Hříšná exploze 12.

autor: Emilia

Ahoj lidičky, třikrát huráááá!×D dodržuju svoje předsevzetí, což  je fajn :), ale jak se říká, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Takže si užijte počteníčko a já se jdu vrhnout na další díl, vaše Emy:-*

„Bille, dělej, nestíháme.“ Zavolá Tom směr koupelna, kterou Bill zabarikádoval nejmíň před hodinou a půl.

„Jo výborný, ještě mě začni stresovat a zase něco zapomenu.“ Odseknul Bill a rychle si prohrábnul prsty dredy. ‚Ok, ujde to.‘ Popadl svou kabelu a vyběhl před vchod.

„Opět jsme poslední, David bude zuřit.“ Zamkne Tom byt a oba urychleně sbíhají schody.

„David mě vůbec nezajímá, pořád na nás tlačí.“ Sykne Bill a nastoupí do auta.

„Ahoj, kluci.“ Pozdraví je Georg a Gustav jen pokývá hlavou.

„Čau. Co je?“ Optá se Bill a zvědavě nadzvedne obočí.

„Rodinná hádka, nic zajímavýho.“ Pokrčí Gustav rameny a otočí se k oknu.

„Aha.“ Broukne Bill.

„Vy jste byli teď s rodiči ne?“ Nadhodí Georg.

„Jo.“ Přitaká Tom.

„Jaký to bylo? Povídej, přehnul si nějakou kočku?“ Plácnul Georg Toma po rameni.

„Tam v té pustině bys mohl potkat maximálně veverky a s těma jsem si fakt neměl chuť dávat grupáč.“

„Já jsem potkal holku.“  Řekl Georg vážně.

„Ohhh ne.“ Udělal Bill dramatický tón hlasu a zasmál se.

„Ne vážně, na rodinný grilovačce. Máti pozvala jednu sousedku, no a ta sebou přivedla neteř jedný svý známý. Řeknu ti, kámo, takovou kost jsem v životě neviděl.“ Zasnil se Georg. Tom vyprskl smíchy. 

„Naser si, Tome.“ Vyfuckoval ho Georg.

„Přestože se líbila ona tobě, neznamená, že ty jí jo.“ Vyrazil ze sebe za stálého uculování.

„Náhodou mi dala číslo.“ Ohradil se Georg.

„Oh, první holka ti dala číslo, kvůli tomu se s tebou nemusí vyspat.“ Zkonstatoval Bill.

„Já s ní nechci spát, teda chci jen… víš co, Bille, nejsem ty.  V baru zatáhneš holku do kouta a jsi schopný ji ojet rovnou tam. Nikdy jsem nezneužíval svojí slávy k tomu, abych nějakou dostal.“ Rozhodil Georg trochu rozčileně rukama.

„Nezneužiješ jí ty, tak jí zneužijou ony. Vem si to na střední, tam se po mně málokterá ohlídla. Považovali mě za divného a jen, co jsme se proslavili, by ty holky udělaly cokoli pro to, dostat se do mojí postele. No není to ironie?“ Odfrknul si Bill.

„Možná je pravda, co říkáš, ale Suzane taková není.“ Bránil ji tvrdošíjně Georg.

„Tak Suzane hm… viděli jste se poprvé, jak můžeš vědět jaká je, či není. Neznáš ji.“ Trval si na svém Bill.

„Hele vy dva, už jsme tady, dohady si nechte na potom, máme práci.“ Upozornil je Gustav na fakt, jehož si v zápalu konverzace, do níž se až moc vžili, nevšimli. Měli udělat interview ještě předtím, než vyrazí.  

Po interview

„Ten moderátor je totální imbecil!“ Nastoupil Bill naštvaně do tourbusu.

„Ehm… nesmíš si to tak brát.“ Snažil se ho Tom uklidnit. Bill však při těchhle slovech rozohněně shodil ze stolku popelník.

„Ty se ho ještě zastáváš? Skvělý, vážně skvělý. V podstatě mě nazval buzerantem v dámských kozačkách!“

„Nepřeháněj, tohle neřekl. Nejsem na ničí straně. Snažil se říct, že je neobvyklé, vidět na muži dámské kozačky.“ Mluvil Tom oproti Billovi klidným hlasem.

„Možná pro něj. Ať si trhne, kretén, nemá cit pro módu! Byl oblečený hůř než houmlesák a mně bude něco vykládat. Mně, módní ikoně!“ Rozhazoval Bill rozzuřeně rukama. Velmi špatně nesl kritiku ohledně svého vzhledu. On přece vždycky vypadá úžasně!

„Právě proto by pro tebe jeho názor měl být bezcenný, ne? To samé téma se tu omílalo už tisíckrát.“ Otevřel si Tom plechovku coly a žíznivě si loknul.

„Myslíš si to samé, co on? No mluv, bereš automaticky, že se o mně vyjadřujou jako o podělaným buzerantovi?“ Strčil do Toma Bill a ten se polil colou. Položil ji na stůl, chytil Billa za ramena a zatřásl jím.

„Sakra, Bille, vzpamatuj se! Copak můžu za to, jak se lidé dívají na tvojí sexuální orientaci a vzhled?“

„Ne, ale vůbec neřešíš věci, které o mně říkají. Řekneš si: „Bille, nehysterči tolik, vždyť tě jenom někdo urazil, proč by ses nad tím měl pozastavovat?“ Odsekl jízlivě Bill.

„Lidé soudí druhé kvůli čemukoli a nepřestanou to dělat. Důležití jsou ti, co tě znají a vědí, jaký doopravdy jsi, na tom záleží.“

„Děláš, jako bys mě znal.“ Odstrčil Bill Tomovy ruce a plácnul sebou na sedačku.

„Za ty léta, co spolu žijeme, bych o tobě mohl něco málo vědět.“ Utrousil Tom zamračeně. Docela se jej dotklo, co Bill řekl.

„Pche.“ Otočil Bill hlavu na druhou stranu. Doopravdy nemyslel vážně tahle slova, prostě byl rozčílený.

„Fajn, zůstaň si tady a dělej ublíženého, já jdu.“ Svěsil Tom ruce podél těla a odebral se do jiné části tourbusu. Měli s Billem samostatný. Géčka si totiž stěžovala na jejich hádky, tak si vydupali vlastní.  

O dvě hodiny později

Zastavilo se na benzínové  pumpě a Bill se rozhodl trochu provětrat. Od té hádky s Tomem se neviděli. Koupil si pár sladkostí a časopis o módě. Po cestě zpátky potkal Gustava.

„Neviděl jsi Toma?“ Optal se.

„Jo, přestoupil k nám do tourbusu, prej zůstane až do dalšího města.“ Sděloval Gustav opatrně a čekal menší výbuch.

„Oh.“ Otevřel Bill na prázdno pusu. Byl zaražený.

„Zase jste se pohádali?“ Položil Billovi ruku na rameno.

„Hm, to je fuk, alespoň budu mít tourbus pro sebe, super.“ Snažil se Bill o radostný tón, avšak zněl zoufale. „No… půjdu.“ Kývnul směrem k tourbusu.

„Nemám jít s tebou?“ Pousmál se na něj Gustav. S Billem strávit čas v takový náladě není žádnej med, ale co by pro kamaráda neudělal.

„Ne dobrý, jsem v pohodě. Zatím čau.“ Gustav pozdrav oplatil a každý se rozešel jiným směrem.  

Bill okamžitě našel svoji krabičku cigaret a jednu si zapálil. Gustavova slova ho zasáhla, ačkoli si to nechtěl přiznat. Popadl mobil a zuřivě psal smsku. To jsem tak nesnesitelnej, žes musel přestoupit do jiného tourbusu? Po nekonečné minutě a půl čekání přišla odpověď. Já nevím, to mi řekni ty. Bill se rozhodl minutu a půl počkat, než odepíše. Málem nevydržel. Nechtěl však Tomovi ukázat, že celou dobu sedí u telefonu a čeká na odpověď. Nejsem ten, kdo odešel.  

„Nebyl jsi zrovna společensky naladěný.“ Ozvalo se za Billem po pár minutách. Leknutím sebou trhl a otočil se.

„Tome, co tady děláš?“ Vyhrkl udiveně.

„Taky tě zdravím.“ Ušklíbnul se Tom.

„Promiň, já… Gustav říkal…“ Nedořekl Bill. Moc rád Toma viděl.

„Jo, možná by měl i pravdu, ale napsala mi jistá osoba, která beze mě v žádném případě není zoufalá.“ V Tomově hlase byla nepřeslechnutelná ironie.

„Máš pravdu, nejsem bez tebe zoufalý.“ Vystrčil Bill vzpurně bradu. Chtěl si zachovat hrdost a nedat Tomovi navrch.

„Potom nejspíš půjdu.“ Otočil se Tom. Bill jej pohotově chytil za ruku. Okay, s tou hrdostí to nemyslel tak vážně.

„Nechoď.“ V tu ránu vyjel tourbus z pumpy.

„Teď těžko, i kdybych chtěl.“ Plácnul sebou Tom na sedačku vedle Billa.

„A chceš?“ Podíval se na něj Bill psíma očima.

„Radši ukončíme tuhle debatu a kouknem na nějakej film.“ Přešel Tom do ‚společenské místnosti‘ a začal se hrabat v boxu s DVD. Nakonec vybral jakousi komedii, u které oba podřimovali. Bill se vyškrábal Tomovi na klín.

„Au! Sakra Bille, máš kostnatej zadek.“ Zamručel Tom. Bill se s ublíženým výrazem odtahoval. Tom jej za boky přitáhl zpět a zabořil nos do jeho vlasů.

„Existuje na světě víc urážlivý člověk?“ Zasmál se Tom a po chvíli oba usnuli.

…

Tom začal pomalu otevírat oči. Podíval se na stále spícího Billa a pousmál se. Když  otočil hlavu a uviděl divně se tvářícího Davida, rychle ze sebe Billa shodil. Ten se probudil a zamžoural kolem sebe.

„Co se děje? Co tady děláš?“ Vyhrkl Bill.

„Spíš, co jste vy dva dělali?“ Vystřelilo mu obočí vzhůru.

 „Spali.“ Odseknul Bill. Tom stále zaseknutý neschopný slova vykoktal.

„Ehm… co s-si potřeboval?“

„Dorazili jsme, tak se dejte trochu dohromady, u haly čekají fanoušci.“ Oznámil jim odměřeným tónem a vyšel z tourbusu.

„Oh shit! Viděl nás.“ Složil Tom hlavu do dlaní.

„Tome, uklidni se, nic neviděl, jenom jsme spali.“ Zmáčkl mu Bill zápěstí.

„Takhle bratři nespí. Kurva, určitě si něco myslí a…“ Zmatkoval Tom.

„Přestaň vyšilovat. Nic mu do toho není, ať si myslí, co chce.“

„Mě záleží na tom, co si myslí. Nechci, aby měl domněnky on ani kdokoli jiný. Měli bysme ukončit tenhle zmatek.“

„Zmatek? Pro tebe to je zmatek?“ Vykulil Bill nevěřícně oči.

„Tys to všechno započal a způsobil. Vznikl z toho tenhle zmatek, a teď jsme zpátky na tour. Věc by se měla vrátit do starých kolejí. Není to správné.“ Sklopil Tom pohled.

„Kdo říká, že není? Ty nebo ostatní?“ Zvedl se Bill ze země a odkráčel do koupelny.  

Před koncertem

V zákulisí panovalo značné napětí mezi Tomem a Billem. Vyhýbali se jeden druhému a nemluvili spolu. Géčka to postřehla a Georg neměl dobrý pocit. ‚Tenhle koncert bude stát za prd.‘ Pomyslel si.

„Kluci, připravte se.“ Houknul na ně David. Všichni se zvedli, kromě Toma. Georg mu poklepal na rameno.

„Seš v pohodě, brácho?“ Tom zamrkal a pokýval hlavou.

„Ehm jasně.“ Špitl, Georgovi se zdálo, hodně skleslým tónem.

„Tak jdem na to, ne?“ Usmál se povzbudivě Geo.

„Jo.“ Pokusil se o chabý  úsměv Tom a zvedl se ze židle.  

Při koncertě se Tom ponořil do svého vlastního světa. Tepalo mu v hlavě a pořád dokola slyšel Billova slova. „Kdo říká, že není? Ty nebo ostatní?“ Nemohl se plně soustředit a udělal pár drobných chyb. „Zmatek? Pro tebe to je zmatek?“ Běželo dál jeho myslí. Slova se zabodávala jako střepy do Tomova nervového centra. Právě měl přeběhnout ke keyboardu a Georg s Billem se na něj udiveně podívali. Tom se rozhlédl kolem sebe a urychleně přešel na své místo. Georg tedy zahrál znovu stejnou část a Tom se přidal. Během zbytku koncertu nesálal energií, nepoléval fanynky vodou, a ani se nesnažil vypadat šťastně a nabitý adrenalinem.  

Po koncertě

„Kurva, Tome, můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?! Totálně si posral celý koncert!“ Křičel na Toma David.

„Neměl jsem prostě den.“ Odseknul.

„Tak tys neměl den?! A koho to doprdele zajímá? Ty si nemůžeš dovolit nemít den, ne na tour!“ Zvedl David ukazováček a celý zrudnul vzteky. „Pro tvé vlastní dobro dělej tak, aby se to neopakovalo!“ S těmihle slovy opustil místnost a hlasitě za sebou třísknul dveřmi. Za normálních okolností by se sebou Tom nenechal takhle zametat. Jenže v tuhle chvíli mu na tom nezáleželo. Neměl sílu, hádat se s ním. Sžíraly jej vlastní myšlenky.  

Na chodbě se David srazil s Billem.

„Hele, dávej bacha.“ Osočil se na něj.

„No sorráč, ty máš zase náladičku.“ Udělal Bill otrávený obličej.

„Jo, díky tvému bratrovi. Vždycky mě kurevsky vytočí. Jednou se hádá, potom zas nemluví vůbec. Nejdřív podělá koncert a pak mi na to řekne: „Neměl jsem den, no není tohle na palici?“ Zapiští David vysokým hláskem a s kroucením hlavy odkráčí pryč. Bill v tento okamžik myslel na hotel = vana a potom hurá do měkké, prostorné, pohodlné postele. Musel se zbavit myšlenek na Toma a horká koupel po náročném nevydařeném koncertě bude to pravé.  

Snídaně v hotelové restauraci

„Brý ráno.“ Zazíval Bill na celou pusu a posadil se ke Géčkům. Tom s nimi nebyl.

„Bille, měl by ses konečně naučit dávat si dlaň přes pusu.“ Udělal Georg znechucený obličej. Bill vystrčil prostředníček a zakousl se do čerstvé bagetky.

„Kde je vůbec Tom?“ Nasadil Bill nezaujatý tón.

„Nevím, od včerejška jsem ho neviděl. Asi je pořád špatnej z toho koncertu.“ Říkal Gustav starostlivě. Tom se mu včera nelíbil, vypadal hodně zkroušeně. Billa zajímalo, jestli to bylo kvůli jejich hádce. Možná by za ním mohl zajít.

„Ehm… půjdu se na něj podívat.“ Brouknul Bill, popadl pár bagetek a marmeládu v těch malých plastových vaničkách. Došel ke dveřím Tomova hotelového pokoje a zaklepal. Nic. Zaklepal znovu a teprve na páté zaklepání Tom otevřel. Měl kruhy pod očima a vypadal unaveně.

„Ahoj.“ Usmál se Bill a vešel bez pozvání dovnitř. „Nesu ti snídani.“ Položí bagetky a marmošku na stůl.

„Spal jsi vůbec? Vypadáš hrozně. Od včerejška seš hrozně divnej.“ Mele dál Bill, aniž by Toma pustil ke slovu.

„Bille, já vážně nemám náladu na nějaké rozhovory.“ Svěsil Tom ramena a sedl si na postel.

„Vždyť nemusíš mluvit, to nech na mně. Budeš jenom jíst.“ Vzal Bill do ruky jednu bagetu, namočil ji v marmeládě a začal jí Tomovi šermovat před obličejem.

„Bille, nech toho, nemám hlad.“ Odsunul Tom Billovu ruku.

„Mě ale nezajímá, co máš nebo nemáš. Dokud nesníš minimálně jednu, nehnu se odsud.“ Usmál se andílkovsky Bill a ťapnul Tomovi kousek marmelády na líčko. Tom si povzdechnul. „Podívej se na mě.“ Chytil Bill Tomovu bradu mezi prsty a natočil ji svým směrem. „Co máš za problém?“

„Ty jsi můj problém.“ Zakňučel Tom a spadl do peřin.

„Já? No jistě, proč bych ve tvým podělaným životě nemohl i za to, o čem nemám nejmenší tušení!“ Řekl Bill uraženě.

„Jo, o tom, že jsme spolu šukali, si neměl absolutní páru!“ Oplatil Tom Billovi stejným tónem.

„Šukali? Minulý čas? Super, takže protože ty jsi paranoidní, s tím musíme přestat?“ Zvýšil Bill rozčileně hlas. Předtím v tourbuse nebral Tomova slova vážně. Upřímně se mu nezamlouvala představa konce. Nebylo to pouze kvůli sexu, přestože je Tom nejlepší, kdo prošel jeho postelí. Získali k sobě přístup, jaký by k sobě bráchové mít měli. Zlepšila se jejich komunikace, a díky sexu se také cítil Tomovi blízko.

„Bille, nemůžeš o všem rozhodovat. Víš, nelituju toho ani se nesnažím nic takového tvrdit. Jsem opravdu rád za to, jak se náš vztah zlepšil, a právě z toho důvodu musíme skončit. Nechci, aby se něco posralo… bylo to stejně dočasné. Takové byly pravidla, které jsme si určili, pamatuješ? Nerad bych tě ztratil jako bratra, ale v tomhle nesmíme pokračovat. Porušovali bysme tím nejen naše pravidla. Na takové věci se lidé nedívají moc přívětivě.“ Vypustil ze sebe Tom vše, co měl na srdci. Bill zaraženě mlčel.

„Bille?“

„Oh, okay. Máš pravdu.“ Zatřepal Bill hlavou.

„Takže jsme v pohodě?“ Podíval se na něj Tom s obavami v hlase.

„Jistě. Na, najez se, prospěje ti to. Já se půjdu doupravit… ehm jo, tak později.“ Vrazí Bill Tomovi bagetku do ruky a mizí pryč. ‚Musím si zapálit cigaretu.‘ S touto myšlenkou zamíří na balkón svého pokoje. Tom se s pousmáním zakousne do bagety. Hned je mu lépe, když si s Billem promluvili. ‚Teď už bude vše ok.‘ Pomyslel si. Osud ale zakroutil hlavou, nehodlal to nechat takhle stupidně snadné. Plán byl pořádně zamíchat kartami.