75°C 10.

autor: Lenna W.K.T.

„Jak často tu jsi?“ optal jsem se a prohlížel si Billovo tělo pěkně svrchu. Ležel pode mnou a jeho tělo se neuvěřitelně lesklo od potu. Jeho vlásky něžně splývaly podél jeho krku a na tváři měl spokojený úsměv.

„Skoro pořád,“ pokrčil prostě rameny a otočil se na bok ke mně. Usmál jsem se. „Chodím sem skoro pořád, dobře se tu přemýšlí a vzpomíná a tak…“ Pohladil mě na hrudi, přes bříško a ukazováčkem jemně objel lem ručníku, co jsem měl kolem boků.

„A nad čím sem chodíš přemýšlet? A na co vzpomínat?“ pošeptal jsem a opatrně jsem mu rozvázal župan. Chtěl jsem se na něj dívat na nahého. Satén je sice krásná látka, ale jemu víc sluší nahota.

„Nad různými věcmi, jak se máš, co děláš. Jestli mě ještě vůbec hledáš, jak vypadáš…“ usmál se a všímal si mého pohledu. Bože, tolik zmužněl. I když ne o tolik. Jeho bříško bylo o poznání pevnější, ale přesto štíhlé a ploché. Olíznul jsem si rty. Hladil jeho bříško a hruď svou velkou dlaní.

„A nejsi zklamaný, jak vypadám?“ musel jsem se zeptat. Každý ješitný chlap chce slyšet odpověď na tuhle otázku. V tom se Bill otočí zpět na záda a překulí se na druhý bok, kamsi přes okraj lavičky v sauně, na které ležel. Něco tam štrachal. Nahnul jsem se přes něj. V zemi byl malý čtverec z prken, které se daly oddělat. Oddělal je, pod tím se skrýval jakýsi box. Ten otevřel. Byl to maličký mrazáček. Skrýval několik kostek ledu. Na co potřebuje kostky ledu v sauně? Jednu vzal a mrazák okamžitě zavřel a schoval pod prkny. Otočil se zpět ke mně. Překvapeně jsem koukal, co zamýšlí, ale nevěděl jsem vůbec. 

Hned mi osvětlil, co má  v plánu. Kostka ledu mezi jeho prsty okamžitě měnila skupenství. Pomalu se přibližoval, až se ledem dotkl mé hrudi. Okamžitě jsem cítil chladící úlevu, a zároveň jsem měl trochu šok. Zamrkal jsem, jelikož jsem pořád nevěděl, proč to dělá. Cítil jsem šimravé proudy vody, jak se lily z mé hrudi až na boky, kolikrát i přes bradavky, a můžu říct, že to opravdu nebylo nepříjemné. K tomu se nahnul Bill a pomalu vodu chytal na jazyk. Překvapeně jsem jej pozoroval. Celé jeho počínání. Jeho jazyk bloudil po mé hrudi a bocích. Můj dech se jemně zrychlil, ale vzhledem k teplotě kolem nás to nepříjemně pálilo v plicích. Pohladil jsem jej po vlasech a jemně ho přitlačil na svoji hruď. Tolik jsem toužil po každém slovu, dotyku, pohledu, co by mi byl ochotný dát. Byl bych vděčný i za to, že by mě poslal do háje, aspoň bych věděl, jak na tom jsem a nežil celé roky v nejistotě, jak to vůbec bylo a mělo být, a jestli jsem třeba u něj měl šanci.

„Neodpověděl jsi…“

„Odpověděl…“ pošeptal, jemně zafuněl a pomalu šplhal ke mně nahoru. Otočil mě na záda a sednul si mi na stehna. Župan vlál kolem jeho boků, byl tak… sexy, krásný a já nevím jak popsat, co vše. Majetnicky mi přišpendlil ruce nad hlavou. Z tohohle gesta mi zacukalo v rozkroku. Kostka ledu mi tála na břiše. 
„Ani nevíš, jak dlouho jsem natěšený čekal, až tohle uděláš…“ vydechnu.

„Líbí se ti, když mám nad tebou převahu?“ stále mi drží ruce.

„Záleží na tom, co se líbí tobě.“ Vydechnu opět. Pomalu se ke mně skloní. Asi se mě chystá trápit jako tenkrát. Nosem se začal otírat o moje tváře až k uchu. Slabě do něj zafuněl. Byl v tom náznak vzrušení. Přivřel jsem oči. Cítil jsem, jak se sklání až k malé loužičce mezi mými svaly. Cítím jeho jazyk, jeho obratné prsty jak mě šimrají na bocích. Jemně se zhoupnul. Jako by přirazil, donutilo mě to zalapat po dechu a ztěžka oddechovat. Sakra, jsem hotový jen z tohohle. Uff, po těch letech jsem opravdu potřeboval sex, a nikdo mi nedokázal dát lepší než Bill. Ne, že bych to zkoušel, byl jsem mu věrný, ale moje ruka, už mě opravdu bolela. Jeho jazyk, jeho vrtění a prsty, mě dokázaly uvést do extáze jen samy o sobě. Polibky pomalu směřovaly dolů. Chtíč se ve mně násobil po statisících. Cítil jsem, jak mi oddělává ručník. Chytil jsem ho za ruku.

„Billy, počkej,“  šeptnu a Bill ke mně ublíženě zvednul zrak.

„Proč?“

„Nechci dostat infarkt,“ pousměju se a Bill pochopí. Kouknu na teploměr, digitální displej ukazuje 75,4°C. Bill k němu stočí zrak také a usměje se.

„Moje oblíbená teplota. Míň je na mě moc studené a při více stupních už nemůžu myslet…“ tak roztomile se usmál. Pomalu se zvednul, opět si uvázal župan. Ihned byl počastován mým nesouhlasným zamručením. Vyšel ven a já jej hned následoval. Čapl mě za ruku.

„Kam mě to vedeš teď?“ usmál jsem se, nevěděl jsem, co mě čeká. Ale radši jsem se neměl ptát. Došli jsme do sprch, které byly hned naproti. Bill mě opřel o stěnu jedné a přitiskl se ke mně. Strhnul mi ručník, sundal si župan. Čekal jsem, že se mi třeba teď vášnivě vrhne kolem krku. Příjemně uvolněný, rozehřátý, bylo by to logické. Jenže ač přes všechen luxus, co mi byl po celý život dopřáván, jsem saunu nikdy nenavštívil, a tak jsem nemohl vědět, že po sauně nenásleduje žhavé mazlení, ale pěkně ledová sprcha.

„Ááá, Bille! To je hrozně studené!“ šok, infarkt, já tu zhebnu. Tělo uvnitř mě pálí, ale zvenčí, mrzne. Já tam měl co dělat, abych tam sebou netřískl, jak padesátiletej páprda s vysokým cholesterolem, a Bill tam spokojeně vystavoval tělo té studené pohromě. Blázen. Celý zčervenal. I jeho maličký zadeček byl úplně červený. Musel jsem se pousmát. Ale smích mě přešel, když jsem sklopil zrak a všimnul si, že jsem rudý také, a co víc, že mám na stehnech ošklivé rudé fleky.

„Kurva, co to je?“ zanadával jsem.

„To je normální, je to jak se ti prokrvuje kůže, víš,“ Bill vypnul vodu, došel ke mně a podal mi opět ručník. Omotal jsem si ho zas kolem boků a Bill si natáhl župan. Pěkně se k jeho mokrému tělu přilepil.

***

Okamžitě, jak zamknul dveře od jeho přepychové ložnice, se mi vrhnul kolem krku. Ručník odletěl kamsi do neznáma, stejně jako župan, a za stálého líbání jsme se přesunuli až k luxusní posteli. Padli jsme do jemných peřin a naše těla se o sebe otírala.

„Slib mi, že mi tentokrát neutečeš, slib, že tentokrát se ráno probudím vedle tebe.“ Pošeptal jsem mu přímo do ucha. Bill se pousmál a šeptem mi odpověděl: „Tomy, tohle nedokáže slíbit vůbec nikdo.“

„Proč ne? Je to jen jedno ráno, prosím, neopouštěj mě.“ Šeptám naléhavě. Ani si nedokáže představit, jaký nechutný bobky mám z toho, že se zase probudím sám, bez něj, a zas jej budu muset hledat, kdo ví, kde a kdo ví, jak dlouho.

„Tomy.“

„Ne, slib mi to,“ pohladím ho po tváři až ke krku. „Nechci se probudit a vědět, že jsem tě opět ztratil. To se radši rozloučím už teď a odejdu sám, než abys mi utíkal a já žil v nejistotě.“

„Nemusíš žít v nejistotě, jsem jen tvůj, Tomy, jenom tvůj.“ Obejme mě kolem krku. „Miluju tě, myšáčku, nemusíš se bát, že mě ztratíš, mě nikdy, lásko.“ Líbne mě na nos a pak na rty. Nakonec se do nich vpije. Polibky zprvu jen ztuhle přijímám, hned ale začnu spolupracovat. Hladím jej ve vlasech. Naše těla se o sebe opět otírají. Ztrácím pojem o všem. Vnímám jen Billa pode mnou vyzívajícího k vášnivým hrátkám.