autor: S & Doris
Bill zakroutil pusou. Teď vážně přemýšlel, co má říct. Vadilo mu to, ale dost dobře si neuměl představit, že by mu natvrdo řekl, že ano.
„Když řeknu že jo, přestaneš?“ odpověděl otázkou a Tom znejistěl. Byli si v tomhle asi svým způsobem kvit. Billovi vadila Tomova přítomnost, ale Tom věděl, že by se teď určitě neotočil a neodešel.
„Raději si ty boty zavaž,“ kývnul Bill směrem k Tomovým botám. Přišlo mu rozumnější změnit téma, než řešit to, jak dalece mu to je nebo není příjemné. Byl přesvědčený, že Tomovi to stejně musí být tak nějak jasné.
„To je dobrý,“ zakroutil Tom hlavou. Měl obavu, že kdyby se zastavil, aby si zavázal tkaničky, Bill by mu utekl.
„Hele, Bille…“ měl náladu pokládat otázky. Bylo mu jasné, že se kladné odpovědi nedočká, ale přeci jen semínko naděje v něm klíčilo a zůstávalo. ,,Chtěl bych se jít opláchnout do fontány na náměstí… tady kousek, šel bys se mnou?“ zaprosil mile a dal se do okusování si kloubků prstů. Měl strach, že nyní už černovlasý přízrak odmítne na rovinu a tvrdě.
„A co tam budu dělat? Potřebuješ někoho, aby tě hlídal?“ nakrčil obočí, ale přeci jen změnil svůj směr. „Nemyslím si, že by ti to nějak pomohlo. Voda z kašny. Je studená,“ žbrbral si pro sebe. Tom skoro zavýskl, když se Bill rozhodl jít s ním.
„Ne, nepotřebuju hlídat. Jen si chci povídat,“ udělal vedle něj několik skoků a Bill se po něm ohlédl.
„Já bych se umyl, kdybych měl kde. Ale nemám kde. Jen v té kašně,“ krčil Tom rameny. Byl přesvědčený, že to je lepší než nic.
„Hm. Aspoň něco,“ brouknul Bill, přemýšlejíc sám nad sebou, proč proboha kývnul na takovou šílenost. Teď už se ho tuplem nezbaví. A nedej bože, aby ho někdy s ním viděl někdo známý.
„Mám strašnou radost, přízraku,“ šeptnul Tom zezadu Billovi do ucha a skoro až tančil vedle něj, jak vesele poskakoval po jeho boku. Stále sledoval Billovu tvář, zda nezahlédne další z úsměvů na jeho jinak pořád zasmušilém obličeji. A Tom si myslel, že černovláskovi úsměv na rtech opravdu sluší. Vypadal hned jinak, jako slunce zářící na nebi. Čišela z něj pozitivní energie a chuť něco dělat.
Bill by se musel asi hodně snažit, aby se nad Tomovým skotačením neusmál. Nešlo to.
„Nech toho pořád,“ zakroutil hlavou. Nemyslel to zle. Nechtěl mu zakazovat se projevovat, ale chvílemi mu to připadalo přitažené za vlasy. „A proč mi říkáš přízraku? Snad víš jak se jmenuju,“ natočil na něj svůj zrak. Tom jen pokrčil rameny.
„Nevím. Jsi můj přízrak. Přízrak Bill,“ rozplýval se. Bill pro něj představoval cosi nadpozemského. Objevil ho tak záhy, jako právě nějaký přízrak. Připadalo mu to hezké a tajemné. Přesně jako Bill.
„No dobře,“ rezignovaně nad tím Bill mávnul rukou.
„To se vážně chodíš sem umývat?“ trochu se zaksichtil, když došli na kraj náměstí a Billův zrak se ihned zastavil na kašně. Neuměl si to představit a přišlo mu to divné.
„Hm, jo. Nikde jinde nemůžu. Teda já nemůžu ani tady, ale když zrovna mají další den kašnu čistit, píší to pokaždé támhle na sloupu, tak ten den předtím v noci sem jdu a umyju se,“ sedl si na onu kašnu a zastudila jej na zadku. Přece jen je noc a od vody není kámen tak rozpálený. „A v Kauflandu se umývat nesmím, jen ruce a obličej,“ pokrčil rameny. Bylo mu líto, že byl tak ošklivý.
„A to ti není zima? Nastydneš,“ vypadalo to, že si Bill snad dělal starost. Usadil se naproti na lavičku pod lampu a uvažoval nad další a poslední kouřící přestávkou.
„No teď to není tak hrozný. Není taková zima. Horší to bývá v listopadu a v zimě, to ani nejde, protože je kašna vypnutá,“ pokrčil Tom rameny a stáhl ze sebe ušmudlané triko. Cítil se trochu divně, když na něj Bill koukal. Na druhou stranu za to byl i trochu rád. Mohl aspoň ukázat, že není jako ostatní. Že mu není jedno, jak vypadá. Bill si olízl rty a rychle zalovil v kabelce po poslední cigaretě. Pohled na Tomovo tělo mu celkem vyrazil dech. Hodně ostře se v duchu napomínal za to, že ho vůbec napadlo uvažovat nad tím, jak má Tom přitažlivě vypracované svaly.
Vždyť to bylo nemyslitelné. Takový špinavý kluk jej nemohl přitahovat ani tělem. Stačilo by ochutnat jeho kůži a padl by na otravu zápachem. No dobře, Bill přeháněl rád. Nepadl by, jen by to možná neunesl jeho žaludek.
„Aha,“ brouknul jen Bill a už pokuřoval z cigarety. Nemohl odlepit zrak od Tomova bříška. „Máš svaly…“ zahuhlal přiškrceně. Ne, nesměl uvažovat nad… To nepřipadá v úvahu
„Oh…“ Tom se zadíval na svoje břicho. „Už moc ne. Dřív to bývalo lepší,“ trochu si posteskl. Na svojí postavě si tenkrát zakládal. Miloval ten pocit, když se mučil v posilovně, ale odměnou mu byly vábivé pohledy holek, kdekoliv, kde se zbavil trika. Bill jen zakroutil pusou a jen jaksi neurčitě zamručel. Jestli to bývalo ještě lepší, tak už si to neuměl ani představit. Zamýšlel se nad tím, jak asi Tom vypadal tenkrát. Když ještě byl normální. Když na sobě měl čisté oblečení, upravené dredy a voněl. Určitě dřív hezky voněl. Bill jen zatřepal hlavou. Na tohle prostě myslet nesměl. Tom trochu znejistěl, když si sundával kalhoty. Nikdy se pochopitelně nesvlékal úplně, ale stejně si připadal divně. Sedl si na okraj kašny a nohy strčil do vody. Trochu zkroutil prsty jak byla voda studená. Ale lepší než žádná. Sehnul se a ponořil jednu ruku. Tou druhou ji co nejpoctivěji omýval. Bill pomalu zapomínal kouřit a nikotinová tyčinka mu do poloviny vyhořela naprázdno.
Sledoval dost zaujatě Toma, smývajícího ze sebe černé šmouhy.
„Je to studený jak prase,“ zkonstatoval Tom. „Jen mě sere, že si nedosáhnu na záda,“ pokoušel se podivně vykroutit ruku, ale marně. Zauvažoval, že by bylo vhodné se umýt i na intimních místech. Mohl by si vyprat spodní prádlo, obléct se pouze do kalhot než by mu boxerky uschly a… Měl by čistý rozkrok. Ano. Už by se nebál, že chytí nějakou nemoc, když by se uspokojoval. Tom to přestal dělat po měsíci žití na ulici. Bylo to tak zatraceně těžké a nenormální. Šílel z toho. A nyní, když se poprvé odhodlává umýt se celý…
Ne že by si svoje spodní prádlo nikdy nepral nebo neomýval své intimní partie, ale v jeho situaci to bylo vážně obtížné. Samotnému mu to přišlo odporné, být tak nečistý. Bill odstřelil nedopalek cigarety, kterou si stejně zrovna dvakrát nevychutnal. Byl krajně rozhozený a začínal litovat, že s Tomem vůbec šel. Chvíli zápasil sám s vlastními myšlenkami. Možná by mohl on. Určitě by ho to nezabilo, kdyby mu prostě ty záda umyl, ale na druhou stranu se pořád jaksi štítil toho na něj sáhnout.
„No… tak… já ti je umeju,“ slevil nakonec, až se za to musel v duchu profackovat. Byl přesvědčený, že se u toho pozvrací. Tom k němu zvedl hlavu a přemýšlel, zda slyšel dobře nebo ne.
Jak viděl, že si Bill vyhrnuje rukávy a blíží se k němu, zpanikařil, ač si přál, aby na něj jeho přízrak sahal. Muselo by být určitě moc dobře cítit jeho doteky. Bill měl jemné ruce, možná jak dívka. A na Toma nikdo tak dlouhou dobu nesahal, že se mu to zdálo jako by nikdy nepoznal ničí doteky. Nepamatoval si to.
„N-ne, to je dobrý… určitě ti bude zima a zničíš si nehty,“ snažil se jej od sebe něčím odlákat. „A smrdím, nebudu ti příjemný,“ jak se zdálo, Bill jej nechtěl poslechnout. Jeho samotného tělo neposlouchalo a už nabíral do dlaní vodu.
„Doteď ti nevadilo, že bys mi mohl být nepříjemný,“ Nakrčil Bill čelo. Celou dobu za ním ten kluk běhal jak ocásek a vyžadoval společnost. A teď, když mu ji teda Bill hodlal nějak dát, tak odmítal.
„Ale… to jsi na mě nesahal.“ Namítnul Tom. Začínal se obávat toho, jaké vlastně doteky jsou. Co můžou způsobit. Většinou mu byly příjemné, co si tak vybavil, a možná právě proto ho to trochu děsilo. Že se ho měl dotýkat Přízrak. ¨
„Tak se nevrť pořád.“ Přikázal Bill. Sám v sobě se ztrácel a nechápal, a čím víc o tom Tom mluvil, tím to bylo pro Billa horší. Celý obsah dlaní vylil Tomovi na ramena a nechal vodu stéct po jeho zádech. Tom se prohnul. Voda byla vážně studená. Bill ho přidržel za jedno rameno a volnou ruku znovu ponořil do kašny. Nabral další dávku vody a položil mu ji na druhé rameno, odkud sjel na lopatku. Bylo to vcelku nepříjemné, ale ne tak hrozné, jak čekal. Nebo si možná sám sobě říkal, že to není tak zlé a věřil tomu.
„Neboj se mě až tak, žádnou nemoc nemám. A když smyješ pot a špínu, nejsem snad až tak odporný,“ Tom nevěděl, čím tímto chtěl dosáhnout. Snad jen zpříjemnit Billovi onu práci, co s ním nyní měl. Přivřel oči nad těmi línými doteky a svěsil ramena. Bylo to tak zvláštní, až neskutečné. Ani jeho přítelkyně nezacházela takto hebce s Tomovým tělem. Necítil zimu, jako by vymizela s Billovou přítomností. Měsíční záře snášela na dva chlapce svůj paprsek a na hodinách radnice právě odbíjelo půl dvanácté v noci.
„Nebojím se tě,“ zakroutil Bill hlavou. Trochu nechápal, z čeho tak Tom usuzuje. Nezdálo se mu, že by byl až nějak výrazně zdráhavý. Umýval jeho kůži po malých kousíčkách. Pokaždé si k tomu do dlaně nabral novou dávku vody.
„Musí ti být strašná zima,“ zkonstatoval Bill skoro až dalo by se říct lítostivě. Tomova záda byla studená. Bill se postupně dostával níž a níž a zapojil do práce i druhou dlaň. Jestli je tu někdo uvidí, tak bude cvakat pořádnou pokutu. Byl už v polovině zad a konečky prstů zajížděl až na Tomovy boky, které už měl dávno omyté.
„Ne není,“ zakroutil Tom mírně hlavou a stálo ho docela velké úsilí, aby to řekl v klidu a blaženě u toho nevzdychnul. Naskakovala mu husí kůže, ale pochyboval, že by to bylo od zimy, když ji nepociťoval.
„Máš husí kůži…“ říkal potichounku Bill a pomalu už bez vody jezdil dlaněmi silněji po Tomových bocích. Dával si do hlavy odůvodnění toho, že jej musí pečlivě omýt, když už se do toho dal.
„Já… já vím. Ale…“ nedořekl Tom. Bál se mu prozradit pravý důvod. Třeba by se jeho Přízrak zalekl a přestal by se ho dotýkat. A to Tom rozhodně nechtěl. Zhluboka se nadechl a odvážil se k černovláskovi otočit čelem.
Billovi došel smysl nedokončené věty a musel se tiše pousmát. Zavadil dlouhými nehty o Tomovu kůži a ten se tak lehce oklepal. Mlčky se díval na Billa. Bill působil tak zaujatě. Asi to nechápal pořádně ani jeden z nich. Bill ještě chvíli přejížděl po jeho zádech a bocích, než je svěsil podél těla.
„Tak hotovo. V rámci možností. Příště ti donesu mýdlo,“ cuknul koutky do lehkého úsměvu. Tom byl jaksi zamrzlý. Prázdno na jeho zádech mu najednou způsobovalo jistou zmatenost. Nevěděl, zda je to uvolnění, a nebo naopak přítěž.
„Děkuju.“ Bylo jediné, na co se zmohl a roztěkaně si začal omývat nohy. Bill se opřel o okraj kašny a nehtem do ní šťouchal.
Měl v hlavě prázdno stejně jako Tom. Mnul kůži mezi prsty a celkem jej to bolelo. Nohy měl otlačené a bolavé. Jak tak hleděl do hladiny vody, mohl zaregistrovat Billův odraz. Díval se směrem k němu a Tomovi docházel fakt toho, co havran řekl.
„T-ty… ty vážně… za mnou přijdeš a doneseš mi mýdlo?“ ohromeně vydechl a ztratil rovnováhu. Jako pytel brambor sebou žuchl do vody celý.
autor: S & Doris
betaread: Janule
tyjo divim se že bill na něj šáhl :D:D
No jo Ledový princatko slečinka Billí se nám zamiloval 😀
tak to je nádhera !!! <3 to teda čumim, co Bill dokázal udělat !! xDD úžasný :)) rychle dáál 🙂
Teda, Bill se překonává, a bude ještě hůř, Bille xD!!!! A já se na to moc těším =)
ježiš tak ta poslední věta mě dostala 😀 ale i tak je to krásný… že mu přinese mýdlo… a rovnou by mohl i mikinu na noc nebo mu ted půjčit – spíš dát – svou 🙂
normální infarktové stavy! 🙂 je to úplně skvělý!! joo Bille, jen tak dál, mnohem dál;))
woow tak to mě dostalo 😀 teda billé 😀 ty se nezdáš 😀 ♥
Škoda, že se tam Bill nevykoupal též! Mohl si ušetřit osamělost při sprchování ve svém luxusním bytě xD
Nakoniec sa Tomovi celkom oplatilo byť trochu nadrzlý a vlezlý. Bill sa mi páčil, ako váhavo začínal s umývaním a ako ochotne pokračoval 🙂 A donesie mydlo 😀 a potom si ho vezme domov a tam si ho umyje celého 😀
Krásne.
Wow, já jsem věděla, že se bude Tom umývat někde v kašně, ale dočista jsem zapoměla na to, že mu při tom bude asistovat i Bill! Do poslesní chvilky jsem si dokonce i myslela, že to Bill neudělá. Velice mile mě překvapil 🙂
Tahle povídka je vážně skvělá! :))
Bill sa nám prekonáva 😀 a ten koniec bol super.