autor: Neilinka
Při pohledu na Billa se Tom trochu zarazil. Seklo mu to. A jak moc! Ještě nikdy v životě ho nalíčeného neviděl, ale náramně se mu to líbilo. Vypadal, prostě… prostě dokonale.
„Eh… sluší ti to. Ale myslím, že to Maggie nedocení.“ Usmál se a otevřel dveře od auta.
Bože, nemaloval jsem se pro Maggie, ty hlupáku! Někdy si vážně připadal jako dívka, a Tom byl prostě typický chlap. Skoro, jako by mu to dělal schválně.
Když mu pak Tom pomáhal do auta, trochu zahanbeně se kouknul někam do dáli. Co vlastně čekal? Že řekne, jak je úžasný, nádherný a začne ho líbat uprostřed parkoviště? Mmm, ta představa se mu zamlouvala, ale věděl, že do reality to má daleko. Tom byl prostě asi vážně jen dobrý kamarád, který mu řekl, že mu to sluší. Muselo to stačit.
Jeli mlčky. Bill pozoroval známou krajinu a představoval si, jak cválá po tom krásném dlouhém poli. Ačkoliv jeho koně byli všichni závodníci, miloval jen tak vyjet si na vyjížďku. Jen on a kůň. Nikdo je nerušil. V tu chvíli jeho hlava zahodila všechny myšlenky a on se kochal. Jeho tělo splynulo s pohyby koně a on mu věřil.
Bylo legrační pozorovat rozdílné chování koní venku. Někteří byli lekaví, jiní klidní, jeden byl netrpělivý, druhý šel a jakoby líně skládal nohy pod sebe.
Na dlouhé louce vedoucí do kopce se ale chovali všichni stejně. Jakmile vyšli z lesíka, začali lehce poklusávat na místě, tiše řehotat, odfrkli si a jakmile se Billovy nohy pohnuly a daly sebemenší pobídku, vyrazili tryskem.
Miloval ten pocit.
I když měl na hlavě helmu, dlouhé prameny jeho vlasů vlály podél těla a on cítil vítr, až mu z očí vytryskly slzy. Chytl se hřívy a otěže držel jen tak zbůhdarma, aby nepřekážely koním v tlamě.
Cítil, jak to obrovské zvíře pod ním nabírá rychlost a nohy se mu chvěly, jak se jimi držel na zabírajících svalech.
Při tom přemýšlení zapomněl na čas, a když se „probral“, byli už u hipoterapické stáje. Byli očekávaní, takže jim personál zdálky zamával, jakmile Tom Billa vyložil na vozík.
Prohodili pár slov a pozdravů a zamířili dovnitř za Maggie. Bill ji pozdravil už u vchodu a kobylka vystrčila hlavu z boxu a tiše zařehtala na pozdrav. Cvičitelka otevřela box a Bill i Tom byli okamžitě „prošacováni“, zdali s sebou nepřivezli něco dobrého. U obou uspěla.
Všechno bylo připravené, a tak stačilo jen vysadit Billa a jet. Dnes si Bill prosadil jízdárnu a lonž. Chtěl zkusit klusat. Tomovi ale o tom pro jistotu dopředu neřekl, protože věděl, že by mu to nedovolil. Když to teď vyslovil nahlas, setkal se s nevěřícným pohledem, stejně jako když mu tenkrát řekl, že chce znovu jezdit.
„Ne, ne moment. Moment prosím.“ Tom došel k Maggie a jemně ji zastavil za uzdečku.
„Bille, co to děláš? Nemusím ti snad vysvětlovat, že i tak klidný kůň jako Maggie, je pořád jen kůň a má reflexy. Když se něčeho lekne a vystřelí dopředu a ty spadneš, tak…“
„Tak můžu ochrnout na celé tělo. Myslíš, že si to neuvědomuju?“
Hleděli si do očí. Tom ho na jednu stranu chápal, na druhou se o něj strašně bál. Nemohl by se ani ukázat jeho rodičům, kdyby se Billovi něco stalo. Měl jejich důvěru a zklamal by je. Hlavně by nikdy neodpustil sám sobě, že něco tak nebezpečného dovolil.
„Bille, prosím. Mám strach.“ A bylo to na něm vidět. Jeho oči žadonily, aby Bill zůstal jen u kroku, nebo slezl úplně.
„Tome. Já to oceňuju. Opravdu si toho vážím. Ale upřímně. Větší šanci máš ty zmrzačit se na někom z těch blázínků, co mám doma, než já tady na Maggie, nemyslíš?“
Dávalo to smysl. Maggie byla na tohle speciálně cvičená. Nebála se takových věcí jako normální koně, nevadil jí vlající igelit, šustění, rány, nebo náhle vylétlý pták z křoví, dokonce ani štěkající pes.
„Sednu si za tebe.“ Zněl rozhodně. Kdyby se náhodou něco stalo, bude padat jako první a bude se snažit, aby Bill dopadl měkce.
Bill nejdřív trochu protestoval, ale když viděl, že Tom neustoupí, souhlasil. Trenérka Toma vyhoupla nahoru, a ti dva se nasunuli k sobě tak blízko, že Bill cítil Tomovo přirození na svém zadku. Při představě, jak nemravně to asi vypadá, zrudl jako rajče.
Vážili málo a tak to pro Maggie, která nebyla žádný plnokrevník, nebyl problém. V klidu se rozešla, a když dali pobídku ke klusu, poslušně zrychlila. Bill cítil, jak ho trochu bolí v zádech. Ani sám nevěděl jak, ale instinktivně dal sedem pobídku k rychlejšímu chodu. Vlastně jí dal i trochu nohama, ale neuvědomoval si to. Maggie se dala do cvalu, pomalého, houpavého a pohodlného, jako když sedíte v houpacím křesle.
Bill téměř zapomněl dýchat. O Tomovi platilo to samé, ale ten nedýchal hrůzou. Chytil Billa za boky a držel ho těsně nalepeného na sobě. Po jednom kolečku jeho penis začal pociťovat následky tření a on v duchu zaklel. Ještě, že měl volné kalhoty, ale měl pocit, že pokud Bill není ochrnutý na zadku, tak to musí cítit. Což nebyl.
Bill si toho skutečně po chvilce všiml, protože ho něco zvláštně tlačilo, ale i když už mu došlo, co to je, nedal to najevo. V hloubi duše mu to ale dělalo dobře, i když mu bylo jasné, že je to spíše z toho těsného pohybu a tření těl, než z jeho samotného.
„Myslím, že by to už pro dnešek mohlo stačit.“ Ozval se Tom a trenérka Maggie zpomalila do kroku. Bleskurychle slezl a běžel Billovi pro vozík. Sundali ho a Tom s omluvou zmizel na toaletách. Bill se při té představě uchichtl, ale zároveň ho lechtalo v podbřišku.
Chtěl bych se na něj dívat, když se uspokojuje. Při svých chlípných myšlenkách polkl, ačkoliv měl v ústech sucho.
autor: Neilinka
betaread: Janule
U toho konce jsem se musela smát 😀 😀
super 😀
wau, to jsou fofry 🙂 hezky při cvalu drc, drc, drc do prdelky… krásná vize 🙂
PS: Bill je můj člověk, taky jsem při klusu trávila minimum času a radši dala pomalý cval, byl mnohem pohodlnější 🙂
Já bych se chtěla taky dívat xD!!!!! Dneska si to Bill náramně užíval, ani se mu nedivím =)