autor: Rachel
„Cože?“ Tomovy oči jen párkrát zamrkaly a spočinuly svým pohledem na černovlasém mladíkovi, stále sedícím na křesle. Opětoval pohled Tomových očí, který se setkal s tím jeho, a téměř neznatelně pokýval hlavou.
„Chci odtud odejít, Tome. Co nejdřív to bude možné,“ zašeptal a sklopil svůj pohled někam dolů, vyhýbajíc se tak tomu Tomovu, který k němu Tom okamžitě vyslal.
Nevědomky přešlápnul na místě, stále však upíral pohled na Billa před sebou. Nemohl uvěřit vlastním uším, nemohl, nechtěl. Očekával všechno, tohle však ne. V tomto okamžiku nebyl schopen ničeho, myšlenky, které až doteď vířily v jeho hlavě, náhle zmizely někam do neznáma… a on svou mysl nedokázal soustředit na nic. Odrážela se v ní jen Billova slova, zněla v Tomových uších jako ozvěna… a on se nedokázal probrat z toho prvotního šoku, který mu jejich význam způsobil. Tohle nemohla být pravda… tohle ne.
„A-ale… p-proč?“ téměř přiškrceným hlasem zašeptal první otázku, která mu přilétla na jazyk a očima se stále vpíjel do chlapce před sebou.
Bill seděl na okraji křesla a se sklopenou hlavou si v mysli formuloval všechny myšlenky a své konečné rozhodnutí. Když se však k jeho uším dolinula Tomova tichá otázka, tiše vydechl a vzhlédnul k mladíkovi před sebou. Věděl, že Tom si zaslouží vysvětlení… a to mu chtěl právě dát.
„Oba moc dobře víme proč, Tome. Ty i Hailie, vy oba si zasloužíte někoho, kdo se o vás bude starat a s kým budete tvořit opravdovou rodinu. Hailie si zaslouží maminku, která na ni bude hodná a bude ji milovat. Někoho, kdo jí nahradí Ann. A tu já jí nahradit nedokážu,“ zašeptal důvod svého rozhodnutí a sklopil svůj pohled. Nechtěl vidět Tomovu tvář, která k němu vzhlížela, nechtěl vidět slzy, které se začínaly vkrádat do těch nádherných oříškových očí. Dělaly to celé ještě těžším, nutily Billa, aby se přestal bránit pocitu, který v jeho srdci vzklíčil a rostl stále víc a víc… a bránil mu v jeho rozhodnutí. Pocitu krásné čisté lásky, který k Tomovi, stojícímu před sebou, cítil…
Prudce zavrtěl hlavou a rychle z ní vyhnal všechny ty zbytečné myšlenky, které jej jen zrazovaly od toho, co se chystal udělat. Už včera večer, když nad celou situací přemýšlel, si uvědomil, že jeho odchod by možná mnohé vyřešil… a teď už se pevně rozhodl. Někdo z nich musel ustoupit… a teď byla řada na něm.
„J-já nechci… nechci, abys… abys od nás odešel. Všechno bude zase tak jako dřív,“ Tomova slova protrhla ticho mezi nimi a Tom plačtivě vzhlédnul k černovlasému mladíkovi, sesouvajíc se k jeho nohám.
Cítil slzy, které se s Billovými slovy nemilosrdně vkradly do jeho očí a volně stékaly po jeho tváři, v této chvíli mu to však bylo úplně jedno. Nedokázal potlačit bolest a zklamání, i kdyby tisíckrát chtěl… a on nechtěl ani na okamžik. V jeho hlavě začalo vířit nesčetné množství otázek, přesto se však nezmohl na nic, než na pár slov, která právě vyslovil. Roztřeseně se nadechl a nechal horké slzy volně stékat po své tváři. Až teď, teď si uvědomoval, co všechno by s Billovým odchodem ztratil. Bezpečí, jistotu, štěstí… a lásku.
Billovy oči sklopily svůj pohled a Bill se zadíval na Toma, který jen bezmocně klečel u jeho nohou. Zavrtěl hlavou a dlaní jemně spočinul na jeho tváři, něžně ji hladíc. Cítil, jak jej zabolelo u srdce, když na bříškách prstů ucítil stopy slz, které stále stékaly po Tomově tváři.
„Nic nebude tak jako dřív, Tome. Máš drahé auto, krásný dům, dobrou práci… a také krásnou malou holčičku, která ti bude dělat jen radost. Jsi krásný, pohledný muž, můžeš si vybírat, jak chceš a žádná dívka tě neodmítne. Hailie potřebuje matku, Tome, a ty jako její otec by ses o to měl postarat. Vy oba budete šťastní, tím jsem si jistý. Najdeš si někoho, kdo se bude líbit vám oběma a kvůli kterému nebudeš muset s Hailií bojovat. Já se vrátím zpátky do svého bytu a do agentury, možná si najdu jinou práci. Bude to tak pro nás všechny lepší. Uvidíš, že ano,“ odvětil popravdě a rozhodně se zadíval do Tomových očí, které k němu vzhlédly. Opravdu si myslel, že jeho odchod je tím nejlepším řešením pro všechny… a chtěl si za tím také stát.
Tomovy oči oplatily jeho pohled, nato jej však sklopily a Tom pokýval hlavou. Věděl, že nemá smysl Billa k něčemu přemlouvat a přesvědčovat, když už je pevně rozhodnutý.
„Dobře, bránit ti nebudu. Je to tvoje rozhodnutí,“ zašeptal, v duchu se však fackoval za svou odpověď. Kdo jiný by v tom měl Billovi zabránit… než on?
Než však stačil cokoli říct nebo namítnout, ticho mezi nimi protrhla Billova slova.
„Tak dobře,“ odvětil a pokýval hlavou stejně jako Tom.
„Peníze pošlu na účet agentury,“ dodal a sklopil pohled. Nedokázal se na něj déle dívat.
„Děkuju,“ Billovo tiché špitnutí se k jeho uším dolinulo jako odpověď a Bill vstal z křesla.
Naposled se zadíval na mladíka, stále klečícího na zemi… a nato pomalu zamířil k chodbě. Jeho nitro křičelo, jeho srdce svírala bolest a strach… přesto se nedokázal otočit zpět. Tento boj nevyhrál, teď bylo jen na něm, jak se s tím vyrovná. Poraženě sklopil hlavu a tichými krůčky zamířil na chodbu ke svému pokoji…
„Počkej,“ jemný, medový hlas se dolinul k Billovým uším a nadobro tak zastavil jeho kroky. Nevěřícně pootevřel ústa a rychle se otočil, jakoby na něco čekal. Pozvedl svůj, až doteď sklopený pohled, a vzhlédnul k Tomovým očím, které se okamžitě upřely do těch jeho.
Tom několikrát zamrkal a hřbetem ruky si otřel poslední stopy slz na své tváři. Nechtěl teď plakat. Tohle byla jeho poslední šance a on ji nechtěl promarnit za žádnou cenu.
Popošel až k němu a zadíval se do jeho tváře, vzhlížející k té jeho. Jejich společný osud byl teď jen a jen v jeho rukou.
„Podívej se mi do očí… a řekni, že chceš odejít,“ zašeptal zastřeným, avšak pevným hlasem a nepřestával se dívat do Billových očí. Chtěl to slyšet ještě jednou, chtěl, aby mu to Bill řekl upřímně mezi čtyřma očima. Chtěl ta slova slyšet z jeho úst. Slova, která by zabila to poslední semínko naděje, které v jeho zoufalém srdci stále ještě přebývalo.
Billova víčka se na okamžik přivřela a Bill si téměř neznatelně skousl rty. Tiše vydechl a pomalu, poraženě sklopil svou tvář. Nedokázal to. Hlas se mu vytratil, hrdlo stáhlo… a on nedokázal vyslovit těch pár slov, která pro něj byla ještě před chvílí pouhou maličkostí. Nedokázal se dívat do těch oříškových očí a říci něco, čemu se jeho srdce tolik bránilo. Nedokázal mu lhát do očí, nedokázal k němu ani pozvednout svůj sklopený pohled, který zavrtával stále hlouběji a hlouběji do země. Nedokázal jednou pouhou větou zabít to, co vzklíčilo a rostlo v jeho srdci. Jeho lásku k Tomovi…
Roztřeseně se nadechl a nechal prvních pár slz stékat po své tváři… stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával.
Jemná, hebká dlaň spočinula na jeho tváři a něžně ji pohladila, bříšky prstů stírajíc mokré stopy slz.
„Billi,“ Tomovo něžné oslovení se dolinulo k Billovým uším jako rajská hudba a Tom se zadíval na to krásné stvoření před sebou, které teď utíkalo svým pohledem před tím jeho.
V jeho očích na okamžik zazářily jiskřičky štěstí a na jeho rtech se usídlil jemný úsměv. Věděl to, už od začátku věděl, že Billovo rozhodnutí nebylo to, co Bill doopravdy chtěl. Bylo to něco, co Bill považoval za svou povinnost, doopravdy se tomu však bránil. Tam uvnitř něj, uprostřed té bijící věci, se odehrávalo úplně něco jiného než to, co jeho ústa říkala nahlas. A Tom to cítil. A nejen cítil, teď už to i věděl a byl si tím jistý. Vždyť důkaz měl před svýma očima… a víc než jen to.
Pousmál se a pomalu, něžně si Billovu tvář pozvedl do úrovně té své. Díval se do těch čokoládových očí, plných slz a jasně si v nich dokázal přečíst myšlenky černovlasého chlapce. Dokázaly prozradit víc, mnohem víc, než by si Bill mohl myslet.
„Nechceš,“ Tomův tichý hlas protrhl ticho mezi nimi a Tom se opět zadíval na černovlasého chlapce před sebou. Jediné zavrtění hlavou bylo odpovědí jim oběma… a nadobro tak zničilo tu pevnou, ledovou zeď, která mezi nimi na chvíli vznikla. Teď tu však nebyla. Byli tu jen oni dva… a jejich srdce, stále hořící pro toho druhého…
Teplá, láskyplná náruč toho druhého – to bylo to, co teď oba tolik potřebovali. Stáli uprostřed obýváku a přímo naléhavě se objímali, nevnímajíc nic kolem sebe. Najednou je od sebe nedokázalo odtrhnout nic, tím si byli oba jistí. Klid, bezpečí a jistotu nacházeli v náruči a objetí toho druhého a láska, vznášející se všude kolem nich, dělala jejich spojení ještě krásnějším. Oba cítili lásku a blízkost toho druhého… nic víc už ke štěstí nepotřebovali.
„Nikdy tě nenechám odejít, Bille. Na to tě až příliš miluju,“ Tomova slova protrhla ticho v pokoji a vyvolala tak černovlasému chlapci jemný úsměv na rtech.
Cítil hřejivý pocit tepla, který v jeho srdci Tomova slova zanechala a podvědomě se k němu přitulil ještě víc. Vdechoval jeho vůni, tulil se do jeho hřejivé náruče a přivíral víčka nad láskyplnými polibky, které cítil na svých vlasech. Teprve teď, v Tomově láskyplném objetí, si začínal uvědomovat, jak hloupý byl, když chtěl od něj odejít. Až teď si uvědomil, že by svým odchodem ublížil nejen sobě, ale také Tomovi. Od prvního problému, který se v jejich vztahu vyskytl, chtěl zbaběle utéci. Jak jen nad tím mohl vůbec přemýšlet?
„Já tebe taky. Strašně moc, Tome,“ vydechl tiše a vzhlédnul k těm nádherným mandlovým očím, které se střetly s těmi jeho v jednom jediném pohledu.
Jejich rty si k sobě našly cestu rychle, až příliš rychle na to, aby stačili cokoli říct či jen namítnout. Splynuly v polibcích, dlouhých polibcích, plných něhy a lásky.
Billovy rty vzaly ty Tomovy naposled mezi sebe a Bill se od Toma na okamžik odpojil, aby nabral dech, znova se vracejíc k jeho rtům.
„Neodejdu… slibuju…“ zašeptal do polibku a objal Toma ještě pevněji. Najednou mu bylo úplně ukradené, jak se k němu Hailie bude chovat a co mu provede příště. Měl tady ještě svou lásku… a o tu chtěl bojovat stůj co stůj.
Pomalu se odpojil od Tomových rtů a vzhlédnul k jeho očím.
„A-ale… co chceš dělat, Tome? Co… co bude dál?“ zašeptal a stále se díval do Tomových očí. Nenapadalo jej nic, co by mohlo celou situaci vyřešit… stejně, jako i Toma.
Tiše vydechl a v hlavě se snažil najít něco, co by jim mohlo pomoci. Žádné řešení však nenacházel… možná jen jedno, jediné…
„Musíme být trpěliví, hodně trpěliví, Bille, a hlavně… hlavně musíme držet při sobě. Třeba to celé situaci jen pomůže… a nám taky. Bez tebe to ale sám nezvládnu, Bille. Potřebuju tě… strašně moc tě potřebuju,“ zašeptal a viděl, jak Bill souhlasně pokýval hlavou.
Nahnul se k němu a na důkaz svého slibu jej políbil… nato se však jeho tělo ocitlo v té nejkrásnější náruči na světě. Užasle zamrkal a překvapeně vzhlédnul k Tomově tváři, na které teď pohrával tajemný úsměv. Podvědomě se pousmál, a když zaznamenal Tomovy kroky, směřující někam na chodbu ke schodům, nedokázal už více potlačovat svou zvědavost, která v něm rostla stále víc a víc.
„Kam mě to unášíš?“ zašeptal a nedokázal déle odolávat úsměvu, který se vkradl na jeho rty. Opět vzhlédnul k Tomově tváři… a setkal se s párem dvou oříškových očí, které se upřely do těch jeho. Cítil, jak se mu nad tím pohledem zatajil dech.
„Do mé ložnice. Nechci usínat sám… když mám tak krásného přítele. Už nikdy, Bille,“ Tomova slova se dolinula k Billovým uším jako krásná ozvěna a Bill jen tiše vydechl nad krásou toho tajemného, zastřeného hlasu, který mu stále zněl v uších. Poznal by jej mezi tisíci… a stačilo jen pár slov, aby opět mohl obdivovat jeho krásu, kterou na něm tolik miloval.
Ovinul své paže kolem Tomova krku, přitulil se blíž k jeho hrudi a přivřel víčka, nechávajíc se unášet podmanivou vůní a teplem náruče své lásky. Necítil už nic, jen příjemný chlad bílých peřin, ve kterých se zanedlouho ocitl, láskyplné pohlazení teplé dlaně… a něžný polibek, který mu byl vtisknut na rty spolu s přáním dobré noci.
autor: Rachel
betaread: Clarrkys
Zbožňuju to! :'( Myslím, že se ti rozepíšu zase co nejdřív do e-mailu, jak si udělám čas na to, být déle na netu :-*
Tenhle díl mi trochu připomněl takový ty stupidní telenovely, ale moc se mi to líbí!!!
A jinak doufám, že Hailie bude rozumná holčička a nebude to těm dvěma (v podstatě ani sobě) kazit, jinak tam na ní vlítnu, a pozná, co to je výchova 😀 😀 😀 moc krásný
A ráno Haillie vstane a půjde popřát tatínkovi dobré ráno a když vejde do ložnice, praskne vzteky. Tom šetří za internátní školu a za ty ušetřené peníze pojedou s Billem na dovolenou xDDD
No, nevím, jestli Bill s Tomem udělali dobře, myslím, že lepší by bylo, kdyby se Bill opravdu odstěhoval, dali by Haillii více času na přemýšlení, a scházet se snad můžou i tak, i když budou bydlet každý jinde. Jsem vážně zvědavá, jak to s ní uděláš, aby se s Billem smířila a měla ho znovu ráda jako předtím. Mohl by jí třeba před něčím zachránit, nebo tak, každopádně se moc těším na další děj, je to skvělé ♥
Tak veľmi som sa bála, že Tom Billa naozaj pustí preč a budú hrozitánsky trpieť a tá malá potvorka to vyhrá nehľadiac na to ako všetkým okolo seba ublíži. Som hrozne rada, že sa rozhodli nevzdať boj a pokračovať spolu. Len ako tú malú bosorku presvedčiť, že o nič nepríde. Práve naopak.