autor: Cinematics
Simone zabalila cestovní skříňku se svými šaty a šminkami. Bill pojede s Tomem jako jeho blonďatá nevěsta, namísto černovlasé lady Vilhelminy nebo jako Tomova identického dvojčete. Samozřejmě bylo riskantní, že Bill bude v ženském oblečení, když ho celé město znalo jako ženu, ale bylo by to stejně riskantní, kdyby byl oblečený jako Tom. Oba způsoby byly nebezpečné a opovážlivé, ale mohli lidi přesvědčit, že Bill je Tomova nevěsta.
Simone s Billem diskutovali o plánech, zatímco Tom utíkal po cestě ke Schmidtově farmě, v černém plášti tmavé noci. Diskrétně osedlal nejlepšího koně pana Schmidta a zmizel z farmy, bral to domů delší cestou, aby se vyhnul komukoliv, kdo by mohl poznat Schmidtův vozík.
„Musíme si pospíšit.“ Řekl Tom bezdechu, když vběhl do kuchyně, kde rychle a tiše mluvili Bill se Simone.
„Přál bych si, abychom měli více času,“ řekl Bill, vzal svoje zavazadlo a dal si vlasy do dámského čepečku. „Uvidíme se brzo. Budete v pořádku.“
„Slibte mi, že budete v pořádku.“ Řekla Simone se slzami v očích, objala Billa a Toma do náručí. Bill ji políbil na tvář a snažil se neplakat, chtěl dokázat, že to s Tomem zvládne o samotě naprosto v pořádku. Samozřejmě, celý svůj život byl hýčkán, ale věděl, jak přežít venku jako utečenec. Jak těžké by to mohlo být, když vám na tom závisel život?
„Přál bych si, abychom mohli zůstat a rozloučit se, ale musíme dát dohromady koně a vozík a rychle zmizet. Jestli někdo zjistí, že je tu majetek pana Schmidta, tak už asi neutečeme.“ Řekl Tom, vzal svoje zavazadlo a společně s Billem odešel ke dveřím. Simone dala ještě nějaké peníze do Tomova měšce a poplácala ho po zádech.
„Tak jeďte,“ řekla, snažila se nedat svým synům najevo, jak strašně se cítila. „Nikam nepojedu, takže až budete připraveni, prostě jen přijeďte. Budu na vás čekat, chlapci.“
Bill s Tomem se rozloučili a rychle nalezli do svého vozu, Bill se nasoukal do vozu společně i s šaty, které měl půjčené od své matky. Posadil se na straně, která byla k Tomovi nejblíž, mluvil s ním přes okýnko, které bylo k vozkovi, zatímco mizeli ze Simonina výhledu, temnou cestou velmi vysokou rychlostí.
Bill si všiml, že Tom naskládal na druhou lavičku tašky jídla pro koně a povzdychl si, miloval, jak Tom byl připravený. Bill úplně zapomněl na to, že koně potřebují jíst a pít, on sám byl až moc zaměstnaný tím, že se staral o své vlastní potřeby, a tak bylo na Tomovi, aby si pamatoval, že kůň, který je odveze z domu, je živá bytost. Byl rád, že alespoň jeden z nich myslel dopředu.
Cesty byly tajemné a černočerné, jediné světlo, které tu bylo, bylo z lucerny na kraji kočáru, který Tom ukradl. Čím více se dostávali z města, tím více Billovi bušilo srdce. Jakékoliv stvoření se mohlo skrývat v té temnotě. Ze tmy se mohli zlehka vynořit loupežníci, ta úzká rovná silnice byla jako stvořená k přepadení. Jediné, co si Bill přál, bylo, aby tady vzadu seděl i Tom, aby ho držel v náručí a říkal mu, že jako jeho starší bratr nedovolí, aby se cokoliv stalo. Naneštěstí pro Billa, Tom byl až moc zaměstnaný tím, že se snažil navigovat koně tou černou tmou, aby mohl Billovi dopřát komfort.
Cesta, kterou jeli, byla naprosto tichá, jediný zvuk přicházel z podkov, které cvakaly o dlážděnou cestu. Bill vystrčil obličej z malého okénka u vozu, klečel, a šeptal na Toma; jen potřeboval slyšet známý hlas, aby ho udržel při rozumu v tom hrozném tichu.
„Poblíž je tu hostinec. Hostinec u Černého Proudu.“ Řekl Tom tiše, skoro jako by chtěl, aby jejich cesta tmou byla co nejvíc neslyšitelná.
„Jak to víš?“
„Párkrát jsem už tudy jel, když jsem jel pro věci pro pana Schmidta. Proud není daleko, můžeme tam přespat. Vyjet, až se rozední.“
„Dobře.“
Cesta trvala celou věčnost, jako by už týden jeli pořád po té stejné rovné cestě, i když to opravdu nebylo tak dlouho, jak si Bill uvědomil. Začínalo mu být slabo, oči mu těžkly a měl potíže je udržet otevřené. Konečně přišlo světlo a Bill viděl malé oranžové tečky z lucerny v dálce, daleko, ale ne zas tak daleko, aby to nedokázal vydržet. Už byli blízko postele, něco, co Bill potřeboval.
Konečně dojeli k hostinci, Bill byl jen pár minut od toho, aby sebou už úplně švihnul v tom ne zas tak teplém voze. Prázdná cesta a dlouhé prázdné pole dělaly věci chladnými, a Bill si sám pro sebe celou cestu tiše nadával, přál si, aby si na sebe býval vzal něco navrch, než opustili město. Naneštěstí jejich oblečení bylo celé smíchané, a Bill byl moc unavený, na to, aby se snažil něco najít.
„Bille, prosím, jdi blízko za mnou. Nechci, aby ses ztratil.“ Řekl Tom jemně, vzal Billa za ruku a pomohl mu z vozu.
Obrovský muž, zakulacený a plešatý, vyběhl z hostince; vypadal nadšený, že brzo dostane peníze. Natáhl ruku k Billovi, políbil ho na ni vychovaně, a pak si s Tomem potřásl rukou.
„Vítejte v Černém Proudu! Potřebujete pokoj?“
„Ano, naprosto. Moje novomanželka a já jedeme navštívit rodinu a musíme si odpočinout. Máte stáje a něco, kde bychom mohli schovat náš vůz?“ zeptal se Tom, hlas hluboký a profesionální. Billovi se tím trochu podlomila kolena, což mu dělalo starosti.
„Ano, máme stáje a sklad vzadu na pozemku. Následujte mě, ustájím vám koně na noc.“
Tom pevně držel Billovu ruku, následoval robustního a zavalitého hostinského dovnitř do velmi marnotratné chodby. Sedl si za velký dubový stůl a poprosil Toma o peníze. Bylo to drahé, mnohem víc, než si Tom myslel, že to bude, ale neměli na výběr. Tom zabořil ruku do kapsy a vytáhl nějaké mince, dal je na stůl a poslouchal pravidla a provoz hostince.
„Budeme pryč za úsvitu, takže se nemusíte obávat. Děkujeme za pokoj, dobrou noc, pane…“
„Vincent.“
„Ah, ano. Děkujeme, pane Vincente. Opravdu jste nám moc pomohl.“
„Žádný problém, obzvláště pro takovou překrásnou mladou dámu, jako jste vy.“ Mrknul Vincent na Billa a Tom si přitáhl bratra pevně k boku. „Takový krásný vzhled. Musíte být pěkně bohatá, že?“ tlačil na pilu a Tom ho pomalu slyšel slintat, jak doufal, že dostane nějaké další peníze. Peníze, které si myslel, že Bill má, jelikož byl tak bledý, a tak volný od jakéhokoliv znamení, že pracoval na horkém slunci společně se zbytkem pracující třídy.
„Ne, nejsem. Hlídala jsem děti, pro ženu, se kterou jsem bydlela. Moc jsem se nedostala ven.“ Zalhal rychle Bill a pan Vincent skoro až nevěřícně přikývl.
„Pojď, Bell.“ Řekl Tom rychle, zatáhl Billa za sebou. „Pane Vincente. Ať nám prosím přinesou naše věci.“ Řekl a dal dalších pár mincí na stůl.
Hostinský zařídil pár pracovníků, kteří odnesli Tomovy a Billovy věci, dali jim je do jejich pokoje. Rychle věci přinesli a rychle odešli, Bill s Tomem za to byli moc rádi. Bill se okamžitě svalil na tvrdou postel, rozvalil se a obličejem se zabořil do polštáře, vydechl. Starší dvojče rozsvítilo svítilny v pokoji a ponořilo tak pokoj to červeno-bílého světla, pak Tom zamkl dveře.
Posadil se na postel a chvilku jen tak koukal na svého ospalého bratra, pak vzal do ruky Billův kotník a něžně mu sundal botu. Bill se začervenal, obličej zabořený do peřin, zatímco mu Tom opatrně sundával boty a přiléhavé podkolenky. Bill se převalil na záda a posadil se, otočil se zády k Tomovi, beze slova ho prosil o asistenci při rozepínání šatů.
„Jsi si tím jistý?“ zeptal se Tom se smíchem, přejel palcem po knoflících na zádech Billových zmačkaných šatů. Bill jednoduše přikývl a svěsil hlavu, nechal Toma rozepnout háčky a svést mu šaty dolů k pasu.
Bill si sundal čepeček, který mu držel vlasy a rozepnul klipsy, nechal tak blonďaté vlny spadnou přes svůj nahý hrudník a ramena. Tom se postavil a Bill věděl, že musí také, postavil se před něj a nechal ho svléknout ho jen do průhledné slabé košilky. Bill si už trochu zvyknul na to, že se ho Tom dotýká, byl trochu klidnější s tím, že u něj je nahý, ale i přesto nepřestalo to chvění a nezmizela ani nervozita. Jen si připadal trošku bezpečněji než dřív, trošku míň zahanbený.
„Přemýšlel jsem,“ začal Tom, pomohl Billovi vyjít z šatů a pak se posadil vedle něj na postel. „Až dojedeme do města, a budeme trochu v bezpečí, mohl bych si sehnat nějakou práci a možná bychom mohli žít v obydlí pro pracující.“
„A když řeknou ne?“ zeptal se Bill tiše, doufal, že tím Toma neurazí.
„Neřeknou ne mojí těhotné ženě.“ Mrknul na něj Tom a vydechl, opřel se o ruce a koukal do stropu. „Ano, a je opravdu vidět, že nejsi, ale můžeme ti vycpat šaty a udělat perfektní oblou vybouleninu. Požádám, aby se tě nikdo nedotýkal, dokud to nedovolíš ty. Což nedovolíš, protože by na nás jinak přišli.“
„Co když budou naléhat? Co když budeme žít s porodní bábou?“
„Bille, je to spousta kdyby. Prostě musíš věřit a dát to kdyby za hlavu. Uděláš to? Jestli to bude znamenat, že se rychleji vrátíme domů?“
„Ano. Udělám cokoliv, co budeš chtít.“ Začervenal se Bill a vlezl si pod peřinu, chtělo se mu spát.
„Mohl bych ležet vedle tebe, nebo mám radši spát na zemi?“
„Lež se mnou.“
Bill se bál, že když nebude blízko Toma, že by ho mohl ztratit. Kdyby byly svítilny zhasnuté a Tom byl na zemi, Bill by vůbec nemohl vědět, kdyby ho někdo v noci ukradl. Potřeboval pohodlí, potřeboval blízkost, bál se myšlenky, že nebude mít ruku, které by se mohl v noci držet, kdyby se začal bát.
Tom se schoulil do postele a usmál se, když ho Bill chytil za ruku. Mladší z dvojčat si obličej přitulilo k Tomovu krku, cítilo, že to, co dělá, je špatné, ale neopovážilo se na to zeptat. Bál se a chtěl být držen.
„Tome? Říkej mi něco. Cokoliv. Jen pro případ, že by mě vzali.“
„Nevezmou mi tě. Nikdy.“ Zaprotestoval Tom, rukou zajel do Billových jemných vlasů. „Ale jestli chceš, abych ti něco povídal, tak budu. Co chceš vědět ze všeho nejvíc?“ Bill si skousl ret a stydlivě se na Toma podíval, oči tmavé, tváře horké. „Och.“
„Kdyby, kdyby to bylo až moc divné, protože jsme se sotva potkali, a protože jsem kluk, tak to chápu… Jen to chci vědět, pro případ… Že by se něco stalo.“
„Nic se nestane, ale můžu ti říct, cokoliv budeš chtít. Chceš, abych ti to jen řekl nebo i ukázal?“ zeptal se Tom, poněkud dospěle, a Bill se začal červenat jako školáček.
„Ukaž mi jak…“ Billova slova byla jako kouř, skoro tu nebyla a byla skoro neviditelná, jak je bez dechu zašeptal.
„Na sobě?“ zeptal se Tom, jeho tón hlasu byl tak vyspělý, že to Billovi přivodilo pocit naprosté hlouposti, za to, že se chová tak nedospěle a dětsky.
„N-ne,“ vypískl Bill, sundal si košilku, takže měl jen spodní kalhoty. „Když řeknu, ať přestaneš, přestaneš?“
„Určitě. Neudělám nic, co nebudeš chtít, abych udělal. Tohle tě má naučit, ne vyděsit.“
„Dobře.“ Vydechl Bill.
Mladší bratr se chytl za lem kalhot, nebyl si jistý, jestli je sundat nebo ne. Cítil se, jako by měl prozkoumat nové teritorium, mnohem novější, než kdyby stále věřil tomu, že je žena. Ne, teď tu byl muž, kterého znal pouze pár dní, a měl se ho dotýkat a učit ho, jak se dotýkat sám sebe. Zdálo se to mnohem horší, protože Bill s Tomem byli oba muži, bylo to všechno tak strašně moc proti tomu, co ho učili a čemu celé své dospívání věřil; ale stejně, jako byl předtím oklamán, si byl Bill jistý, že je tohle také v pořádku. Tom se prostě jen choval jako starší bratr, učitel, a dokazovatel. Pomáhal Billovi porozumět všem těm lžím, které mu byly řečeny, nic víc. Nebylo to neřestné, tím si byl jistý.
„M-Měl bych si je sundat?“ zachvěl se Bill a Tom přikývl.
„Pouze jestli chceš. Nemusíme to dělat, jestli ti tak není pohodlně, Bille. Jen ti můžu říct jak.“
„Ne. Ne, chci to vědět. Potřebuji to vědět, ne?“
„Ne, opravdu… je to něco, co je dobré vědět,“ zasmál se Tom. „Ale není to nezbytné, vědět, jak se uspokojit.“
„Ugh,“ vykvíknul Bill a zabořil si obličej do dlaní, připadal si tak otevřený a tak špatný, že chce vědět, jak sám sebe uspokojit. „Jen mi to ukaž… prostě… tady.“ Sundal si Bill zbytek svého oblečení a schoval se pod peřinu, byl rád, že Tom nevidí jeho tělo. Byl velmi plachý a bál se, že určitě není tak hezký jako Tom.
„Jsme identičtí, Bille. Nemáš se za co stydět. Jsme stejní. Slibuju.“
„Nejsme.“ Zaprotestoval Bill. „Ty jsi opálený a silný a já jsme bledý a slabý. Nemůžeme být stejní pod oblečením.
„Moje tělo není opálené, Bille.“ Zasmál se Tom. „Nepracuju nahý. Možná mám víc svalů, ale to je to, kde se rozdíly zastavují. Jsme stejní.“
Tomova slova nikdy nezklamala v uklidňování. Nejspíš měl jeho starší bratr pravdu; možná byli opravdu stejní. Jestli ano, Tom ho určitě nebude soudit, a ta myšlenka mu pomohla se uvolnit. Tom ho nebude soudit, protože jeho tělo je stejné, Tom ho bude jednoduše učit, protože jsou stejní, a nebude to divné, protože dříve byli jeden člověk. Bill si byl jistý, že to dává smysl, a i kdyby to měl být jediný smysl, bylo mu to jedno. Dávalo to smysl a dávalo mu to lepší pocit ohledně celé situace. Chtěl se učit, a teď se učit bude. Konec.
„Dobře, dobře,“ mluvil si Bill sám pro sebe, stáhnul peřinu ke svým bokům. Obličej mu hořel, když se mu Tom podíval na nahý hrudník. Bill měl stále pocit, že by si hrudník měl schovávat oblečením nebo alespoň rukama, ale odmítal to udělat. Jeho hrudník byl mužský, jeho bratr byl muž, nebylo špatné být bez svršku v přítomnosti jiných mužů. Tohle bylo určitě v pořádku.
„Řekni mi, až budeš chtít, abych ti to ukázal. Veď mě stejně, jako já budu vést tebe. Platí?“
„Ano, dobře.“ Zavřel Bill oči a rychle ze sebe stáhnul peřinu, ukázal své celé tělo staršímu bratrovi.
„Říkal jsem ti to, jsme stejní.“ Bylo jediné, co Tom řekl. Žádné posměšky, žádná divná slova, jen jediná poznámka, která Billa naprosto uklidnila.
„A-Ano?“
„Jo.“
Bill se posadil a opřel se o ruce, koukal na svou nahotu. Připadal si divně, nadšeně. Rychle si rukama schoval rozkrok a začervenal se.
„Omlouvám se.“ Zamumlal. „Jen… Nikdy jsem nebyl nahý před jiným, jiným mužem a…“
„Vůbec se neomlouvej. Je to pochopitelný a je to v pořádku. Dělá mi to práci snazší.“ Zasmál se, když Bill zaúpěl a přitáhl si kolena k hrudníku. „Nechceš, abych to udělal?“
„Ne, chci. Já jen,“ zaúpěl Bill a ze všeho nejvíc si přál, aby mohl dostat sklenici otcovy whisky, aby se mohl uklidnit. Hodně krát se vkradl do místnosti, kde měl jeho otec likéry a věděl, že by mu to pomohlo, ale naneštěstí neměl na uklidnění nic víc než své emoce a Tomova slova.
„Necháš mě to udělat?“ zeptal se Tom, rukama sjel přes Billova lýtka až na kolena. Bill stydlivě přikývnul a odvrátil pohled, když mu Tom roztáhl nohy, pomalu je položil na postel. „Takže, předtím, když se ti tohle stalo, ses toho nikdy nesnažil zbavit?“
„Um, a-ani ne. Poprvé, když se to stalo, jsem šel za Luciou, a okamžitě jsem si s ní promluvil.“ Billovi jeho rozkrok připadal stažený a nekontrolovatelný, čím víc myslel na tu situaci a na poprvé, kdy byl tvrdý, tím více vzrušený byl. Bylo to matoucí a těžké to vyřešit, co dělalo Billovi ten pocit zvláštnosti a horka.
„Takže jsi čekal, až to samo zmizí?“ zeptal se Tom, naklonil se svým tělem nad Billovo.
„Um, ano.“
„To nemohlo být příjemné.“ Zasmál se Tom a Bill stydlivě pokrčil rameny.
„Ano, občas to trvalo dlouho a opravdu mi to vadilo…“
„No, ukážu ti, jak se o to postarat. Dej mi ruku.“ Natáhl ruku Tom a Bill mu tu svou podal, nechal Toma, aby mu ji dal okolo jeho zpola tvrdého mužství. Bill vypísknul a otočil krkem tak, aby si mohl obličej schovat do ramene, čímž si rozmazal svou rudou rtěnku na svou bledou kůži.
„Moc?“ zeptal se Tom, připravený toho nechat.
„Ne. To je v pořádku. Co, um, co mám dělat?“ vykoukl Bill zpoza vlasů a sledoval Tomův obličej.
„Stisknu ruku tak, dokud ti nebude nejlíp, ano?“ řekl Tom a Bill přikývnul, jemně se stiskl. Skousl si ret a vydechl.
Tom jednou Billovou rukou přejel z kořene na špičku, ukazoval mu jak to dělat, tak úžasně, že si to sám užíval. Bill byl naprosto rudý, skoro rudý jako rtěnka na jeho rameni, připadal si hloupě, ale i jeho vlastní rozkrok si to užíval. Nedobrovolně přirazil boky, když převzal kontrolu nad situací, Tom dal ruku pryč.
„A, a co mám dělat, když to je… Když se…“ Bill měl oči zavřené a Tom málem zapomněl na to, že tu Bill je, mladší z bratrů měl na sobě ruce a láskyplně se mu ukazoval.
„To poznáš.“ Řekl Tom a Bill přikývnul.
„Je to v pořádku… že se koukáš?“ zeptal se Bill a jedním otevřeným okem se na Toma podíval.
„Můžu se koukat jinam.“ Nabídl starší bratr a Bill zavrtěl hlavou, chtěl si být jistý, že všechno dělá správně. Kdyby to zkazil, Tom by mu to mohl říct. Ale Bill si vedl moc dobře, bylo to poznat na reakcích jeho těla. V dolní polovičce mu bylo horko a chvěl se a připadal si naprosto stažený, ale přitom tak úžasně.
Nevěděl, jak rychle má rukou hýbat, Tom mu to neřekl a on se bál zeptat. Taky nevěděl, jak moc pevně se má držet. Natáhl se a chytl Tomovu ruku, prosebně na něj koukal.
„Ukaž mi to.“ Zanaříkal a Tom přikývnul, ruku položil na tu Billovu a ukazoval mu, jak to má rád on. Bill dal ze sebe svou ruku pryč a nechal svého bratra pracovat o samotě. Třísla se mu třásla a hlava se mu točila, intimně se ho dotýkal někdo, za koho nebyl provdaný. I když si Bill nebyl jistý, jestli bratři mohou učit svoje sourozence, nikdy sám předtím sourozence neměl. Bill se zachvěl a zalapal po dechu, když mu Tom přejel palcem přes vršek jeho erekce, rukou se ho tak něžně dotýkal. Tom pokračoval v ježdění rukou nahoru a dolů, tiše povídal, co zrovna dělá, a byl si jistý, že si to Bill užívá. Určitě užíval.
Tom Billovi řekl, aby to zas dělal sám, a ten to udělal bez zaváhání, tělo po tom toužilo. Bill cítil, jak se mu dech zadrhával v krku a jak se jeho tělo začínalo cítit neuvěřitelně divně. Se strachem se na Toma podíval, bál se, že se zničí tím divným pocitem, který právě cítil. Tom jen přikývl, aby mu dodal odvahu, pohladil Billovo jemné lýtko, a studoval jeho obličej, a jak ušlechtile vypadal i s erekcí v ruce. Byl to opravdu podivný pohled; žena s dlouhými vlasy a opatrně naneseným make-upem, ležela na posteli se svým penisem v ruce. Trošku to Toma zaskočilo, jen mu to přišlo velmi divné. Ale co ho mátlo nejspíš ještě víc, bylo, že jemu samotnému tohle všechno přivádělo dobrý pocit.
„Já, Tome, ten pocit… Já…“
„Šš, jen pokračuj.“
Bill přikývl a zaklonil hlavu, krk dlouhý a delikátní. Billova ruka byla stisknutá, nejspíš trochu moc, na svém přirození; roztřeseně s ní hýbal nahoru a dolů po celé svojí délce. Tom věděl, že ten způsob, jak se Bill sebe dotýká, nemůže být nejlepší, ale samozřejmě, že on taky nebyl hned mistr, když to dělal poprvé. Tom také pospíchal, aby se toho problému zbavil, namísto toho, aby si opravdu užil ten pocit. Usmál se, jak tak vzpomínal, usmíval se nad tím, jak nezkušený jeho bratr opravdu byl.
Vydal ze sebe zoufalý, roztřesený výkřik, Bill sebou cuknul a udělal se na svůj nahý hrudník. Nesměle vypísknul, okamžitě si rukama přikryl rozkrok. Připadal si odlehčen a horce po celém těle, zažil svůj první orgasmus přímo před svým bratrem, ale ten příběh, který mu Lucia říkala, ho stále děsil. Co když mu Tom lhal a on teď už nikdy nebude schopný mít děti? Co když je opravdu žena? Všechen strach se mu vrátil, a najednou měl nepopsatelnou chuť se ujistit, že Tom opravdu vypadá stejně.
„Sundej si oblečení.“ Řekl Bill, hlas plný paniky a strachu.
„Bille, to je v pořádku! Tohle se mělo stát.“
„Prosím, sundej si oblečení!“
Tom udělal to, co od něj Bill chtěl a svlékl se až úplně do naha. Billovi bylo hned lépe, ale hned měl pocit neuvěřitelné špatnosti, že vidí Toma nahého. Hlava ho bolela a byla zmatený, nebyl si jistý, co se to vlastně děje. Natáhl rukou a jen ze zvědavosti šťouchnul do Tomova přirození. Tom se zasmál, naklonil hlavu na stranu.
„Už je ti dobře?“
„Jen jsem se vyděsil.“ Bill si připadal jako to největší dítě na celém světě. Připadal si tak omezeně, jako by měl zatemněný mozek, nenáviděl se za to, že pochyboval o Tomových slovech.
Ti dva tam seděli, nazí a tiší. Bill si zabořil prst do té teplé tekutiny na svém břiše. Tom ho jednoduše v tichosti pozoroval, doufal, že se Bill uvnitř uklidnil a že už se tolik nebál.
„Tohle je… to, co udělá ženu těhotnou?“ zeptal se Bill skromně a Tom přikývl, natáhl se pro Billovu košilku, co byla na zemi.
„Nech mě tě očistit a připravit do postele. Vypadáš naprosto vyčerpaně.“
„Jsem.“ Bill, jako by to chtěl dokázat, zazíval do své ruky a celý začal hořet, když ho Tom začal otírat.
„Chceš se utřít tam dole?“ zeptal se Tom a Bill zavrtěl hlavou.
„Nejsem si jistý, jestli bych to uměl. Nikdy jsem… předtím…“
Tom pochopil, věděl, že když on poprvé zažil orgasmus, myl se ve vaně. Olízl látku, jelikož neměl žádnou vodu, a jemně očistil vršek Billova penisu. Bill stiskl stehna k sobě, doufal, že si Tom pospíší. Připadal si ustrašeně, čistil ho jeho vlastní bratr. Bylo to pro něj trochu trapné, ale Tom mu spíše přivozoval pocit uklidnění než strachu. Možná to bylo tím, že je Tom jeho polovička, takže to dávalo smysl, že udělá pro Billa všechny věci, které Bill sám nezvládne. Tom dotýkající se Billa, bylo vlastně to samé, jako Bill dotýkající se Billa. Jemu to takhle smysl dávalo.
„Díky,“ zamumlal Bill, když mu Tom rychle natáhnul košilku. Pod látkou si připadal o trochu méně hloupě. „Jsem beznadějný.“ Zašeptal a Tom protočil oči, vlezl si do kalhot.
„Proč to říkáš?“ protáhl se Tom na posteli, připadal si unavený a spokojený, že se Bill konečně uvolnil a nechal ho na něj sahat a vidět ho nahého. Byla to důvěra, a to bylo to, co potřebovali, když měli být na útěku. Měli jen jeden druhého.
„Já, tohle… Ta věc se stala a já se vyděsil a myslel si… Myslel si, že to, co Lucia říkala, je pravda, a že tys mi lhal, abys mi ublížil.“
„Měl jsi orgasmus a myslel sis, žes ze sebe dostal svoje budoucí děti.“ Odpověděl Tom, zoufale se snažil nesmát. Bill nic jiného neznal, a Tom se mu nechtěl smát, chtěl se smát tomu, jak okouzlující byl, i když věděl jen to, co mu někdo napovídal.
„Um, ano. Tak jsem se vyděsil a myslel si, že možná… že jsem možná žena…“
„Ale víš, co to bylo.“
„Ano, vím. Jen jsem se vystrašil. Omlouvám se… musíš si myslet, že jsem patetický.“ Zabořil si Bill obličej do dlaní a převalil se na bok, zády k Tomovi. Zoufale se chtěl schoulit do klubíčka a zapomenout na to, že existuje, nesnášel, že vypadá před svým bratrem tak nevyspěle. Chtěl na Toma udělat dojem, ale ať už dělal cokoliv, pořád ze sebe dělal jen dítě. Věděl to a bylo to velmi znepokojující. Jak mohl Bill udělat na Toma dojem, když Tom toho věděl o tolik víc než on?
„Bille,“ pohladil Tom Billa po čelisti. „Nejsi vůbec patetický. Jsi prostě jen špatně naučený. Už jsem ti to říkal, všechno tě naučím.“
„Takže si nemyslíš, že jsme dětinský?“ zašeptal Bill, podíval se přes zašpiněné rameno na Toma.
„Vůbec ne. Jsi jen unavený. Zhasnu svítilny a půjdeme spát. Pořád můžu spát vedle tebe?“ zhasnul Tom rychle a vlezl si zpátky do postele.
„Ano.“ Převalil se Bill na záda a našel ve tmě Tomovu ruku. „Rád tě držím za ruku, jestli je to tak v pořádku. Nechci tě ve tmě ztratit.“
„Já nikam nejdu.“ Odpověděl mu Tom, stiskl pevně Billovu ruku. „Ráno vyrazíme hned, jak se probudíme. Pak najdu nějaké místo, kde budu moct pracovat na farmě, a které nám zajistí bydlení.“
„Nejradši bych na pár dní zůstal tady v hostinci.“ Zamračil se Bill a Tom ho pohladil po ruce.
„Ano, ale nejme dostatečně daleko z města a je to moc drahé na to, abychom tu zůstali déle. Vím, že se nechceš o domov dělit s někým dalším, ale je to to jediné, co nám teď zbývá. Jednou nám postavím dům, něco krásného jen pro nás a mamku; ale teď musíme udělat tohle. Odpočívej.“
„Děkuji ti za… um…“
„Bille, kolikrát ti to musím říkat? Jsem tvůj starší bratr. Je to moje práce ti pomoct s naprosto vším. Rád ti pomáhám a byl bych moc rád, kdybys za mnou mohl s čímkoliv přijít. Teď ale chci, aby ses vyspal. Ráno ti pomůžu se obléknout, pomůžu ti udělat pod šaty vybouleninu a pak rychle odjedeme z tohohle města do dalšího. Nebo tak daleko, jak nás kůň zaveze.“
„Nebude pan Schmidt stíhat mamku, kde jsi a kam zmizely jeho věci?“
„Neví, kde bydlíme.“ Pokrčil Tom rameny. „Nemá žádný důvod, proč by to měl vědět. Budeme v pořádku, slibuju.“
„Tome? Můžeš mě držet? Já… nechci tě ztratit.“ Skousl si Bill ret, a okamžitě cítil, jak z něj všechna křeč vymizela, když ho Tom objal do svého silného náručí.
„Nikdy mě neztratíš. Jsme v pořádku a nic mi tě znovu nevezme.“ Políbil Tom Billa do vlasů. „Ty jsi můj a já jsem tvůj. Bez otázek. Teď nech svou vyčerpanou hlavičku odpočívat a spi. Neboj se, že mě ve tmě ztratíš, nikdo neví, že jsme tady, ani že jsme zmizeli.“
„Dobře,“ vydechl Bill a položil si ruku na Tomovo teplé břicho.
Ta noc bude dlouhá, oba dva chlapci předstírali, že spí, i když jim hlavy pracovaly na plné otáčky, jak přemýšleli o špatných situacích, které se mohly stát. Ráno, když se zdálo, že světlo zahalí věci do pozitivního, jim možná bude lépe, ale v noci se báli. Tom Billa držel pevně celou noc, rty přitisknuté na bratrovo čelo v tom z nejpříjemnějších způsobů.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Mám proto jediné slovo –> DOKONALOST!!
Naprosto neskutečně úžasné!
Nádhera 🙂 Obdivuju autorku, tohle chce vážně velkou fantazii.. ♥
úžasný….dokonalost sama! Krásnej dílek.
naprosto úžasné. Miluju tuhle povídku…
dokonale :))
Ooh, tak to bylo naprosto úžasný. Tom je převelice dobrý učitel xD Bylo to žhavý, něžný a prostě moc hezký.
Krásný blogísek 😉
♥ tohle byl rozhodně zajímavý díl 😀 už se těším na další! 😀 kluci se začínají rozdivočovat ^^
Nádhera, já opět nemám slov…
Musím přiznat, že když přijeli do hostince, trošku jsem se obávala, aby hostinský Billa třeba nepoznal nebo aby na ně nenachystal léčku, naštěstí jsem se bála zbytečně.
A konečně došlo i na vysvětlování, na které jsem se těšila úplně ze všeho nejvíc. Miluju to, jak se Bill stydí, na začátku jsem si říkala, jestli to vůbec Tomovi dovolí… pak mi ho bylo trošku líto, když si myslel, že ze sebe dostal své děti. Tajně si přeji a doufám, že budou v tomhle pokračovat a Tom Billa naučí ještě víc…
Budu jim držet palce, aby na něco zlého nenarazili a už teď se těším na další díl. Bill jako Tomova novomanželka. Jen doufám a věřím, že zanedlouho už nebudou milenecký vztah jenom předstírat. Těším se, až si k sobě vzájemně najdou cestu…♥
Tuhle povídku když vidím, si vždycky nedočkavě vytisknu a večer si ji s baternou v ruce tu 😀 Luxus :))* Krátím si čekání na ni vždycky pročítáním dílů dozadu 😀 hiiih,
Krásný díííl… 🙂 Strašně miluju tuto povídku :)*♥
Přijde mi to strašně roztomilý, jak Bill pořád neví a má pochybnosti atd atd atd 🙂
Moc hezkej příběh
OMG:) Bill is so cute…But I think that Tom is in love with Bill however he dooen´t know it:) We´ll see:)
I like this story really. THX for translate…
Já se o ně tak neskutečně bojím, to ani není možné. V každém vidím nějakého zdrádce. Bojím se o simonne , že ji ten král něco udělá a o kluky, že se jim něco stane 've světe' . Jsem zvědavá, jak budete pokračovat. ♥