D
Skvelé 😀 Rozdelenie izieb a Geove vyhlásenie je perfektné 😀
Dúfala som v nejaké ospravedlnenie od Billa, bol riadne hnusný, ale ten text má krásny.