Midnight Sun II 10.

autor: Bubbly

Když se Bill úplně  odhodlal k tomu, ne zrovna rozumnému činu, a když už neměl žádný strach, a věděl, že dělá opravdu správnou věc, vydal se za Viktorem. Věděl, kde ho najde. Vždycky byl na tom samém místě. A stejně tak tam byla i Isis. Pokaždé byla s Viktorem. Viktor byl tělo a Isis jeho stín. Byli si téměř souzeni, kdyby Isis nebyla Viktorovou dhampýrkou.  

Černovlasý chlapec se neobtěžoval ťukáním na dveře, prostě rovnou vešel do Viktorovy pracovny. Isis si tentokrát neprohlížela knihy, ale seděla na gauči a dívala se ven do tmy z velkého okna. Billa poprvé za tu dobu, co tu žil, napadlo, jak si zvykla na noční život. Znamenalo pro ni hodně vzdát se slunce?

Viktor seděl za psacím stolem a zase četl knihu. Jakmile Bill vešel, zvedl k němu oči. Chvíli trvalo, než mu Bill pohled opětoval.  

„Jsem připravený,“  řekl mladý vampýr potichu a snažil se přitom udržet vážný výraz.

Viktor se podíval na Isis, která se věnovala dění v místnosti. Pokrčila rameny a tázavě se podívala na Billa. Ten zavrtěl hlavou.

„Nerozmyslel sis to?“ zeptala se ho.

„Ne. Nikdy si to nerozmyslím,“ odpověděl.

„Můžeš toho víc ztratit, než získat,“ vložil se do toho Viktor.

„Já vím,“ přikývl Bill. Bral tyhle možnosti na vědomí, ale nerespektoval je.

Viktor si povzdychl. „Přesto chceš, abych to udělal?“

„Chci.“

Isis se na Viktora významně  podívala. Viktor ani nemusil cítit její emoce, nemusel jí  ani nahlížet do myšlenek, aby věděl, co chce říct. Její  pohled mluvil za všechno. A žádal ho o jediné –  aby Billovi dal to, co žádá. Je to jeho volba, a on musí vědět, co dělá. Pokud to neví, bude litovat. A Viktor z toho nebyl zrovna nadšený. Nejraději by Billa nechal, ať zapomene, a měl ho takového, jaký je. Nechtěl z něho mít krvelačnou bestii.

„Dobře, Bille,“ vydechl. „Ale předtím máš ještě jednu možnost.“

„Jakou možnost?“ zvedl Bill zvědavě obočí a udělal krok směrem ke stolu, za kterým Viktor seděl se založenýma rukama.

Viktor na chvíli sklopil oči. „Massen na dnešní noc odjíždí. Můžu ti dovolit vloupat se k němu do sídla a věnovat poslední noc před proměnou jen s Tomem.“

Billovi se zaleskly oči. „Vážně? Ty mi dovolíš jít k Massenovi?“

„Jak jsem řekl. Nebude tam.“

Bill si skoro radostí  poskočil. Viktor mu věnoval něco, po čem už dlouho toužil. Bude celou noc se svým milovaným Tomem. Netušil však ještě, že ho za to bude čekat peklo…

Když Massen odjížděl, byl si moc dobře vědom, toho, co se stane. Bill určitě přijde, protože Viktor ví, že odjíždí, a Billa sem nažene. A Bill neodolá touze, která slibuje noc jenom se svým bratrem. Bude ho to stát mnohem víc než zlomené srdce. Zanechal Toma úplně samotného v celém sídle, Selenii vzal pro jistotu s sebou. Nechtěl riskovat zranění poslední vampýrky, kterou měl. Kromě Vanii a Eternity to byla jeho poslední dcera.  

Tom, který byl pod vlivem Massenovy magie, tušil, co se bude dít, a jeho temné já se přímo těšilo na to, až uslyší svého bratra žadonit a naříkat. Měl pro něj přímo skličující večerní zábavu. Oči se mu temně zaleskly, když si představil ty pro něho příjemné okamžiky.

Stál u okna a díval se, jak Massen odjíždí. Cítil jeho mysl ve své, nechal se jí ovládnout. Ale také tam byl někde kousek Billa, který byl už skoro nevýznamný pod tíhou Massenových myšlenek. Tom ho dokázal ignorovat, nebo si ho ani nevšimnout, pokud se nad tím nezamýšlel. Když Massen zmizel v lesích, podíval se Tom na nebe. Už to nebude dlouho trvat. Už jen pár minut…

Bill byl netrpělivý  jako malý chlapec, když mu Viktor dovolil odejít, a přitom mu dával ještě poslední varování. Vampýr ho ale neposlouchal. Jeho myšlenky byly úplně někde jindy. Pohrával si s necudnými představami a převaloval jejich téměř skutečnou chuť na jazyku jako bonbón.

„Bille, posloucháš mě?“

Bill se na Viktora podíval. Neslyšel ani jediné slovo, které mu Viktor řekl. Přesto ale hrál, že ví, o čem se mluví, jen aby už mohl být pryč. „Viktore, neboj se. Postarám se o sebe. Nic se nestane. Navíc – Massen je pryč, ne?“

„Ale mohla by to bý past.“

Bill se jenom zasmál. „Tak ať. Pokud chce Massen pokazit tuhle poslední a jedinou noc, přijde mu to draho.“

„Dám na tebe pozor,“ poklepal si Viktor na spánek.

Bill zavrtěl hlavou. „Ne. Nechci, abys byl v mojí hlavě, až budu s Tomem. Nechci, abys cokoliv z toho, co se tam stane, věděl.“

„Bille, snažím se tě chránit.“

„Nepotřebuju to. Prostě mě jednu noc nech úplně samotného,“ zaškemral černovlasý chlapec.

Viktor poraženě pokrčil rameny. „Dobře. Ale pokud se stane něco nepříjemného, nebudu ti moci přijít na pomoc. Nikdo z nás.“

Chlapec se usmíval jako vycházející  slunce. „Nebude třeba,“ odpověděl a vyběhl rychle ven do tmy, ani se neohlédl, jen aby už mohl být u svého bratra. Tolik se těšil na jeho náruč, na jeho polibky a něžné dotyky v jeho vlasech.  

Tom na Bill přímo čekal. Tvářil se normálně, klidně, oči mu hrály nedočkavostí, když mu černovlasé klubíčko skočilo do náručí a skoro ho povalilo na postel. Bill se vplížil do sídla oknem, nezdržoval se běháním po schodech a hledáním těch správných dveří. Šel přímo, kam ho srdce navedlo, až skončil u Toma v pokoji. Bohužel si nevšiml něčeho, co v Tomových očích chybělo. Láska. Nebyl to onen Tom, kterého Bill čekal.

Chlapec se k němu tiskl, hladil ho po pevných pažích a po nekonečně dlouhé době se mu konečně podíval do očí. To, co v tu chvíli viděl, ho nepříjemně zabolelo.

„Tome?“ šeptl potichu jeho jméno a chtěl o krok ustoupit. Tom mu to ale nedovolil. Stiskl jeho útlý pas a držel ho u sebe.

„Vítám tě zpátky doma, Bille,“ usmál se a jeho špičáky se zaleskly ve světle svící, které ozařovaly pokoj.

Bill zalapal po dechu. Z Toma přímo hovořila Massenova síla. Když se chtěl dostat do bratrovy mysli, narazil na silné zdi Massenových myšlenek a nedokázal ani najít ten kousek sama sebe, který do Toma vložil, aby ho chránil. Cítil, jak se mu do očí najednou tlačí slzy. Tahle chvíle měla být pro oba nezapomenutelná, a místo toho se teď Bill bál, že mu Tom ublíží.

Tom pustil jeho pas a přejel Billovi po pažích.

„Ale copak je ti? Celý se třeseš.“

Tentokrát Bill ustoupil. Ustupoval tak dlouho, dokud mu stěna za zády nenařídila stát. A Tom na sebe nenechal dlouho čekat. Postavil se před Billa a paže si zapřel o stěnu vedle jeho hlavy. Obličej měl tak blízko, že kdyby vydechl, cítil by Bill jeho studený dech a mohl ho přímo ochutnávat.

„Máš strach, Bille?“

„Proč bych měl?“ zeptal se Bill a jeho hlas zněl kupodivu klidně. „Jsi můj bratr.“

„Ale nejsem ten, koho jsi čekal, viď, že mám pravdu?“

„Ne, nejsi,“ řekl Bill a zahanbeně sklopil oči. Až teď zalitoval toho, že Viktora donutil, aby ho nechal na pokoji. Nebo že ho přinejmenším neposlouchal. Viktor měl pravdu. Byla to past. Massen věděl, že přijde za Tomem. Udělal to, aby ho zničil.

„Ublížíš mi?“ Tentokrát se chlapcův hlas zatřásl jako listy osiky při silném větru.

Tom se ledově zasmál. „Zlomím ti srdce, Bille. Budeš mě do smrti nenávidět.“

„Na mě už smrt nečeká,“ opravil ho Bill. „Budu tě nenávidět po zbytek věčnosti.“

Tom přikývl. „Až  na věky.“

„Nechtěj po mně, abych se na to jen díval. Nepodrobím se ti,“ řekl odvážně a narovnal se.

Tomovi se ani trochu nelíbilo, že mu Bill vzdoruje. Popadl chlapce pod krkem a nepříjemně stiskl. Bill zalapal po dechu, ale nevydal ani hlásku. Dokonce ani slzám nedal šanci dostat se na povrch. Když mu chce Massen ublížit Tomovou rukou, ať vidí, že je hrdý a že už nemá strach.

Tom se skvěle bavil, zatímco se Bill snažil uvolnit jeho sevření. A než se vzpamatoval, ležel na zádech v Tomově posteli v lavině kožešin. Tom se tyčil nad ním jako anděl pomsty. Zatímco se kochal výhledem na tmavovlasého chlapce, Bill přelezl postel a skončil na jejím druhém konci. Teď stáli naproti sobě a jeden na druhého vrčeli.

„Bille, mě nemůžeš obejít. Odtud se nedostaneš,“ usmál se škodolibě Tom.

Bill nahrbil ramena.

„Nechci utéct. Chci, abys trpěl stejně jako já,“ zavrčel. Najednou stál Tom před ním, aniž by Bill viděl, že se pohnul. Zatemnil mu mysl. Tohle byla Massenova hra a ta neměla pravidla.  

Tom přitiskl bratra znovu ke zdi a sám se třel o jeho tělo. Když si prohlížel Billa, měl v očích hladový a zvířecí výraz. Takový výraz, kterého se Bill bál, ale nechtěl svůj strach dát najevo. Když se k němu Tom naklonil pro tvrdý polibek, ohrnul horní ret a vycenil zuby. Bílé tesáky se zaleskly a Tom stáhl hlavu. Obličej sklonil k Billovu krku.

„Přece nechceš, abych ti ubližoval v místech, kde se nedokážeš bránit, že ne?“ zašeptal mu Tom do kůže a jazykem mu přejel po krční tepně.

Bill polkl a jeho dech nabral závratně na rychlosti. Srdce mu freneticky kmitalo, jako kdyby se chtělo dostat z jeho těla ven. Tomovi to samozřejmě neušlo a zasmál se. Znovu se podíval Billovi do očí, kde našel jen nejistotu a neústupnost. Zlehka se otřel o jeho rty, když promluvil.

„Bille, poddej se tomu. Bude to pro tebe mnohem lepší.“

„A pro tebe jednodušší,“ odvětil nepříčetně Bill a oplácel Tomovi pohled z té nebezpečné blízkosti.

„Přesně tak,“ přikývl Tom.

Bill zakroutil hlavou. „Nebudu se podrobovat tobě, ani Massenovi,“ odsekl, ale to už  se Tom tvrdě přimkl na jeho roztřesené rty…