Midnight Sun II 11.

V ten samý okamžik, kdy se Tomovy rty tak nepříjemně a bolestivě opřely do Billových, zaryl Bill nehty do Tomových ramen. Slyšel, jak zapraskala jeho kůže a Tom bolestivě zařval. Odtrhl se od Billa a obě dlaně si držel na nekrvácejících trhlinkách, které se táhly po jeho klíční kosti. Bill zavrčel, ale ani se vítězně neusmál, protože neměl vyhráno. Věděl, že teď přijde to horší.

Tomův vztek na sebe nenechal dlouho čekat. Tom jediným pohybem popadl Billa pod krkem a znovu s ním praštil na měkkou matraci. Celá postel s nebesy se zatřásla jako lístky osiky v silném větru. Černovlasý chlapec zaúpěl, když Tomova ruka nemilosrdně stiskla jeho hrdlo. Bolelo to a Bill cítil, jak se Tomovy prsty zarývají do jeho sametové kůže. Ale neprosil ho, aby přestal, jen oběma rukama držel bratrovo zápěstí a snažil se povolit jeho stisk. Z posledních sil se zapřel do vampýrova hrudníku a prudce ho odstrčil. Zalapal po dechu a vteřinu se vzpamatovával z toho stisku.

Tom vyrazil zpátky proti němu, ale tentokrát byl Bill rychlejší. Tom ho chvíli viděl jen jako rozmazanou šmouhu, než se Bill ocitl na jeho zádech, rty nebezpečně blízko jeho krku. Věděl, že když se zakousne, neucítí žádnou krev, protože Tom už neměl srdce, ale bude ho to neuvěřitelně bolet. Billovi to ubližovalo, ale neměl na výběr a ani se nemohl dlouho rozmýšlet. Dlouhé zuby proťaly Tomovu kůži a zakously se hluboko pod ní. Tom hlasitě vykřikl a popadl Billa za obě paže, aby si ho mohl servat ze zad. Podařilo se mu to až po několika vteřinovém boji. Bill se odmítal pustit, ale Tomova síla byla dvakrát tak větší. Nemohl s ním dlouho zápolit.

Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Mrštění o podlahu mu zastínilo na pár vteřin zrak. Lapal po dechu, jako kdyby se dusil. Tom stál nad ním a využíval chvíle, kdy se Bill nemohl bránit. Svázal mu obě ruce a položil ho na postel. Když se chlapec vzpamatoval, byl skoro bezmocný. Zaškubal pažemi, aby zjistil, že je nejen svázaný, ale i přivázaný k posteli. Očima vyhledal Tomův pohled. Tom stál vedle postele a pobaveně si ho měřil.

„Teď už mi nemůžeš ublížit. Ale já tobě ano,“ zavrčel ledově. Trhliny na jeho ramenou a kousnutí na krku se zahojilo rychleji, než si oba mysleli. Massenova magie dávala Tomovi víc, než jenom sílu a schopnost nahánět panickou hrůzu.

Bill ztuhl. Z Tomova hlasu cítil, že tohle už nebyla jen planá výhružka. Teď mu opravdu zlomí srdce a Bill ho bude nenávidět až na věky. A to nechtěl. Chtěl Toma milovat celou věčnost.

„Tome,“ ozval se potichu a v jeho hlase zněl náznak paniky a bolestného strachu. Oči se mu pomalu zalily slzami. „Tome, prosím.“

Tom se jen zasmál. „Teď prosíš? To snad ne! Bille, ty jsi neuvěřitelný!“

Bill už téměř plakal. Po tvářích se mu koulely perly a umíraly na jeho rtech. „Tome, tohle nejsi ty! Ty bys mi nikdy neublížil! Prosím, vzpamatuj se! Ty mě miluješ!“

„Ano, Bille, miluju,“ přikývl Tom, zatímco si obkročmo sedal na Billa. „Ale ne dost, abych ti neublížil. Chci ti ublížit, chci, abys trpěl.“ Serval z chlapcova těla saténovou šedou košili a všiml si, že se silně třese strachy. „Snad nemáš strach. S tímhle jsi měl počítat, když jsi sem přišel.“

„Myslel jsem, že tě ochráním,“ vzlykl Bill a zavřel silně oči, když se Tomovy prsty dotkly jeho břicha. Měl kůži jako led a jeho dotek bodavě studil.

Tom se ušklíbl. „Na to nejsi dost silný. Možná ses měl nechat proměnit předtím, než jsi udělal tuhle chybu, která tě bude stát víc, než kolik můžeš dát, Bille.“

Bill hlasitě vzlykl a doufal, že Toma jeho pláč zlomí, že to bude zase ten starý Tom. Ale nestalo se tak. Toma jen pobavil.

Vampýr se sklonil nad drobným tělem svého bratra a jazykem ochutnával jeho heboučkou kůži. Bill měl dojem, že ho chlad z Tomova těla řeže pod kůží. A když se Tom dostal až k jeho krku, Bill vyděšeně vyjekl. Špičáky se mu otřely o pokožku a vyryly do ní dvě dlouhé linky, které začaly krvácet. Tom mu krvavou stopu olízl a blaženě zavrněl. Billova krev byla jako ta nejsladší věc, kterou kdy ochutnal. Neodolal a zahryzl se, zatímco jediným pohybem serval ostatní chlapcovo oblečení a Bill se před ním najednou ocitl nahý.

Bill si ani nevšiml, že se Tom svlékl také, až když jeho kůže zastudila a chlapec se znovu začal třást, pochopil, že teď přijde ta chvíle, kdy Billovo srdce pukne na několik tisíc kousků, které nikdo nikdy nedá znovu dohromady.

Tom přestal z Billa pít a začal ho hladit po třesoucím se těle. Vrněl jako kočka a jeho doteky pomalu klesaly až k Billovu rozkroku. Když se Tom chladnými prsty dotkl Billových slabin, Bill zlomeně zakňučel.

„Nedělej to, prosím,“ polkl slzy. „Prosím,“ šeptal Bill a tiskl víčka pevně k sobě.

„Sklapni,“ zavrčel na něho Tom a rty se otřel o Billův klín. Bill se hryzl do rtů, až mu vytryskla krev, která odlákala Toma od jeho rozkroku. Přitiskl se k Billovým rtům a se spokojeným mručením sál jeho krev. Najednou Bill ucítil Tomovo mužství na vstupu do svého těla. Ano, už jednou se s Tomem milovali, ale to bylo něžné a láskyplné. Tohle se tomu nepodobalo ani trochu. Bill věděl, že tohle milování bude hrubé a bolestivé. Nezbylo mu nic jiného, než přetrpět tuhle bolest a počkat na další zranění, které přijde potom, ale nebude vidět. Kdyby bylo, Bill by z něho vykrvácel.

Tom se o Billa otřel a hlasitě vzdychl. „Podívej se mi do očí, Bille!“ zavrčel na něj.

Bill zakroutil hlavou a stiskl víčka ještě pevněji k sobě. Nechtěl se na Toma dívat, nechtěl vidět jeho spokojený a labužnický výraz nad jeho utrpením.

Tom ho popadl za vlasy a zvedl mu hlavu. Bill zakňučel a Tom na něho promluvil znovu. „Podívej se na mě!“

Tentokrát Bill poslechl a pomalu, bázlivě otevřel oči. V jasně fialových očích jeho bratra se zračilo velké pokušení, spokojenost a hrubost. Takhle ho nikdy neviděl. Byl to výraz hladového zvířete, které netouží po ničem jiném, než po divokém uspokojení. Bill už se nesnažil zastavit slzy.

„Bojíš se, že ti ublížím?“ zeptal se Tom a na rtech mu pohrával zlomyslný úsměv.

„Už jsi to udělal,“ šeptl Bill na hranici slyšitelnosti.

Tom se hlasitě zasmál. „Ale o tom nejlepším ještě ani netušíš.“

Černovlasý chlapec bojácně zamrkal. Co může být horšího než to, že ho vlastní bratr, který mu sliboval lásku, znásilní, jako kdyby nebyl nic jiného než hračka? Nic. Bill už se ani nesnažil zeptat, co to je. Jen se díval na Toma a rty se mu chvěly.

„Nezajímá tě, co to je?“ zeptal se Tom.

„Nezajímá,“ odvětil Bill.

„Nevadí, stejně ti to povím,“ zavrčel Billovi do ucha. „Budeš moje krvavá děvka, Bille. Budeme si to užívat oba.“

Bill se znovu rozplakal. Tohle bylo to poslední, co si přál. Zatímco mu Tom bude ubližovat, on si to bude taky užívat pod silou jeho kousnutí. Tohle nechtěl. Věděl, že potom bude jeho nenávist k Tomovi ještě větší. Protože sprostě zneužije nejen jeho tělo, ale i jeho duši.

„Jsi hajzl,“ zavrčel Bill.

„To není podstatné,“ vycenil Tom zuby a Bill sklonil bradu, aby se nemohl dostat k jeho krku. „Neboj se, Bille. Dopřeju ti tu prvotní bolest,“ zasyčel, vzal Billa za bradu a trhl mu hlavou dozadu.

Bill ucítil jeho vzrušení nebezpečně blízko. Z očí mu vytryskly další proudy slaných slz. Ale už se neměl jak bránit. Zaťal si nehty do dlaní a zatnul i zuby. Nezbývalo mu nic jiného, než trpět.

Tom se na něho chvíli díval a liboval si v tom pohledu, zatímco se vzrušeně třel o Billův klín. Pak už jenom vnímal, jak se kolem něho Bill stahuje a trpí tím. Prudce přirazil a pronikl do Billa, co nejvíc to šlo. Chlapec vykřikl a naplno se rozplakal, zatímco Tom zprudka začal přirážet do jeho drobného a rozbolavělého těla. Bill byl tak krásně úzký a bolestně roztomilý, že Tom neměl na výběr. Jeho přírazy byly každou vteřinou rychlejší a prudší.

„A teď,“ vzdychl Billovi do ucha. „Přijde i tvoje chvilka.“

„Ne, ne, ne!“ zakřičel Bill, ale Tomovy zuby si našly cestu pod jeho kůži. Po první ostré bolesti se do Billových žil rozlil příjemný a blažený pocit uspokojení. A zatímco mu Tom tvrdě ubližoval, Bill přivřel oči a z jeho rtů se vydral vzrušený sten. Bill s každým dalším pohybem Tomova silného těla vzdychal a jeho projevy byly čím dál hlasitější, ačkoliv hluboko uvnitř tušil, že je sám proti sobě. Tom ho nemilosrdně hryzal do krku a sál jeho krev, zatímco mu vzrušení proudilo celým tělem. Bill se pod ním svíjel jako had a užíval si každý bolestivý příraz.

Netrvalo to dlouho, co oba ve stejnou chvíli hlasitě vykřikli pod vlastním návalem slasti, která jim proudila v každém záhybu těla, do každého nervového zakončení. Bill zakláněl hlavu a zatínal si nehty do dlaní, zatímco mu Tom vzdychal do kůže. A když jeho zuby opustily Billův laní krk, černovlasé klubíčko se rozplakalo. Srdceryvně a nahlas. Pocit vzrušení a uspokojení odezněl a přišla bolest. Tak velká, že její tíhu Bill nemohl unést.

Tom ho rozvázal a sledoval, jak se Bill choulí do klubíčka a hlasitě vzlyká. Nevěděl, jestli to bylo bolestí, nebo zklamáním. Každopádně mu to ani trochu netrhalo srdce. Nemilosrdně hodil po Billovi oblečení. „Obleč se.“

Bill vzlykl. „Proč mě radši nezabiješ?“

„Protože jsem s tebou neskočil. Přijde další noc, Bille,“ usmál se Tom.

„Nepřijde,“ vykřikl Bill a prudce vstal. „Už nikdy, rozumíš? Ani kdybys to byl doopravdy ty, Tome! Nikdy už nepřijde další noc! Budu tě nenávidět!“

Tom se jen usmíval. „Tohle jsem chtěl, Bille!“

„Už nikdy se nesnaž dostat do mojí hlavy. Až se o to pokusíš, bolestivě tě z ní vyženu.“

Tom, jako kdyby ho neposlouchal. Pozoroval, jak se Bill oblékl, aniž by viděl jediný pořádný pohyb. „Co teď uděláš? Poběžíš se vyplakat Viktorovi na rameno?“

Bill zavrtěl hlavou a zatínal zuby. „Zapomeň na to, že někdy budu mít city, Tome. Až se sem znovu vrátím, udělám jen jedinou věc.“

„Jakou, Bille? Jakou věc?“

„Zabiju tě,“ zavrčel Bill ostře a zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.