autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
Bill
Očima zabruslím ke skříňce za jeho zády a zakroutím hlavou.
„Nebudu, pane,“ špitnu vystrašeně a odvrátím pohled jinam.
Je to zvláštní místnost, ani nevím, k čemu slouží.
Tom
„V tom případě s tebou bude zacházeno, jako s nejdražším drahokamem,“ řeknu narovinu. Odtáhnu závěs a za ním se skrývá velká keramická vana, plná příjemně horké vody.
„Nuže, po každé práci přichází odměna. A ty zapracuješ tam, kde si minule selhal,“ ukážu na polstrované křeslo v rohu místnosti. A naznačím, aby si tam sednul a dovedl své tělo k orgasmu. Chci vidět, jak se jeho tělo pod náporem slasti pne a prohýbá.
„Za odměnu dostaneš pořádně najíst a příjemnou koupel s masáží, pokud ne, zbiji tě,“ řeknu absolutně nevzrušeně, doufajíc, že dneska poslouchat budeš. Začnu ho svlékat, ale opatrně, ne jako minule.
„Nuže, po každé práci přichází odměna. A ty zapracuješ tam, kde si minule selhal,“ ukážu na polstrované křeslo v rohu místnosti. A naznačím, aby si tam sednul a dovedl své tělo k orgasmu. Chci vidět, jak se jeho tělo pod náporem slasti pne a prohýbá.
„Za odměnu dostaneš pořádně najíst a příjemnou koupel s masáží, pokud ne, zbiji tě,“ řeknu absolutně nevzrušeně, doufajíc, že dneska poslouchat budeš. Začnu ho svlékat, ale opatrně, ne jako minule.
Bill
Přikývnu tentokrát. Nemá smysl odporovat. Tělo mě nebolí jako předtím. I přesto jsou některé pohyby nepříjemné, tohle je jeden z nich. Snad to ale zvládnu.
Opatrně roztáhnu nožky od sebe a koukám ti přímo do očí. Bojím se toho, že něco udělám špatně. Chci ale vsadit na své vlastní potřeby a na to, co mám v uspokojování rád.
Obejmu si penis svou dlaní a přivřu oči. Bolí to trochu, ale není to tak zlé jako prvně.
Opatrně roztáhnu nožky od sebe a koukám ti přímo do očí. Bojím se toho, že něco udělám špatně. Chci ale vsadit na své vlastní potřeby a na to, co mám v uspokojování rád.
Obejmu si penis svou dlaní a přivřu oči. Bolí to trochu, ale není to tak zlé jako prvně.
Tom
Začnu se spokojeně usmívat. Kloužu po něm zrakem. Od jeho očí až přes nádherné tělo. Pozoruji jej, záchvěv něžnosti, který ve mně vyvolal, mě doslova vyděsil.
„Pokračuj, jsi neodolatelný!“ usměju se vlídně a mám chuť ho hladit a líbat. Šeptat něžná slůvka. Nevím, co mě to popadlo, ale je to tak. Hltám pohledem a snažím se nesjet si rukama do klína.
„Pokračuj, jsi neodolatelný!“ usměju se vlídně a mám chuť ho hladit a líbat. Šeptat něžná slůvka. Nevím, co mě to popadlo, ale je to tak. Hltám pohledem a snažím se nesjet si rukama do klína.
Bill
Dělám, jak mi poručil. Hladím se a přivírám očka. Přestávám myslet na všechny ty špatné věci a v mé hlavě se vystřídá strach s rozkoší. Představuji si milující se pár. Sebe a svého krásného prince na bílém koni. Nechávám proudit své emoce a sám se uspokojuji podle sebe. Cítím mravenčení v prstech u nohou, které z toho místa prostupuje celým mým tělem. Nevnímám ten hnusnej svět okolo sebe. Ani toho muže přede mnou.
Tiché krotké vzdechy se mění v žádostivé kňučení a svou dlaní se dovádím k vrcholu.
Můj dech se zkracuje, má dlaň zpevňuje stisk víc a víc. Ucítím ve své dlani něco teplého. Stále mám zavřené oči a roztřeseně klesnu na kožený gauč.
Tiché krotké vzdechy se mění v žádostivé kňučení a svou dlaní se dovádím k vrcholu.
Můj dech se zkracuje, má dlaň zpevňuje stisk víc a víc. Ucítím ve své dlani něco teplého. Stále mám zavřené oči a roztřeseně klesnu na kožený gauč.
Tom
Přejíždí mi husina, když slyším, jak vzdychá. Přál bych si vědět, na co myslí. Pomalu, aby se mě nelekl, k němu přejdu, jemně olíznu špičku a očistím ji jazykem. Pak jej vezmu za ruku a udělám totéž. Pohladím po vlasech, velmi něžně, jako bych se bál, že se mi rozpadne. Opatrně ho vezmu do náručí. Dám mu pusinku na ouško.
„Moc hodný chlapec. Libí se mi, když posloucháš. A teď přijde moc zasloužená odměna!“ usměju se a položím jej do příjemně teple lázně. Takový jsem pořád. Když moje zvířátka poslouchají, taju jako led. Vezmu krásně voňavé mýdlo a začnu přejíždět jemně po jeho pažích a pak šíji, pozoruju jej, jak má zavřená očička. Řasy se mu jemně chvějí.
„Jsi krásný, když posloucháš.“ řeknu klidným hlasem, ale opět s příměsí chladu. Polknu, přejedu mejdlíčkem po jeho bříšku.
„Moc hodný chlapec. Libí se mi, když posloucháš. A teď přijde moc zasloužená odměna!“ usměju se a položím jej do příjemně teple lázně. Takový jsem pořád. Když moje zvířátka poslouchají, taju jako led. Vezmu krásně voňavé mýdlo a začnu přejíždět jemně po jeho pažích a pak šíji, pozoruju jej, jak má zavřená očička. Řasy se mu jemně chvějí.
„Jsi krásný, když posloucháš.“ řeknu klidným hlasem, ale opět s příměsí chladu. Polknu, přejedu mejdlíčkem po jeho bříšku.
Bill
Nechávám něžně omývat mé tělo. Dá se jen těžko uvěřit, že tak hrubé ruce mohou vydávat tolik něhy. Kdyby mě tak nebolelo tělo, bylo by to mnohem lepší, ale i tak jsem si teď nemohl stěžovat. Konečně voda, po jak dlouhé době? Dřív jsme s ostatními dětmi chodívali k rybníku. Bylo to moc hezké. Teď je to poprvé za dobu, co tu jsem, a i poprvé za hodně dlouhou dobu, co jsem byl i venku, co se mě dotkla nějaká hygiena. Pokud nepočítám tu hroznou ledovou sprchu prudkou hadicí, která mě čekala ihned po nástupu tady. Už ani nevím, před kolika dny to bylo. Jak dlouho jsem spal? A co to Gabriel říkal o Tomovi? Že umí být hodný, když ho jeho hračky poslouchají?
Ano, Tom opravdu byl hodný, ale já přece nebyl ničí hračka. Copak bych si ale v tomhle světě mohl vybírat?
Podíval jsem se na svého věznitele a poprvé za celou dobu jsem si ho doopravdy prohlídnul.
Vypadal trochu jinak než poprvé. Nejspíš se taky umyl. Jeho rysy teď byly jemnější, přesto jeho tvář hyzdila sprška drobných jizviček, jistě od jeho vzpouzejících se „hraček“. Jinak byl skutečně pěkný. Jen těžko uvěřit, že tak mile vypadající muž, může být krutý.
Ano, Tom opravdu byl hodný, ale já přece nebyl ničí hračka. Copak bych si ale v tomhle světě mohl vybírat?
Podíval jsem se na svého věznitele a poprvé za celou dobu jsem si ho doopravdy prohlídnul.
Vypadal trochu jinak než poprvé. Nejspíš se taky umyl. Jeho rysy teď byly jemnější, přesto jeho tvář hyzdila sprška drobných jizviček, jistě od jeho vzpouzejících se „hraček“. Jinak byl skutečně pěkný. Jen těžko uvěřit, že tak mile vypadající muž, může být krutý.
Tom
Prohlížím si ho se zamyšleným pohledem, přejíždím jemně po jeho pořád ještě jemné kůži. Přejdu za něj a jemně mu promasíruju krční pater. Poté se neovládnu a přitisknu své horké rty k jeho šíji. Jemně vzdychnu. Chutná jako nejsladší ovoce. Lepší hračku jsem si nemohl přát. Jemně jsem jej hladil rukama a rty oddaně přejížděl po jeho krčku. Nepřišlo mi to vůbec divné. Naopak, pán jsem tu já, on má poslouchat, co řeknu.
„Jsi nejlepší hračka, jakou jsem mohl dostat. Ale neříkej to Gabrielovi, on by strašně žárlil.“ dokonce se pousměju. Chtěl bych zulíbat celé jeho tělo. Ale nejsem si jistý.
„Takhle se mi moc líbíš, když posloucháš. Jsem tak rád něžný, zvlášť k tobě,“ šeptám a tisknu rty k jeho krčku. Pak se vrátím zpět a začnu mu omývat nožky. Hezky pomalu, jednu po druhé. Přitom jeho ladné kotníky zasypávám polibky. Takhle je mi dobře, ale jakmile přestane poslouchat, nebudu se bát zmydlit ho, jak psa. Když má cele tělo umyté, postavím jej a zabalím do jemňoučkého ručníčku. Položím ho na pohovku a otírám jej. I mokré voňavé vlásky. Odkryju jeho tělo, opět ho prohlížím, nakonec vezmu voňavý olejíček a mažu celé křehké tělo.
„Líbí se ti, když jsem něžný?“
„Jsi nejlepší hračka, jakou jsem mohl dostat. Ale neříkej to Gabrielovi, on by strašně žárlil.“ dokonce se pousměju. Chtěl bych zulíbat celé jeho tělo. Ale nejsem si jistý.
„Takhle se mi moc líbíš, když posloucháš. Jsem tak rád něžný, zvlášť k tobě,“ šeptám a tisknu rty k jeho krčku. Pak se vrátím zpět a začnu mu omývat nožky. Hezky pomalu, jednu po druhé. Přitom jeho ladné kotníky zasypávám polibky. Takhle je mi dobře, ale jakmile přestane poslouchat, nebudu se bát zmydlit ho, jak psa. Když má cele tělo umyté, postavím jej a zabalím do jemňoučkého ručníčku. Položím ho na pohovku a otírám jej. I mokré voňavé vlásky. Odkryju jeho tělo, opět ho prohlížím, nakonec vezmu voňavý olejíček a mažu celé křehké tělo.
„Líbí se ti, když jsem něžný?“
Bill
Tiše přikývnu. Je to příjemné, ale vím, co by se stalo, kdybych protestoval. Přišla by bolest. A té se skutečně bojím, bylo jí víc než dost. Proto se nechávám dále mazat. Je to jako osvobození po všem tom násilí, co bylo. A jistě i bude.
Tom
Spokojeně natřu jeho tělo olejem a pak vezmu hojivé masti a namažu červená místa. Pak jej obléknu do krásných, ač dámských šatů. Sluší mu to strašně moc. Rozpuštěné vlasy mu dodávají jeho divokost, která mu čiší z očí.
„Teď ti ukážu, jak ti v tento moment bezmezně věřím, že jsi dostal rozum. Půjdeme spolu mimo věznici a uděláme si krásný den jen pro nás dva. Nemusíš se bát, že bych po tobě chtěl sex, na to přijde později, až se plně zotavíš. Teď chci, abys mi dělal společnost při jednom moc důležitém obchodním jednání. Pokud se o něco pokusíš, zbiju tě,“ řeknu na rovinu a prohlížím si ho. Má nádherné béžové šaty. Kolem ramen odhalující plochý dekolt, ale to vůbec nevadí. Jsou zdobeny černými ozdůbkami a dělají jej naprosto neodolatelným.
„Nabídl bych ti jídlo, ale brzy půjdeme jíst. Teď se odebereme ke mně domů, kde se převléknu, a pojedeme na večeři, souhlasíš?“ chlad z mého hlasu se vytratil, mluvím teď spíš jako Billův kamarád nebo dokonce milenec. Nemám potřebu být zlý. Nabídnu mu rámě. Odemknu místnost a vedu jej do svých pokojů.
„Teď ti ukážu, jak ti v tento moment bezmezně věřím, že jsi dostal rozum. Půjdeme spolu mimo věznici a uděláme si krásný den jen pro nás dva. Nemusíš se bát, že bych po tobě chtěl sex, na to přijde později, až se plně zotavíš. Teď chci, abys mi dělal společnost při jednom moc důležitém obchodním jednání. Pokud se o něco pokusíš, zbiju tě,“ řeknu na rovinu a prohlížím si ho. Má nádherné béžové šaty. Kolem ramen odhalující plochý dekolt, ale to vůbec nevadí. Jsou zdobeny černými ozdůbkami a dělají jej naprosto neodolatelným.
„Nabídl bych ti jídlo, ale brzy půjdeme jíst. Teď se odebereme ke mně domů, kde se převléknu, a pojedeme na večeři, souhlasíš?“ chlad z mého hlasu se vytratil, mluvím teď spíš jako Billův kamarád nebo dokonce milenec. Nemám potřebu být zlý. Nabídnu mu rámě. Odemknu místnost a vedu jej do svých pokojů.
Bill
Rozhlížím se po místnostech. Ač mám strach, trochu jeho slovům věřím. Beze slova procházíme chodbou, až vejdeme do skromně zařízeného pokoje.
„Sedni si.“ přikázal mi Tom a já si poslušně sedl na pohodlnou židli a pořád se kolem sebe rozhlížel. Pokoj byl skutečně hezky udělaný. V žádném případě se nemohl rovnat s mou ošuntělou špinavou celou, kde bydlely především hnusné blechaté krysy, které nedaly člověku spát.
„Sedni si.“ přikázal mi Tom a já si poslušně sedl na pohodlnou židli a pořád se kolem sebe rozhlížel. Pokoj byl skutečně hezky udělaný. V žádném případě se nemohl rovnat s mou ošuntělou špinavou celou, kde bydlely především hnusné blechaté krysy, které nedaly člověku spát.
Tom odešel za nějaké dveře a chvíli tam pobyl. Vstal jsem a šel jsem si opatrně prohlédnout všechny ty věci zblízka. Měl krásnou postel s nebesy. A vedle ní spočíval noční stolek s malým zrcadlem. Chvíli jsem se v něm prohlížel, bylo to už dlouho, co jsem naposledy viděl svůj odraz, proto jsem se prvně vyděsil. Vím, že dřív jsem měl hezky dětskou tvář, kterou zdobil rošťácký úsměv.
Teď to byl zbědovaný obličej někoho cizího, koho odsoudili za vraždu, kterou nespáchal. Kruhy pod čokoládovýma očima nebyly nic pěkného. Rty byly popraskané, na dvou místech natržené, od křičení a bolestivého skousávání. I tělo jsem měl hubenější než kdy dřív, hlavně poseté modřinami a ranami, které to všechno hyzdilo. Jediné, co na tom odrazu bylo stejné, byly mé vlasy.
Pořád byly dlouhé a pořád rozcuchané. Skutečně jsem vypadal spíš jako plochá dívka, než jako mladý chlapec.
Můj pohled zaujala malá ošuntělá fotečka, která byla zastrčená pod haldou papírů na stolku. Rozhlídl jsem se, zdali Tom ještě nejde, vytáhl jsem fotku a začal si ji prohlížet. Byly na ní dvě osoby. Nebo spíš děti, jak jsem usoudil. Byl tam mladý asi desetiletý chlapec. Fotka byla černobílá, ale i přesto jsem si tipoval, že ten chlapec má hluboké čokoládové oči. Vlasy měl střapané a světlé. Musel to být Tom. Držel v rukou malej uzlíček. Bylo v něm dítě, snad novorozeně. Nejspíš jeho sourozenec, to jsem nevěděl. Ale ten jeho úsměv. Byl tak přirozený a šťastný. Stále jsem na něj musel hledět. Dělal z jeho obličeje něco krásného. Pousmál jsem se. Ani jsem si nevšiml, že někdo vešel zpátky do pokoje.
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
betaread: Clarrkys
oh bože xD už se nemůžu dočkat jak to bude dál. 🙂 skvělej dílek
krásný a divoký, to prostě miluju… honem další díl!!! <3
oou doufám že mu za to nic neudělá 🙁 .. Bill a dámské šaty?! xDD no je to prostě dokonalé 🙂 ♥
Páni, snad na něj Tom nebude křičet, že vstal 😀
tak ted vážně nevím, co čekat. zda to Tom rozdejchá a "jenom" ho slovně pokárá, nebo zda ho dobije do bezvědomí… obojího by byl schopnej. a ten uzlíček, co na fotce držel v ruce… že by to byl malý Billí? 🙂
Ajaj… no to jsem zvědavá co přijde 😉
No a je to jasné, ztracený bráška je na světě =) Ale že si Bill prohlíží tu fotku asi nezůstane bez následků, Tom ho asi přizabije =(