Midnight Sun II 12.

Massen se vrátil domů jen pár minut po Billově odchodu. Jako kdyby tušil, co přesně se stalo a která chvíle je vhodná pro návrat. On to nejen tušil – věděl to. Věděl všechno, co se v té místnosti odehrálo, každou vteřinu prožíval Tomovýma očima. Spokojeně si užíval Billovo zklamání a bolest. Byl přímo nadšený, že pomocí Toma chlapce takhle zlomil a donutil ho k nejzoufalejšímu kroku, jaký může udělat. Div neskákal radostí.

Když Massen vstoupil do místnosti, kde se to všechno stalo, Tom stál na tom samém místě, kde ho Bill zanechal a zíral na místo, kde Bill před několika minutami stál. Vládce několikrát luskl vampýrovi před očima a ten se probral z transu. Překvapeně zamrkal a podíval se na svého pána. V tu samou chvíli Massen opustil jeho myšlenky se zanechanými vzpomínkami a sledoval Tomovu reakci. Věděl přesně, co očekávat. Očekával vlnu zoufalství, přívaly slz a křiku. Jenomže to, co se stalo, zdaleka pohřbilo jeho očekávání.

Tom se chvíli vzpamatovával, jako kdyby byl v šoku. Podíval se na podlahu a pak na Massena, jako kdyby přemýšlel. Na několik vteřin se v jeho očích zaleskly slzy a jeho rty se roztřásly v brzkém výkřiku. A pak se ten smutek změnil ve vztek. Massen musel pod tíhou jeho citu udělat krok dozadu, jako by se bál, že mu Tom jenom pohledem ublíží.

Vampýr vyrazil jako neřízená střela. Obě ruce napřažené, připravená roztrhat všechno, co mu přijde do cesty. Vycenil zuby a z hrdla se mu vydralo nekontrolovatelné zavrčení smíšené s křikem. Jeho pohyb byl téměř neviditelný. Vyrazil proti svému pánovi ve snaze ho zabít. Ale tohle byla druhá možnost, kterou Massen očekával potom, co na něho uhodily Tomovy emoce. Vzal chlapce za jednu paži dřív, než ho Tom stihl chytit a praštil s ním silou o zeď. Tom se sesul na podlahu pod návalem bolesti po celém těle, ale během vteřiny byl zase na nohou a znovu útočil. Massen mu nedal žádnou šanci. Popadl ho pod krkem a zvedl ho do výšky. Pak s ním mrštil o podlahu a nechal ho ležet.

Tom zalapal po dechu.

„Varuju tě,“ zavrčel přiškrceně. „Jestli si Bill ublíží, zabiju tě.“

Massen se zasmál.

„Jestli on dřív nezabije tebe, jak ti slíbil.“

Tom sklopil pohled k podlaze. „Až přijde, zabijeme tě společně.“

Vampýří vládce si klekl na zem k Tomovi. Vzal ho za bradu a zvedl k sobě jeho pohled. Tom zasyčel. Massenův stisk ho zabolel.

„Tome, smiř se s tím. Billovi jsi zlomil srdce. Neodpustí ti, ani kdybys pro něj zabil. Je konec.“

„A je to tvoje chyba!“ zakřičel na něho Tom.

Massena se to nijak nedotklo. Zvedl se a nechal Toma samotného. Ať trpí. Než přijde Bill, prolije Tom ještě spoustu slz.

Jakmile se za Massenem zavřely dveře, Tom se schoulil na podlaze do klubíčka. Jelikož mu vládce nechal vzpomínky na celou bratrovu návštěvu, Tom vnímal každý okamžik, který Billovi v tomhle pokoji ubližoval. Kdyby měl srdce, puklo by na milion kousků. Kdyby mohl krvácet, vykrvácel by pro Billa. Kdyby mu mohl jakkoliv pomoci, udělal by to.

Zkoušel se dostat do Billovy mysli, ale narazil jen na tvrdou zeď, která bránila chlapcovy myšlenky přesně před ním. A Bill poznal, že se Tom snaží k němu promluvit. Odmítl mu to dovolit.

Tom se chytil za spánky a vyjekl. Hlavou mu projela nesnesitelná bolest, jak Bill tvrdě odrážel každý jeho pokus s ním promluvit. Svíjel se na podlaze jako raněný had, a nakonec svoje pokusy vzdal. Bill by ho dokázal zničit tímhle způsobem. Tom poznal, že to není jen jeho síla, která mu ublížila. Bill se rozhodl špatně a Tom mu v tom nemůže zabránit.

Viktor se držel pevně uvnitř Billovy hlavy a držel jeho zeď pohromadě. Odmítal dovolit Tomovi, aby se pokoušel s Billem komunikovat. Potom, co se doslechl od Billa, když uplakaný, zoufalý a zlomený doběhl domů, už nechtěl nic riskovat. Sám strážil jeho myšlenky.

Bill ležel na pohovce ve Viktorově pracovně a u něho seděla Isis. Prsty jemně hladila jeho vlasy, zatímco se chlapec krčil do klubíčka plného neštěstí a hlasitě plakal. Dhampýrka se podívala na Viktora, který se opíral o svůj stůl. Viktor sklopil hlavu a chtěl Billovi nějak pomoci. Netušil jak. Nevěděl, jak by mohl zbavit chlapce jeho bolesti, kterou v sobě měl.

Černovlasé klubíčko na Viktora upřelo obrovské ustrašeně fialové oči, které se topily v slzách.

„Viktore,“ promluvil potichu. „Musíš mě proměnit.“

„Já jsem taky připravená,“ ozvala se Isis.

Bill se posadil. „Ne, ty ne.“

Dívka zamrkala a nechápavě se podívala na Viktora. Potom znovu upřela olivové oči na Billa. „Proč ne? Já myslela, že nechceš být zlý.“

„Změnil jsem názor. Chci udělat něco, v čem by mi city bránily,“ odvětil Bill ledovým hlasem.

„Ale Bille…“

„Ne, Isis!“ zvedl hlas. „Prostě ne. Chci jen, aby mě Viktor kousl.“

Dhampýrka sklopila poraženě oči a zvedla se z pohovky.

„Myslela jsem si, že jsi jiný, Bille. Že nejsi jako ti tam venku. Zmýlila jsem se v tobě,“ řekla potichu a odešla z místnosti. Nepráskla za sebou dveřmi. Potichu je zavřela a pak už jen utíkala hlavními dveřmi ven do tmy.

Viktor na Billa upřel oči.

„Děláš nevýslovnou hloupost, Bille,“ upozornil ho.

„Neříkej mi to. Já to vím. Ale nemám na výběr,“ odvětil Bill a pořád sledoval zavřené dveře. Bylo mu líto, že Isis zklamal, ale kdyby ona prožila to, co on, mluvila by jinak. Nemůže pochopit jeho rozhodnutí. Nikdo ho nemůže pochopit.

Viktor zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Vždycky máš na výběr. Ty si teď jen nechceš vybrat.“

Bill zavrčel a podíval se na Viktora. Viktor pokračoval:

„To, že ti ublížil, není důvod k tomu, abys ubližoval i sám sobě. Bille, když ho zabiješ, nic tím nezískáš. Jen dokážeš to, že nejsi jiný než Massen.“

Billa jeho slova nedojala, ani nepřesvědčila. Spíš ho naštval, až byl rozžhavený do běla. Začal na Viktora nekontrolovatelně křičet.

„Viktore, ty nic nechápeš! Tom mě zradil, lhal mi a ublížil mi tolik, že to ani nejde odpustit! Já netoužím po ničem jiném než po tom, aby byl mrtvý! A nic mi v tom nezabrání!“

„Bille…“

„Přestaň a prostě to udělej!“

Do místnosti najednou vrazila Isis. Bill se otočil jejím směrem, ale dřív, než mohl něco udělat, tvrdě s ním praštila o zeď. Oči měla rozšířené a vztekem jí ztmavly do téměř černé barvy. Ruce se jí třásly, jak tiskla Billovo oblečení mezi prsty.

„Dobře mě poslouchej, Bille,“ zasyčela, její hlas zněl přidušeně. „Jestli to vážně chceš udělat, tak si uvědom, že děláš nevětší chybu ve svém životě a nikdo už to potom nedokáže vrátit zpátky. Chceš zabít Toma? Dobře, ale potom tu neroň proudy slz, až si uvědomíš, že ti chybí!“

„Nebudu mít pocity. Bude mi to jedno,“ řekl Bill klidně.

Isis ho pustila a zakřičela: „Ale to si potom měl zůstat u Massena, protože jsi stejný jako on!“

Bill nevěděl, co by jí na to řekl, ale někde uvnitř cítil, jak ho její slova ranila. Cítil to i Viktor, který byl v Billově mysli jako v kleci plné vzteku a zoufalství. Významně se na chlapce podíval a čekal, co se teď stane.

Billovo rozhodnutí nikdo nezlomil, ani nezviklal. Chlapec byl rozhodnutý tak, jako ještě nikdy v životě. Stane se vampýrem, vampýrem bez citů a zabije Toma. Bude mu jedno, jak moc ho miloval. Zničí ho za to, jak moc mu ublížil. Ublíží mu stejně, jako on ublížil jemu.

„Bille, prosím!“ promluvila znovu Isis a tentokrát se slzami v očích. Bill poprvé viděl dhampýrku plakat. Ale přesto zavrtěl odmítavě hlavou. Isis byla jeho jediná přítelkyně, když nepočítal Viktora jako svého pána.

Isis se narovnala v zádech a polkla slzy. „Dobře. Tvoje rozhodnutí. Ale až budeš v úzkých, já tu pro tebe nebudu.“

Bill, jako kdyby její poznámku neslyšel, se otočil k Viktorovi. „Chci to. Hned.“

Viktor se zamračil. Nelíbilo se mu, co se Bill chystal udělat, ale nemohl mu říct ne. Slíbil mu to. Nemohl svůj slib nedodržet, bylo by to proti jeho vlastním pravidlům. Díval se na chlapce a pohledem se mu to snažil rozmluvit. Dokonce tlačil i na jeho myšlenky. Hledal v jeho mysli to, co hezkého prožil s Tomem. Chtěl mu ukázat, že to nebyla Tomova vina, ale Massenova. Bill přesto odmítal jeho přesvědčování a chtěl, aby mohl být jako Massen. Jako stvůra. Krvelačná bestie, která nikdy nezemře.

„Jsi ochotný s tím žít do konce věčnosti?“

„S čím?“ zeptal se Bill.

„S tím, že budeš stvůra, co zabila vlastního milujícího bratra,“ odvětil Viktor.

Bill se na zlomek vteřiny zamyslel. „Ano.“

Vládce si povzdychl a udělal k Billovi několik kroků. Bill se ani nepohnul, ani se netřásl, dokonce se ani nebál. Nebál se skoro jisté smrti, která ho čekala. Žít bez citu k ostatním bylo jako zemřít. On to jen nechápal a nechtěl tomu porozumět.

„Viktore, můj pane,“ ozvala se zoufale Isis, ale Viktor ji neposlouchal. Musel splnit to, co slíbil, přesto, že by dhampýrku raději poslechl a Billa nechal zmrskat za to, jak je strašně nedůmyslný a nerozvážný. Snad by se z toho poučil.

Dotkl se Billovy horké kůže a ucukl. Bill mě kůži rozpálenou jako jazyky ohně. Byl nesvůj, ale to Viktora neodradilo. Chtěl to, tudíž to měl mít. Dotkl se ho znovu a ten dotyk byl snesitelnější, jako kdyby se chlapec pomalu ale jistě uklidňoval. Jednou rukou zvedl Billovi hlavu do bolestivého úhlu a druhou mu odrhnul dlouhé havraní vlasy.

Bill se poprvé otřásl. Ale přesto držel jako beránek. Byl na to připravený. Chtěl to. Doslova po tom toužil, stejně jako po pomstě Tomovi. Zatnul zuby a nehty si zaryl do dlaní, když se Viktorovy dlouhé tesáky zanořily hluboko pod jeho sametovou alabastrovou kůži…