Midnight Sun II 9.

autor: Bubbly

Motýlí dotek Billovy mysli hřál Toma u srdce. Přesto, že se bál, že o bratrovu lásku může v jedinou chvíli přijít, uklidňovala ho každá další odbíjející vteřina, kterou Billa cítil. Pár minut se jen soustředil na bratrovy zmatené myšlenky. Už Billovi nerozmluví to, co si chlapec usmyslel na Tomovu záchranu před Massenem, ale mohl mu alespoň pomoci. Chtěl udělat to málo, co mohl. Něžně se vloudil do jeho myšlenek.

„Tome, nech mě. Já už si to nerozmyslím. Chci to udělat,“ ozval se Billův hlas v jeho hlavě.

Tom se pousmál nad paličatostí  vlastního bratra. „Nechci ti to rozmlouvat,“ ujistil ho.

„Nechceš?“ Tón Billova hlasu se zdál překvapený.

Chvíli bylo ticho. „Tak proč…“

„Tak mluv,“  vybídl ho Bill dychtivě.  

Tom chvíli přemýšlel nad slovy, která chtěl Billovi věnovat. „Bojím se, že až tě Viktor promění, ztratíš všechen cit, který jsi ke mně choval. Ale Bille, jestli se to stane, udělám cokoliv, abys mě zase miloval. Nechci přijít o tebe ani o tvoje srdce.“

Bill se tiše zasmál. „Tome, nemáš se čeho bát. Pomůže nám Isis. Její krev by mi měla pomoct zůstat zčásti jako člověk. Myslím, že budu mít city. Nemusím tě přestat milovat.“

Tom se zaraženě zamyslel. „Takže to budeš pořád ty?“

„Dá se to tak říct,“ odvětil Bill.

Tom si povzdechl. „Bude mi chybět.“

„I mně chybělo to tvoje,“ podotkl Bill a pak jeho hlas v Tomově mysli utichl.  

Bill seděl ve svém pokoji. Přemýšlel. Když před chvílí vnímal Toma, začínal si být čím dál tím míň jistý, že dělá tu správnou věc. Bál se sám o sebe, ale mnohem víc se obával toho, co by se stalo Tomovi v Massenově moci.  

Někdo zaklepal na dveře. Bill trhnutím zvedl hlavu a podíval se na dveře, v nichž stála Isis. Chlapec překvapeně zamrkal. Čekal by Viktora s nějakým důmyslným varováním, ale Isis nečekal ani za nic. Proto pro něj byla taková návštěva překvapivě nečekaná.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se jí.

„Chci si s tebou jen promluvit,“ odpověděla měkce.

Bill jí kývnutím hlavy vybídl, aby přišla k němu a posadila se. Isis ho poslechla. Bill jí nikdy neviděl tak nejistou jako právě teď. Většinou vždycky věděla, co dělá.  

„Víš jistě, co děláš?“ upřela na Billa zelené olivové oči.

„A ty to víš jistě?“ opáčil Bill.

Sklopila pohled. „Nevíme, jestli to vyjde tak, jak si myslíme, ale dělám to pro tebe.“

„Proč, já myslel, že mě nemáš ráda.“

Isis se trochu začervenala. „Myslela jsem, že ti jde o Viktora.“

Bill se usmál. „Byl jsem jenom šťastný, když mě Viktor vytáhl z Massenova sídla. O nic víc nestojím. Jen o jeho pomoc.“

„Pomůžeme ti oba.“

„Ale?“

„Ale Viktor je proti.“

„Protože?“

„Protože se bojí, že ti tím víc ublíží, než pomůže,“ pokrčila rameny.

„Má strach?“

„Víc, než si myslíš,“ odpověděla. „Ale to tě neodradí, viď?“

Bill zavrtěl hlavou. „Dokonce ani Tom mě neodradil.“

Isis se na něj zadívala. Chvíli mlčela, než se odhodlala promluvit. „Proč tohle děláš? Nevíš, jestli ti to pomůže, nebo jestli tě to zničí. Můžeš přijít o všechno. A pokud to vyjde, nemusíš proti Massenovi nic dokázat.“

Bill si povzdechl. „Já  vím, ale udělám cokoliv, abych se pokusil Tomovi pomoct. Já  nechci, aby mu Massen ubližoval a držel si ho pod sebou jako nějaké zvíře. Já ho chci u sebe, v bezpečí.“

„To samé chtěl on pro tebe, když ti Massen ubližoval,“ položila mu Isis ruku na rameno.

Bill zakýval hlavou. „A podívej, jak to dopadlo. Jsme tam, kde jsme byli. Zase na začátku, a konec nemáme na dohled.“

„Vážně si to nerozmyslíš?“ zkoušela to dhampýrka dál. Měla Bill ráda takového, jaký byl, a nechtěla přijít o jeho podstatnou lidskou část.

Bill vstal z matrace a prošel se několikrát tam a zpátky po pokoji. Přemýšlel. Měl slzy zbabělce na krajíčku, ale odmítal se vzdát, jako už tolikrát. Už nechtěl být někým, kdo je ovládán. Chtěl vzít vlastní život do svých rukou. „Ne.“

Isis se taky postavila. „V tom případě můžeme začít hned.“

„Ještě mi dej minutku. Chci něco udělat.“

„Samozřejmě,“ usmála se a odešla. Zanechala Billa samotného s jeho myšlenkami.

Tom čekal na chvíli, kdy na něho Bill znovu promluví. A když ta chvíle přišla, poplašeně  sebou škubl. Vnímal tón Billova hlasu se strachem, že už to není jeho bratr.

Tom si hlasitě oddychl. Pořád to byl jeho Bill. Ten Bill, pro kterého by i do ohně  skočil. „Pořád jsi to ty, Bille?“

„A pořád budu,“ ujistil ho Bill.

„Tím si nemůžeš být jistý.“ V Tomově hlase zazněla špetka odporu k tomu, co chce Bill udělat.

Bill si povzdychl. „Tome, můžu se tě na něco zeptat?“

Tom přikývl, ale Bill ho nemohl vidět. „Na cokoliv.“

Tom chvíli mlčel. „Zaráží mě, že se ptáš zrovna na tohle.“

Bill se zdál netrpělivý. „Tak ano, nebo ne?“

Bill se zasmál. Tiše a pobaveně. „Už takhle jsem mrtvý.“

„Ne, nejsi,“ odporoval mu Tom. „Kdybys byl, necítil bych tvoje srdce.“

„Promiň, ale i s tím se budeš muset rozloučit.“

Tom sevřel pevně rty a ruce stiskl v pěst. Jen vteřinu ovládal svůj vztek a pak se soustředil ve svojí mysli jen na to, jak je s bratrem silně propojený. I přes tohle jediné pouto cítil, že Bill není tak odvážný, jak se zdá. Měl strach.

„Proč to děláš, když se bojíš?“ zeptal se ho narovinu.

„Neptej se mě na to.“

„Ale já to musím vědět!“ naléhal Tom.

Bill se téměř rozplakal. „Chci ti pomoci. Chci tě mít u sebe, Tome. Chci, aby bylo všechno jako dřív.“

„Já tebe, bráško,“ odpověděl měkce Tom. Čekal ještě na jakoukoliv Billovu další reakci, ale Billův hlas ztichl, jako když někdo sfoukne svíčku. Najednou byl prostě pryč a Tom zůstal sám. Věděl, co to znamená. Bill už se nenechá odradit od činu, který pro Toma udělá. Tom se teď může už jen modlit, aby Bill nebyl taková stvůra, jako býval on, když mu Massen zabránil ovládat vlastní myšlenky.

Jako na zavolanou Massen vrazil do místnosti a tvářil se velice nespokojeně. Tom téměř nadskočil, když vládce rozrazil dveře a rozzuřeně se na něho podíval.

„Nelíbí se mi to, co Bill chystá,“ zavrčel a vycenil zuby.

Tom se zamračil. „Jak se opovažuješ nahlížet do mých myšlenek?“ zvýšil hlas a v tu chvíli ho Massen držel silně pod krkem.

„Tome, Tome,“ zavrtěl hlavou a zamlaskal. „Tvůj bratr už tě dlouho milovat nebude.“

„On to dokáže překonat,“ zasyčel Tom. Odporoval Massenovi, a to ho mohlo přijít hodně draho. „Je mnohem silnější, než si ty vůbec dovedeš představit,  Massene.“

Massen nelítostně švihl s Tomem o stěnu. „Mně odporovat nedokázal.“

„Ale až se vrátí, dokáže ti, kolik síly v sobě má. Budeš litovat. Zabije tě, jak ti slíbil.“

Massen se zasmál. „Věř si, čemu chceš, Thomasi. Ale jak jsem řekl, Bill tě dlouho milovat nebude.“

„Proč si to myslíš?“

„Jediné, co dokáže, bude překročit práh tohoto domu. Potom mu ty vlastníma rukama roztrháš krk. Budeš to ty, kdo zabije vaši lásku. A já tomu budu jen přihlížet,“ usmál se sladce Massen a pak se Tomovy oči zastřely fialovou temnotou vládcovy magie…