Please, Breath 7.

autor: Sch-Rei

Když  jsou sliby jen slíbené…

Bill pootevřel očka. Protáhl se a položil dlaň na místo vedle sebe. Podíval se tam, ale on tam nebyl. Byl pryč. Odešel. Po černovláskově tváři sjela slza. Chce ho mít u sebe. Chce zase cítit jeho procítěné něžné doteky. Jeho horké rty na své kůži. Posadil se ke zdi a přitáhl si nohy k tělu, a objal je. Tiché vzlyky se nesly místností. Ještě nikdy nic takového nezažil. Nebylo to jako dřív s ní. Dřív nic takového necítil.  

Rozrazily se rychle dveře, a dovnitř vstoupil nějaký muž. Bill se tam otočil v naději, že za ním přišel Tom, ale obličej, do kterého koukal, mu nic neříkal. Zase sklopil pohled, a dělal, jako by tam ten muž vůbec nebyl. Přišel k Billovi.

„Vstávej,“ řekl hrubým hlasem. Bill se ani nehnul. Ten muž se k němu natáhl a za vlasy ho vytáhl na nohy. Bill jen tichounce zavzlykal, a pevně stiskl víčka k sobě.

„P-usť,“ zašeptal prosebně. Ten chlap se jen ušklíbnul a táhl ho ven z pokoje. Billovi se podlomily kolena a dopadl na zem.

„Vstávej, ty děvko!“ křikl k němu, a zase ho vytáhl za vlasy na nohy. Táhl ho k výtahu. Cítil pohledy přítomných na sobě. Dotáhl ho k výtahu a i s ním nastoupil. Bill mlčel. Jen neslyšně vzlykal, nechtěl ho nějak vyprovokovat. Podíval se na tlačítka pater. Zmáčkl…

„P-poslední patro?“ zavzlykal tiše Bill. Neudržel slzy, neudržel v sobě hněv, nedokázal se v tu chvíli ovládnout a začal sebou šít. Škubnul hlavou, a odtrhl se vlasy od jeho ruky. Nevnímal bolest, kterou mu působilo to, že v jeho ruce zůstalo několik pramenů jeho vlasů. Vnímal jen vztek. Začal bušit pěsti o dveře výtahu, a křičet o pomoc.

Přitáhl si ho k sobě za boky, a dal mu ránu do obličeje. Bill zaskučel a kousnul ho do ruky. Zaryl se zuby hluboko pod jeho kůži. Cítil v ústech kovovou chuť krve. Pevně semkl víčka. Muž zakřičel. Pokoušel se Billa setřást z ruky, ale marně. Způsobil mu hodně hlubokou ránu, v které ho pálily černovláskovy slané slzy. Rozmáchl se, a rukou praštil do stěny výtahu tak, že Billa uhodil tvrdě do hlavy. Bill se sesunul na zem a schoulil se do klubíčka. Cítil se až moc nebezpečný. Začal naplno vzlykat.

„Děvko!“ zakřičel, a Bill dostal pěstí do obličeje. Najednou se mu zatmělo před očima. Začal cítit chlad, a příšernou bolest hlavy.

Probudil se svázaný  na nějaké židli. Zachvěly se mu řasy, a pootevřel oči. Zaskučel, světlo ho oslepovalo. Strašně ho bolela hlava. Cítil, jak mu sjíždí slza po tváři. Chtěl odsud pryč, chtěl za Tomem. Rozhlídl se okolo sebe. Do křesla vedly nějaké… Ne! To ne, ne! Zmateně zamrkal, a rozhlížel se okolo sebe. Před ním bylo velké zrcadlo. Zalapal po dechu. Všude okolo něj byly přístroje a dráty.  

A každou chvíli i slunce zmizí.