Život dvojčat – Proč právě on…? 5.

„Lásko, vstáváme.“ Šeptal Tom Billovi do ouška, aby ho probudil. Bill se krásně usmál a pomaličku otevíral oči. Upřel pohled na Toma a pak ho objal.

„Nikam nejdu.“ Varoval Toma a stáhl ho ze sedu zpět na záda. Tom se pousmál.

„Vypadá to tak, že budeš muset.“ Pokrčil rameny.

„Já nemusím nic. Jsem tu hlavní hvězda? Jsem to já, kdo potřebuje bodyguarda?“ zubil se na Toma.

„Ale ne, ty nepotřebuješ bodyguarda kvůli tvé slávě, ale protože se neumíš prát.“ Řehtal se Tom. Bill uraženě odvrátil hlavu.

„Jak chceš.“ Utrousil.

Tom nad ním jen zakroutil hlavou a vstal z postele. Odešel do koupelny a nechal Billa být. Na vaně našel jeho oblečení, které si večer nachystal. Vzal ho do náručí a hodil ho na Billa do postele.

„Vstávat! Za půl hodiny máme být v hale, budou tři odpoledne.“ Zavelel a zase odešel. Bill teda neochotně vylezl z postele a oblékl se.

Mezitím někdo zaklepal na dveře od apartmá.

„Jdi tam, Tomi!“ volal Bill z koupelny. Tom se zvedl a šel otevřít. Myslel si, že to bude jeho oběd, který si objednal.

Otevřel dveře a zděsil se. Stál tam totiž Dominik a kouzelně se usmíval.

„Zdravím, Tome.“ Pozdravil. Tom jen kývnul a protočil oči v sloup.

„Bill je ještě v koupelně.“ Oznámil mu suše a zase zavřel dveře.

„Kdo to byl?“ přihnal se Bill s řasenkou v ruce.

„James Bond.“ Zaxichtil se Tom, ale nato se rozesmál. Bill na něho jen nechápavě koukal.

„Co se ti stalo?“ zeptal se nakonec.

„Ty teda vypadáš… viděl ses vůbec?“ zíral na Billa a nemohl zastavit smích.

„Je to ve stádiu vývoje. Ještě tak deset minut a uvidíš, ani mě nepoznáš.“ Krotil ho Bill.

„Už teď tě nemůžu poznat, to má být linka nebo monokl?“ ukazoval Tom na Billovo nedolíčené oko.

„Tome!“ Bill se naštval a kartáček řasenky obtiskl Tomovi na nos. S pocitem zadostiučinění odešel zpět k zrcadlu.

Tom si okamžitě začal nos třít, ale nebylo mu to nic platné. Bill totiž odjakživa používá voděodolnou řasenku. A jak si milý Tom rozmazal černý flek po celém nose, nešel dolů.

„Bille?“ stál ve dveřích do koupelny a nasupeně si bráchu prohlížel.

„Hm?“ Otočil se na něho s úsměvem, ten se ale hned změnil v pořádný řehot.

„Nevíš, jak to dostanu dolů?“ ptal se ho nasupeně.

„Tímhle.“ Bill mu nezaujatě podal lahvičku odličovací vody a dál se věnoval svému vzhledu.

„Ale to je prázdný.“ Upozornil ho Tom a čekal, že Bill vytáhne další ze své zásoby.

„Fakt? Tak to mi už asi došla. Smůla, co?“ zubil se na Toma.

„Děláš si srandu, že jo? S černým xichtem chodit nebudu!“ zavrtěl hlavou a pořád Billa sledoval. Odložil tužku na poličku u umyvadla a začal si prohlížet Tomův obličej. Pak jen pokrčil rameny a prošel kolem něj ven z koupelny.

Otevřel dveře na chodbu a spatřil za nimi stát Dominika. S úsměvem ho přivítal a pustil ho dovnitř.

„Za chviličku můžeme vyrazit, jen s něčím pomůžu Tomovi.“ Zašklebil se a šel zpět do koupelny. Tom dřepěl u Billovy tašky, ve které převáží kosmetiku.

„Ukaž, prosím tě.“ Dřepl si vedle něho a vytáhl odličovací vodu a tampóny. Když Tomovi čistil líčidla z obličeje, smál se, zatímco jeho bratr na něho naštvaně pomrkával.

„Tak, hotovo, už jsi zase krasavec.“ Zazubil se a utřel si ruce do ručníku.

„Dík.“ Kývnul Tom a dal Billovi pusu na tvář.

„Měli bychom jít, máme vedle návštěvu.“ Upozornil ho Bill a narovnal se.

„Ok.“ Vzdychnul si Tom a taky se postavil. U dveří ještě Billa zadržel. Opřel ho o zeď a hladově ho políbil.

„Pojď.“ Bill ho pohladil po tváři a pak otevřel dveře. Tom vyšel za ním.

Dopravili se do haly. Gustav s Georgem už zde byli a ladili nástroje. Tom se k nim hned přidal a Bill seděl na barové židli u nich a poslouchal. Občas, když potřebovali, jim zazpíval kousek písničky, ale jinak nedělal nic. Díval se na Toma, jak si vyměňuje strunu, ale cítil na sobě něčí pohled. Ohlédl se a spatřil Dominika, jak na něho zírá. Všiml si, že se Bill dívá jeho směrem a sklopil pohled. Bill se na něho jen usmál a dál to neřešil, měl však pocit, že na něm přistávají Dominikovy pohledy skoro pořád…

Ještěže si toho nevšiml Tom, už tak nemá Billova bodyguarda příliš v lásce.

Všechno už bylo připraveno, koncert měl začít za pár minut. V publiku už skandoval obrovský dav lidí a kluci seděli v šatně a připravovali se na show.

„Jdeme.“ Rozhodl Bill a zvedl se. Všichni šli poslušně za ním. Rozestavěli se na svoje místa a Bill dal pokyn zvukařům, aby pustili úvodní znělku.

Jak si Bill všiml, stál Dominik naproti hlavního mikrofonu mezi pódiem a fanynkami.

Celý koncert po Billovi pokukoval a usmíval se. Bill mu párkrát úsměv a pohled oplatil, ale víc se věnoval fanouškům, konec konců, pro ty tu dnes všichni jsou.

Koncert skončil. Všichni už se chystali na cestu do hotelu.

„Bille, jdeš?“ ptal se ho Tom, už stál ve dveřích a čekal.

„Ještě si půjdu zapálit, ale klidně jdi napřed.“ Usmál se na něho a přehazoval si přes ramena bundu. Tom se zamračil.

„Tak já půjdu s tebou.“ Rozhodl se a už vykročil ze dveří.

„Ne, počkej, Tome.“ Zastavil ho manažer. „Musím s tebou něco probrat, s Billem může jít ochranka.“ Podíval se po Dominikovi, který právě vstával. Tom naštvaně práskl dveřmi a vrátil se do šatny. Sledoval, jak Bill a Dominik odcházejí pryč.

„Skvělý koncert.“ Pokýval Dominik uznale hlavou zatímco Bill lovil v kapse bundy zapalovač.

„Dík.“ Usmál se na něho Bill a potáhl z cigarety.

„Máš super kostýmy, to jsem nečekal.“ Chválil dál.

„Jo, já vím.“ Zazubil se Bill.

„Chodí na vás ještě víc lidí, než bylo dnes?“

„Hele, o co jde?“ vyvalil na něho Bill oči.

„Co myslíš?“ nechápal.

„Myslíš, že jsem si toho nevšiml? Celej den po mně koukáš, teď tyhle komplimenty, o co ti jde?“ Bill mluvil tiše, aby ho nikdo kromě Dominika nezaslechl.

Dominik sklopil oči a botou kopl do kamene na zemi.

„Líbím se ti, nebo co?“ Bill se to z něho snažil vytáhnout z každou cenu.

„Hm.“ Dominik přikývl, ale ani na moment neodlepil pohled od země. Kdyby to udělal, viděl by, že se Bill usmívá od ucha k uchu. I když nevěděl proč, tohle ho potěšilo.

„Ty se nezlobíš?“ ptal se nechápavě, když viděl smějícího se Billa.

„Ne, proč?“ pokrčil rameny, naposledy potáhl s cigarety a zahodil ji někam za sebe do trávy.

„No, protože ty si najdeš holku… neměl jsem ti to říkat.“ Zavrtěl hlavou.

„Víš, ve skutečnosti mám přítele, nesmím se s ním nikde ukázat. Nechci, aby se to lidi dozvěděli…“ Bill hleděl Dominikovi do očí.

„Přítele?“ zalapal po dechu.

„Jo.“ Kývnul Bill a usmál se při vzpomínce na Toma. Dominik jen nasucho polkl.

„Tak pojď, ať se do toho hotelu dostaneme ještě dnes.“ Plácnul ho Bill do zad a vyrazili.