autor: Rachel
Billovy oči se otevřely dokořán a jeho kroky se zastavily nad tím jedním jediným zvukem, který se za ním ozval. Ustrnul v půli pohybu a rychle se otočil po hlasitém šplouchnutí, které mu stále znělo v uších jako ozvěna. Jeho pohledu se nenaskytlo nic… jen prázdno před sebou, pár pokřikujících lidí… a až doteď klidná hladina jezera, kterou však rychle rozčeřila široká kola…
„Hailie,“ Billovy rty opustil tichý výdech, ve kterém se odrazil prvotní šok a Bill očima spočinul na vodní hladině a několika lidech poblíž, kteří si šokovaně zakrývali ústa rukou a ukazovali na místo, kde ještě před chvílí stálo malé děvčátko a sklánělo se ke krásným leknínům…
Billovo tělo ustrnulo v půli pohybu a Bill zřetelně cítil, jak mu až nebezpečně rychle začínají dřevěnět nohy. Krve by se v něm nedořezal, když pohledem spočinul na hladině hlubokého jezera… a až teď si ve svém zděšení uvědomil, kolik uhodilo.
„Hailie!“ vykřikl a neváhal ani vteřinu. Co nejrychleji přiběhl až k břehu jezera, sundal si sako, které spolu s kabelkou odhodil někam do neznáma a bez jediného zaváhání skočil do ledové, zelené vody. Celé jeho tělo hořelo, nepředstavitelný strach v něm rostl s každou další vteřinou… přesto se však nezastavil a rychle se snažil připlavat k místu, kde se ještě na vodní hladině čeřila široká kola.
Netrvalo dlouho a on opravdu ucítil něco, co do něj pod vodou narazilo. Bylo to hubené dětské tělíčko, které se jen bezvládně sesunulo do Billovy náruče, jejíž majitel teď jen očima nevěřícně přejížděl po bledé tváři malého děvčátka. V rukou držel jen bezvládné tělíčko bez života, zatímco se jeho oči začínaly naplňovat slzami. Nemohl uvěřit, že se tohle mohlo stát. A byla to jen jeho vina. Přišel pozdě…
„Hailie… Hailie, prosím…“ zašeptal zoufale a zatřepal s tělíčkem ve své náruči. Po tom všem, čím si musel projít, bylo tohle to nejhorší, co se mohlo stát. Odmítal tomu uvěřit. Nemohla to být pravda… to ne.
Hlasité zakuckání a gejzír vody vytrhl Billa z jeho prvotních černých myšlenek a přinutil jej shlédnout do své náruče. Tiše vydechl… nato však nevěřícně zamrkal, když se jeho pohledu naskytlo malé děvčátko, ztěžka dýchající a lapající po alespoň špetce kyslíku, který jí byl tak dlouho odepírán. Nemohl uvěřit vlastním očím.
„Hailie… H-Hailie, jsi v p-pořádku? N-nestalo se ti nic?“ koktal rozpačitě a vůbec si neuvědomoval, že stále stojí až po pás v zelené vodě.
Dokázal se jen dívat na to malé, bezbranné stvoření, které se v jeho náruči probudilo k novému životu… a teď jen putovalo pohledem nebesky modrých očí po jeho tváři. Jakoby se z Hailie na okamžik vytratila všechna zloba a nenávist, kterou k černovlasému mladíkovi v posledních dnech cítila.
„Ty jsi mě zachránil,“ vydechla tiše svým vysokým, dětským hláskem a stále obdivně vzhlížela k Billově tváři, na které její slova vykouzlila malý úsměv. Jen matně si pamatovala, jak se sehnula k leknínům a noha se jí smekla po hladkém břehu… zelená voda a jezero všude kolem ní jí však stačilo k tomu, aby si uvědomila, co se vlastně stalo.
Billovu tvář rozjasnil malý úsměv a Bill cítil, že mu spadl ze srdce ne kámen, ale rovnou celá skála. Pousmál se a hřbetem ruky si otřel první slzy, které si našly cestu z jeho očí.
„Jo,“ s úsměvem pokýval hlavou a rozhlédnul se kolem sebe, stále držíc Hailii v náručí. Až teď si uvědomil, že jsou stále v té ledové vodě, zatímco jsou středem pozornosti všech zvědavců, kteří se ke břehu jezera seběhli rychlostí blesku. A to určitě nebylo dobré ani pro něj a ani pro Hailii.
„Pojď, nemůžeme tady být. Nedaleko jsou stánky s různými tričky ze zoo a podobně, podíváme se tam. Takhle by ses mohla nachladit,“ dodal starostlivě a vůbec nečekal na Hailiinu odpověď. Pomohl jí ven z vody, přehodil přes ni své suché sako, popadl kabelku a Hailii do náruče a za pohledů všech zvědavců utíkal dál k nedalekým stánkům, které se nacházely kousek od zahradní restaurace. Modlil se, aby je čirou náhodou nespatřil Tom.
Netrvalo dlouho a jejich očím se opravdu naskytlo několik stánků se zbožím. Většinou to byly obchůdky plné různých tretek, suvenýrů, hraček a hracích blbinek pro děti, přesto Bill doufal, že tady najde i něco, pro ně dva užitečnějšího. Srdce mu zaplesalo, když mu do oka padl věšák s různými dětskými přestrojeními, kterých tam byla hromada. Byl to sice šílený nápad… v jejich situaci jim však nic jiného nezbývalo.
„Dobrý den, dívám se tady po těch různých převlecích a… potřeboval bych něco pěkného pro tuhle malou slečnu,“ Bill oslovil postarší paní, stojící za pultem a prosebně k ní vzhlédl. Dáma s úsměvem pokývala hlavou a popošla k věšáku, u kterého oba postávali.
„Myslím, že tady mám poslední kus, bylo to velmi žádané. Podívejte,“ vybídla je a v rukou sevřela růžové šatičky se zlatým lemováním. Billovi to na první pohled připadalo jako vystřižené z cukrové vaty.
„Je to převlek pro princeznu a vypadá opravdu moc pěkně. Ostatně, pokud bude holčička chtít, může si ho zkusit sama,“ dodala s úsměvem a pohledem mrkla k Hailii, která bez sebemenšího zaváhání přikývla hlavou. I pod Billovým sakem se třásla jako osika, zuby jí drkotaly o sebe a z jejích překrásných šatiček by se dala voda ždímat. Ve střevíčkách měla rybníky, proto neváhala a okamžitě si šla šaty zkusit.
A nebylo divu. Voda v jezeře byla navzdory horkému letnímu počasí opravdu ledová a situaci nezlepšilo ani to, že byli oba mokří od hlavy až k patě. Stačilo, aby zafoukal vítr a Bill to zřetelně pocítil.
Rozhlédnul se kolem… a když mu do oka padl jakýsi malý obchůdek pro mladé, zadíval se nejdříve na postarší paní, a až potom na závěs kabinky, ve které si teď Hailie zkoušela princeznovské šaty.
„Madam, nebude vadit, když ji tu na chvilku nechám? Půjdu se jen podívat do toho obchůdku a hned se pro ni vrátím,“ ubezpečil prodavačku, a když souhlasně pokývala hlavou, s kabelkou v ruce vykročil směrem k obchůdku.
Celé jejich situaci přála velká štěstěna, jinak si to Bill ani vysvětlit nedokázal. Z problémů, které jim celé neštěstí přineslo, vyklouzli docela dobře, až se tomu Bill sám divil. Obchůdek, do kterého vkročil, byl sice určen pro teenagery, lidi o něco mladší, než byl on sám, přesto těch pár let vůbec nepřekáželo tomu, aby si tu vybral to, co potřeboval. Výběr tu byl sice víc než mizerný, přesto si koupil obyčejné černé džíny a tričko s logem zoo, které však šikovně skryl svým sakem. Na kaluže ve svých botách kašlal, už takhle byl rád, že na sebe vůbec sehnal něco suchého.
Rychle zaplatil několika bankovkami, které si vzal z domu raději pro případ s sebou a odběhl zpět ke stánku, kde na něj čekala Hailie, převlečená do suchých šatů. Vypadalo to sice všelijak, opravdu spíše jako na karneval, přesto Bill prodavačce zaplatil a spolu s Hailií odešel na nedaleké záchodky, aby ji i sebe ještě upravil.
Poopravil si své líčení, účes zformoval do vlny, kterou přelakoval lakem na vlasy a také upravil účes Hailii. Mokré vlasy stáhnul do drdolu tak, aby jí z pramínků neodkapávala voda na šaty a ještě jednou jí šaty upravil.
Kriticky se zadíval jak na malou tak i na sebe, a nato usoudil, že to celé mohlo dopadnout daleko hůř. Podržel Hailii dveře a společně s ní zamyšleně vykročil zpátky k jezeru. Teď už jen zbývalo sepříst důvěryhodnou, přesvědčivou lež pro Toma.
Mlčky kráčeli podél břehu jezera a ani jeden z nich se neodvažoval za celou tu dobu promluvit jediné slovo.
Bill se tiše utápěl ve svých vlastních myšlenkách, zatímco pomalu našlapoval na zelenou trávu pod nohama. Nechtěl ani pomyslet na to, co všechno by se mohlo stát, kdyby k Hailii nepřiplaval včas. Nikdy by si neodpustil, kdyby se jí jeho vinou něco stalo. I přes všechny schválnosti, nadávky a urážky, které mu stihla v několika posledních dnech uštědřit, neváhal ani na okamžik a dobrovolně skočil do ledové vody, plné zelené špíny, proto, aby ji zachránil. Až teď, po tom všem, co se v posledních chvílích stalo a co udělal, si uvědomoval, jak moc má to malé stvoření rád.
Hailie tiše kráčela o pár kroků za Billem a poslušně jej následovala. Neodvažovala se ani promluvit, či jen něco namítnout… ne, po tom všem, co se před chvílí událo. V její hlavě vířilo tisíce a tisíce myšlenek a zmatených otázek, na které však jen marně hledala odpověď. Neměla nejmenší ponětí o tom, co Bill zamýšlí, a ani se neodvažovala na to pomyslet, natož se jej zeptat. Cítila jen velký strach, narůstající v jejím nitru s každou další vteřinou, s každým dalším okamžikem, se kterým se blížil Tomův příchod. Nechtěla ani pomyslet na to, co se stane, až se její tatínek o tom všem dozví. A dozví se o tom vůbec?
Její zoufalé myšlenky, plné strachu a hrůzy z následujících chvil, přerušil až tichý hlas, někde nad ní.
„Neřeknu mu to,“ Billova tichá slova protrhla ticho mezi nimi a Bill se bez jediného pohnutí, či jen náznaku něčeho dál zadíval do dálky, ve které už zahlédl známou, blížící se postavu. Jako by přesně věděl, na co Hailie myslí a z čeho má největší strach. Nevěřícně vydechla nad jistotou Billových slov, která její strach uklidnila a zahnala jej někam do neznáma, přesto se však ani neodvažovala k němu pozvednout svůj sklopený pohled.
Ticho mezi nimi přerušil až veselý, pobavený hlas.
„Omlouvám se, trochu jsem se zdržel povídáním. Myslel jsem, že na mě počkáte v restauraci, hm?“ Tom se obrátil s otázkou na Billa, a zatímco mu vtiskl rychlý polibek na tvář, naslouchal jeho slovům.
„Ne, chtěli jsme počkat na tebe, tak jsme si zatím prošli pár stánků. Hailii se líbily šaty pro princeznu, tak jsem jí je koupil. Nejsou úžasné?“ dodal a ukázal na Hailii, na které teď spočinul Tomův pohled. Zamrkal na svou malou dcerku… a úsměvem obdařil nejdříve ji a až pak černovlasého mladíka, stojícího po jeho boku.
„Krásné, moc jí sluší. Jsi úžasný, lásko,“ vydechl obdivně a sklonil se k Billovým rtům, aby je s těmi svými mohl spojit v dlouhém, zamilovaném polibku. Ani jeden z nich nezaznamenal pohled dvou nebesky modrých očí, které k nim vzhlédly.
Tom se od Billa pomalu odpojil a bříšky prstů pohladil jeho tvář. K úplné spokojenosti už mu chybělo jen jediné.
„Pojďme se už najíst. Umírám hlady,“ zaškemral, a když mu bylo odpovědí Billovo souhlasné pokývání hlavou, ruku v ruce s ním vykročil k nedaleké, vábivě vonící zahradní restauraci, následován malým, zamyšleným děvčátkem.
autor: Rachel
betaread: Clarrkys
A komentář žádný!:D Ty holky jsou fakt… :-/ By mě zajímalo, jestli to někdo čte a nebo se na blog už všichni vyprdnuly… O____o ♥ Těším se na 50 díl. Doufám, že mi ho nadělíš brzy ! 😀
doufám že už to bude OK
no já jsem do toho zažraná až po uši :-DDDDD
Já jsem jasnovidka, všechno jsem předpověděla xDDD Teda, jak Bill všechno maskoval, u toho jsem se smála, hlavně jak si spravoval vlasy, celá já xD No, hlavně, že se nám blýská na lepší časy a Haillie už konečně některé věci pochopila =) Super ♥♥♥
Tak snad Haillie vezme Billa už konečně na milost 🙂
A úplně to před sebou vidim: Bill s vyděšeným výrazem odhazuje sako a kabelku, vrhá se do zelenýho rybníčku, aby zachránil topící se holčičku. Pak s ní vyleze z vody a prchaj pryč 😀 😀
No Sajü to tady pořádně popohnala teda xD Já už myslela, že sem nikdo nic nenapíše a vida xD
Tak komentujte dál, děvčata, v pondělí další díl… taky se modlím, aby Hailie vzala Billa na milost:-D
Děkuju za komentáře a vaši podporu 😉
Ja som sa musela smiať, keď si Tom absolútne nevšimol, že Bill má nové gate a tričko a že majú obaja mokré vlasy a z tej vody museli krásne zaváňať. Ale láska asi vážne oslepuje 😀 No snáď to malú opicu presvedčilo, že Bill je fajn chalan a má ju rád. Perfektná kapitola 🙂