Liebe, du bist meine 2.

Světlo měsíce zářilo do obývacího pokoje jedné německé rodiny. Žili tady už necelý rok, když se z Německa přestěhovali do České Republiky, nebo přesněji do Zlína. Tom seděl na světle zelené sedačce a prohlížel si staré fotoalbum. Projížděl si ty fotky už po několikáté. S úsměvem na tváři a slzami, které zdobily jeho líce, zaujatě sledoval fotky svého brášky.

„Tomí, podívej na tam toho, jak plave!“ Ukazoval na jednoho z tučňáků emařů. Jde vidět, že je tady šťastný. Nebo aspoň šťastnější, než kdyby seděl celý den doma.

„Jojo… To je pěkný, lásko.“ Přišel jsem k němu, zezadu mu opřel hlavu na rameno a chytl ho za pas.

„Slečno, vyfotíte mě tady s maminkou?“ Ozval se dětský hlas vedle Billa – byl tam nějaký malý chlapec a tahal Billa za kalhoty. Bill na něj chvíli vykuleně koukal.

„Jistě, chlapče.“ Usmál se a vzal foťák, který mu chlapec podával. Chlapec si stoupnul s jeho maminkou k výhledu na tučňáky a Bill je vyfotil.

„Děkuji, slečno…“ Poděkoval.

„Vezměte si to.“ Nabídla mu ta paní (chlapcova maminka) dvě eura.

„Ne, děkuji. Jen si to nechte, chlapec bude určitě chtít něco k pití. Znám to. Když jsem byl malý kluk, taky jsem si pořád chtěl něco kupovat.“ Když dořekl tu větu, začal jsem se uchechtávat. Malý kluk? Sakra, Bille, oni si myslí že seš ženská!

„J-Jistě…“ Podívala se na něj ta paní a rychlostí blesku odvedla toho malého kluka pryč.

Zasmál se s tváří plnou slz nad touhle vzpomínkou. Hřbetem ruky si začal utírat slzy. Už ho pálily oči. Odvrátil pohled od starých fotek na vánoční stromeček. Byl plný starých ozdob, ještě z jeho dětství. Vzpomínal si, jak byli s Billem natolik šikovní, že každoročně minimálně dvě rozbili. Usmál se. Když před včerejškem dozdobili stromek, položil pod něj malý dárek. Je v něm krabička s medailonkem ve tvaru srdce s vyrytým ‚B + T‘ . Uvnitř je fotka jeho a Billa. Na obalu od dárku, je napsané bráškovo jméno. Simone říká, že je Tom dětinský, ale nikdy nedokázala pochopit, nebo spíše nechtěla pochopit, co k sobě dvojčata doopravdy cítila.

„Tome!“ křikla Simone z kuchyně.

„Hm?“ broukl nazpět dredáč bez zájmu.

„Pojď mi prosím pomoct s nádobím, zlato.“ Tom protočil panenky. Posmrknul a promnul si uplakané oči. Loudavým krokem s rukama v kapsách přišel do kuchyně a opřel se o bílou linku.

„Zlato, plakal jsi?“ podívala se na něj ustaraně Simone a chytila ho letmo za bradu.

„To nic není,“ vydechnul tiše Tom a ucukl hlavou. Simone zakroutila hlavou a věnovala se umývání špinavého nádobí od večeře.

„Já mám takový pocit, že ty fotky někam schovám. Nemůžeš se takhle trápit,“ povzdechla si a dala na odkapávací tác porcelánový talíř.

„Kdybys mi věřila, že je to on, nikdy by se to nestalo. Mohl by tady být s námi, mít krásné Vánoce,“ odsekl Tom a zpod víček se mu vydraly další slzy.

„Chceš říct, že je to má vina, Tome?“ nakrčila Simone obočí a vyndala ruce ze dřezu a založila je na prsou.

„Ne, tohle jsem neřekl,“ zakroutil hlavou Tom a tiše zavzlykal.

„Naznačil jsi to.“

„Ale neřekl jsem to, tak nepřevracej moje slova,“ řekl tiše a vzlykl. Odtáhl se od linky a šel směrem ke schodům do patra.

„A děkuji za pomoc,“ řekla Simone ironicky a opět začala mýt nádobí.

Bílé vločky sněhu zdobily řasy černovlasého chlapce na trenčínské ulici osvětlené měsíčním světlem. Jeho tváře zdobí slzy a rozmazané líčení. Byl na cestě domů z brigády. Měl tak jako každý den náročný. Všude vánoční ozdoby, osvětlené výlohy a zamilované páry. Všechna tahle nálada na něj nějak dopadala. Stýskalo se mu po bratrovi. Z černé tašky vytáhl krabičku s cigaretami a zapalovač.

„Jsem doma,“ křikl černovlásek, když přišel domů. Hned se k němu přiřítila malá blonďatá holčička.

„Bill, Bill!“ nadšeně přicupitala k černovláskovi a objala ho okolo nohou. Bill se usmál a prohrábl jí blonďaté vlasy.

„Bonnie,“ zasmál se a sklonil se k ní. Holčička povolila stisk a modrýma očkama koukla do Billových uplakaných čokoládových.

„Bill, ty si plakal?“ zamrkala. Bill se na ni usmál a zakroutil hlavou. Vyhoupl si děvče na ruce.

„Tak, povídej, jaký jsi měla den, Bonnie?“ líbl ji letmo na tvář.

„Dnes sme boli s mamičkou nakupovať!“ nadšeně zatleskala.

„Vieš, že zbývajú len tri dni do Vianoc? Už máme pre teba aj ocka darčeky,“ uculila se a objala Billa okolo krku.

„Opravdu? Taky pro tebe jeden mám, zlato,“ usmál se na ni a pohladil ji po vláskách. Bonnie byla dcera Gordona a jeho přítelkyně. Bill se ji naučil milovat jako vlastní mladší sestru.

„Naozaj? Môžem vedieť čo?“ zašeptala a lehounce se kousla do rtu. Bill zamyšleně brouknul.

„To se dozvíš až na Vánoce, Bonnie.“

„Ja to chcem vedieť,“ zakňučela a nakrčila obočí.

„Dárek, který jsem ti vybral si schoval…“ odmlčel se Bill a kousnul se do rtu. Nemohl vzpomenout, jak tady říkají tomu týpkovi, co nosí dárky.

„Jéžiško, Bill,“ zasmála se Bonnie. Bill se usmál a přikývl.

„Přesně.“

„Už by si si to mohol zapamätať, čo?“ Blondýnka šťouchla ukazováčkem Billa lehce do hrudníku.

„Bonnie, Bill!“ křikl ženský hlas z kuchyně. Bill se pousmál a postavil Bonnie na zem na nohy. Oba šli směrem do kuchyně. U linky stála menší brunetka.

„Bill, prestri stôl na večeru a Bonnie mi potom pomôže umyť riady,“ usmála se.

„Bille, pojedu do Česka pozítří na služebku, pojedeš se mnou?“ řekl Gordon a vložil si do úst vidličku s kouskem vafle.

„Umm…“ nakrčil Bill nos a poškrábal se na hlavě.

„Kam by to bylo?“ zamrkal černovlásek a hřbetem ruky si utřel ústa.

„Ostrava, ale cestou budeme mít menší zastávku ve Zlíně, potřebuju tam něco vyřídit.“

„Zlín? Nikdy jsi nechtěl, abych s tebou jezdil zrovna tam.“ Bill nakrčil obočí.

„Nikde se nebudeš toulat, budeme tam pouze na jeden den a noc.“

„Nákupy?“ uculil se Bill. Gordon si povzdechnul. Bylo by riskantní Billa nechat po městě jen tak pobíhat. Kousnul se do rtu a položil vidličku již na prázdný porcelánoví talíř.

„Jestli zbude čas, tak s tebou někam zajdu, dobře?“ pozvednul obočí a podíval se na černovláska.

„Sám bych to zvládnul, nejsem dítě,“ zasmál se Bill a založil ruce.

„Bille, neznáš to tam.“

„Myslíš, že jednadvacetiletý kluk se nedokáže poptat? A navíc… Ve Zlíně jsme s mámou žili jako malí.“

„Jo, já vím…“ povzdechnul si Gordon.

„Tak?“ zvednul černovlásek obočí.

„Dobře, ale slib mi, že se s nikým nebudeš bavit, rozumíš?“ probodnul ho Gordon pohledem. Bill protočil panenky.

„Přísahám.“