autor: Majestrix
Ne tak báječný život Zoe Kaulitzové
„Co je tohle?“ zeptal se Tom.
„Moje nové telefonní číslo. Už mě unavují ty pitomý telefonáty.“ Protočil Georg oči a podíval se na seznam. „Kde je Jost?“
„Mluví se společností. Snaží se dohodnout ten nápad, aby narozeniny Zoe byly nová epizoda.“
„Dobře. Je mi to líto, ale opravdu se nám neděje moc zajímavých věcí, a je to celkem bolestivé sledovat, jak nám docházejí nápady.“
Tom se uchechtl a usrkl si ze svého kafe. „Jo.“
„Když už o tom mluvíme, kde je Zoe a Bill?“
„Pořád nahoře, spí.“
„Natalie říkala, že Zoe včera v noci nechtěla usnout. Bolí ji zuby?“ zeptal se.
Tom jen přikývl a držel svoje kafe, jako by bylo ze zlata. „Pořád naříká, mne si o nás obličej a tiše pláče. Je to srdcervoucí. Vyrval bych si svůj zub, kdyby mi někdo řekl, že jí to pomůže od bolesti. Před čtyřmi hodinami konečně usnula.“ Zazíval Tom a snažil se nepřevrhnout přes hrnek. „Šli jste včera večer ven?“
„Jo, s pár lidma z týmu; Gustav mě přinutil, abych si popovídal s jeho přítelkyní. Přísahám, že ta má už teď obmotaný jeho koule kolem krku.“ Narval si Georg do pusy polovinu croissantu a skoro ani nekousal.
Tom pokrčil rameny. „Víš, jaký Gustav na začátku vztahu je; chce jí ukázat to nejlepší, než se s ní rozejde.“
„Ty si nemyslíš, že to s ní myslí vážně?“
„Gustav se snadno znudí, i když chce, abychom si mysleli, jak je stoický a solidní, má rád třpytivé a senzační věci. To proto byl tajně zabouchnutý do Billa. Bill je… přímo tady, a je spontánní a dává všechno dobré, pokud se mu to vrací zpátky. Holky, které Gustav přitahuje, jsou malé a plaché, a chtějí pro něj udělat cokoliv. Ale jemu je to jedno, on chce někoho, kdo ho dokáže bavit a zaujmout.“
Georg se na Toma podivně podíval. „Kdes na tohle přišel?“
Tomovy myšlenky odpluly ke Stephenovi a on pokrčil rameny. „Nevím.“
„Mám dojem, že tě přemohla dospělost, teď když jsi strýc.“
Tom zamumlal něco, co znělo jako souhlas, než polknul, kolik jen mohl kávy. „Kdy máme rozhovory?“
„Za pár hodin. Pak máme soundcheck a pak máme volno až do koncertu.“ Georg si představoval svou postel, hezkou a měkkou, chladnou od vzduchu klimatizace. Bylo mu jedno, že musí být v autobuse, mohl by spát, dokud by nebylo potřeba jít na podium.
Ke klukům přišel Tobi s vráskou na čele. „Kde je Bill a Gustav?“
Georg se podíval na Toma a pokrčil rameny. „Myslím, že Gustav je u sebe v pokoji a Bill u sebe v pokoji, ne? Se Zoe?“
„Jo.“
„Dobře; rozhovory byly zrušeny. Takže můžete zůstat v hotelu až do zvukovky, která je v pět, pak vás sem přivezeme a budete tu až do osmi.“
„Něco se stalo?“ zeptal se Tom bodyguarda.
„Rozhovory byly zrušeny, to je všechno.“ Než se ho mohli kluci dál vyptávat, odešel k výtahům, nejspíš říct zprávy druhé polovičce skupiny.
„Jdu spát,“ zamumlal Tom a opustil svou kávu.
**
„Je to ve všech zprávách.“
„Není to nic velkého; chtějí se s ní setkat, a my je nechali.“ Dal si Bill telefon mezi tvář a rameno, znovu namočil žínku a otřel Zoe ramena a záda. Zasmál se, když voda stékala dolů, a Bill se také usmál. „Myslím, že má ten dav ráda.“
„No, jen buďte opatrní; dělám si starosti, že někdo vyskočí na podium a něco vám dvěma udělá,“ přiznala Simone.
„Ne, když je tam Tobi, věř mi,“ řekl. Zoe kopla nožičkama a zachvěla se. „Mami, musím jít Zoe usušit, ano?“
„Dobře. Zavolej mi zpátky, až-„
„Kurva!“ zakřičel Bill, když mu mobil vyklouznul zpod tváře a spadl přímo do vaničky s vodou. Sjel po porcelánovém dně a pateticky blikal, dokud se nevypnul. Omluvně se podíval na Zoe, ale ta si toho ani nevšimla. „Koláčku Zoe?“ vyptával se tiše.
Neotočila se.
„Zoe? Zoe, podívej se na mě!“ řekl Bill zoufale. Zoe milovala svoje jméno, když ho někdo vyslovil, okamžitě se zahihňala nebo vypískla. Ani nezvedla pohled. Vzal ji za ručičky a pusinkoval je, a ona se na něj konečně podívala, utěšoval ji, když se mu chrula v sevření.
„Bille?“
Otočil se, uviděl Toma, jak přišel ke dveřím do koupelny.
„Tomi,“ řekl pomalu, „myslím, že je něco špatně…“
„Co?“ zeptal se Tom rychle, okamžitě si klekl vedle svého bratra. „Co se děje?“
„Neodpovídá mi na svoje jméno.“
Tom vydechl a opřel se o kyčle. „Bille, možná je jen unavená. Byla dlouho vzhůru, stejně jako my.“
Bill natáhl ruku a lusknul prsty přímo vedle jejího ucha. Zoe se nepohnula, ani nedala najevo, že ten zvuk slyšela. „Oh, bože,“ řekl tiše. „Já jsem tak zasraně pitomej…“
Tom si to v tu chvíli taky uvědomil, a zbledl.
„Zavolám doktoru Robertovi,“ řekl. „Kde máš telefon?“ Bill ho zvedl z vody, po obličeji mu tekly slzy. „Bille, uklidni se; musíme zjistit, co řekne doktor dřív, než budeme myslet na nejhorší.“ Zvedl se Tom a vyndal svůj telefon, vytáčel číslo na doktora Zoe.
„Tolik se omlouvám,“ zašeptal Bill a zvedl Zoe z vany, zabalil ji do teplého chundelatého ručníku. Trošku ho žužlala a zanaříkala. „Tolik, tolik moc se omlouvám, Zoe,“ mumlala stále dokola. Zoe se začala chvět, a tak ji rychle osušil, zatímco Tom pochodoval tam a zpět, zatímco telefonoval.
„Uklidni se, Bille, jo?“
„Proč bych se měl-“ zakřičel na něj.
„Protože jestli se neuklidníš, tak se z toho poseru taky!“ vyjel na něj Tom rozčileně. Bill okamžitě zavřel pusu, vzduch byl napjatý a jediný zvuk, co zde byl, bylo Zoenino žvatlání. Soustředil se na sušení jejich dcery a na to, aby ji oblékl do něčeho teplého. Bill si ji k sobě tulil, snažil se uklidnit vůní vykoupaného miminka, zatímco se ona snažila sníst mu vlasy.
„Co říkal?“ zeptal se, když Tom položil telefon.
„Říkal, že nejspíš bude mít nějakou poruchu, a že dnes odpoledne přiletí, aby zjistil, jestli je to trvalé. Snažil jsem se z něho dostat, co si myslí, ale on řekl, že mě nebude strašit nebo mi dávat falešnou naději. Mám dojem, že mi je ještě hůř, než když jsem mu volal,“ přiznal Tom. „Říkal, ať jsme klidní.“
„Já jsem klidný,“ řekl Bill. „Jsem jen zničený.“ Položil Zoe na bříško doprostřed postele a oba ji pozorovali, jak se snažila posadit. Konečně vyhrála, když se opřela o peřinu a natáhla ruce k Tomovi, nahlas zanaříkala.
„Koláčku Zoe,“ zabroukal a naklonil se k ní, šel za ní. Neotočila hlavičku, ale namísto toho se natáhl po Billovi. „Zoe, slyšíš mě?“
„Neodpoví ti, Tomi, ani kdyby tě mohla slyšet,“ připomněl mu Bill.
„Jo, ale chtěl jsem, aby otočila hlavu. Miluje, když slyší svoje jméno; kdyby to slyšela, otočila by se.“
Bill sledoval, jak se jeho dcera začíná vztekat a mnout si obličej. „Je ospalá, a když nemáme žádné plány, dám jí do postele.“
„Půjdu si promluvit s Jostem o tom, aby mohl přijet doktor. Vrátím se.“ Bill přikývl, když Tom opustil pokoj, obličej plný paniky.
„Tak moc mě to mrzí,“ pošeptal Zoe, která mu teď zamotávala ruce do vlasů a usínala.
**
„Chození nepomůže.“
„Jen… Jen mi řekněte, že bude v pořádku,“ vyjel Bill. Doktor Robert nakrčil obočí, ale nekomentoval to.
„Je to oteklé, ale to je normální po sluchovém traumatu. Naneštěstí vám nedokážu říct, jestli je ztráta sluchu trvalá, dokud ten otok nepoleví.“ Štípnul Robert Zoe do nosu, ona si vyndala pěst z pusy a usmála se. „Všechno ostatní je v pořádku. Je velmi zdravá a jak vidím, je šťastná.“
„Proč by neměla být šťastná?“ vyjel Tom.
„Protože jsme špatní rodiče,“ zanaříkal Bill.
„Stephen chtěl, abych vám tohle předal. Má pacienta, který je ve velkém riziku, takže nemohl přijet, ale chtěl tu být.“ Zvedl Robert Zoe a vyndal z kapsy obálku, podal ji Tomovi. „Nejspíš vám řekne to, co já. Věci se dějí, opravdu ano. Ano, měli byste si pamatovat, že uši malých dětí jsou velmi citlivé, a měla by nosit špunty do uší a vy byste měli počkat, až bude z podia, než začnete hrát, ale nehody se dějí. Zoe je vaše první dítě, a zatímco od vás bude dostávat vaši plnou pozornost, chyby se budou dít, protože jste předtím rodiči nikdy nebyli. Takže prosím, neubližujte si za to, co se stalo.“
Bill zoufale přikývl. Tohle mohli říkat všichni, ale jemu ani Tomovi to nepomůže. „Díky, že jste přijel,“ řekl bez tónu.
„Ne, poděkujte vašemu manažerovi. Opravdu jsem nečekal, že mi sežene let v takové rychlosti. Pamatujte si, za pár dní se vrátím, abych ji zkontroloval, to už otok nebude.“ Robert Zoe malinko zadrncal a dostal od ní úsměv, Tom se pro ni natáhl a vzal si ji k sobě. Bill otevřel dveře a nebyl překvapený, když uviděl úzkostlivého Davida, a hned vedle něj unaveného Tobiho.
„Tobi vás vezme zpátky na letiště, doktore,“ řekl Jost s krátkým přikývnutím. „Je všechno v pořádku?“
Bill se otočil ode dveří a odešel na balkon. Tom sledoval, jak jeho dvojče odešlo, a povzdychl si.
„Vlastně ani ne,“ zamručel.
**
Koncert stál za prd. Tohle byla ta nejslušnější slova, která by to dokázala popsat, Bill byl tak nesoustředěný a bez života, a přesně tak i Tom. Gustav a Georg se snažili co nejvíc, aby celá skupina zářila jako vždy, ale všechno to nakonec vyšlo hrozně vynuceně a divně.
Bill a Tom se v backstage osprchovali a byli odvezeni na hotel, beze slova. Nikdo je nemohl vinit; Zoe možný stav se rozprostřel po všech lidech z týmu, Billovi se z těch všech soucítících obličejů až chtělo zvracet. Vydechl úlevou, když mu Melinda otevřela dveře k sobě na pokoj; Zoe byla v postýlce, malinko se pohupovala.
„Jak dlouho spí?“ zeptal se Bill tiše, když jí prsty přejel po vláskách.
„Dvě hodiny. Brečela, protože chtěla tebe s Tomem, ale nejspíš se unavila. Myslím, že je zmatená; neslyšela, jak brečí.“ Oznámila Melinda s pochopením Billovi. „Batolata jsou notoricky silná,“ řekla z ničeho nic. „Zvládne to.“
„Batolata nejsou silná,“ opáčil Bill tiše. Vzal Zoe za ruku a hladil ji po ní svým palcem. Byla pořád tak maličká a křehká; připomínala mu, proč si Simone svoje porcelánové panenky od Lily odvezla v zabezpečené a zamknuté skříňce.
Bill byl notorický nemotora.
„Proč ji nenecháš dnes v noci u mě?“ zeptala se Melinda. „Už spí a mám pro ni všechno, co potřebuju. Vypadáš, že si potřebuješ odpočinout.“
Bill zazíval a snažil se přemoct tu slabost, co ho přemáhala; adrenalin z koncertu rychle vymizel, a on pomyslel na to, že by mohl strávit noc v Tomově náručí. „Dobře,“ souhlasil a dotkl se Melindiny ruky. „Děkuju,“ řekl Bill upřímně. „Opravdu, za všechno.“
Melinda ho pohladila po ruce a popostrčila ke dveřím. „Bille, ať se se Zoe stane cokoliv, chci, abys věděl, že děláš výbornou práci. Jsem v tomhle byznysu už pár let, a poznám blbé rodiče, když je vidím. Uděláš nějaké chyby, ale tak dlouho, dokud se z nich budeš učit, a už je neuděláš znovu, tak dlouho to bude dokazovat jednu věc.“
„Jakou?“ zeptal se unaveně, ruku na dveřích.
„Že jsi člověk.“
Bill se krátce usmál a přikývl. Později, v Tomově náručí, se chvěl a plakal za ně za oba, a když přišlo ráno, dvojčata se rozhodla, že budou věřit tomu, že nejsou ti nejhorší rodiče na světě.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nezapomeňte na komentář, prosím J. :o)
No sakra chudák Zoe:( doufám, že nic nebude trvalé a bude zase v pořádku.
bože Bille, ty troubo jeden :((( snad bude malá v pořádku 🙁
Panebože…
Upřímně, tato povídka mě nedávno přestala bavit, protože se všechno točilo jen kolem Zoe, moc twincestu tam nebylo… Ale po tomhle dílu jsem si zase tuhle povídku oblíbila♥
Nechci psát příliš dlouhé komentáře, abych nepřidělávala Lil.Katie moc práce, ale veřte tomu, že po tomhle dílu bych napsala opravdu dlouhý komentář.
Miluju to ♥
Děkuji za úžasný překlad
taky doufám, že Zoe bude v pořádku… Ti dva jsou skvělý rodiče 🙂
Zoe bude v pořádku!…Musí! 🙂
Kdyby tenhle přípěh byla pravda, ona by byla dokonalé dítě.
Chudák malá Zoe 🙁 Ještě, že Bill nemůže vidět můj výraz!^^ Nemůžu se dočkat dalšího dílu, jsem na něj zvědavá. Na to, jak to bude se Zoe a na všechno! ♥ ♥
Ou, nééé, chudinka maličká Zoe, medový koláček, modlím se, aby to bylo jenom něco dočasného, přece není možné, aby si autorka vymyslela něco tak krutého…
Jinak tady zazněl názor, že někoho povídka přestala bavit, protože se všechno točilo jenom kolem Zoe, tak s tím nemůžu souhlasit, já pasáže se Zoe miluju, a co se týká absence sexu, tak to mě nevadí vůbec, na TH Fan Fic jsem četla povídky, kde třeba sex nebyl skoro žádný a byly naprosto úžasné a nezapomenutelné =)
A to je tahle povídka taky, úžasná a nezapomenutelná ♥♥♥
Děkuju za překlad ♥