Ein neuer tag…? Ein neuer Liebe…? 50.

Tom: Oplatím mu úsměv.

Bill: „Myslíš, že se s tím mamka smíří?“

Tom: Usměji se. „Určitě,“ šeptnu.

Bill: „Snad.“

Tom: Jenom se pousměji a políbím ho na rty.

Bill: Zavrním.

Tom: Usměji se.

Bill: „Neměli bychom za ní jít?“ Zašeptám.

Tom: Vydechnu a zadívám se mu do očí. „Jestli chceš.“ Pousměji se.

Bill: „Myslím si, že to tak bude lepší.“ Pokrčím rameny.

Tom: Skousnu si ret. „A nechceš s ní mluvit ty?“

Bill: Přikývnu. „Dobře, půjdu za ní.“

Tom: Líbnu ho na tvář a přikývnu.

Bill: Zvednu se a jdu za mamkou do obýváku. „Mami?“

Máma: Sedím na pohovce a zírám nepřítomně do zdi před sebou „Hm?“

Bill: Sednu si vedle mamky. „Vadí ti to?“

Máma: Vydechnu a otočím k němu pohled. Pokrčím rameny. „Nevím.“ Zakroutím hlavou „Jen… Mám strach.“ Odmlčím se. Znovu se nadechnu. „Mám strach, že vám to spolu nevydrží, chápeš? A navíc… Jak chceš tomu malému vysvětlit, že jsi zároveň táta, máma a strejda, hm?“ Zvednu obočí.

Bill: „Mami, já Toma miluji. Vydrží nám to spolu… A tomu malému to nějak vysvětlíme, to se bát nemusíš.“ Pokusím se na mamku usmát, nechci, aby se kvůli tomu trápila… Musí to být pro ni těžké. Možná ještě těžší jak pro nás…

Máma: Chvilku zaváhám, ale nakonec přikývnu. Pousměju se a Billa obejmu.

Bill: Přitisknu se pevně k mamce. „My to zvládneme.“

Máma: Přejedu mu dlaní po zádech. „Já vím,“ šeptnu.

Bill: Usměji se. Věděl jsem, že to pochopí…

Máma: Odtáhnu se od Bila, „Kdes nechal Tomana?“ Usměji se.

Bill: „Asi šel do pokoje.“

Tom: Protáhnu se a zívnu. Opřu se o linku.

Máma: „A jak to máte naplánované? Chcete i s tím malým… Bydlet tady?“

Bill: „Nevím… O tom, jsme nepřemýšleli.“ Pokrčím rameny.

Máma: „Já… No… Můžete zůstat tady.“ Pousměji se.

Bill: „Nechceme tě obtěžovat, mami.“

Máma: „Myslím, že by se vám moje znalosti hodily.“ Zasměji se. „Obzvláště, jestli to bude stejný případ jako vy dva.“ Prohrábnu mu rukou vlasy.

Bill: „Pfff…“ Ušklíbnu se. „Já byl nejhodnější miminko pod sluncem.“

Máma: Zasměji se. „No, vždyť já vím.“

Bill: „Opravdu. To Tom mě vždycky kazil.“

Tom: Zvednu obočí, když zaregistruji, co Bill řekl. „Já?“ Křiknu a jdu tam. Opřu se o futra. „Já jsem andílek,“ uculím se.

Máma: Zasměji se a zakroutím hlavou.

Bill: Zvednu se a jdu k Tomovi. Ruce mu položím okolo krku. „Jo, ty mě kazíš.“

Tom: Usměji se na něj a položím mu ruce na boky. „No dovol,“ šeptnu.

Máma: Koukám na ně. Pousměji se a trošku nakloním hlavu.

Bill: „Nic ti nezakazuji. Jen prostě říkám pravdu. Kazíš mě.“ Usměji se a políbím ho.

Tom: „Tss, no jak myslíš.“ Vypláznu na něj jazyk a usměji se.

Bill: „Ukousnu ti ten jazyk.“ Zašeptám.

Tom: Uculím se a nahnu se k němu.

Bill: Vpiju se mu do rtů.

Tom: Spokojeně zavrním a všechno mu to ochotně oplácím.

Bill: Otřu se o něj. Vjedu mu do úst jazykem.

Tom: Přejedu mu jazykem přes patro. Rukama mu sjedu na zadeček.

Bill: Vydechnu mu do úst.

Tom: Pousměji se a trošku stisknu.

Máma: Zvednu obočí a pousměji se… „Ehm.“

Bill: Skousnu mu spodní ret a odtáhnu se. Usměji se andělsky na mamku.

Tom: Usměji se na něj a pak na mamku… Chytím ho za ruku a propletu s ním prsty.

Máma: Zakroutím hlavou a pousměji se.

Bill: Opřu se o něj a spokojeně se usmívám.