autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tom: Bille, nech toho! Pomáhá mi to!! (Snažím se ti to vzít.)
Bill: Ne… (Nedám ti to a jdu na záchod.)
Tom: Bille! (Předběhnu tě.) Varuju tě… Jestli mi to nedáš. Tak… Tak. (Nevím co.)
Bill: (Zakroutím hlavou.) Nedám ti to.
Tom: (Snažím se ti to prostě vzít a už i používám sílu.)
Bill: Tome! (Vyjeknu.) To bolí… (Odstrčím tě.) Seš ty vůbec normální?
Tom: Sakra, dej mi to!! (Zakřičím.)
Bill: (Úplně se leknu, až poskočím. Chvíli na tebe koukám a pak rychle vběhnu do koupelny a zamknu za tebou. Začnou mi téct slzy.)
Tom: (Pak si uvědomím, co to zase, sakra, dělám.) Bille… (Zaklepu.) Bille, prosím otevři.
Bill: (Vzlyknu. Roztřepaně vyloupnu všechny ty zbylé prášky a hodím je do záchodu a hned spláchnu. To prázdné plato hodím na zem.)
Tom: Bille, lásko… Omlouvám se… Prosím.
Bill: (Otevřu ti.) A teď si mě klidně zabij. Protože jsem je všechny vyhodil.
Tom: (Přivřu oči, zatočí se mi hlava. Snažím se uklidnit a nezačít se vztekat.) D-dobře. (Špitnu.)
Bill: Nikam nepůjdeš. Celé svátky se nehneš sám z bytu. (Řeknu klidně.)
Tom: Co? Proč? (Kouknu na tebe.)
Bill: Aby tě přešla chuť na ty prášky.
Tom: (Zakroutím hlavou.) Bille, ty tomu nerozumíš. Pomáhalo mi to, když jsem byl zoufalý z toho vydírání.
Bill: A ty pochop, když ti řeknu, že seš závislej a musíš přestat.
Tom: Jak bych mohl být na tom závislý? Jsou to obyčejné prášky na uklidnění. Nějaká antidepresiva. (Koukám na tebe nechápavě.)
Bill: Alespoň mi nelži do očí, Tome.
Tom: C-co? Proč bych ti lhal? (Nechápu tě.)
Bill: Jak dlouho už to bereš?
Tom: Asi… asi týden, možná dýl. (Zamyslím se.) A nemluv o tom jako o nějakých drogách, jsou to normální léky!
Bill: A kdo ti je předepsal?
Tom: No nikdo, ale… ale…
Bill: Ale? Myslíš, že tohle je normální?
Tom: (Povzdychnu si.) Bille, připadám ti jak nějakej magor? Prostě jsem byl zoufalej a pomohlo mi to. O nic víc tu nejde.
Bill: (Přikývnu.) Ale teď už je nebudeš potřebovat.
Tom: (Trochu znervózním.) Možná…. Trochu. (Špitnu.)
Bill: (Zakroutím hlavou.) Nebudeš. (Řeknu rázně.)
Tom: (Sklopím oči.) Když myslíš.
Bill: Tome… S tímhle si nezahrávej. Snadno do něčeho spadneš, ale těžko se z toho potom dostaneš.
Tom: Jsou to, sakra, posraný léky na uklidnění!!! (Zase na tebe zakřičím.)
Bill: (Téměř uskočím dozadu, až narazím na zeď.) Vidíš, co to s tebou dělá?! (Křiknu hystericky zpátky. Zachvěju se.)
Tom: (Koukám na tebe a snažím se uklidnit. Sklopím hlavu.) Promiň.
Bill: (Tiše jdu dolů. Tam si sednu na vysokou židli k baru.)
Tom: (Sejdu za tebou.) Bille, promiň… je… je toho teď na mě nějak… moc. (Zašeptám.)
Bill: To z tebe dělají ty prášky. Je to nějaké svinstvo. (Prsknu.)
Tom: Bille, prosím tě. Pojď radši nastrojit ten stromeček, jo? (Pousměju se.)
Bill: Slíbíš mi, že už to nebudeš brát?
Tom: A jak bych asi mohl, když jsi to vyhodil, hm?
Bill: Třeba si to zase někde seženeš.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Joo Bille do něj!!! xD
jo, nedej se! 😀
To nevypadá moc dobře, Tom určitě půjde znovu za Adamem…=(