autor: Cinematics
Když ráno prolomilo tmu, která se dříve objevila, aby oddělila jednoho bratra od druhého, Tom se probudil vedle Billa ve velmi kompromitující situaci. Billova košilka se přes noc vyhrnula, byl velmi těsně přitulený u Tomova boku, jeho nahé tělo se o něj třelo s každým nádechem.
Tom nechtěl Billa budit v takovéhle pozici, nechtěl riskovat, aby se Bill styděl a přišel si zahanbený, že se dotýkal Toma celým svým nahým tělem. Tomovi to nevadilo, věděl, že je to v pořádku, když spolu byli devět měsíců nazí, ale věděl, že se jeho bratr bude cítit zastrašený a zahanbený, jestli se teď probudí.
Něžně vzal Billa za ramena, a převalil ho na záda, dal mu ruku přes hrudník; prsty si hrál s jeho vlasy. Billovi se lehce zachvěla víčka, nakrčil nos, když mu sluníčko začalo obtěžovat oči; líbalo ho pod víčka a vytvářelo červené světlo. Billova hnědá očka se otevřela do horkého slunečního světla, když je konečně otevřel a podíval se na Toma.
„Dobré ráno, Růženko.“ Řekl Tom se smíchem, smazal palcem Billovi ze spánku rozmazané líčení.
„Jsi vzhůru dlouho?“ zeptal se Bill, rychle se posadil, aby se mohl podívat, jak vysoko je slunce.
„Vůbec ne. Měli bychom se připravit na odjezd. V jedné z těchhle tašek je jídlo. Chceš, abych ti něco přinesl?“
„Oh, ano. Prosím.“ Protáhl se Bill, nejradši ze všeho by strávil celý den v posteli a povídal si s bratrem o hloupostech.
Tom odešel k taškám, které si přivezli, a vyndal nějaké sušené ovoce, sušenky a malou skleničku domácí marmelády, kterou udělala paní Schmidtová pro něj a pro Simone. Vrátil se zpátky do postele, jídlo v ruce, a řekl Billovi, ať se nají, jak jen může, že on pak dojí zbytek. Billovi přišla jeho nabídka velmi gentlemanská, až moc dobrá a velmi sladká. Bill si v Tomově společnosti připadal jako princezna, staral se o něj s takovou starostí a něhou, jako by ho mohl snad zlomit jen tím, že se na něj o trošku tvrději podívá. Bylo to roztomilé, uklidňující, a všechno, co Bill kdy chtěl.
„Rád bych, abychom jedli dohromady. Nepotřebuji žádné extra porce. Podělíme se.“ Řekl Bill a kývnul, zvedl suchar a dal na něj lžičku marmelády.
„Už se nechováš jako takový spratek.“ Zasmál se Tom, dal si do pusy plnou hrst sušeného ovoce. „Jsi si jistý, že jsi nikdy neměl sourozence?“ nakrčil Tom obočí a Bill sklopil hlavu, roztomile se na Toma skrz řasy podíval.
„Ne. Nikdy. Ty jsi můj první.“ Zasmál se Bill do hřbetu ruky.
„No, to jsem rád, že se o tebe nikdy nebudu muset dělit.“ Usmál se Tom láskyplně a pokračovali v jídle, v tichosti, vzájemně si dávali zamilované pohledy.
Když konečně dojedli snídani, Tom se rychle oblékl a vybalil pro Billa krásné šaty; jedny, které Simone nosila v posledních měsících svého těhotenství. Tom něžně nandal Billovi korzet, nechal šňůrky spíše povolené. Vzal další šaty a vsunul je pod korzet, zamanévroval je do něj tak, aby měl viditelný výběžek, namísto hladkého bříška. Tomovy ruce všude na Billově těle přivodily mladšímu z dvojčat zvláštní pocit tepla, chtělo se mu z toho dělat to, co ho Tom včera naučil. Ten pocit byl matoucí, možná, že sourozenci se mohli jeden ohledně druhého takhle cítit. Bill se rozhodl, že zahodí stud pryč a zeptá se na to Toma později.
Tom utáhl korzet tak, aby udržel šaty pod ním, ale ne zas tak moc, aby Billovi bylo těsno. Pocit Billových hebkých zad pod zkříženými krajkami korzetu přivodil Tomovi pocit horka po celém těle, věděl, že to není správné, ale byl si jist, že je to přirozené. Narodil se s Billem, vyrůstali devět měsíců v náručí toho druhého, takže to bylo přirozené, že se Tom cítil tak zamilovaný a ochranitelský ohledně svého brášky.
Rychle pomohl Billovi do šatů a dal si ruce do kapes, měl dojem, že se Billa dotýkal trochu moc opatrně, blízko a trochu moc jemně. Začal se Billa dotýkat, jakoby se muž měl dotýkat své ženy, než si s ní lehne do postele, jemné šimrání a hlazení rukou a láskyplné doteky na zádech. Nechtěl tuhle zprávu Billovi předat, nechtěl, aby se jeho bráška začal cítit, jakože ho Tom bral jako ženu. To by bylo až moc matoucí a nejspíš i trochu urážlivé, dvě věci, které Tom pro Billa nechtěl. Bill už teď bojoval s tím, jestli chce být viděn jako žena nebo ne, snažil se přijít na to, co jaké pocity znamenaly, a jestli jsou pro bratry přijatelné, a Tom by radši zemřel, než aby mu to udělal ještě horším.
„Děkuju, žes mi pomohl, Tome.“ Řekl Bill s lehkou poklonou, začervenal se, když mu dal Tom vlasy z krku a dal mu je do malého bochánku na temeni hlavy; obličejem si byli tak blízko. Tom chtěl dál mít ruce na jeho krku, hladit tu hebkou kůži a uklidnit jeho svaly. Cítil potřebu, aby se Bill cítil překrásný, ale setřásl ten pocit pryč. Možná nikdy neměl sourozence, se kterým by mohl vyrůstat, ale byl si jistý, že tyhle víc než bratrské pocity nebyly správné. Vinil za to Billův vzhled a chování.
„Měli bychom brzo vyrazit,“ řekl Bill, promnul si vybouleninu, co měl v šatech a malinko se zasmál nad tím, jaký to byl směšný pocit, mít falešné těhotné břicho.
„Určitě. Pojď za mnou, nechci, aby mi tě někdo vzal.“
„Někdo mě vezme!“
„Bille…“ zavrtěl Tom hlavou a vzal pevně Billovu ruku. „Jen pro případ. Nikdo tě nevezme, ale jsem trochu paranoidní, co se tebe týče. Pojď se mnou, dojdeme si pro koně, vůz a vyjedeme.“
„Kam pojedeme?“ zeptal se Bill tiše, když Tom zavolal na nějakou pomocnou sílu, aby jim pomohla odnést věci do vozu.
„Tak jak daleko můžeme. Záleží to na tom, jak daleko bude Ruprecht moct, než bude potřebovat odpočívat. Možná budeme muset přespat v dalším hostinci, než najdeme něco, kde můžu pracovat. Záleží to jen na času a štěstí.“
„Neznáš nic, co je mimo město, že ne?“ zeptal se Bill a přijal Tomovu pomoc do vozu.
„Ani jedinou zatracenou věc.“ Zasmál se Tom, vlezl dopředu na vůz a šlehnul koženými otěžemi.
Ruprecht si odfrkl a vyjel ze skladiště, vyjel z cesty od hostince na kamennou cestu. Než si toho Bill dokázal všimnout, kamenná cesta se změnila na neudržovanou špinavou cestu a v dohledu nebyla ani jedna věc. Bill nenáviděl, jak tiché jejich cesty byly. Tom se zdál být pryč ve svých myšlenkách, jak vedl koně, a Billovi přišlo těžké vystrčit hlavu z okna a mluvit s Tomem, obzvláště když byl zavázaný v korzetu s falešným těhotenským bříškem. Bylo to frustrující, být tak potichu, hlavně proto, že Bill takhle mohl přemýšlet o všech potencionálních nebezpečích, a jak jednoduché by to bylo, aby je někdo zastavil a přišel na ně.
Kočár začal k poledni zastavovat a Bill, který usínal, rychle vykouknul z okénka. Tom našel další městečko, tohle bylo živé pracovníky, kteří pracovali na polích a trhu, dělali zednické práce a ukazovali své dovednosti na chodnících. Vypadalo to tu jako domov, ale byl tu nádech klidu.
„Ruprecht potřebuje přestávku,“ řekl Tom nahlas, otočil se přes rameno a podíval se Billovi přes okýnko do očí.
„Je tu poblíž stáj? Možná je můžeme poprosit o jídlo a pak navrhnout, že za to budeme pracovat, abychom za to zaplatili?“
„Jsi úžasný, Bille!“ pochválil ho Tom a Bill se začervenal, otočil se a koukl z jiného okýnka na ubíhající společnost.
Tom našel velmi dobře vypadající stáje, byly bez chybičky a neukazovaly stáří farmy, a dům majitele byl taky bez úhony. Bylo zřejmé, že tam žila velmi bohatá farmářská rodina, muž, který má určitě kapsy plné peněz. Tomovi se ulevilo, na straně farmy byl dům pro pracující. Alespoň mu to tak přišlo.
„Tome, já se bojím.“ Přiznal Bill, když vylezli z kočáru a šli k domu; Bill měl prsty propletené s jeho.
„To nejhorší, co můžou říct, je ne, a poslat nás pryč. Jen se uklidni, Bille. Slibuji ti, že tě budu víc než jen chránit.“
Tom zaťukal na dřevěné dveře, rychle se podíval na Billa; který dnes odpoledne vypadal naprosto neobyčejně. Tom natáhl ruku a dal prstýnek vlasů Billovi za ucho, palcem jemně pohladil jeho spánek. Bill se začervenal a malinko nadskočil, když vysoký, velmi hubený muž otevřel dveře. Nevypadal o nic starší než dvojčata, možná mu mohlo být slabých dvacet let. Na obličeji měl skoro až svádivý úšklebek, něco uvnitř Toma se začalo vařit. Stiskl víc a přitáhl si Billa k sobě, pak promluvil.
„Dobrý den, jste majitel?“
„Ne, to je taťkova farma. Pán si přeje s ním mluvit?“
„Ano, prosím. Jsem Alistair Tidings a tohle je moje žena,“ zalhal Tom a Bill natáhl ruku, nechal toho mladíka ho na ni políbit a pak couvnul. Tomova ráže se nad tímto vůbec neuklidnila. Samozřejmě, ten muž byl jen slušně vychovaný, ale i tak to stále staršího z bratrů vytáčelo.
„Bell Tidings.“ Řekl Bill rychle, pevně stiskl Tomovu ruku.
„Okouzlující.“ Přikývl mladík. „Říkejte mi Paul.“ Bill a Tom přikývli a doufali, že Paul dojde pro otce, ale on tam jednoduše ještě chvilku stál, než zase promluvil. „Vypadáte úplně jako vévodova dcera.“
Billovi se zastavilo srdce – zvedl se mu žaludek, myšlenky se mu začaly v hlavě honit jako tikající hodiny. Čím víc se na Paula díval, tím více si uvědomoval, že ho potkal před pár měsíci; nápadník, kterého navrhl jeho otec, ale nakonec ho poslal pryč. Moc dobře si ten den pamatoval, on a Clara špehovali jeho otce a tohohle Paula celé odpoledne, rozhodovali se, jestli je hezký nebo ne. Bill se ten den rozhodl, že ne, Paul nebyl hezký a nebyl ani teď.
„Opravdu?“ řekl Bill suše, snažil se, jak nejlíp mohl, aby nasadil falešný úsměv. „No, to je ale velký kompliment.“
„Ale myslím si, že vy jste o moc hezčí, Bell,“ mrknul Paul a otočil se do domu, volal na otce, ať jde ke dveřím.
„Pojď. Prosím. Pojedeme odsud pryč. Znám ho, prosím, vezmi mě odsud pryč.“ Řekl Bill rychle, tělo se mu třáslo strachem.
„Nemyslí si, že jsi Vilhelmina. Jsme stále v pořádku.“ Slíbil Tom, i když se ohledně té situace vůbec necítil dobře. Věděl, že je to riskantní, když Paul říkal, že ví o Lady, takže určitě bude vědět i o tom, že utekla z domu; ale měli na výběr? Potřebovali tady alespoň jednu noc přespat. Potřebovali si nějak rychle vydělat peníze, navzdory nejistotě, a potřebovali přespat někde, kde nikdo nebude zvědavý. Nemohli přeci jet a utábořit se někde v pustině. Tom věděl, že ať už je to jak chce, a i když Paul ví o Vilhelmině, bude držet Billa v bezpečí.
„Dobrý den.“ Vysoký, boubelatý pán, přišel ke dveřím; přinutil dvojčata přestat přemýšlet a chovat se klidně, jak jen to šlo.
„Ano, dobrý den. Já jsem Alistair Tidings a tohle je moje překrásná žena Bell; společně s naším děťátkem.“ Řekl radostně Tom a promnul Billovo vycpané bříško. „Cestujeme, abychom mohli žít s rodinou někde za městem, ale došly nám peníze a potřeby pro našeho koně. Je nějaká možnost, že bychom tady mohli strávit několik nocí? Budu pracovat jak jen budete chtít, udělám všechnu špinavou práci na farmě, jestli byste nám mohl za to dát nějaké jídlo pro koně. Samozřejmě, že placení za jídlo půjde z mojí práce tady.“
„No, nemůžu se přeci otočit zády k těhotné ženě.“ Řekl muž zamyšleně, hrál si se svým knírem. „Byl bych velmi rád, kdybyste mi tady pomohli, výměnou za potraviny a místo ke spaní, ale naneštěstí mám všechny pokoje plné.“
„Pane, můžeme spát v našem voze, tak dlouho, jak nás necháte být u vás.“ Řekl Bill slabě, snažil se očima zůstat na mužovi, a získat si od něj nějaký respekt, jak lhal a snažil se polykat svůj strach. „Není pro nás bezpečné přespat na cestě. Jsou tam loupežníci. Vím, že žádáme o hodně, ale můj manžel, Alistair, je velmi silný a dobrý pracovník. Je velmi dobrý v tom, co dělá. U nás doma byl hlavní z pracovníků na farmě. Slibuju, že nebude pracovat špatně.“
„Dobře, přesvědčila jste mě. Nechám vás spát ve vašem kočáře u mě na pozemku, výměnou za vaši práci, Alistaire. Budu vám platit denně, takže budete moci kdykoliv odjet za vašimi příbuznými,“
„Děkujeme moc, pane.“ Poklonil se Bill a Tom mu potřásl rukou.
„Prosím, říkejte mi Arthur. Můžete si nechat váš vůz vedle sila na obilí, je to tam více tiché než blíž ke stájím. Zvířata dokážou být velice hlasitá, a určitě by se tam tady těhotná paní vůbec nevyspala.“ Pohladil Arthur Billovo břicho a Billovi se udělal špatně, bál se, že si muž všimne, že je to podvod. „Vsadím se, že to bude překrásná holčička.“ Mrknul Arthur a Bill znovu nasadil falešný úsměv, bál se, že když promluví, tak že mu na nohy vyzvrací svou snídani.
Tom s Billem odešli k silu, vedli za sebou Ruprechta. Jediné, co kůň chtěl, bylo pást se, nejspíš měl hlad z dlouhé cesty. Konečně dostali koně na jeho místo a Arthur za nimi přiběhl. Vzal ty dva na rychlou obhlídku po farmě, představil je dalším pracujícím a rodinám. Tom celou dobu držel Billa za ruku, ukazoval tak obraz příliš horlivého manžela, kterému se nelíbí, když se třeba někdo jen podívá na jeho ženu. Samozřejmě, Tom by se Billem rád pochlubil, ale v této situaci musel všem ukázat, že na Billa nikdo sahat nebude; obzvláště ne na miminko, které bylo vlastně jen šaty pod lehce utaženým korzetem.
Bill poprosil, jestli by pro něj taky byla nějaká práce, a Arthur mu řekl, že bude víc než vítán, když bude pracovat s ostatními manželkami, uklízet v domě a vařit pro něj a jeho rodinu. Bylo to otravné, ale byl to jednoduchý způsob, jak vydělat další peníze na jejich cestu útěku.
Sny byly bez neustálé Tomovy společnosti dlouhé, a Bill jako výsledek bojoval s návaly paniky. Nechtěl nic víc, než aby byla noc, a on mohl být zpátky u Toma a tulit se k němu; aby mu hladil vlasy, něžně hladil ruce a držel ho, dokud se nepřestal bát.
Naštěstí, mít něco na práci dělalo čas rychlejším. Hned, jak Arthurova žena Anna řekla ženám, že mají na den hotovo, Bill utíkal, jak jen rychle mohl do kočáru a nedočkavě čekal na Toma, až dopracuje svůj denní plán.
Tom otevřel dveře kočáru a vyskočil dovnitř, trošku Billa vyděsil. Tak sladce voněl senem a potem, tělo se mu lesklo ve světle zapadajícího slunce. Bill natáhl ruku a svázal mu dredy dozadu, dal tak pryč prameny svázaných vlasů z upoceného krku.
„Vypadáš vyčerpaně.“ Řekl Bill tiše, posadil se na zem a beze slova rozvázal Tomovi boty. Tom miloval ten pocit domova, který cítil, když mu Bil sundal jeho těžké boty a promnul jeho unavená chodidla.
„To nemusíš. To je v pořádku.“ Odpověděl Tom a Bill zavrtěl hlavou, umlčel ho.
Tom zavřel oči a nechal ten roztomilý pocit z Billových prstů pokračovat, masáž pat jeho chodidel ho naprosto uklidňovala. Rozvázal Billovi vlasy a projel prsty ty vlnky, jemně poškrábal nehty pokožku na hlavě. Jeho bratr se tím roztřásl, nic na světě neměl radši, než když si lidé hráli s jeho vlasy; obzvláště Tom. Bill se na svého staršího bratra podíval, dal ruce pryč, vlezl si k Tomovi do klína a přitulil se, jak jen to šlo. Musel si vyhrnout šaty až k bokům, čímž se maličko začervenal.
„Nelíbí se mi tu.“ Řekl Bill smutně, prsty se přitiskl na Tomova ztuhlá ramena.
„Já vím. Mně taky ne. Je děsivý, že jste se s Paulem už dříve potkali.“ Odpověděl Tom a Bill smutně přikývl.
„Hrozně se omlouvám, že jsem tebe a mamku zatáhl do tohohle všeho. Kdybych tak zůstal doma, předstíral, že jsem tě nikdy nepotkal, nikdo by tak kvůli mně nemusel být v nebezpečí. Je mi jedno, že by se ke mně celý život chovali ošklivě; ale to, že vím, že bys kvůli tomuhle mohl být našim otcem zabit, to mě ničí.“
„Radši bych umřel s vědomím, že tě mám zpátky, i když třeba jen na pár dní, než abych žil s jistotou, že jsem tě nikdy u sebe neměl.“ Řekl Tom, z jeho slov jako by odkapával med; sentiment, který Billovi sevřel srdce a zasáhl ho, a nutil ho prosit o blízkost.
„Tome, musím se tě na něco zeptat.“ Řekl Bill s vážnou tváří a Tom přikývl, prosil ho, aby pokračoval, aniž by promluvil.
Bill se chvěl, prsty se skoro až bolestně zarýval do Tomových ramen. Těžce vydechl a zavřel oči, nebyl si jistý, jak nadhodit tu otázku, která v něm hoří celý den; a od té doby, co se opravdu podíval na své dvojče, mimo toho, že byl nejdřív trochu znechucen tím, že je z nižší třídy.
„Co bys dělal, kdyby… Kdybys byl vychován jako žena a oni ti říkali, abys miloval muže, a pak bys zjistil, že sám jsi muž? Zkusil… zkusil bys mít rád ženy, i kdybys po nich nijak fyzicky netoužil?“
„To je celkem zapeklitá situace, co?“ pronesl tiše Tom, a Bill se na něj podíval s takovým strachem, že ho z toho až rozbolelo srdce. „Dobře pro mě, nikdy mi nikdo neřekl, koho mám milovat. Nikdy mi nikdo neřekl, kdo je lepší.“
„Ano, ale určitě máš rád ženy. Byl jsi vychován normálně. Je to pro tebe jednoduší.“
„To není pravda, poslední dobou jsem celkem zmatený.“
„Och?“ Bill mu chtěl přiznat, že ho k němu něco sexuálně táhne, ale bál se.
„Proč ses na tohle zeptal, Bille? Zamiloval ses snad do Paula?“
„Bože, ne! Nikdy! Bill vypadal, že se mu chce zvracet a Toma to rozesmálo.
„Ta co je to pak, hm? Jen zvědavost?“
Tom chytl Billův pas svými dlouhými prsty a přitáhl si ho blíž, obličej měl tak blízko, že se musel Bill trochu odtáhnout, aby se mu mohl podívat do obličeje a nešilhat při tom.
„Ne, n-ne úplně jen ze zvědavosti. Myslím, že je to trochu komplikované.“
„No, tak jestli je pro tebe v pořádku o tom mluvit, tak o tom mluv. Rád ti pomůžu.“
„Dobře, um, no…“ Sklopil Bill hlavu a začervenal se, díval se k sobě do klína. „Myslíš si, že je špatné, aby se dva muži společně milovali?“
„Určitě ne. Mamka mi říkala, že láska přichází ve všech podobách a já jí věřím. Ať si ostatní věří, čemu chtějí, já nevěřím tomu, že by mi nějaká kniha měla říkat, koho mám milovat. Proč, ty si to myslíš?“ dal Tom ruku Billovi pod čelist a pohladil ho placem po tváři; nechal konečky prstů přejet přes Billův spodní ret.
„Rád bych tomu věřil, opravdu rád, a slyšel jsem o vznešených příbuzných; muži a ženy, brali se, aby zachovali vznešenou krev, ale… ale já si myslím, že to, co cítím, je něco jiného než tohle, co se dá lehce přehlížet.“
„Řekni mi, co cítíš.“ Zašeptal Tom, pohladil jednou rukou Billova záda, něžně ho tam hladil.
„Cítím se… zmatený.“ Zasmál se nervózně Bill. „Já, já, za prvé se mi líbí muži, ale taky jsem muž, takže to už je samo o sobě špatné, a ještě k tomu… Já,“ začervenal se Bill a Tom se mu opřel o čelo svým. „Líbíš se mi.“
Bill si připadal hloupěji než školní dítě, jako dítě, které si myslí, že se zamilovalo do té dívky, co se s ním při obědě dělí o koláčky. Malý školáček, který věří, že držet se za ruce se zmiňovanou dívkou je sprosté a riskantní a je mu z toho horko po celém těle a uvnitř hrudníku.
„Líbím se ti?“ zeptal se Tom a Bill se zakoktal.
„Um, um, ne, ne. Promiň, neměl jsem… Já jsem…“
Tom přitiskl palec na Billovy rty, aby ho utišil. Naklonil se k němu a vtiskl mu polibek na tvář.
„Taky se mi líbíš, zlatíčko moje.“ Zašeptal Tom. „Předpokládám, že je to přirozené, že se cítíme přinuceni k tomu, abychom si byli blízko, nemyslíš? Po tom, co jsme tak dlouho byli bez toho druhého, si myslím, že prostě potřebujeme toho druhého cítit.“
„Ale, to je příšerně špatné. Nebo není? Dva muži? Dva bratři?“
„No, cítíš pro mě sexuální pocit?“ zeptal se Tom s naprostou vážností a Bill se nervózně zachichotal, vzal jednu z Tomových rukou a přiložil si ji na tenký materiál látky ve svém klíně. Tom okamžitě cítil vzrušení, které proudilo skrz bratrův klín, a přikývl. „Stále si nemyslím, že je to strašné. Ne s tebou.“
„Cítíš to ke mně také? Dělám ti to také? Je to… je to vůbec dobře? Dělala by tohle žena muži?“
„Kdyby ten muž měl rád ženy, tak ano, dělala… a abych odpověděl na tvou první otázku, ano, děláš mi to.“
„Ale, jak? Jsme si pořád tak noví. Dává to vůbec smysl? Tome, jsem v hlavě naprosto šílený.“ Rozplakal se Bill, předklonil se a vzlykal do Tomova ulepeného krku. Vůně Toma a jeho potu roztočila Billovu hlavu, miloval tu mužnost, která z něho byla cítit.
„Jestli jsi šílený, pak já taky. Jestli jsme šílení, tak budeme šílení společně. Přiznáváš teda, že pro ně cítíš i sexuální pocity?“
„Ugh,“ popotáhnul Bill a utřel si svůj rozmazaný make-up. „Ne. Já jen nevím, jak se mém ohledně téhle situace cítit. Jsem kvůli tomu nervózní, ale jsem zvědavý a přeji si ze všeho nejvíc, abych to mohl cítit víc, a když se mě dotýkáš, líbí se mi to, ale i mi to dělá starosti. Připadám si ošklivě zmatený a nejistý a… Já nevím. Připadám si tak ne jako já.“
„Ne jako ty? Nebo ne jako Lady Vilhelmina?“
Tahle slova se uvnitř Billa zasekla. Ten, kdo mu bylo řečeno, že je, mu nikdy nepřipadal, že on je. Mimo to, zrovna jako bylo špatné, že Bill celé své dospívání věřil těm lžím, co mu byly říkány, bylo i tak špatné, že věřil, že to, co cítí k Tomovi, je špatné. Bylo to něco tak matoucího a frustrujícího, ale s Tomovými slovy si Bill uvědomil, že vlastně neví, kdo je. Začínal úplně od začátku, a možná že ten, kdo doopravdy byl, byl někdo, kdo se do Toma zamiloval. Možná že to byl ten člověk, kým měl být, a proto vlastně Toma potkal, to proto pro něj Tom přišel.
„Vadilo by ti, kdybych se do tebe zamiloval?“ zašeptal Bill.
„Vadilo by mi to pouze, kdyby tobě vadilo, že já se do tebe už zamiloval.“ Mrknul na něj Tom a Bill měl dojem, že má horečku.
„To mi nevadí.“ A nevadilo mu to. Vůbec ne. Byl rád, že ho Tom má rád, že byl Tom něžný a sladký a opravdu se choval jako jeho starší bratr a manžel. Bylo to hezké a bylo to něco, o čem Bill nevěděl, že to potřebuje, dokud to nepocítil.
„Budeme teď spát v náručí toho druhého. Brzo odsud odjedeme a postavíme si malý domek, pro mě a tebe, a pozveme mamku a budeme rodina. Představuj si to ve snech, miláčku, a bude to tak.“
„Budu o tom snít, pro tebe.“ Začervenal se Bill a položil si hlavu na Tomovo rameno, tiše usnul při zvuku Tomova dechu.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Juchuu, chytrá ta jejich maminka, ty její názory, zdá se, jim to te´d všechno hezky usnandňují. Bylo by asi mnohem horší, kdyby jim cpala propagandu té doby, že dva muži v jedné loži… všichni to známe, že? Každopádně už se šíleně těším, až si chlapci tu svoji "zamilovanost" dají více najevo. 🙂
rozpustila jsem se♥
Ainikki… trošku? 😀 😀 😀 trošku víc…
Konečně je to venku :') MOc se těším na další díl… škoda, že až za 4 týdny si ho budu moct přečíst… 🙁
Sakriš… nemám čas si to přečíst, přečtu si to až v pondělí, jak se vrátím z Prahy. Tak doufám, že na mě Lil s mým komentářem počká, než to pošle autorce ;-)♥
To bylo sladkýýý…miluju tuhle povídku čím dál víc 🙂 upa supa 🙂
Tak to je sladký a roztomilý a romantický a já nevim jaký ještě 🙂 fakt moc hezký!!
"Taky se mi líbíš, zlatíčko moje."
"Představuj si to ve snech, miláčku, a bude to tak."
ježiši to je tak sladký když to řekně Tom♥ já to žeru:)
ou…tak neskutečně sladké…
oni jsou tak roztomilí 🙂
Samozrejme nádherné, povedala by som "Just amazing"! 🙂 Skoro som sa rozpustila na stoličke 😀 ♥ už sa teším na ďalší diel! 🙂
Taky jsem se málem rozpustila 😀
Krása♥
Nemůžu se dočkat soboty 🙂
Ty jo, tak brzy si vyznali lásku? 🙂 Jsem zvědavá, jak to bude mezi nima pokračovat…
Oh! To je tak zatraceně sladký ! 😀 ♥ Naprosto unešená jsem z toho ♥ ^__^ Těším se na sobotu, na další díl *in love*
A z Paula jsem měla trochu strach, tak doufám, že Vilhelminu neodhalí 😮
Bylo to něco, o čem Bill nevěděl, že to potřebuje, dokud to nepocítil…
Ta věta byla úplně přesná, moc se mi líbila, vyjadřovala všechny Billovy pocity, to, co cítí a na co myslí. Nikdy se k němu nikdo nechoval tak krásně jako Tom, doteď ty něžnosti, péči a lásku, kterou mu Tom dává nepotřeboval… až teď, když ho má a je s ním, tak si uvědomuje, že bez toho už nedokáže žít…
Tenhle díl byl naprosto nádherný, jsem ráda, že si dvojčata našla práci na farmě. Z Paula mám trochu obavy, když Billovi řekl, že vypadá jako vévodova dcera, byla ve mně malá dušička. Artur je mi sympatický… i když stejně mám pořád strach, že se něco pokazí a dvojčata se ráno vzbudí a kolem jejich kočáru budou vévodovi vojáci. I když druhá polovina mi můj strach úplně vyhnala z hlavy, alespoň na chvíli. Naprosto něžný a krásný, Billovo "Líbíš se mi"… vyrazilo mi to dech, opravdu, měla jsem to celé živě před očima…♥
Nádhera, těším se na další díl a už teď se nemůžu dočkat. Tento příběh mě dělá opravdu závislou…♥