Život na prkně s kolečky 30.

autor: Pajule

Jeden z dalších krátkých dílů, ale snad si ho užijete ;o) Pajule

Co se chystá  udělat?

BILL

Mel se zasmála, hlasitě  zavýskala a pak mi skočila zpátky do náruče. Dala mi pořádně  mlaskavou pusu na tvář, potom zase seskočila dolů na zem a běžela zpátky ke stolu, kde si malovala. A že na svůj věk uměla malovat moc pěkně. Podíval jsem se na ni a poté jsem stočil svůj pohled do tábora. Najednou jsem zbystřil Toma, jak opravdu rychlým krokem přechází tábor. V ruce měl velikou černou tašku, na které doslova bíle svítil nápis Dior. Tom a Dior? Co to? Nejvíc mě ovšem zarazilo to, že nešel směrem sem, ale směrem do chatky. Ve chvíli, kdy jsem začal vstávat, se přede mnou objevila malá Tanzie. Hnědé oči orámované dlouhými řasami se na mě usmívaly stejně jako její ústa.

„Moc děkuju za pohlídání Melanie. Nezlobila moc? Neotravovala tě?“ přisedla si vedle mě na schůdek. Bylo by trapné vstát a odejít, tak jsem přestal vstávat a sedl si.

„Nezlobila ani neotravovala. Chvíli si se mnou povídala a pak si chtěla malovat. Celou dobu maluje. A maluje opravdu velmi pěkně. Tom říkal něco o tom, že ty taky maluješ. Nebo se pletu?“

„Nepleteš. Maluju už odmalinka,“ kývla mi na souhlas a opět se usmála.  

Nedivil jsem se Tomovi, že ji měl rád. Byla jako jedno veliké, usměvavé sluníčko. Doslova z ní tryskala energie a radost. A její styl oblékání tomu ještě dodával na míře… její oblečení bylo pohodlné, ale i přesto celý oufit v sobě měl osobitý a extravagantní styl. Tom mi o jejím stylu oblékání už něco málo povídal. Víceméně se mi nedávno snažil říct po kouskách všechno o svém životě, ale v konečné fázi jsem se toho dozvěděl velmi málo, i když toho řekl hodně. Trochu mi to vadilo, ale doufal jsem v to, že budeme mít ještě hodně společného času na to, aby mi to pověděl. Z myšlenek mě vytrhla Melanie, jak volá na Tanzie. Což bylo další tajemství, ke kterému jsem neměl řešení. Co ty dvě mezi sebou mají? Tanz beze slova vstala a já vstal také. V hlavě se mi objevil obraz téměř utíkajícího Toma do chatky. Pomalu jsem se za ním vydal.

TOM

Rychle jsem otevřel dveře od chatky a zastavil jsem se. Začal jsem se rozhlížet všude okolo sebe a přemýšlel jsem ze všech sil, kam bych mohl schovat tu tašku, aby ji nikdo – hlavně Bill – nenašel. Kleknul jsem na všechny čtyři a kouknul jsem se pod postel. Byly tam nějaké Billovy věci, takže nápad schovat tašku pod postel jsem okamžitě zavrhl. Tam by to Bill našel. Neobtěžoval jsem se se vstáváním a po čtyřech jsem se přesunul ke skříni. Tam by to asi taky nešlo. Každý je občas zvědavý a na místě zvědavce by mohl být i Bill. Takže to taky ne. Zoufale jsem se posadil a hledal jsem řešení, které prostě nebylo. Položil jsem tašku vedle sebe a ruce jsem dal dozadu, abych se mohl opřít. V tu samou chvíli jsem najednou ležel na zádech. Dezorientovaně a nechápavě jsem se podíval okolo sebe, co se stalo. Jelikož jsem byl u stěny chatky, lino, které bylo na podlaze, sem už nezasahovalo a bylo vidět široké prkno, které se pod tíhou mé ruky prostě z jedné strany zvedlo. Objevila se středně veliká skulina. A najednou tu bylo řešení, kam tašku schovat. Rychle jsem to v tašce přeskládat tak, abych to procpal tím otvorem, a už jsem to tam doslova rval hlava nehlava. Díkybohu, vešlo se to tam docela v pohodě. Zkusil jsem ještě, jestli to jde i vyndat. Šlo to. Dal jsem to zase zpět dolů. Akorát v tu chvíli, kdy jsem přiklápěl prkno do původního stavu, otevřely se dveře chatky a dovnitř vešel Bill. Věnoval mi naprosto nechápavý pohled.

„Ahoj, Tomi. Proč sedíš na zemi?“ přišel ke mně a přeptal se mě jako malého dítěte. A já mu jako malé dítě odpověděl. Ledabyle jsem pokrčil rameny, jakože nevím a vyškrábal jsem se na nohy. O tom, jak jsem tady ještě před malinkou chvíli schovával tašku s jistými věcmi pod podlahu, mu tady snad ani povídat nemusím. Přišel jsem k němu, zavřel jsem za ním dveře a postavil se přímo naproti. První, co on automaticky udělal, bylo to, že si mě k sobě přitáhl tím, že mi dal paže okolo pasu. Usmál jsem se, věnoval mu lehký polibek na jeho plné, zavřené rty. Usmál se stejně jako já, a poté se ke mně naklonil a téměř až hladově se mi vpil do rtů. Oplácel jsem mu ochotně polibky, zajížděl jsem mu prsty do vlasů, až jsem mu z nich stáhl gumičku. Nenápadně jsem ho ke všemu jazykem pobízel k tomu, aby to nebylo jen tření rtů, ale i jazyků. Po chvíli to zaregistroval a pochopil to.  

Najednou jsme se líbali tak vášnivě, až mi to vyráželo dech. Bill mě chytnul pod zadkem a vyhoupl si mě do náručí. Popošel s námi k posteli, kam jsme oba dva spadli, aniž bychom přerušovali náš polibek. Bill se mi začal dobývat do kalhot a já na tom byl stejně. Můj dech se extrémně zrychloval, dlaně se mi potily a srdce jako by mi mělo vyskočit z hrudi. A ke všemu ten šimrající pocit v podbřišku. Cítil jsem, že můj penis se hlásí. Bill mě po chvíli zbavil kalhot a nějak se mu povedlo vysvléknout mě i z trika. On měl na sobě jak kalhoty, tak triko. Ale v tu chvíli, kdy se přes boxerky dotknul mého mužství, zalapal jsem po dechu a bylo mi skutečně naprosto jedno, jestli je Bill oblečený nebo není. Ani jsem nezaregistroval to, že Bill zahákl prsty za lem boxerek a začal mi je stahovat, dokud se ty boxerky neobjevily vedle mé hlavy. Znova jsem zalapal po dechu, tentokrát však z jiného důvodu.

„Bille!“ šeptl jsem dramaticky, stále chytajíc vzduch do plic. Pořád ho byl nedostatek. Bill mi však přitiskl ústa na ty mé a prsty ruky semkl okolo mého mužství. Před očima jsem rázem měl hvězdičky, tmu a zase hvězdičky. Vzduch jako by došel.

„Psst, Tomi. Já ti nijak ubližovat nebudu, ok? Nemusíš se ničeho bát. Nebudu dělat to, co by se ti nemělo líbit nebo to, co bys nechtěl, jo?“ zašeptal mi do ucha. Mělo to znít uklidňujícím dojmem, ale znělo to spíš svádivě. Kývl jsem a snažil jsem se uvolnit. Billova ruka na mém tvrdém penisu se pohnula a já jsem vydal tichounký sten.

„Ale… já tam dole vypadám… víš…“ koktal jsem plaše. Bill stáhl svoji ruku a prsty vjel do jemných chloupků. Měl jsem chuť se studem zahrabat hluboko pod zem.

„To je v pořádku, Tome. Je to ok, dobře? Co kdybychom se toho zbavili společně, jestli chceš, hm?“ zeptal se mě. Kývl jsem jen na souhlas. To bylo docela přijatelné. Billova ruka se vrátila zpět k mému penisu. Bylo to tak perfektní! Ani jsem si nedokázal představit, jaké to je, když vás uspokojuje někdo jiný a ne vaše ruka. Bylo to víc než dobré. Bill se najednou začal sám vysvlíkat a já jsem ztuhl. Co se chystá udělat?

BILL

Vysvlékl jsem si jak triko, tak kalhoty. A rovnou i boxerky. Cítil jsem, jak se Tom pode mnou napnul, ale uklidňoval jsem ho tím, že jsem ho začal líbat. Lehce jsem se na něj položil, dal jsem mu ruce za hlavu, abych ho nezamáčkl do madrace, a opět jsem ho políbil. Čekal na to, co začnu dělat. Pohnul jsem se trochu nahoru, čímž se naše penisy o sebe otřely. Oba dva jsme zavzdychali. Začal jsem udávat tempo našich pohybů a Tom se do toho po chvíli začal zapojovat také. Cítil jsem, jak se pode mnou napínal a po chvíli se svíjel v křečích. Nemělo to dlouhého trvání a Tom se s pevně zavřenýma očima a pusou dokořán, udělal mezi nás dva. Ještě jsem párkrát udělal to, co před chvílí a svého vrcholu jsem dosáhl také. Odkulil jsem se z Toma vedle něj, nadechl jsem se a pak jsem se otočil k němu. Dal jsem mu pár lehkých pusinek na obličej a na krk, zatímco on mumlal, jak to bylo skvělé a ještě nějaká slova díků. Ač jsem chtěl zůstat ležet a mazlit se s ním, věděl jsem, že oba za chvíli musíme vsát a jít zpět za návštěvníky tábora. Ale v tuhle chvíli jsem byl tak neskutečně šťastný jako už dlouho ne. Tom mi dovolil vidět ho nahého, dovolil, abych se ho dotýkal. A já doufám v to, že se mu to líbilo.