Život dvojčat – Proč právě on…? 6.

Když Bill s Dominikem došli do hotelu, nikdo z kapely ani týmu tam ještě nebyl. Bill prolezl všecka zákoutí jejich apartmánu, jestli se tu jeho bráška někde neschovává, ale nenašel ho. Vrátil se zpět na chodbu, kde na něho čekal Dominik a bezradně pokrčil rameny. Dominik se na něho usmál.

„Není tu?“ doufal, že tu Tom ještě není, celou cestu si s Billem povídali a on toho teď nechtěl jen tak nechat.

„Není.“ Zavrtěl Bill hlavou.

„V tom případě tě zvu do hotelového baru na skleničku.“ Zazubil se a už vyšel k výtahu.

„Nezlob se, ale radši bych na něho počkal v pokoji.“ V Billovi se hádaly dvě strany. Jedna chtěla jít s Dominikem do baru, ale ta druhá mu připomínala, že za chvíli se vrátí Tom a kdyby je spolu našel nad skleničkou, nehorázně by zuřil.

„Prosím tě, určitě si přivede nějakou fanynku a ty jim budeš akorát překážet.“ Zkoušel to na něho Dominik. Při pouhém pomyšlení na tuhle věc se Billovi zatmívalo před očima.

„Tak co? Půjdeš?“ ptal se ho znova.

„Hmm,“ Bill se znova zamyslel. „Tak jo.“ Kývnul nakonec a přivolal výtah. Dominik se šťastně usmál a nakráčel dovnitř za ním.

Posadili se k baru.

„Tak, co piješ?“ ptal se Dominik, když k nim přišel barman.

„Dám si colu.“ Odpověděl Bill.

„Cože? To nemyslíš vážně. Dej si aspoň nějaký drink.“ Přemlouval ho.

„Možná později, teď bych prosil tu colu.“ Otočil se Bill na barmana.

„Fajn, dvě coly.“ Upřesnil to Dominik a pak se zahleděl Billovi do obličeje.

„Co na mě tak koukáš?“ Billovi nebyl Dominikův propalující pohled zrovna příjemný.

„Kochám se.“ Pokrčil rameny a ani na moment neuhnul očima.

Bill chvíli jeho pohled opětoval, pak si ale zakryl obličej rukama.

„Nech toho.“ Díval se na Dominika mezerou mezi prsty a smál se.

Dominik se zamračil a napil se coly. Bill sklopil pohled na své ruce, a když zase vzhlédl, spatřil Dominikovu tvář nebezpečně blízko své. Vypadalo to, že se chystá Billa políbit.

„Promiň, tohle nemůžu.“ Šeptnul Bill a zavrtěl hlavou. Odtáhl se od Dominika a díval se stranou.

Nastala trapná chvíle ticha.

„Nezlob se, Bille.“ Promluvil tiše Dominik. Bill mlčel.

„No tak…“ zkusil to znovu a šťouchl Billa prstem do žeber. Bill se rozesmál, protože ho to lechtalo.

„Bille, tady jsi, všude jsem tě hledal.“ Najednou se za nimi ozval Tomův hlas. Bill se přistiženě otočil. Cítil se, jako by ho právě Tom načapal při nevěře.

„No jo, přišli jsme a nikdo tu nebyl…“ pokrčil Bil rameny a ukázal na barovou židli vedle sebe. „Dáš si něco?“

Dominik se netvářil zrovna nadšeně. Konečně se mu povedlo Bila trošku rozpovídat, začínalo to vypadat nadějně a pak se tu objeví Tom. Byl na něho naštvaný.

„Ne, půjdu si lehnout, vlastně nemám kartu. Půjdeš se mnou?“ ptal se ho Tom a Dominikův nasupený pohled ignoroval.

„Jasně.“ Bill seskočil ze židle.

„Tak, díky za colu.“ Usmál se na Dominika a po Tomově boku zmizel.

„Klidně mi jen odemkni a vrať se za ním, jestli chceš.“ Prohodil Tom ve výtahu. Bill jen zavrtěl hlavou. Udělal krok k Tomovi a pevně ho objal. Tom ho políbil do vlasů. Chtěl se Billa zeptat, proč byl s tím člověkem v baru a co dělali, ale neřekl nic. Vypadalo by to, že žárlí.

„Jen jsme si povídali.“ Podíval se mu Bill do očí. Tom se trošku zarazil, ale pak se na Billa usmál.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat, máš právo mít přátele.“

„Tvářil ses, jako že ti vadí, že se s ním bavím.“ Pokrčil Bill rameny
zvědavě se na Toma podíval. Mezitím se otevřely dveře výtahu a kluci vystoupili ven. Pořád v objetí, nebáli se, že by je tu někdo zahlédl, bylo půl čtvrté ráno.

„Ne, nevadí, klidně se s ním bav dál. Jen mi přijde divný.“ Přiznal Tom a čekal, ne Bill odemkne pokoj.

„Divný?“ Bill se zastavil uprostřed pohybu a upřel na Toma pohled.

„Jo, falešný. Mám pocit, že s námi nejedná fér, teda aspoň se mnou ne.“ Zatímco mluvil, chytil Billa za ruku, ve které držel kartu od pokoje a zasunul ji do zámku.

„Aha.“ Kývnul Bill a vešel za Tomem do pokoje.

„Jdu do sprchy.“ Oznámil Billovi Tom a zmizel v koupelně. Bill mu v momentě nakukoval dovnitř.

„Můžu k tobě? Potřeboval bych se odlíčit.“ Nevinně se usmíval a sledoval Toma, který stál na kachličkách už jen ve spodním prádle.

„No jasně.“ Usmál se Tom, shodil ze sebe trenky a zalezl do sprchy. Bill se postavil k zrcadlu a smýval ze sebe make-up. Pod všemi těmi líčidly se schovávala nesmírně unavená tvář. Naposled si opláchl obličej a pak si sedl na záchodovou mísu naproti sprše. Přes průsvitnou zástěnu sledoval Toma.

„Jsi tu ještě, Bille?“ volal přes hluk, který způsobovala tekoucí voda.

„Jsem.“ Odpověděl Bill a ani na moment neodtrhl pohled od Tomova těla.

Zástěna se náhle rozhrnula. Tom vykročil, chytil Billa za ruku a vtáhl ho k sobě pod proud vody.

„Co to děláš?“ divil se, když ho Tom prudce přitisknul ke stěně sprchového koutu.

„Chci tě, Bille…“