„J-já… ne-nechtěl jsem,“ koktal Tom. Byl nervózní a natahoval před sebe ruku. „Jen mě zajímalo, zda se vám něco nestalo,“ pravil zasmušile. Moc dobře poznal onoho havraního chlapce.
„Já nechtěl. Omlouvám se. Nechtěl jsem vás polekat,“ snažil se obhájit Tom, i když sám nechápal, proč vlastně. Lidi jako tenhle kluk už znal. Nic jim není dobré a pokaždé si najdou něco, za co můžou Toma zprznit.
„Tak slyšíš?!“ křikl na něj havran. „Nečum tu, sakra, na mně a vypadni!“
„Bože, příště raději pojedu taxíkem,“ žbrblal si pro sebe. Tomovi se chtělo začít křičet. Nenáviděl arogantní chování. Má vypadnout… ale kam asi? Na tomhle místě trávil veškerý svůj čas a tenhle kluk neměl právo ho odsud vyhánět. Jen ustoupil pár kroků a otočil se k němu zády.
„Lepší? Žádnej svrab na vás neskočí, nemusíte mít obavy,“ ohradil se podrážděně. Ani nevěděl, kde se to v něm bere. Nikdy se raději s nikým nedohadoval. Nechtěl si dělat zbytečné problémy, ale tohle chování se ho silně dotklo. Nebyl přeci žádná vysoce nakažlivá choroba.
„Nemluv na mě,“ odsekl Bill a přitáhl si svoji kabelku pevněji k sobě. Co kdyby toho pobudu napadlo, mu ji prostě ukrást. Měl v ní dost věcí, které se daly draze prodat. Rozhodně by z toho měl dost peněz na zásoby alkoholu. Tak jako všichni ostatní. Proč by zrovna tenhle měl být jiný? Bill se předklonil a zkontroloval stabilitu podpatku. Svých bot si cenil snad víc než vlastního zdraví. Dělalo se mu nějak zle a nebyl si tak úplně jistý, zda to je alkoholem v jeho krvi, a nebo přítomností toho kluka.
„Nic jsem vám neudělal, tak to berte na vědomí,“ založil si Tom naštvaně ruce křížem a přenesl váhu na druhou nohu.
Celá scéna venku vypadala poměrně tragikomicky. Jako dvě šelmy v kleci zády k sobě. Nikdo je nepozoroval, jen temnota noci byla jejich společníkem.
Bill raději zatnul zuby, otočil se na vratkém podpatku a beze slova se vypařil z Tomovy přítomnosti. Dotyčný zůstal stát popuzeně se založenými pažemi na prsou a mračil se před sebe. Vůbec se nechápal. Netušil, proč se nenechal ponižovat jako vždy. Jindy by svěsil ramena a odešel pryč. A nyní? Zaujal bojovný postoj a argumentoval za svou čest.
„Blbeček,“ ulevil si a odflusl do trávy. „Fakt, takovéhle chování miluju,“ remcal a neměl náladu někam jít. Pořád stál na místě jako solný sloup. Teď neusne. Nebude moct spát z nervů.
Ostatně ani nálada černovláska nebyla zrovna jiná. Celou cestu lamentoval a zasypával Toma nadávkami.
„Idiot… au,“ prskal jak starý kocour. Jedině kvůli Tomovi ho teď bolel kotník a ošoupal si lak na nových botách. Možná, že v jiný den, by ani Bill nebyl až tolik naivní, i když, kdo ví s jeho povahou, ale byl naštvaný celý den a jeho skvěle plánovaný večer to dorazil. Na diskotéce se neskutečně nudil a kluk, kterého měl v plánu na dnešní noc ulovit, se tam klidně promenádoval s někým jiným. Nezapomněl cestou vyfuckovat ještě jednu partu, která měla nemístné chlípné připomínky, než došel k sobě domů. Zamilovaně si prohlédl svůj luxus a jen se zašklebil při představě, že by tohle neměl.
Tom si vylezl na jednu z ramp a nohy spustil dolů. Houpal s nima a sledoval obrysy stromů ve tmě.
„Víš co, Tome… měl by ses trochu sebrat. Takový idioti si na tebe nemaj co otvírat pusu,“ mluvil opět sám k sobě. „Však kolik tomu spratkovi mohlo bejt? Tak jako mně? A mám ze sebe nechat dělat nějakýho prašivýho psa?“ dál žbrblal a promlouval sám sobě do duše. No co… někdo to udělat musí.
*flashback*
Dýchl si do dlaní a protřel je mezi sebou. Jeho prsty byly téměř ledové. Třásly se stejně jako on. Necítil nohy. Kolena se podlamovala.
„Hey ty, pojď sem,“ ozval se jeden z kluků a opřel se o své kolo. Druhý cápek založil skate pod rameno a přitáhl si majetnicky dívku, jež se smála na Toma, k sobě. Tom sebou cukl. To mluví na něj? Pootevřel rty. Slova na jeho jazyku splynula se studeným vzduchem. Nepromluvil.
„Neumíš mluvit nebo co?“ přiostřil chlapec.
„Co chceš?“ optal se vystrašeně Tom.
„Grupáč. Tenhle kretén,“ poukázal na skejťáka. „…odmítá jít do čtyřky, tak aspoň trojku.“
„Děláš si srandu?“ Buď se zbláznil Tom a nebo ten kluk. Tom sjel pohledem skejťáka, objímajícího svoji přítelkyni. Tom se mu moc nedivil, že tenhle sexuální návrh odmítl. Taky si neuměl představit, že by na svoji holku nechal sahat někoho jiného.
„Vypadám na to?“ zakroutil dotyčný kluk hlavou a se svým kolem se trochu přiblížil. „Není to moje holka, takže ti hubu nerozbiju. Tak co?“ netrpělivě čekal na odpověď. Tom byl zmatený. Ta holka sice byla pěkná a očividně bez zábran, ale Tom si nebyl tak úplně jistý, že tenhle druh sexu chce. Navíc, nedalo se říct, že by v téhle situaci měl nějakou chuť na sex. Kdyby kývnul, tak snad jen kvůli zimě, která ho užírala. Ale ne kvůli chtíči.
„Hele vole, ale nemáme na tebe celou noc. Tak se vymáčkni,“ složil lokty na řídítka a štíhlá brunetka, o kterou se jednalo, se mu plazivě opřela o rameno. Svůdným pohledem Toma vybízela k odpovědi.
Hodiny na zdi ukazovaly půl třetí ráno, když Bill dorazil do svého bytu. Cestou několikrát zakopl a spadl díky rozbité botě. Klel nadávky, tyto boty miloval a snad až proklínal toho bezdomovce od skate parku. Ten kluk mu nezmizel z hlavy, měl na něj takovou zlost. Kvůli němu si zničil prvotřídní boty od Diora. Dobelhal se po tmě do své luxusně zařízené ložnice a zpaměti našel cestu k posteli, kam padnul a zasténal nad bolestí celého těla.
„Moje hlava…“ zanaříkal a fňuknul. Tak moc jej užírala bolest. Ale byla větší než ta duševní ze ´ztráty´svých lásek na nohou? To věděl jen on sám. Bill.
„Zkurvený bezdík, nesnáším bezdomovce, nenávidím negramoty…“ nadával sám pro sebe. Možná ani nepřemýšlel nad svými zlými slovy, co unikaly mezi jeho rty.
„Neměl bych se rozčilovat. Mám z toho migrény. Ale copak to jde, když potkám takovýho… takovýho…“ dlouze přemýšlel nad nějakou vážně vulgární nadávkou, ale žádná mu nepřipadala dostačující. Byl líný se i převlíkat nebo jakkoliv hýbat. Drtil v pěstech rohy peřiny při představě, že tak drtí hrdlo toho zoufalce.
„Chytnu osypky jen z tý zkušenosti, že jsem ho vůbec potkal.“ Zamručel a snažil se zaspat. Šlo mu to ale velice těžko, když se mu neustále zjevoval obraz ublíženého Toma.
„Aaa, do háje,“ zhrozil se. Za prvé mu třeštila hlava, a za druhé si svůj už tak rozmazaný make-up rozmazal ještě víc. Polštář černý od očních linek a řasenky. Promnul si opuchlý obličej a černota mu potřísnila dlaně. „Shit,“ prsknul, mrštně se vyhrabal na nohy a odkráčel naštvaně do koupelny, hned přistoupil k umyvadlu a zíral na sebe do zrcadla. Přesně jako Tom.
„Pulec. Vypadám jak pulec,“ přiblížil obličej k oné věci visící na zdi a zkoumal své oči. Tahal dolu svá spodní víčka a bědoval nad sebou.
„Seš chudáček, Billi.“
„Bude mi trvat hodiny, než se dám do kupy,“ zabědoval a do dlaní nandal dostatek studené vody. Zabořil do ní obličej. Studenou vodu sice neměl rád, ale na ranní oteklost byla nejlepším lékem. Celý krok provedl několikrát. Vyčistil svůj bělostný chrup a nechutně drahým mlékem odlíčil zbytky černoty kolem očí. Pochopitelně nezapomněl použít i čistící pleťovou vodu.
Konvice oznámila vařící vodu, Bill odlepil svůj zrak od ulice a šel si zalít kávu. Okamžitě přivřel spokojeně oči nad jejím aroma. Povzdychnul si. Možná… možná byl moc hrubý a nechtěl se chovat tak zle. Vrtalo mu to v hlavě a začínal snad i litovat, co udělal. Ne že by si něco vyčítal, ale přece jen byl dost mimo střízlivou dimenzi a přehnal to. Protočil oči, popíjejíc opatrně tmavý napoj a vnuknutí toho, že by se mu omluvil, mu přišlo dost absurdní.
Začínalo být parno a on dostal žízeň. Super, pravidelně na něco zapomíná. Teď na svůj pitný režim a to ho dodržoval poctivě. Zpátky už se mu nechtělo, a tak se cestou stavil v menším krámu a koupil si velkou lahev vody. Ihned se z ní notně nalokal a svojí typickou chůzí se vydal směr skate park. Zarazil si sluchátka do uší, aby nemusel přemýšlet moc nad tím, že tam vůbec jde, a co asi řekne. Raději vnímal jen hudbu a nadřazeně špulil ústa na každého, kdo se po něm podíval. Zastavil se na kraji parku a jen lítal pohledem po prostoru, zda ho někde zahlédne.
„Doufám, že ho budu nahánět po celým městě,“ zabrblal pro sebe a líným krokem vešel mezi betonové nebo plechové rampy. Neuvědomoval si, že řekl takovou věc, že by jej vlastně vědomě vyhledával. Bill by si to ani nepřipustil. A když už, tak na povrch by to nedal znát. Na to byl příliš hrdý.
Vyndal si z ucha jedno sluchátko, kdyby kolem něj náhodou prosvištěl někdo na kole a nesmetl jej z cesty. Mžoural do žhnoucího sluníčka, pobrukoval si jakousi melodii, která mu zněla dokolečka v hlavě, a rozhlížel se po okolí, dokud jej nezaujala rampa na konci parku. Měla obloukovitý tvar a vypadalo to, že by tam mohl najít alespoň nějaké místo ve stínu. Potřeboval si v klidu zakouřit, a proto se rozhodl jít se usadit právě tam. Jak se pomalu přibližoval, jeho kroky zpomalovaly a čelist klesala. Byl tam on. Ten mladý bezdomovec. A ležel schouleně v klubíčku. Bill mrkal a mračil se, jak nejvíc dovedl a nohy ho samy nesly blíž, dokud nedřepěl před rampou, s rukou u ucha, sundávajíc sluchátko, a nedíval se dovnitř úkrytu. Tom spal. Černovlásek tvrdě polkl sucho v ústech. Poklepal kloubky prstů o beton a bezbarvým hlasem s ledovým výrazem ve tváří řekl: ,,Neruším?“
juu úžasná povídka, těším se na další 🙂
Ou velice velice zajimavé 🙂 a to je to teprve druhý díl 🙂
😀 to je úžasné,.ja túto poviedku tak milujém ! som len sa modlila,nech ju tu dnes nájdem 😀 a aha podarilo sa :* dokonalá..chcu pokráčko
aaaaaaaa miluju to!!! hodnĚ rychle prosím dáááál :))
tak jsem se do toho konečně začetla… povedená povídka! zas uplně jiný téma, super!!!
NÁDHERAA !! ať už se Bill laskavě vzpamatuje !!!!! prosím další díl, těším se !! :))
Aaaw, děkujeme moc za komentáře 😉 máme moc radost.
parchant jeden 😀 rozmazlenej 😀 ale tak alespoň že se chce omluvit .. teda jestli to udělá xD .. ale chudák Tomi by mě zajímalo proč je na ulici .. 🙁
Teda, ten Bill tady, to je normálně noční můra!!! Doufám, že se trochu polepší, spratek nafoukaný =) A taky se chci dozvědět něco víc o Tomově osudu.
Som veľmi rada, že sa v Billovi prebudilo svedomie 🙂 že ho vôbec má. Keď klopal na betónovú rampu tak som sa musela smiať aký je zlatý. Je to krásne 🙂 som zvedavá ako sa zatvári Tom 🙂
To Billovo chování bylo vážně otřesné! Ale těší mě, že se v něm začalo ozývat svědomí a že se za Tomem vydal 🙂
Je to strašné, protože já si z téhle povídky vážně téměř nic nepamatuju a tak ani nevím, proč je Tom tam, kde je. Už vůbec nevím, co se stalo a ani jsem nevěděla, že jejich další setkání proběhne teď, takže jsem byla mile překvapena 🙂
Tak Bill sa nám trošku uvedomil.. no aspoň čosi 😀