Trest za nevinnost 7.

autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.


Tom

„Říkal jsem, aby si seděl,“ oznámím mu stroze. „Myslel jsem vážně, že tě budu bít. A taky mi můžeš věřit, že tě bít nechci. Ale poslouchat musíš,“ oznamoval jsem mu s kamenně bílou tváří. Vzal jsem mu fotografii z rukou a rázně ji položil na stůl. Zahleděl jsem se na malý uzlíček na fotce a pak jen sklopil oči. Musel jsem nabrat zpět odvahu, abych mu mohl vzhlédnout do obličeje.
„Jdeme!“ rozkázal jsem mu chladně a vedl jsem jej ven z věznice. Nasedli jsme do kočáru taženého dvěma koňmi. Ostýchavě jej vezmu za ruku. Musím se ho dotýkat, neustále. Pořád. Jeho hebká pleť mě sráží na kolena, zjišťuji, že na něj nedokážu být zlý. Ovinu mu ruku kolem ramen a ochranitelsky přitisknu k sobě. Pak ho vezmu do náručí a posadím na klín a spokojeně jej mazlím. Kamínky pod koly způsobují, že se vůz jemně kolíbá, když mi usne na hrudi, jemně ho hladím ve vlasech. Krásně voní.


Bill

Ani nevím, jak jsem usnul. Bylo mi tak příjemně, i když jsem se pořád bál, jestli si to nerozmyslí.
Když jsem ale pak dřímal v jeho náručí, cítil jsem něco tak hřejivého. Přitulil jsem se a nechal se od něj hladit. Tak něžné doteky.



Tom

Měl jsem nezkrotnou touhu jej začít líbat. Dostal jsem záminku, když klapot koňských kopyt utichl. Vzal jsem ho za bradičku a co nejněžněji se otřel o jeho rty. Zachvěl jsem se. Pocítil jsem vlnu vzrušení. Musel jsem znova. Tisknul jsem k němu rty, dokud neotevřel oči. Slabě jsem se pousmál, tak jako spokojeně. Znova jsem ho pohladil po vlasech.
„Dneska jsi moc hodný chlapec. Jsem moc rád, že můžu hýčkat tak hodného chlapce, Billy,“ začnu ho hladit na tváři.
„Pojď, musíš mít hlad. Najíme se, zatím to vyřeším a pak pojedeme zpět. Dostaneš lepší přikrývku a nechal jsem z cely vyhnat všecky krysy. Budu tě hladit, dokud zase neusneš, ano?“ pošeptal jsem a opatrně ho vzal za ruku a lezl jsem z vozu.

***

Bill
„Děkuju,“ špitl jsem, když mi v restauraci donesli velkou mísu s gulášem a spoustu knedlíků. Podíval jsem se na Toma, a když jsem viděl jeho úsměv, věděl jsem, že se můžu dát do jídla. Etika mi nic neříkala, i přesto jsem se divil, že mi jídlo nelítá všude kolem hlavy.
„Jen jez, maličký,“ Tom mě sledoval celou tu dobu, co jsem jedl, a svého talíře se dotkl jen málokdy.
Když jsem měl talíř doslova vylízaný, odložil jsem příbor a napil se čisté vody. Bylo to skvělé. Teplé jídlo a čistá voda. To už dlouho můj žaludek necítil.
Usmál jsem se spokojeně a koukl na Toma. „Děkuju!“


Tom

Objednal jsem mu ještě mísu s ovocem jako takový zákusek. Přišel k nám jeden významný obchodník a mluvili jsme o jednom obchodu pro vybavení věznice. V klidu jsme mluvili a já stále po očku sledoval, jak se snaží už papkat jako člověk. Tak elegantně. Pohladím jej opatrně po ručce. Domluvíme obchod, podáme si ruce, odejde a já se kouknu na Billa.
„Tančíš?“


Bill

Překvapeně jsem na Toma zamrkal a zakroutil jsem hlavou. „Ne, neumím tančit.“ A proč bych vůbec měl? Na zábavy jsem nikdy nechodil. Neměl jsem peníze.


Tom

Jemně se pousměju. Vezmu jej za ruku, vstanu a dovedu ho do prostřed malého parketu v rohu kousek od kapely. Přitáhnu si Billa za boky a začnu jej vést. Opatrně s ním tančím.
„Chceš se mě na něco třeba zeptat?“ pohlídnu mu zpříma do očí. Cítím, jak mi jemně zamravenčí v břiše. Je tak zvláštně krásný.


Bill

Zamyslím se. Asi není nic, co bych od tohohle člověka chtěl vědět. Nebo možná ano. Vlastně toho bylo hodně.
„Co to bylo za dítě ve tvých rukou? Na té fotce,“ zeptám se potichu. Snad jsem neřekl nic špatného.


autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
betaread: Clarrkys

11 thoughts on “Trest za nevinnost 7.

  1. … to jsem zvědavá, co řekne… úplně mě z toho mrazí v zádech…
    krásnej díl.. honem další!!!
    prosím, je to nádherný…:-)

  2. heleeeee enzai byla jen 'počáteční inspirace' jinak to s tim viceméně nemá co dělat xD teda nějaké části jsou podobné ale né uplně xD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics