autor: Sch-Rei
Temnými ulicemi se rozléhaly vzlyky, kde se v rohu krčila černovlasá postava chlapce. Jeho tváře pohlcovaly hořké slzy bezmoci. Nechtěl se vrátit zpět, nechtěl se vrátit zpět za ním. Už ne. Čeká ho jen výprask, a tvrdý sex za trest. Facky, pěsti, rány. Jednoduše řečeno, čeká ho bolest. Velká bolest, které se ale zdaleka nevyrovná bolest u srdce. Tuhle osobu kdysi miloval, a stále ji miluje. Dalo se tomu i říkat první láska. Jenže lidé se mění, a vztahy naneštěstí pro tohoto chlapce také. Jsou pryč ty časy něžností, doteků, polibků. Nastaly časy škrábanců a ran, tvrdého sexu a práce. Něčeho, o čem se mu dřív ani v nejhorších snech nezdálo. Něco, čemu by se nejraději vyhnul obloukem.
Černovlásek se i přes velkou námahu a únavu celého těla, podpírajíc se o stěnu, postavil na nohy. Měl na sobě tmavé ryfle, červené tričko s bílým potiskem, přes které měl přehozenou fialovo-černou mikinu. Černé vlasy mu padaly do obličeje. Jeho dřív dokonalý make-up byl rozteklý po celé jeho tváři s mírně ženskými rysy. Kousnul se do rtu a pomalými kroky se vydal vstříc domovu.
„Kde si myslíš, že jsi byl, hm?“ zakřičel blonďák, a práskl pěstí o zeď. Černovlásek se strachy zachvěl. Neodvážil se vzlyku, neodvážil se pohybu.
„Tak, kurva, dozvím se to?“ zakřičel zase blonďák, a sevřel tvrdě do ruky černovláskovu bradu. Usykl. Nedovolil se mu podívat do očí.
„Zdržel jsem se v práci, omlouvám se, Andy,“ zašeptal a sklopil pohled dolů k zemi, chystajíc se na trest.
„Bille, kurva, nedělej ze mě magora! Práce ti, jak vím, končí v devět, a kolik je? Hm?“ zamračil se. Bill jen sledoval provinile podlahu. Jak těžko se shání někdo, kdo by si chtěl za peníze užít už před devátou.
Andy Billovi zařídil práci u jedné firmy. Pracoval ve skladu, kde si z něj ostatní jen utahovali. Moc mu to nešlo, spolupracovníci si z něj udělali kurvičku. Vyhodili ho hned po prvním měsíci, a tak Bill musel sehnat novou práci, aby byl Andreas spokojený. Musel mu nosit peníze, a aniž by mu něco řekl, dělal kurvičku v jedné ulici. Andy pod domněnkou, že Bill chodí každý den do skladu, sám za těžce a bolestně vydělané Billovy peníze, si občas taky rád zaplatí nějaký ten sex navíc. Jinak mu na takové věci stačí Bill. Bez odmlouvání udělá, co se mu řekne. Nestěžuje si navenek, trpí hlavně uvnitř. Bill se odnaučil bolestných vzlyků a žalostných a hlavně zbytečných proseb při sexu s Andreasem. Naučil se, že to jedině bude ještě horší a horší.
„Přísahám,“ zašeptal Bill. Kousnul se do rtu, pevně semknul víčka k sobě, očekávajíc co nevidět ránu do obličeje nebo jiné části těla.
„Dnes na tebe nemám náladu. Musel bych tě zmlátit do bezvědomí,“ zavrčel Andreas, a pustil jeho bradu. Bill trošku zabalancoval, ale držel se. Byl vysláblý, dnes měl náročného zákazníka. Možná až moc náročného. Měl pohled sklopený do země. Měl určená pravidla, která bez dovolení nesměl porušit. Hlavně se nesměl podívat do Andreasových očí, nebo jen promluvit, když si to nepřál. Andyho to vytáčelo.
„Běž se osprchovat, jdeš cítit kouřem,“ ušklíbl se Andreas znechuceně.
„A hned potom ať jsi nachystaný v pokoji, jasný?“ řekl hořce. Černovlásek se neodvážil nic namítat. Jediné slovo by ho stálo jen bolest. Nemá dovoleno mluvit, v tomhle případě ne, pozná to. Pouze přikývnul.
Na Blonďákově tváři se usadil další úšklebek. Otočil se, a vydal se do jiné místnosti. Bill poslechl, a šel rovnou do koupelny. Našlapoval potichu po dřevěné podlaze v patře, než se dostal ke koupelně. Otevřel velké bílé dveře, a vstoupil. Zašmátral rukou po vypínači, a rozsvítil světla. Místností se rozneslo světlo. Celá koupelna byla sladěná do fialové barvy. Bílé kachličky zdobené fialovými vzory. Bill zavzpomínal, jak tehdy vybrali spolu s Andym zrovna tyhle. Po tváři se mu skutálela slza. Dřepl si, a konečky prstů přejel po jedné kachličce. Pousmál se. Tichounce zavzlykal, a znovu se postavil na nohy. Shodil ze sebe oblečení, a hned ho dal do pračky, a nechal vyprat. Andreas nesnášel zápach cigaretového kouře. Hlavně, když něco takového šlo cítit od Billa. Ne, Bill nekouřil, tenhle zápach se na něj dostával každý den z ulice, kde šlapal.
Povzdechnul si, a začal si napouštět vlažnou vodu. Opřel se o vanu, která ho příjemně chladila na modřinách, které mu Andreas nedávno způsobil, a přivřel oči. Zaklonil mírně hlavu. Jeho hlavou se honilo milion myšlenek, stále se opakovaly, jako každý večer, když mohl být sám aspoň v koupelně, nebo někde, kde se cítil chvíli bezpečně a uvolněně.
„Najdu tě někdy?“ zašeptal do ticha, které rušila voda tekoucí do vany.
„Budu mít tu šanci, tě někdy potkat? Budu mít někdy příležitost? Budu někdy cítit tvé něžné doteky na mém těle, vášnivé polibky…“ šeptal si pro sebe zamyšleně Bill. Snil už dlouhou dobu, že potká někoho, kdo se pro něj stane vším. Věděl ale, že to nebude jednoduché, zase někomu věřit potom, co si zažil s Andreasem. Zbyly mu pouhé naděje v to, že ještě někdy bude mít šanci milovat, že ještě někdy bude milován. Dal by za to cokoliv, aby se tak stalo.
„Doufám,“ šeptnul Bill, a pousmál se. Otočil se k vaně, a zastavil vodu. Pomalu se položil do příjemně vlažné vody na mramorový podklad. Spokojeně vydechnul. Ponořil se celý pod vodu, aby si mohl umýt i vlasy. Pár sekund zůstal pod vodou.
Když se vynořil, prostřel si očka. Měl po tváři rozmazaný všechen make-up, a z vody to ale jen rozhodně nebylo. Sáhl po šampónu. Byl jeho oblíbený, kupoval si ho za peníze, které mu Andy dává za týden. Není to moc, je to spíše až příliš málo, za to, co pro něj dělá, a že mu vlastně dělí jeho vlastní peníze. Byl s vůní jahod. S takovou tou sladkou vůní. Dal si trošku šampónu na dlaň, a mezi oběma jej rozetřel. Jednu dlaň si přitáhl k obličeji, a nasál vůni šampónu. Přivřel oči a pousmál se. Vjel si dlaněmi do vlasů, a začal si je mydlit. Usmíval se při tom, a měl zavřené oči. Jen tady se mohl cítit volně, jen při těchto momentech, které si vždy za jakýchkoli okolností dokázal užít.
Vlasy si nechal plné jahodového šampónu, a do vody přidal pár kapek vanilkového oleje. Místností se roznesla vůně vanilky. Zaklonil hlavu tak, že se týlem opíral o kraj vany. Užíval si ten volný a příjemný pocit. Nejraději by tu zůstal po zbytek noci, ale nemohl. Musí… Má práci. Má práci u Andrease v pokoji. Jako by tak nestačilo, že to trpí celý den, musí si to vytrpět i po celou noc, aby byl Andy spokojený, a nevyhodil ho na ulici. Bill by ho nedokázal opustit. I napříč tomu všemu, ho stále miloval. Stále k němu něco cítil, i když hluboko uvnitř něj se to mísilo s hořkou nenávistí.
Bill tiše vzlykal do polštáře. I přes semknutá víčka se mu draly slzy. Andreas ho držel za boky, a surově si ho na sebe přirážel. Billa už bolest zadečku ničila. Za každý den, co takhle trpěl skoro celý den.
„A-Andy, prosím,“ zavzlykal tiše. Bylo mu jedno, že ho Andreas ubije k smrti, aspoň to bude mít rychle za sebou. Ta bolest byla příšerná. Černovlásek hlasitě zakňučel a zavzlykal, když mu blonďákova pěst narazila do zad. Prudce z něj vyšel, Bill se cítil najednou tak… Příjemně prázdný, ale drtila ho bolest. Šílená bolest. Andreas ho přetočil na záda. Viděl jeho uplakaný obličej, utrápená očka, která z očního kontaktu mezi nimi okamžitě ucukla. Billovým tělem se pronesla další bolest. Tentokrát to byla facka na tvář. Zavzlykal, a hlavu přetočil na bok. Andy zavrčel, a chytil mu bradu. Skoro ji drtil v ruce.
„Jsi moje kurvička, to já rozhodnu, kdy je konec, je ti to jasné?“ zavrčel, a věnoval Billovi další bolestnou facku. Ten jen zakňučel, a s velkou námahou přikývnul.
Ráno
Bill se probudil v bolestech. Nemohl se ani pohnout, jak ho bolelo celé tělo. Andreas ho předchozí den surově zbil. Byl schoulený do klubíčka a vzlykal. Andreas nebyl doma, brzo ráno odešel, kdo ví kam. Bill se musel donutit k pohybu. Kdyby se Andy vrátil, nemohl by ho tady najít, musel jít pracovat, nebo aspoň vypadnout z domu. Peněz měl pro Andrease nachystaných dost, dnes práce snad ani nebyla nutná. Musel se jít aspoň osprchovat, upravit, obléct, a jít někam ven. Kdyby ho Andy našel, zabil by ho. Pomalu se vzlyky se zapřel o ruce. Třepaly se mu a podlamovaly, ale i přes to se na nich udržel. Přesunul se do sedu a zhluboka se nadechnul. Pokoušel se tišit vzlyky, které ho ještě víc oslabovaly.
Seděl na zastávce na náměstí. Zvládl se za hodinku a půl vysprchovat, obléct, a slušně upravit. Nelíčil se, pouze si zahrnul vlasy za uši, a nasadil si černou kšiltovku. Lidé se na něj divně koukali. Krčil se na lavičce s nohama přitáhnutýma u těla. Chtěl pryč, ale Andyho nedokázal opustit. Už s ním nechtěl být, ale bez něj by už nebyl vůbec nic, ani laciná kurvička. Ozval se hukot pneumatik, třecích se o asfalt, a před Billem zastavil žluto modrý autobus. Skousnul si ret, a vstal z lavičky. Kulhavým krokem se dostal až do autobusu. Narazil si lístek, a posadil se na sedačku s šedým potahem a nějakými barevnými vzory. Nechápal, proč na něj všichni koukají tak, jak koukají, proč ho probodávají pohledem.
Naproti němu seděl kluk. Mohl být tak ve stejném věku, jako byl Bill. Měl zavřené oči a pohupoval nohou. V uších měl sluchátka. Měl dredy svázané do culíku a čelenku s kšiltem. Velké roztahané oblečení, a dvě malé stříbrné ozdůbky ve spodním rtu. Bill se pousmál, vypadal zajímavě. Zvlášť ho zaujal ten pierc. On sám měl tři. Ještě na základní škole si nechal udělat piercing do obočí a později i do jazyku. Na přání Andrease si nechal propíchnout levou bradavku. Povzdechl si, a pohled otočil k oknu. Začaly ho zdobit kapky vody. Spokojeně se pousmál a přivřel oči. Cítil se tak nějak volněji bez přítomnosti Andrease. Cítil se líp.
Dojel až na konečnou zastávku. Sledoval orosené sklo, a jak drdáč před ním pomalu a jistě usíná. Skousnul si ret, když oznámili poslední zastávku. Museli vystoupit, a krom nich tu už nikdo nebyl. Nasucho polknul, a pomalu se postavil. Šťouchl do něj.
„Hej,“ šeptnul, a trošku s ním zacloumal. Kromě tichého zamlaskání se žádná reakce nenaskytla.
„Hej,“ šeptnul, a trošku s ním zacloumal. Kromě tichého zamlaskání se žádná reakce nenaskytla.
„Hele, vstávej,“ pípl Bill, a zacloumal s ním. Pořád nic. Sundal mu sluchátka a trošku hlasitěji řekl.
„Musíš vstávat, no tak,“ cloumal s ním. Dredáč zamrkal, a jeho pohled padl na Billa.
„C-co?“ promnul si oči. Bill si zase skousnul ret.
„P-promiň, že tě budím, ale tohle je konečná zastávka, musíš vystoupit,“ pousmál se na něj, a poškrábal se na hlavě. Dredáč si ho zkoumavě prohlédl. Usmál se na něj. Bill mu připadal… krásný.
„Jo, jasně, už lezu,“ zasmál se, a vstal ze sedačky. Pomalu se odebral ven s autobusu. Bill ho následoval s lehkým úsměvem na tváři. Vypadal mile, ne? Zamyslel se, že si nevšimnul schodku, který dělil chodník od autobusu. Zabalancoval a spadl na zem. Zaskučel, a zavzlykal. Jako by ta dosavadní bolest nestačila.
„Jsi v pohodě?“ přiběhl k němu dredatý kluk z autobusu. Bill na něj se slzami v očích kouknul.
„J-jo… V pořádku,“ vzlyknul.
„Nezdáš se mi,“ vydechnul, a pomohl Billovi na nohy.
„Nepotřebuješ doktora nebo tak?“
„N-ne… Jenom to ne, proboha,“ skousnul si Bill ret. Musí jít domů, to bude nejlepší.
„Bydlím tady kousek.“
„Není potřeba, počkám na autobus a pojedu domů.“
„V tomhle stavu? Vždyť se sotva držíš na nohách.“
„Zvládnu to, jsem zvyklý.“ Bill se usmál. Nikdo ještě neměl o jeho zdraví péči. Byl to celkem příjemný pocit vědět, že někomu, i když vlastně vůbec nevěděl komu, na tom záleží.
„Vypadáš, že jsi křehký jak porcelánová panenka.“
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Ooo.. Šantelko..je to krásný…
a už see¨těším na pokračování… x):*♥
jéééééé tom ho zachrání a bude to dobrý. a andy at si najde jinou kurvu!
Super, májí!!! Hned jdu číst další dílek… =D
krásný, moc mě zajímá jak to půjde dále!!!
Vypadá to zajímavě, jsem zvědavá dál. Mohl by jít k Tomanovi a pak u Andrease dělat jakoby nic. No, ale zase to bude Andreasovi třeba divný, když bude mít Bill lepší náladu.
yay, uuuza-zuuza XD len smelo do pokracovania XD
Moc hezké a velice zajímavé. Už se těším na další díl 🙂
krásné!!! a dokonalé!!!!!
Já jsem se nejdříve na začátku bála, že ten Billův mučitel je Tom, a jsem fakt ráda, že tomu tak není =) Naopak, Tom je tím princem na bílém koni, který ho zachrání, líbí se mi to ♥