Ukrytý 19.

autor: Doris

Doris

O týden později

„Thomasi… co je s tebou?“ zadíval se tázavě Jorgen na svého syna. Tom jen zakroutil hlavou.

„Nic. Co by mělo?“ pousmál se a snažil se to udělat co možná nejpřesvědčivěji. Právě trávil den se svým otcem, který svůj slib o návštěvě dodržel a přijel za ním. Seděli na jedné z laviček na břehu řeky. Tom špičkami bot odkopával drobné kamínky, zatímco Jorgen odtrhával kusy rohlíku a házel je kachnám do vody.

„Jsi zamlklý a… nevím. Nevypadáš zrovna spokojeně. I máma si myslí, že se něco děje.“ Jorgena to zajímalo. Simone byla poněkud zmatená a rozrušená, když svého bývalého manžela zasvěcovala do problému týkajícího se Toma. Tom už týden se Simone pořádně nemluvil a většinu volného času trávil zavřený u sebe v pokoji. Byl zázrak, když vyrazil alespoň na pár hodin se Susane nebo ostatními ven. I oni si jeho změněné nálady všimli, ale jediný, kdo tušil příčinu, byl Andreas. Už jen proto, že měl doma podobné kázání o lhaní jako Tom.

„Nic se neděje. Neboj. Vážně nic.“ Poposedl Tom na lavičce a urychleně zaháněl myšlenky na Billa. Chtěl si ten jeden den se svým tátou užít. Bylo mu jasné, že ho neuvidí zase kdovíjak dlouho a užírat se myšlenkami mohl kdykoliv. I když to bylo těžší, než by si mohl kdy myslet. Chyběla mu Billova přítomnost. Týden ho neviděl, týden se ho nemohl dotknout a on cítil, jako by to nebyl ani on. Párkrát s ním mluvil, když Simone nebyla doma. Řešili nastalou situaci, ale konečné řešení nenašel ani jeden. Nejspíš ani žádné nebylo.  

„Dobře. Ale kdyby něco… cokoliv, můžeš mi zavolat a promluvíme si. Vyřešíme to, jo?“ Zadíval se upřeně Jorg na Toma a povytáhl jedno obočí, aby tak dodal důraz, že to myslí smrtelně vážně. Tom se jen usmál a přikývl.

„Jasně. Díky.“ Na jednu stranu si tohohle gesta velice cenil, ale na druhou si neuměl představit, že by mu vykládal o tom, jak je zamilovaný do dospělého muže. Tohle by nejspíš ani Jorgen nepochopil. Přesto, že pro svého syna míval pochopení snad ve všem.

„No… mám ti vyřídit pozdrav od Alexe. Taky doufá, že na prázdniny přijedeš.“ Změnil téma Jorgen, odhodil poslední kus rohlíku a ruku přehodil na opěrku lavičky přes Toma.  

„Jasně. Nemůžu se dočkat. Jak se má? A jak se má Natalie?“ zavrtěl se Tom a pohodlně se opřel. Byl vděčný za změnu tématu.

„Alex se má dobře. Ale to jistě víš. Prý si občas voláte.“

„Jo, to voláme. Jen jsem se tak ptal. A Natalie?“ povytáhl obočí a čekal na odpověď na druhou část svojí otázky. Jorgen se usmál.

„Nemusíš se na ni ptát ze slušnosti.“ Natalie byla Jorgenova přítelkyně. Tom vůči ní měl obrovskou averzi. Vinil ji z toho, že od nich Jorgen odešel. Ale teď se neptal ze slušnosti. Vážně ho to zajímalo. Už dávno přestal trucovat před celým světem. Možná začal chápat, že tyhle věci se prostě stávají. Že kdyby spolu byli jeho rodiče spokojení, nemusel by si Jorgen hledat jinou. Nezlobil se.

„Já vím, že ne. Ptám se, protože mě to zajímá.“ Usmál se. Jorgen mu ten úsměv oplatil. Opadla z něj veliká tíha, když viděl, že to Tom myslí upřímně.

„I ona se má dobře. Poslala ti dárek k narozeninám.“ Zvedl se z lavičky a Tom vyskočil za ním. Omotal se mu kolem paže a několikrát poskočil. „Ale už jsem ho dal mámě. Dá ti ho až na narozeniny.“ Opáčil Jorg, když se Tom nadechoval, že bude vyzvídat a loudit dárek předčasně.

„Mám je až za 3 týdny. Do té doby to nevydržím.“ Zasmál se a pustil paži svého otce.

„Budeš muset,“ pokrčil Jorgen rameny a za stálého hovoru se svým synem zamířil zpátky k domu.  

Tom ležel na zádech na svojí posteli a palcem přejížděl po displeji svého mobilu. Byl doma sám. Jorgen odjel asi před dvěma hodinami a Simone odešla do práce. Přemýšlel nad Billem. Tolik ho toužil slyšet. Ale ještě víc toužil po tom ho vidět. Bylo by tak snadné vytočit číslo a hodinu se nechat uklidňovat jeho hlasem, ale cítil, že dneska mu to nestačí. Nejistě si skousl ret, když přemýšlel nad porušením zákazu. Bál se, že by Simone mohla volat a kontrolovat ho. Na druhou stranu… byl to už týden a třeba se jeho matka uklidnila, když Tom byl doma. Tom zastrčil mobil do kapsy a vyhoupl se do sedu. Chvíli počkal, než se mu přestane motat hlava, a hned na to seběhl schody do chodby, popadl klíče a se zabouchnutím dveří se rozhodl za Billem prostě jít.

*

Byl trochu nesvůj, jak viděl lidi, kteří se na něj káravě koukali, ale měl to za pomatení smyslů a tím pádem to hodil za hlavu a šel dál. V hlavě si říkal, co asi tak udělá, nebo co řekne, viděl jej už tolikrát a prostě někdy měl pocit, že mu v krku vyrostl knedlík. Dnes to ale bylo výjimečné, cítil, že vztah s Billem chce zajít trošku dál, ale i teď nevěděl, kam ho jeho zvědavost pustí. Povzdechl si, a konečně došel před Billův dům. Za dveřmi už slyšel ohlašující štěkot Billova psa a pro sebe se uculil.

Lehce stiskl zvonek a čekal, až uvidí jeho dokonalost. Nemusel čekat dlouho, dveře se s jemným skřípáním otevřely a mezi nimi se objevila Billova hlava. Usmál se, když za dveřmi uviděl Toma. Rychle je otevřel a doslova vtáhl Toma dovnitř jako svou kořist, přisál se mu na rty. Byl bez nich tak dlouho, za tu dobu si na ně zvykl a nemít je, bylo jako abstinenční kolotoč, který se točí a droga nikde.

Tom si lehce Billa přitáhl k sobě za pas, spojil ruce za jeho zády a cítil Billovy prsty v jeho vlasech. Zavrněl a nepřestával Billa líbat. Chyběl mu, moc mu chyběl.

Bill se na moment od Toma odtáhl a zářivě se usmál na toho malého hajzlíka, který se k němu upnul, ač Bill věděl, že to není správné. Byl za něj vlastně moc rád, konečně se po několika letech odhodlal někomu otevřít, a to teď bylo důležité, jenže z druhé strany, ten někdo byl nezletilý a on věděl, že když se to provalí, je ztracený. Bill jemně pohladil Toma po obličeji a usmál se na něj.

„Jsi moje znovunalezené štěstí, víš o tom?“ Řekl Bill a namířil si to do kuchyně. „Dáš si čokoládu?“ Optal se a natahoval se automaticky pro hrneček. Tom zamručel na souhlas, sednul si na jednu ze tří stoliček a zazubil se, přitom sledoval Billův vrtící se zadeček u linky. Musel uznat, že je dokonalý, a proto se snažil odvrátit oči pryč, protože jeho kamarád se začal ozývat. Povzdechl si, tiše si stoupnul a došel těsně za Billa, cítil jeho vůni a rozkrokem natlačil Billa na linku. Ten se nechal a koukal z okna. Cítil to, cítil to teplo z Tomova těla a otřásl se. Musel přivřít oči a prstem hladil kousek chladné desky.

„Stýskalo se mi…“ Zašeptal Tom a lehce začal třít Billovy boky, jeho ruce vyráběly příjemné teplo. Bill vydechl, cítil, že si s ním chce Tom hrát, ale jestli nepřestane, nevěděl, jestli se udrží. Tom lehce sjel Billovi po tříslech k rozkroku a začal jej přes látku dráždit. Nevěděl, co dělá, a proto jen zkoušel něco, co viděl ve filmech pro dospělé. Když uslyšel Billův tichý sten, jenž se mu prodral z hrdla, zaculil se a usoudil, že to není zas tak těžké.

„Chtěl bych,“ řekl tiše, „chtěl bych zkusit něco jiného.“ Zašeptal a natiskl se na Billova záda, nepřestávajíc jej hladit. „Chtěl bych zkusit tebe.“ Bill se otřásl při tom dvojsmyslu, co mu Tom řekl. V hlavě měl prázdno a v poklopci plno, tak moc ho vzrušoval ten malý hajzlík.

„Co ti v tom brání?“ Zeptal se tiše a kouknul na Toma, jehož prsty se dobývaly Billovi pod pásek.

Bill ho uchopil za pas a přitáhl k sobě blíž. Pak si ho posadil do klína. Přivinul se k němu a jejich ústa se spojila v dlouhém francouzském polibku, žhavém, jako letní slunce. 
Billovo vzrušení se hlásilo o svá práva. Ucítil ho, sklouzl z Billa na zem… Jeho prsty klouzaly po jeho těle, které se čím dál více odhalovalo. Za chvíli seděl v křesle, tak nahý jako on… chtěl to, tak moc chtěl cítit ta malá a mladá ústa toho nezletilého chlapce. Vzdychl, když ucítil jemný dotek na své chloubě. Tom se musel pro sebe usmát, nevěděl, že to bude tak lehké… Narovnal se a uchopil Billa rukou a začal jej jemně masírovat. Hlavu trochu sklonil a vyplázl jazyk, olízl Billa těsně nad kořenem jeho mužství a druhou rukou začal dráždit jeho varlata. Bill zasténal, náhlá vlna vzrušení mu projela skrz tělo a jeho svaly se napjaly. Cítil Tomův horký dech na svém vzrušení, přesně na špičce, a po chvíli ucítil i mučivé teplo Tomových úst. Tom nevěděl, zda to, co dělá, je správné, ale uvnitř svého srdce to tak cítil. Tom jej začal oblizovat po celé délce jeho penisu, pěkně od špičky až po kořen, vychutnával si to, bylo to něco nového. Billa to naprosto dostávalo a věděl, že tohle dlouho nevydrží, drtil Tomovu bradavku ve svých útlých prstech a sténal, hlavu zakloněnou.

Cítil, že už to dlouho nevydrží. Jemně odtáhl Tomovu hlavu a zároveň mu naznačoval očima, co se v něm děje. Pochopil. Jeho ruka rychle dokončila, co ústa začala. Prudký proud horkého semene zkropil chlapcovu nevinnou tvář. Tom se nad tím musel usmát. Bill vydýchával mohutný orgasmus, tváře stále červené… Nemohl tomu uvěřit, on to dovolil… Dovolil to tomu malému hajzlíkovi, kterého miloval… 

betaread: Clarrkys