Ein neuer tag…? Ein neuer Liebe…? 44.

Tom: Usměji se na tebe a políbím tě na čelo… „Chci, abys to věděl…“ Zašeptám a otřu se tváří o tu tvou… „Nejvíc na světě…“

Bill: Usměji se. „Promiň… V tom obýváku jsem se choval jak pitomec.“

Tom: Pousměji se a pohladím tě po vláskách… „Bille, ale… Já tě moc dobře chápu… Kdo ví, jak bych se choval já…“

Bill: Přikývnu. „Ale stejně mě to mrzí.“

Tom: „Nemusí…“ Pousměji se. „Máš právo být naštvaný…“

Bill: „Společně to zvládneme.“

Tom: Usměji se a přikývnu. „To ano…“ Zašeptám.

Bill: Stulím se mu do náruče.

Tom: „Billí? A… ty bys to miminko chtěl?“ Zašeptám.

Bill: „Možná…“ Přikývnu.

Tom: Pousměji se… I když nevím, co by na to řekla máma… „Chtěl bych to malé vychovat s tebou, než aby ho vychovával někdo úplně cizí, nebo… Aby ho dala Elis pryč… Myslím, že by to bylo krásný…“ Usměji se zasněně.

Bill: Zamyslím se. „A to bychom ho mohli vychovávat? Jen my dva?“ Usměji se.

Tom: „Já myslím, že ano…“ Usměji se… „Bylo by to úžasný, Billí…“

Bill: „Myslíš, že bychom to zvládli?“

Tom: „Spolu určitě.“

Bill: Usměji se. „Líbilo by se mi to.“

Tom: Spokojeně se zavrtím. „Mně taky, moc…“ Usměji se.

Bill: „Myslíš, že si ho Elis nechá?“

Tom: „Třeba… Kdybychom jí řekli, že si ho potom vezmeme… Bylo by pro ni těžké, ho nosit a potom dát pryč, ale kdybychom ho měli my…“

Bill: Přikývnu. „Kdy má Elis přijít?“

Tom: Pokrčím rameny. „Netuším.“ Vydechnu… „Spěchal jsem za tebou, tak jsme se nestihli domluvit.“ Zašeptám.

Bill: „Tak… Tak jí zkus zavolat.“

Tom: „Tak dobře, ale… Co jí mám říct?“

Bill: „Že si o tom chceš ještě promluvit…“

Tom: „Dobře.“ Přikývnu a natáhnu se po kalhotách… Vytáhnu odtamtud mobil a vytočím číslo Elis.

Elis: Natáhnu se po zvonícím mobilu. „Ano?“

Tom: „Elis? Ahoj, víš… No… My bychom si s Billem o tom s tebou chtěli ještě promluvit,“ řeknu potichu.

Elis: „Myslím, že tě plně nechápu. Jak jako promluvit?“

Tom: „No, chtěli bychom… Prostě s tebou chceme o tom ještě mluvit.“

Elis: „Dobře, kam mám přijít?“

Tom: „Přijď zítra ráno k nám, ano?“

Elis: Přikývnu, což nemohl vidět. „Dobře, přijdu.“

Tom: „Okaj, tak zatím…“ Pousměji se.

Elis: „Ahoj.“ Hovor zavěsím.

Tom: Hodím mobil někam na postel a zase se k tobě přitulím.

Bill: „Jak jste se domluvili?“ Usměji se.

Tom: „No, ráno přijde.“ Usměji se a líbnu tě na tvář.

Bill: „Myslíš, že jí přesvědčíme?“

Tom: „Určitě,“ šeptnu.

Bill: Pohladím tě po tváři a podívám se ti do očí.

Tom: Usměji se na tebe. „Billí, ale víš, v čem má háček to, kdybychom si to miminko chtěli nechat?“

Bill: Zakroutím hlavou. „Ne, nevím.“

Tom: „Máma…“ Vydechnu.

Bill: „Přesvědčili bychom jí…“

Tom: „Myslíš?“ Zamrkám.

Bill: Přikývnu hlavou. „Určitě.“

Tom: Usměji se. „Já jen… Že má na krku nás dva a sotva překousla to, že jsme spolu…“ Zašeptám.

Bill: „Tome… O to miminko bychom se starali my, klidně se můžeme odstěhovat…“

Tom: „To je taky možnost… Ale třeba by to skousla…“ Pousměji se.

Bill: Přikývnu. „Ale stejně je to moc hezká představa.“

Tom: „Strašně moc… Dokážeš si to představit? Že my dva bychom spolu vychovávali miminko?“

Bill: Skousnu si ret a přikývnu.