Déšť 5.

autor: LízatQo
409
Tom celý den doufal, že Bill přijde, ale nestalo se. Docela ho to mrzelo a byl zklamaný. Přemýšlel, proč Bill nepřišel. Při poslední hodině byl dokonce vyhozen, protože si nevšímal hodiny a učitelka matiky už na to neměla nervy, a tak ho vyhodila za dveře. Tomovi to bylo celkem jedno. Teď ho zajímal Bill a to, proč nepřišel, a kde ho sežene.

Když škola skončila, tak si Tom sbalil všechny věci a šel, malinko poprchávalo, ale to bylo jedno. Stejně si sedne do svého auta a pojede domů si udělat ty úkoly, a pak půjde někam ven. Určitě přestane pršet a on myslel na Billa. Bylo to pro něj velmi divné, nikdy takhle moc a často nemyslel na žádnou holku, natož na kluka. Se svými myšlenkami putoval k autu, kde si otevřel dveře a hodil tam batoh. Pak si sednul s tím, že si zakouří. Tak stáhnul okýnko a zapálil si. Pokuřoval lehce, když v tom mu někdo vzal cigaretu a zatípnul to svou botou.

„Hey, co si myslíš!“ ozval se hned Tom a lehce se zasekl, když uviděl tvář.
„Kouření ničí zdraví.“ odpověděla osoba a usmála se.
„Bille, co tu děláš? A proč jsi nebyl celý den ve škole. Pojď si sednout…“ usmál se Tom a Bill si tedy šel sednout na místo spolujezdce.
„Nebylo mi dobře. Přeci jsem ti říkal, že někdy budou dny, kdy se neobjevím ve škole…“ odpověděl černovlásek a koukal na Toma. „Prý má dneska celý den pršet…“ podíval se černovlásek z okna a Tom jen kývnul.

„Jo, to se doma unudím… A… Um… Nechceš být u nás se mnou? Naši odjeli na dva dny pryč a já bych se doma unudil. Objednáme třeba pizzu nebo něco… Cokoliv…“ koukl na Billa žádostivě a Bill kývnul.
„Budu rád, u nás doma je nuda taky. Takže rád budu celý den u tebe,“ usmál se a Tom kývnul. Dal si pás a nastartoval. Bill si taky dal pás a pak už vyjeli.

„Tak jsme tady, prosím, račte do baráku,“ usmál se Tom a pustil Billa prvního dovnitř a pak šel sám, sundali boty a šli víc do domu. ,,Nemáš žízeň, nebo tak něco?“ optal se Tom a Bill odpověděl, že jen žízeň a rozhlížel se dál. Měli to tu moderní. Tom mezitím došel a nalil Billovi pití. Šel za ním, kde mu podal skleničku a pak si společně sedli na gauč.
„Děkuju. Um a co budem dělat?“ zeptal se Bill a Tom zvedl ramena.
„Cokoliv, koukat na film, nebo já nevím, třeba i skákat do zdi,“ uculil se Tom a Bill se zasmál.
„Skákat nebudu, ale film beru,“ usmál se Bill, trochu se napil a pak položil skleničku. Tom se zvedl a šel k TV, aby se podíval na DVD.
„Horory nevadí?“ optal se a koukal na DVDčka.
„Jo, můžeš,“ usmál se Bill. Vždycky, když byl s Tomem, se usmíval. I když ho zevnitř užíral ten pocit prázdnoty. Nikdy nebyl obklopen takovým zájmem, jaký mu dělal Tom. Pousmál se spíš pro sebe a sledoval, jak Tom dává do DVD přehrávače nějaké CD. Pak se zvedl, šel k Billovi a sednul vedle něho. Tom miloval horory, byly skvělé, napínavé.

Bill nadskočil, jak se leknul, když ve filmu vyskočila na dívku ta příšera. Tím, jak nadskočil, se reflexně chytnul Tomova trika. Tom, který to ucítil, se na Billa podíval a tím byly jejich obličeje tak blízko. Až moc. Oba nasucho polkli a dívali se tomu druhému do očí. Tom se odhodlal, přeci jen, buď dostane facku, několik nadávek a odejde od něj, nebo nic neudělá, ne-li že to zopakuje. Tom se lehce otřel svými rty o ty jeho, čímž vydechnul teplý vzduch na Billovy rty, a ten jen přivřel oči a nechal se. Když Tom políbil jeho rty, Bill se odtáhnul a s červenými tvářemi sklopil pohled. Tom nechápavě koukal na chlapce před ním, ale pak také trochu sklopil hlavu.

„Omlouvám se. Já… nevím, co to do mě vjelo, ale chtěl jsem…“ zašeptal a Bill jen zatřepal hlavou.
„Ne, to, já bych rád… Ale… Stydím se a bojím…“ vydal ze sebe. Tom na něho zíral ještě víc nechápavě. Bill se podíval na Tomův nechápající pohled a pousmál se nad tím, pak ale zase jeho úsměv slezl a zčervenal ještě víc. „Jsem… Já… Nikdy jsem se s… nikým nelíbal…“ vydechnul najednou chlapec a cítil, jak jeho tváře ještě víc rudnou a jsou ještě víc horké. Tom se usmál a zvednul jeho obličej.
„No tak, není to tak těžké, pomůžu ti, hm?“ usmál se Tom a Bill váhavě kývnul. Tom se znova přiblížil k jeho rtům. „Jen dělej to, co já,“ zašeptal Tom a otřel se jeho rty o ty Billovy, ten to opakoval po Tomovi. Bylo to pro Billa tak krásné, že pootevřel rty a Tom mezi ně lehce vplul svým jazykem. Hned na začátku jeho úst se potkal jeho jazyk s tím Billovým. Oba pod tím zasténali. Tom si Billa přitáhnul jemně za boky k sobě a Bill celý zvědavý už zkoumal břicho pod Tomovým trikem. Tom vydechnul a hladil Billovy rty. Proplétajíc svoje jazyky s tím druhým, vydrželi chvilku, a Bill se potom odtáhnul, aby nabral kyslík do svých plic. Tom se usmál a díval na Billa, který sledoval svoje ruce, jež odhalovaly Tomovo břicho. Bylo tak vypracované, že až Bill zapřemýšlel, zda se bude Tomovi líbit to jeho ploché, nevypracované, bledé. Tom zvědavým pohledem sledoval, co Bill dělá. Byl rozkošný takhle, když studoval jiné tělo.

Toma to po chvíli přestalo bavit, a tak si ho přitáhnul pro polibek a zajel pod jeho triko. Bill sebou lehce cuknul, ale nechával ho, aby hladil jeho břicho. Mezitím si na Toma sednul obkročmo a lehce se otřel o Tomův rozkrok a odezvou bylo Tomovo zasténání do jeho úst.
„Bille, bože ty mě dostaneš do márnice…“ vydechnul Tom a sjel dlaněmi na Billův zadek a lehce ho zmáčknul a zase teď bylo Billova odezva také zasténání.
„Oh Tome…“ vydechnul a lehce se prohnul v zádech. Ten se usmál a lehce Billa položil na gauč a líbal ho dál. Přejel na jeho krk a Bill vzdychnul. „Tome, já, nejsem připravený na pokračování…“ vydechnul a Tom kývnul a odtáhnul se od jeho krku.
„Promiň,“ šeptnul a dal na Billovy rty lehký polibek. Díval se na Billův obličej, jak se jeho rty usmívají a jeho oči se dívají na jeho obličej. „Jsi hezký, Bille… Odvezu tě potom domů, ano?“ šeptnul Tom a Bill kývnul, až pak mu došlo, na co kývnul.

„Ne, to ne… Já… dneska… Ne… Nesmíš mě vozit domů… Já dojdu sám…“ Začal se nějak vymlouvat a Tom jen pozvednul obočí.
„Aspoň kousek, bál bych se o tebe…“ koukal prosebně Tom a Bill si povzdychnul.
„Dobře…“ zněla odpověď a Tom se usmál.
„Děkuju,“ pošeptal a lehce se dotknuly jeho rty těch Billových, ten pouze zasténal a pootevřel rty, čímž dal najevo Tomovi, že může pokračovat. Ten tak učinil a vjel jazykem do jeho úst, kde se setkal s Billovým a jemně se proplétaly. Když oběma docházel kyslík, tak se odtáhli a dívali se navzájem do očí. Bill lehce zívnul a potom se hned na Toma omluvně zaculil.
„Promiň,“ špitnul a Tom pouze zatřepal hlavou.
„V pořádku… Jsi unavený? Klidně tu můžeš přespat…“ řekl, i když si myslel, že Bill nebude chtít a ten jen kývnul hlavou. Tom z něj slezl a zvedl ho za ruku z gauče. „Tak pojď, půjdem si lehnout,“ řekl a ruku v ruce s Billem šel po schodech nahoru do jeho pokoje.

Bill slušně zavřel dveře a pak následoval Toma.
„Tome? Um… Nezapomněl jsi zamknout vchodové dveře a pozavírat okna?“ optal se Bill. Nebyl zvyklý na to být v něčím pokoji. Ale když už, tak chtěl vědět, že se jemu a hlavně Tomovi nic nestane. Tom zapřemýšlel a pak vběhnul dolů, zamknul a zavřel všechny dveře a okna. Už totálně unavený vešel do pokoje, a jak viděl, Bill už ležel na posteli, na levé straně a zachumlaný v dece. Tom si sundal triko a zalezl pod deku k němu a obejmul ho. Bill se usmál a natočil hlavu tak, aby viděl Toma. Dal mu pusu na jeho horké rty a usmál se. „Dobrou noc, Tomi…“ špitnul a zavřel oči, jen se lehce přitulil k Tomovi a ten opětoval tulení a zavřel očka.
„Dobrou noc,“ šeptnul a už se oba oddávali spánku.
Bill měl obavy, ale určitě to bude dobré.

Tom se probral a Billa necítil, tak otevřel oči a podíval se, kde je. V posteli ani v pokoji nebyl. Snad zase neutekl. Venku poprchávalo. Přeci nemohl bez krásného ‚Ahoj později‘ a pusy odejít. Zvednul se z postele a zamířil ke dveřím. Než chytil za kliku, objevil se Bill ve dveřích. Nechápavě zíral na Toma.
„Dobré ráno,“ usmál se Bill a šel si pro věci. Pak kouknul na Toma. „Tomi, nerad tě vytahuju teď ven, ale do půl hoďky musím být doma…“ ozval se a Tom pouze zesmutnil. Pak si šel pro věci a oblíkl si je.
„Tobě volala mamka?“ zeptal se, když si oblíkal triko.
„Jo, prý jsem jí nenapsal, kde jsem, a proto musím okamžitě domů. Problém mít nebudu, ale měl jsem se prý ozvat…“ šeptnul černovlásek a zvednul se, Tom pouze kývnul a nandal si mikinu. Pak se spolu vydali dolů do Tomova auta a spolu vyjeli. Přesně po půl hodince byli kousek od Billova domu. Byl luxusní, moderní. Bill políbil Toma a vylezl z auta. „Pá a později zase,“ usmál se a zavřel dveře. Tom když odjížděl, zatroubil.

autor: LízatQo
betaread: Clarrkys

One thought on “Déšť 5.

  1. Já se to snad nikdy nedozvím, jak to s Billem vlastně je…Mám různé teorie, tak jsem zvědavá, jestli je nějaká z nich ta správná =D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics