autor: Kattulkaa & Sch-Rei
Tom
Nedočkavě sedím na posteli a čekám, než ho Andreas doveze. Vyskočím na nohy v okamžiku, kdy se rozletí dveře a dovnitř vejde ten překrásný blonďáček, držíc v náručí černovlasého mladého chlapce. Potichoučku zatleskám a hned tam přiběhnu. Přímo Andymu černovláska vytrhnu z náruče a položím ho na svou postel. Má zavázané oči. Už dlouho si je přeju vidět. Tak dlouho. Nadšením ani nedýchám. Přejedu mu konečky prstů po tváři.
Bill
Zavrtím se pod dotekem. Nikdy se mě nikdo nedotýkal. Otevírám oči a všechno mě bolí. Překvapí mě, že mám před očima tmu. Nechápu to.
„Co se děje?“ Vykřiknu. Není mi to příjemné, protože nemůžu pohnout ani rukama. Škubu sebou ze strany na stranu. Mám divný pocit. To, co se děje, nebude rozhodně nic příjemného…
„Co se děje?“ Vykřiknu. Není mi to příjemné, protože nemůžu pohnout ani rukama. Škubu sebou ze strany na stranu. Mám divný pocit. To, co se děje, nebude rozhodně nic příjemného…
Tom
„Myslím, že mu můžeme sundat ten šátek,“ kývnu na Andyho. Jen přikývne.
„Je krásný, že?“ zašeptám a hřbetem ruky mu přejedu po líci. Sundám mu šátek z očí. Zamrkám a můj pohled ihned spadne na jeho oči.
„Je krásný, že?“ zašeptám a hřbetem ruky mu přejedu po líci. Sundám mu šátek z očí. Zamrkám a můj pohled ihned spadne na jeho oči.
Bill
Rychle mrkám, protože najednou mám před očima kupu světla. Koukám kolem sebe. Nepoznávám to tu. Nevím, kde jsem. Všimnu si dvou postav nade mnou a leknu se jich. Neznám je, nikdy jsem je neviděl. Tím jsem si jist… Odtáhnu se co nejdál od nich. Bojím se, že mi ublíží. Netuším, co po mně budou chtít.
„K-Kdo jste?“ nejistě zakoktám. „A co ode mě chcete?“ Zeptám se a pohlédnu na ně. Nasucho polknu a roztřesu se strachy.
„K-Kdo jste?“ nejistě zakoktám. „A co ode mě chcete?“ Zeptám se a pohlédnu na ně. Nasucho polknu a roztřesu se strachy.
Tom
„Nic zvláštního po tobě chtít nebudeme, jinak… Tohle je Andreas a já jsem Thomas,“ ukážu na Andyho a následovně se pousměji.
„Nějaký čas tu s námi zůstaneš… A nemusíš se ničeho bát, nic ti neuděláme, dostaneš vše, o co si řekneš, když budeš spolupracovat. Nebudeme tě nijak týrat nebo tak, toho se neboj. Stačí nám spolupráce.“ Usmívám se. Je překrásný.
„Nějaký čas tu s námi zůstaneš… A nemusíš se ničeho bát, nic ti neuděláme, dostaneš vše, o co si řekneš, když budeš spolupracovat. Nebudeme tě nijak týrat nebo tak, toho se neboj. Stačí nám spolupráce.“ Usmívám se. Je překrásný.
Andy
Posmutněle koukám do země. Nelíbí se mi, jak je k němu Tomi milý. Bojím se, že ztratím tu pozornost, kterou ke mně vždycky měl, jen díky nějakému rozmazlenému prezidentskému synečkovi. Už si mě nebude tak vážit. Má tu nové mladé nepoužité zboží. Povzdechnu si.
Bill
Bázlivě přikývnu. Jsem přeci jen známá osobnost, nemůžu jen tak někomu věřit… Zajímá mě tolik věcí, například proč tady jsem… Co tu se mnou budou dělat… Obávám se toho. Sice řekl, že mě nebudou týrat, ale jeden nikdy neví…. Vypadá to tu zvláštně. Nejsem na takové prostředí vůbec zvyklý…
„A proč tu zůstanu?“ Zeptám se. To je asi ta otázka, na kterou se chci zeptat nejvíc. Zbytek se snad dozvím časem…
„A proč tu zůstanu?“ Zeptám se. To je asi ta otázka, na kterou se chci zeptat nejvíc. Zbytek se snad dozvím časem…
Tom
„Umh…“ Odkašlu si.
„Tahle stránka pobytu tady se ti líbit asi nebude. Jednou denně ti píchnu injekci a budu čekat, jak se vyvine reakce tvého chování. Je to zcela neškodné, není to dlouhodobé. Během hodiny se to chování dá najevo a během té samé hodiny to ustane. Vůbec nic ti to nezpůsobí, žádné vyrážky, nebo tak. Vůbec nic. Pouze jedna injekce denně.“ Vydechnu a skousnu si ret. Napjatej jak kšandy mého dědy čekám na odpověď.
„Tahle stránka pobytu tady se ti líbit asi nebude. Jednou denně ti píchnu injekci a budu čekat, jak se vyvine reakce tvého chování. Je to zcela neškodné, není to dlouhodobé. Během hodiny se to chování dá najevo a během té samé hodiny to ustane. Vůbec nic ti to nezpůsobí, žádné vyrážky, nebo tak. Vůbec nic. Pouze jedna injekce denně.“ Vydechnu a skousnu si ret. Napjatej jak kšandy mého dědy čekám na odpověď.
Andy
Nakrčím obočí. Vždyť není tak pěkný. Je to ještě mladý kuře, tak akorát pro pokusy a ne to pro to, aby si do něj Tom dělal. Tomovi patřím já, ne nějak prezidentskej frajírek, takhle to tedy nenechám. Thomas je můj a nikomu ho půjčovat nebudu. To tedy v žádném případě! Ušklíbnu se a přijdu k Tomovi. Posadím se mu na klín a zářivě se na něj usměju. Vtisknu mu pusu na líce. Na chvilku vypadal překvapeně, ale pak se usmál, chytil mě za zadeček a pusu mi vrátil.
Bill
Zpozorním při slově injekce. Nejsem žádnej pokusnej králík, aby si do mě bodali, co budou chtít… Ne, to jim nedovolím… Nechci, aby se mi cokoliv stalo. Říká sice, že je to neškodný, ale jeden nikdy neví… Nedovolím mu to.
„Nechci žádné injekce,“ zakroutím hlavou. Musím mu to dát jasně najevo hned.
Zvednu obočí, když se na mě blonďák… tedy Andreas, zlostně podívá. Nechápu proč. Nic jsem mu neudělal a taky mu nic dělat nehodlám. Neřeším to…
„Nechci žádné injekce,“ zakroutím hlavou. Musím mu to dát jasně najevo hned.
Zvednu obočí, když se na mě blonďák… tedy Andreas, zlostně podívá. Nechápu proč. Nic jsem mu neudělal a taky mu nic dělat nehodlám. Neřeším to…
Tom
„Nijak ti to neublíží. Klidně ti donesu lékařské potvrzení, ale prostě to nebude mít žádný vliv na tvé zdraví. Před pár lety v tvém věku to můj otec testoval na Andym a vidíš? Nic se mu nestalo,“ usměji se na Andyho, který mi nadšeně úsměv vrátí. Nahnul se mi ke rtům a s naléhavostí se mi do nich vpil. Trošku mě to překvapilo, ale nechal jsem se.
Andy
Musím mu nějak ukázat, že jsem tady pořád ještě já. Že on je pro mě číslo jedna a já si od něj tudíž vyžaduji to samé. Nesmím dopustit, abych byl odstrčený nějaký černovlasým hňupem. Tom miluje moje blonďaté vlásky, Tom miluje mě. Ne žádnou rozmazlenou bludičku. Ne-e!
Bill
Přikývnu. Ale musím si určit nějaké podmínky… Rozhodně mi nepřijde to, že to Andymu neublížilo… Vypadá zvláštně…
„Jestli tady mám ale pracovat, tak mám jednu podmínku.“ Něco mě napadlo. Vadí mi, jak Andreas po Tomovi leze. Nežárlím, ale prostě se mi to nelíbí. Když budou někde sami, je mi jedno, co budou dělat. Ale přede mnou prostě ne…
„Jestli tady mám ale pracovat, tak mám jednu podmínku.“ Něco mě napadlo. Vadí mi, jak Andreas po Tomovi leze. Nežárlím, ale prostě se mi to nelíbí. Když budou někde sami, je mi jedno, co budou dělat. Ale přede mnou prostě ne…
Tom
Kouknu se na něj a zamrkám.
„Ano? Povídej. Slíbil jsem cokoliv, takže…? Co to bude?“ usměji se na něj. Andyho nechám sedět u sebe na klíně. Je to takové zvláštní, když mě takhle objímá a líbá před někým jiným. Jsem na to zvyklý, ale jen o samotě. Ale tak… Nevadí mi to.
„Ano? Povídej. Slíbil jsem cokoliv, takže…? Co to bude?“ usměji se na něj. Andyho nechám sedět u sebe na klíně. Je to takové zvláštní, když mě takhle objímá a líbá před někým jiným. Jsem na to zvyklý, ale jen o samotě. Ale tak… Nevadí mi to.
Andy
Nakrčím obočí. To se mi nelíbí. Nelíbí se mi pohled Toma na něj. Jak se na něho pořád dívá. Možná vypadá zvláštně, že se na toho kluka pořád mračím a probodávám ho pohledem, ale pardon, jsem holt žárlivý. Nechci, aby mi někdo okukoval Toma, nebo on okukoval někoho. Nelíbí se mi to, prostě je jen můj a jen můj taky zůstane!
Bill
Usměji se, když mi dovolí vyslovit moji prosbu. Poodhalím mu tím své bělostné zuby. Snažím se na Andrease nedívat, nebudu řešit, co mu na mně vadí…
„Mohli byste si to nechat, až budete o samotě? Mně to vadí, promiň.“ Řeknu, a doufám, že pochopí, co tím myslím. Znovu se usměju.
„Mohli byste si to nechat, až budete o samotě? Mně to vadí, promiň.“ Řeknu, a doufám, že pochopí, co tím myslím. Znovu se usměju.
Tom
„Oh, jistě,“ usměji se a Andyho ze sebe pomalu sundám tak, aby si sednul na postel vedle mě.
„Promiň,“ vydechnu.
„Ještě nějaké zvláštní přání?“ uculím se. K nikomu jinému bych se takhle nechoval. Vlastně ani k němu jsem neměl v plánu se takhle chovat… Ale ty oči, úsměv… Jednoduše je to překrásná bytost. Moc se mi líbí, sice už několik let, ale je to teď něco jiného, než ho jen okukovat přes monitor. Cítím se tak strašně zvláštně, jako by trapně, nebo… Já nevím, jak bych to měl popsat.
„Promiň,“ vydechnu.
„Ještě nějaké zvláštní přání?“ uculím se. K nikomu jinému bych se takhle nechoval. Vlastně ani k němu jsem neměl v plánu se takhle chovat… Ale ty oči, úsměv… Jednoduše je to překrásná bytost. Moc se mi líbí, sice už několik let, ale je to teď něco jiného, než ho jen okukovat přes monitor. Cítím se tak strašně zvláštně, jako by trapně, nebo… Já nevím, jak bych to měl popsat.
Andy
Zakňučím, když mě Thomas od sebe sundá. A už je to tady. Skousnu si ret. Přitáhnu si nožky k tělu a pevně je obejmu. Položím si bradu na kolena. Tomiho pozornost padla k té obludce. Zhluboka se nadechnu… Ah, to bude vyčerpávající noc. Musím si ho zase stáhnout k sobě. Bojím se, že o něj přijdu.
Bill
Znovu se usměji, když ho ze sebe sundá. Hned se cítím jistější a spokojenější… Přemýšlím, jestli mám ještě nějaký přání…
„Přání zrovna ne, ale dotaz… Kde budu spát?“ Rozhodně nechci spát někde na zemi… To bych tady být nemohl… Potřebuji mít pěkně pohodlnou postel.
„Přání zrovna ne, ale dotaz… Kde budu spát?“ Rozhodně nechci spát někde na zemi… To bych tady být nemohl… Potřebuji mít pěkně pohodlnou postel.
Andy
Zachichotám se. Jedna z věcí, která se mu líbit nebude, pokud teda Tom nezměnil názor.
„Budeš zavřenej v klícce, černovlásku,“ ušklíbnu se, ale ani se na něj nepodívám.
„Budeš zavřenej v klícce, černovlásku,“ ušklíbnu se, ale ani se na něj nepodívám.
Tom
Vydechnu. Asi jsem se zapomněl Andymu zmínit.
„Přitáhl jsem ti tam jednu postel. Máš tam čisté povlečení a všechno. Doufám, že se ti bude dobře spát,“ usměji se na toho černovláska a požďuchnu Andyho.
„Přitáhl jsem ti tam jednu postel. Máš tam čisté povlečení a všechno. Doufám, že se ti bude dobře spát,“ usměji se na toho černovláska a požďuchnu Andyho.
Bill
Zakroutím rázně hlavou. Nejsem žádná cvičená opice nebo laboratorní krysa, abych byl zavřený v kleci. Na to ať okamžitě zapomenou oba!
„Nebudu spát v kleci!“ řeknu rázně a založím ruce na prsou. Zvednu se a chystám se k odchodu. Sice nevím, kde jsem, ale nějak se odsud určitě dostanu. I kdybych měl utéct oknem… Pokud mě opravdu zavřou do klece, tak uvidí to, co v životě neviděli…
„Nebudu spát v kleci!“ řeknu rázně a založím ruce na prsou. Zvednu se a chystám se k odchodu. Sice nevím, kde jsem, ale nějak se odsud určitě dostanu. I kdybych měl utéct oknem… Pokud mě opravdu zavřou do klece, tak uvidí to, co v životě neviděli…
Tom
Protočím očka. Vydechnu a vstanu na nohy. Jdu za ním. I když proti jeho vůli si ho vyhoupnu přes rameno a nesu ho do vedlejší místnosti, kde na něj čeká luxusní pokojíček.
Protočím očka. Vydechnu a vstanu na nohy. Jdu za ním. I když proti jeho vůli si ho vyhoupnu přes rameno a nesu ho do vedlejší místnosti, kde na něj čeká luxusní pokojíček.
Andy
Ušklíbnu se. Založím naštvaně ruce. Schoulím se do klubíčka a přikryju se dekou. Chce se mi z toho všeho spát.
autor: Kattulkaa & Sch-Rei
betaread: Clarrkys
Neříkám, že se mi to nelíbí, ale je to hodně zvláštní, a nejvíce Billova reakce, to přece není normální, aby se s tím hned takhle smířil…naopak normální je reakce Andyho na Billa, úplně je mi ho líto, obzvláště, když je jasné, že o Toma opravdu přijde. A ty pokusy, co to bude zač? Jediné, co mě napadá, jsou nějaké pokusy kvůli otěhotnění, ale to je asi blbost, no uvidíme…=)
docela se názorově shoduju s Jančou…
Reakce Billa je taková, protože si přeje poznat jinej život než jako syn prezidenta;D Nikdy nepoznal nic než jen povinnosti, neví o životě skoro nic… Tudíž je jasné, že když mu kdokoliv cokoliv řekne, bude mu věřit. Navíc, Andy mu píchnul tu látku, takže ho to taky ovlivňuje;D
já toma docela chápu je mu to šumák hlavně že to neublíží von víc než povinosti nepoznal ale náhodou moc dobrá povídka jen dál