autor: bmccray
Tomův pohled
Bylo to už 6 týdnů od toho incidentu se sexem na videu. Žili jsme dál, jako by se to nestalo. Bylo to těžké, protože kamkoliv jsme šli, byli tam lidé, kteří zírali na Billa, jako by byl kus masa. Lidé za námi přicházeli a otevřeně nám dávali svá telefonní čísla a provokativně nás oslovovali. Ani nevím, kolik různých alternativ jsem kvůli tomu obdržel.
V týdnu jsme podali žalobu na ten hotel v Palm Beach, ve kterém jsme byli. Hotelový manažer Gabe Saporta diskrétně umístil kameru do pokoje. Zjistili jsme, že byl totálně zblázněný do Billa a chtěl ho vidět v akci. Musel jsem uznat, že jsem si to stáhnul do počítače, protože to bylo tak zasraně žhavý. Ale kromě toho, když jsme se setkali s našimi právníky, musel jsem Billa krotit, aby nepřeskočil stůl a nezabil toho muže.
„Klidně mě nechte zavřít a zažalujte mě. Udělal bych to znova!“ řekl a špulil na Billa pusu.
„Ty zasranej kreténe!“ zakřičel Bill a hodil po něm svou skleničku. Udeřila ho do hlavy. Ten chlap se naklonil, ale držel rovnováhu. Hodil po něm svou propisku a nějaké další věci.
„Nech to přijít, zlato. Miluju tu tvou násilnickou stránku, Billy. Tak sexy!“
Bill popadl těžítko, jak se mu ten chlap pořád posmíval. Byl jsem v pokušení nechat ho, ať to hodí, ale skončilo by to na internetu.
„Bille!“ řekl jsem a snažil se ho zastavit. „Mysli na miminko!“
„On je těhotný?“ zeptal se Gabe.
Konečně jsem mu vzal to těžítko. Chystal se zvednout židli, dokud ho Saki nezastavil. Papírování jsme dokončili v klidu s Billem, který tomu chlápkovi posílal zlostné pohledy, já jsem se naštval a vzal Billa ven z místnosti, aby se uklidnil. Ovíval se a odhodil si vlasy z čela.
„Už jsi v pohodě?“
„Myslím, že jo. Nevím, co to na mě přišlo.“
„Zlomyslná diva Bill se projevila.“
„Drž hubu, Tome.“
Smál jsem se a objal ho. Ucítil jsem kopnutí a pohladil jsem mu břicho.
„Hladový?“
Přikývl a řekl jsem Sakimu, že odcházíme. Poplácal mě po zádech a s Billem jsme šli na parkoviště.
_______________
** Další den **
Bill a já jsme byli ve Wal-Martu. Šli jsme do oddělení lékárny, protože Bill potřeboval více kokosového másla. Podíval jsem se do seznamu a vzal náplast s princeznami. To byl požadavek Serenity, a vzal jsem nejvíce potřebné kondomy a lubrikant… hooodně. Vzal jsem několik krabiček. Bill přišel zpět s dvěma tubami kokosového másla.
„Bille, jsi téměř v 6. měsíci a nemáš žádné strie.“ Jen na mě zíral.
„Tome, potřebuju to. Nikdy nevíš, kdy se můžou objevit,“ řekl a položil je do vozíku.
„Cokoliv, jdeme,“ řekl jsem a vzal ho za ruku. Šli jsme a vzali deodorant, sprchový gel, tělové mléko a přípravky na vlasy.
„Bille, můžeš vzít nějaký lak pro objem vlasů pro Ren a šampon ´žádné slzy´ pro dvojčata?“ zeptal jsem se, zatímco jsem šel pro nějaké toaletní papíry a papírové ubrousky.
Šel jsem oddělením papírnictví a chemických věcí a vzal jsem ty položky, společně s nějakým dětským a obyčejným práškem na praní. Šel jsem zpět a neviděl Billa. Začala na mě dopadat panika. Rozhlížel jsem se po něm, a dokonce jsem se zeptal pracovníka. Povzdechl jsem si a šel zpět do chemického oddělení, tam byl on a hledal mě.
„Bille!“ řekl jsem.
Otočil se a tlačil vozík ke mně.
„Hledal jsem tě, zlato,“ řekl a vzal ode mě ty těžké prášky.
„Drž se u mě. Nechceme, aby tě někdo unesl,“ řekl jsem a poplácal ho po zadku.
Zachichotal se a šel vpřed.
_______________
Prošli jsme celým obchodem a brali náhodné věci. Šli jsme kolem oddělení se sladkostmi a Bill uháněl k policím.
„Oh můj bože, Tomi… pendreky, skittles, gumový bonbony, kyselý lentilky… oh bože, Tome…“ zasténal, když přidával další sladkostí.
Z jeho sténaní jsem začínal být vzrušený.
Do prdele.
„Bille, jdeme. Máme schůzku s doktorem,“ podíval se na mě a pak zpátky na sladkosti. „Bille, jdeme!“ řekl jsem a tahal ho za ruku.
„Ale Tomi…“ řekl, ale následoval mě. Podíval jsem se za sebe a viděl jsem ho, jak bere nějaké ovocné kroužkové cereálie.
Pozvedl jsem obočí.
„Pro Serenity… yeah, pro ni,“ řekl a položil to do vozíku.
Začal se vzdalovat.
„Jdeme, Tome, musíme si pospíšit.“ Usmál jsem se a zavrtěl hlavou.
_______________
Konečně jsme došli do dětského oddělení. Stále jsme neznali pohlaví, tak jsme vzali neutrální barvy. Bill se díval na bundičky pro holky.
„Bille, mají dost oblečení do doby, než jim bude 5. Vezmi jen to, co potřebujeme a jdeme. Později se chystám jít s Géčkama zapařit, tak makej.“ Frustrovaně se otočil.
„Tak mi pomoz. Jdi a vezmi nějaké oblečení a spodní prádlo pro Serenity a já to dokončím tady,“ řekl a tlačil vozík, jak hledal sunar.
Povzdechl jsem si a šel do dívčího oddělení. Zvedl jsem pár věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou v pohodě. Teď ta horší část, spodní prádlo. Vzal jsem velikost 4/5. Je velmi drobounká. Šel jsem zpět s plnýma rukama a vhodil jsem všechno do vozíku.
„Tady,“ řekl jsem. Bill si to všechno prohlédl.
„Ok, jdeme,“ řekl a šli jsme k pokladnám.
Vyskládal jsem to na pás a Bill přidal láhev vody. Pokladní všechno namarkoval a dohromady to stálo necelých 300 dolarů. Všechno jsem to vložil zpět do vozíku a vytáhl kreditku.
Když jsme byli hotovi, odešli jsme. Bill mi pomohl naložit auto a posadil se na místo řidiče. Vycouval a uvedl Escallade do provozu. Mluvili jsme o nesmyslech a najednou mi zazvonil telefon.
Byla to Lorraine.
„Co se děje?“ řekl jsem a nabádal jsem Billa, ať se dívá dopředu. Odstrčil mé ruce z volantu.
„Tome, zajímalo by mě, jestli by Serenity mohla poznat Miguelovy rodiče. Myslím, že už je čas,“ řekla.
„Osobně si myslím, že by mohla. Vědí o ní vůbec?“ zeptal jsem se a držel volant. Štípnul mě.
„Samozřejmě. Nemohla jsem jim o ní neříct. Poslala jsem jim fotky z různých dob,“ řekla a smála se, když mě Bill proklínal.
„Kdy si pro ni chceš přijet?“ zeptal jsem se a smál se, jak jsem vypínal CD od Neny, zatímco Bill nadával.
„Dnes a nechám si jí na víkend,“ zeptala se s nadějí.
„Ok, můžeš si jí dneska vyzvednout. Musím jít, ale ozvu se ti později, ok?“ řekl jsem a chytl Billovu ruku.
„Díky, Tome… víš, za to, že jsi mi dal další šanci.“ Usmál jsem se.
„Není zač. Všichni si zasloužíme druhou šanci, nebo víc.“ Opět mi poděkovala a zavěsili jsme.
Bill zaparkoval u kliniky a vystoupil. Poupravil si kalhoty a já se smál.
„Co? Padá mi pásek.“ Znova jsem se smál a on našpulil pusu. „Ok… jen se směj. Příště budeš těhotný ty… dvakrát!“ řekl a šel ulicí.
Dohnal jsem ho nejrychleji, jak jsem uměl.
„Zlato, počkej. Omlouvám se,“ řekl jsem a chytil ho. Obmotal jsem kolem něj ruce a on si povzdechl.
„Tome, je to pro mě těžké. Být těhotný poprvé bylo obtížné. Teď jsem těhotný znovu. Je toho na mě moc. Zrovna jsem získal zpět svou postavu a bum, jsem opět těhotný,“ řekl s pár slzami. Objal jsem ho pevněji. „Cítím se jako zrůda, Tome,“ řekl tlumeně do mého trika.
„Nejsi, Bille, takže si nedělej starosti, ok? Tyhle děti jsou zázraky od Boha a já jsem šťastný, že máš mé děti. Miluju tě,“ řekl jsem a otíral mu tváře.
„Taky tě miluju… blázne,“ řekl a vešli jsme na kliniku.
_______________
Billův pohled
Vyšli jsme do patra a Tom mě zapsal. Posadil jsem se a hladil si břicho. Tohle miminko bylo méně aktivní než dvojčata. Zamračil jsem se nad myšlenkou, že je s miminkem možná něco špatně. Tom si sedl vedle mě a dal ruce kolem mých ramen.
„Bille…?“ zeptal se mě.
Nasadil jsem malý úsměv, ale nic jsem neřekl. Nějaká žena zavolala mé jméno a my jsme vstali.
„Dobrý den, jsem doktorka Carterová a dnes vás vyšetřím já.“ Potřásli jsme jí rukou.
„Kde je doktor Michaels?“ zeptal se Tom.
Usmála se a řekla nám, že byl porodit dítě své dcery. Následovali jsme ji do ordinace a Tom mi pomohl na stůl.
„Ok, začneme s vaším srdečním tepem,“ řekla a vyhrnula mi triko. „Ok, dýchejte pomalu. Dobře, teď vydechněte. Dobře. Máte hezký silný srdeční tep. Nyní se pomalu položte na záda a já zkontroluji vaše břicho, abych zjistila polohu.“
Učinil jsem tak a ona na mě zatlačila. Udělala stejnou věc na mé pánevní kosti.
„To bolí,“ řekl jsem, když mi odhrnovala triko.
Podívala se na mě a usmála se.
„Omlouvám se, ale musím zatlačit trošku tvrději, abych cítila nějaké deformace. Ok, nyní se prosím postavte na váhu.“
Povzdechl jsem a vystoupil na ni. Podívala se na měřič. „Dobře. Jste už téměř v normě. Nezapomeňte, že během celého těhotenství musíte přibrat 10 – 15 kg. Vy jste přibral 7,5 kg a vaše břicho je stále trochu malé.“
„Znamená to, že miminko bude malé?“ zeptal se Tom.
„Ne přesně, pane Trümpere. Všechno je v pořádku. Někteří lidé při druhém těhotenství nepřiberou tolik jako v prvním. Zvlášť, když poprvé měli dvojčata,“ řekla a vyndala sonogram.
To je dobré.
Vylezl jsem si zpět na stůl a lehl si. Dala mi gel na břicho a pohybovala snímacím zařízením.
„Přímo tady je hlavička. Páteř je hezky zformovaná. Cucá si palec. Podívejte, on je vzhůru. Vidíte oči, přímo tady?“ řekla a ukazovala.
„On?“ řekl jsem a Tom se podíval na monitor zblízka. Usmála se a přepnula spínač. Slyšeli jsme tlukot srdce.
„Billy, chlapeček…“ zašeptal. Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář.
„Yup, malý chlapeček. Vidíme jeho přirození,“ řekla a ukazovala na jeho malého pindíka. Setřela gel a já se posadil. Doktorka mi podala dvě kopie.
„Ok, pro dnešek jsme hotovi. Nějaké otázky?“ řekla a podala nám prospekty.
„Ne. Děkuji,“ řekl jsem.
Zvedli jsme se, opět si zatřásli rukou a odešli. Objednal jsem se na další vyšetření.
Jak jsme šli zpět na parkoviště, políbil jsem Toma. Lidé se zastavili a koukali. Ustoupil jsem a on se usmál.
„Za co to bylo?“ Usmál jsem se.
„Za to, že mi dáváš nádherné děti a něco, na co být hrdý.“ Položil ruku kolem mého pasu.
„Kdo je blázen teď, huh?“ zavtipkoval. Podíval jsem se na něj a štípl ho do tváře.
„Pořád ty. Já jsem těhotný, to mě omlouvá.“ Podíval se na mě a oba jsme se začali smát.
_______________
Serenitin pohled
Seděla jsem s Gabem pod automatem na peníze. Znakoval na mě. Já mu znakovala zpět, ale zkazila jsem to.
„Nedokážu to,“ řekla jsem a zkřížila si ruce.
Vzal mou ruku a udělal znak pro ´miluji tě´. Usmála jsem se a udělala to.
„To bylo jednoduché.“ Přikývl.
Podívala jsem se za sebe a viděla slečnu Hallovou a mojí maminku. Chytla jsem Gabea, aby vstal se mnou.
„Ahoj mamí, tohle je můj nejlepší kamarád Gabe.“ Zamávala na něj. „Co tady děláš? Kde je tatínek?“ Podepsala papíry a vzala mě za ruku. Ukázala jsem Gabovi ´ahoj´.
„Mamí…?“ zeptala jsem se, jak mě dávala do auta.
„Jedeme se podívat na tvé prarodiče.“ Řekla, když řídila.
„Koho? Babičku a dědečka, tvojí maminku a tatínka? Billyho tatínka?“ Maminka zatřásla hlavou.
„Ne zlatíčko. Tvé abuleos/prarodiče/ tě chtějí vidět,“ řekla.
„Kdo jsou abuleos?“
Jely jsme do divně vypadajícího města. Podívala jsem se z okna a maminka zastavila.
„Kde to jsme, mamí?“ zeptala jsem se, když mě vyndávala z auta.
„Bronx, Serenity. Pojď zlato,“ řekla a vzala mě za ruku. Vystoupily jsme po schodech a ona zaklepala na dveře. Nějaká stará paní otevřela.
Její oči se rozšířily.
„Oh můj Bože! Jose! Oh můj Bože! Pojď sem, Mija.“ Vešly jsme dovnitř a ta stará paní mě objala.
„Serenity, ty jsi tak velká, mi niňa/moje holčičko/,“ řekla. Podívala jsem se na maminku. Přišel nějaký starý pán. Couvala jsem k mámě.
„Neboj se, zlatíčko. To jsou tví prarodiče,“ řekla, když mě hladila po vlasech.
„Hrozně moc vypadá jako Miguel, Jose,“ řekla ta paní.
Kdo je Miguel?
„Maminko, prosím, já chci jít domů,“ řekla jsem.
Ten pán mě zvedl nahoru a podíval se na mě.
„Vypadá. Muy bonita/do jisté míry/.“ A přitiskl si mě do náruče.
Vrtěla jsem se.
„Mija, ty nevíš, kdo jsem? Jsem tvůj abuelito serenidad/dědeček/,“ řekl, když mě objímal.
„Mamí…“
„Ano zlato?“
„Já chci-„
Byla jsem přerušena.
„Podíváme se na fotky tvého tatínka,“ řekla ta paní. Oživla jsem při zmínce o mém tatínkovi. Ten pán se na mě podíval a otevřel knihu. Podívala jsem se do ní a viděla maminku a nějakého pána.
„To není můj tatínek!“ řekla jsem a vrtěla se v jeho náručí.
Utíkala jsem k mámě.
„Mamí, můžeme odejít, prosím.“ Prosila jsem. Máma mluvila s těmi lidmi, vzala mě za ruku a odešli jsme. Zvedla mě a objala.
„Chci jít domů, mamí,“ zašeptala jsem. Řekla mi ok a dala mě do auta.
Jely jsme zpět do města a do mého domu. Vystoupila jsem a šla dovnitř.
Následovala mě.
„Tatínku! Tatínku! Billy!“ řekla jsem, jak jsem stoupala po schodech. Máma byla za mnou. Slyšela jsem hluk z jejich ložnice. Otevřela jsem dveře a viděla Billyho, jak se pohybuje nahoře na tatínkovi. Oba byli nazí. Moje máma mi zakryla oči a táhla zpátky.
„Běž dolů, Serenity, hned,“ řekla.
Učinila jsem tak, ale pak jsem se schovala na schodech. Zaklepala na dveře, slyšely jsme zavrzání postele a tatínek odpověděl, vypadal červeně. Maminka a tatínek si povídali a všimli si mě na schodech. Utíkala jsem do pokoje dvojčat a zavřela dveře. Šla jsem se na ně podívat a viděla jsem Maddie, že stále spí, ale Grace byla vzhůru a dívala se na mě. Vytáhla se z dětské postýlky a zakřičela.
„Ahoj Grace.“ Usmála jsem se a ona zakřičela, myslím, že radostí. Další věc, kterou jsem věděla, bylo, že Billy je tady.
Usmál se na mě.
„Ahoj Ren.“ Otočila jsem se a usmála se na něj.
„Chceš vyndat Grace?“ zeptal se.
Přikývla jsem, on ji vyzvedl a posadil na zem. Plazila se ke mně. Maminka a tatínek přišli dovnitř.
„Serenity, zlatíčko, musíme si promluvit,“ řekla maminka. Vstala jsem a Grace se mi vytáhla na kalhoty. Billy jí vzal a položil zpět do postýlky. Začala plakat a Billy jí dal její dudlík do pusinky. Potom mě vyslal za mými rodiči. Šla jsem dolů po schodech s tatínkem a maminkou a posadila se na gauč. Tatínek vypadal smutně. Dala jsem mu ruku na tvář.
„Co se stalo, tatínku?“
„Nemůžu Lorraine. Prostě nemůžu.“ Vstal a šel do kuchyně.
Maminka šla za ním. Další věc, co jsem slyšela, bylo křičení a rozbíjení skla. Billy přišel dolů a šel do kuchyně. Šla jsem ke dveřím, abych poslouchala.
„Tome, musí to vědět, hned!“ řekla a vložila si hlavu do dlaní.
„Ne! Je pořád moc malá a nebude tomu rozumět!“ slyšela jsem tatínka křičet.
„Měl jsi vidět jejich obličeje, Tome. Měli zlomené srdce,“ brečela máma.
„Chápu to Lorraine, ale jak jí mám říct, že nejsem její biologický otec? Nerozuměla by tomu.“
Co? Není můj tatínek. Narazila jsem do zdi, oni se otočili a dívali se na mě.
„Serenity… zlato…“ řekla maminka. Utíkala jsem k tatínkovi a on mě zvedl.
„Nejsi můj tatínek?“ zeptala jsem se.
„Jsem tvůj tatínek, ale máš ještě jiného. Jeho jméno je Miguel a on a tvoje maminka se velmi milovali,“ řekl a posadil se. Objala jsem ho silněji. Billy mě hladil po vlasech.
„Co se mu stalo?“ zeptala jsem se.
„Odešel do nebe, předtím, než ses narodila,“ řekla maminka.
Položila jsem ruce na tatínkova ramena.
„Takže jsem Španělka?“ zeptala jsem se a utírala si obličej do trička. Zasmál se a objal mě pevněji.
„Ano, a Němka,“ řekl a objal mě, předtím, než mě položil dolů.
„Pořád tě miluju, tatínku,“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář. „Ty jsi můj tatínek a Billy je můj taťka.“ Položil mě na zem.
„Taky tě miluju. A ano, on je,“ řekl a s maminkou si šli promluvit do obýváku.
Billy se na mě podíval. „Takže kdo je pro velký hrneček horké čokolády s hodně marshmallow?“
Vyskočila jsem a zatleskala. „Já!“
Smál se a šel do skřínky.
_______________
Tomův pohled
Lorraine a já jsme se posadili na gauč. Mlčel jsem.
„Takže… co bude teď.“
„Nevím, Tome, ale chci je v jejím životě. Ona je všechno, co jim po Miguelovi zůstalo.“
Přikývl jsem a podíval se zpět do kuchyně na Serenity, jak si dávala hodně šlehačky do svého hrníčku.
„Lorraine… bolí mě to říct, ale myslím si… že Serenity by měla žít s tebou. Napravila ses a ona potřebuje matku.“
„Tome-„
Podíval jsem se na ni a vzal ji za ruku.
„Myslím to vážně. To je prostě něco, co jí s Billem neumíme dát. Mluví o tobě čím dál víc.“
„Ví to?“ zeptala se a podívala se na mě, potom na podlahu.
„Mluvili jsme o tom už dřív.“
Znovu se na mě podívala a zatřásla hlavou.
„Nemůžu, Tome. Nemůžu ji vytrhnout a změnit to, na co je zvyklá. Měla jsem v plánu být kolem ní a brát si jí na prázdniny a víkendy. Možná, až se konečně usadím.“
Vzal jsem ji za ruku a sevřel ji. Podívali jsme se na sebe, a aniž bych to věděli, tak jsme se přibližovali k sobě. Naše rty se dotkly a ona ovinula své ruce kolem mě, chystal jsem se prohloubit polibek, když jsem slyšel Billa a Serenity, jak jdou z kuchyně. Odvrátil jsem se a oba jsme se dívali pryč.
„Um… měla bych jít. Serenity, vezmi si bundu,“ řekla, jak se postavila a vzala svůj kabát a kabelku. Serenity přišla s Billem a skočila mi do náruče.
„Woah, velká holka. Tatínek si tě vyzvedne v neděli večer, ok,“ řekl jsem a objal ji.
„Ok, tatínku. Ahoj, Billy. Řekněte dvojčatům ahoj,“ řekla a Lorraine jí zvedla.
Sledoval jsem je, jak jdou do auta. Serenity zamávala a potom odjely. Bill ovinul své ruce kolem mého pasu, ale já jsem ho setřásl.
„Co se děje, Tomi?“
Pokrčil jsem rameny a šel do své pracovny. Bill mě dohonil a natáhl ruku. Odstrčil jsem ji.
„Tome, co se děje?“
Otočil jsem se a podíval se na něj.
„Nic se kurva neděje. Tak mě nech, ok? Jdi nakupovat nebo si lakovat nehty,“ řekl jsem a zíral na něj. Skoro se rozbrečel.
„Co jsem udělal?“ zašeptal.
„Prostě… ugh Bille… nech mě na chvíli osamotě,“ řekl jsem a vešel do pracovny. Posadil jsem se do křesla a slyšel ho, jak jde po schodech nahoru. Položil jsem si hlavu do dlaní. Cítil jsem se dobře, když jsem líbal Lorraine, ale miluju Billa. On je moje všechno, ale já a Lorraine jsme přáteli odvždy.
Povzdechl jsem a šel na chodbu. Viděl jsem Billa, jak schází po schodech s oblečenými dvojčaty.
„Kam jdeš?“
Otočil se, podíval se na mě, ale šel dál. Popadl jsem ho za ruku.
„Bille, mluvím s tebou!“
Odtáhnul se a otočil se na mě.
„Řekl jsi mi, ať jdu, tak jdu.“
„Bille, podívej-„
„Ne, Tome. Nic jsem neudělal a ty jsi na mě křičel.“
„Musím přemýšlet.“
„Prosím. Nechystal přemýšlet před hodinou, když jsi mě šukal.“
Přikrčil jsem se nad jeho neomaleností. Zíral na mě a šel ke dveřím od garáže. Odemkl je a ve stejnou dobu tam postavil jedno dvojče.
„Bille, omlouvám se. Věci se zkomplikovaly.“
„Jak to, Tome? Vypadá to, že když spolu zrovna nespíme, tak je mezi námi napětí. Nemůžu dělat nic, aniž bys se mnou ztratil trpělivost. Zeptal jsem se tě co se děje, a ty jsi řekl, že nic. Cítím se, jak bys mě odstrkoval.“
Nic jsem neřekl a on si povzdechl.
„To je přesně to, o čem mluvím. Uvidíme se… za pár dní. Budu někde. Možná u mého otce,“ řekl a nastoupil do auta.
Otočil se, podíval se zpět a odjel. Jen jsem se posadil a díval se na auto, jak se víc a víc vzdaluje. Zavřel jsem oči a šel zpět dovnitř.
pokračování
ten Pinďík to zabil:D
Nedá mi trochu neironizovať. Oni nakupujú vo Wal-Marte? To fakt? Neverím, žiadne značky? Bill chválil oblečenie, ktoré vybral Tom? Opäť neznackove? Veď to si Serenity ani neoblečie! Ps: oddelenie chemických veci? Tam sa kupujú hnojivá a iné veci. Oni boli v drogérii.
Bod dva. Zobrala decko k cudzím ľuďom bez toho, aby jej vysvetlila, kam a prečo idú a zrazu aha tvoji starí rodičia a toto bol tvoj otec. To ako fakt? Autorka je fakt dementná, inak to ani neviem vyjadriť.