Innocent BawdyHouse 119.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel
389

Bill: Vám taky. (Ještě řeknu a už jsou pryč.)
Tom: (Přisednu si k tobě.) Bille, moc mě to mrzí. Všechno je to kvůli mě. Kdybych… Kdybych nebyl tak blbej, tak by ti nic nebylo. (Koukám zoufale.)
 ‎
Bill: (Chytnu tě za ruku.) Není… Nesváděj to jenom na sebe. Můžu za to i já.
Tom: To není pravda. To já pořád dělám nějaké blbosti.
 ‎
Bill: Ale… Tome… I já jsem dělal blbosti. Mohl jsem si to odpustit.
Tom: Pšt, už mlč. (Dám ti malý něžný polibek.)
 ‎
Bill: (Usměju se a přitulím se k tobě.)


Tom: Chceš spinkat, lásko? (Začnu ti jemně pusinkovat tvářičky, nosík, celý obličejík.)
 ‎
Bill: Ani ne, ale mám celkem hlad. (Pousměju se.)
Tom: A co dobrého ti mám nachystat? (Usměju se… Pořád pusinkuju.)
 ‎
Bill: To je jedno, od tebe mi bude chutnat všechno. (Tulím se k tobě.)
Tom: (Ještě ti dám pár pusinek.) Dobře. (Vstanu a odejdu do kuchyně.) Pusť si televizi, třeba už tam budou nějaké pohádky. (Zasměju se.)
 ‎
Bill: (Přikývnu a pustím si ji, zrovna něco začíná. Koukám kolem, pak pomalu vstanu a jdu do skříně. Hledám polštář a deku.)
Tom: (Začnu vařit rýži a nějaké masíčko. Když je to hotové, dám ti to hezky na talíř a donesu až pod nos na sedačku, kde roztomile hajinkáš.)
 ‎
Bill: Jee… Děkuju. (Usměju se a vezmu si to a hned začnu jíst.) Je to výborný… (Pochválím ti to a políbím tě.)
Tom: To jsem rád. (usměju se.) Není moc jídel, co bych uměl uvařit. (Zachichotám se a usadím se v křesle, odkud se dívám na televizi.)
 ‎
Bill: (Dojím to a dam talířek na stolek. Pohodlně si lehnu a koukám na telku. Jenomže po chvíli se mi začnou zavírat oči – až nakonec usnu.)
Tom: (Celou dobu tě nenápadně pozoruju. Když vidím, že už spíš, rychle odběhnu do pokoje. Konečně můžu tajně zabalit všechny ty dárky.)
 ‎
Bill: (Spím jak malé dítě.)
Tom: (Balím a balím asi několik hodin, mám toho strašně moc.)
 ‎
Bill: (Probudím se. Venku už je tma. Posadím se a koukám kolem sebe.) Tome? (Řeknu tiše, ale nikdo mi neodpoví. Tak vstanu a jdu se podívat nahoru.)
Tom: (Mám to všechno roztahané na posteli a pořád balím.)
 ‎
Bill: (Vidím světlo z ložnice.) Tome… (Znova řeknu ještě před ložnicí.)
Tom: (Jsem do toho tak zabraný, že tě neslyším. Pořád tam šustím.)
 ‎
Bill: (Stoupnu si do dveří.) Tome?

Tom: (Otočím se na tebe.) Billééé… (Přilítnu k tobě a vystrčím tě na chodbu, zavřu.) Jaktože nespíš?
 ‎
Bill: No… Já… Já nevím. Před chvílí jsem se probudil.
Tom: (Koukám na tebe chvilku naštvaně, ale potom se začnu smát.)
 ‎
Bill: Co… Co se děje?
Tom: (Chichotám se.) Mohl bys chviličku počkat? Uklidím to tam, aby sis mohl jít lehnout. (Vběhnu tam a zase za sebou zavřu. Začnu to rychle uklízet, ty zabalené dárky nahážu někam pod postel, zbytek schovám do skříně.)
 ‎
Bill: (Pousměju se a čekám na chodbě.)
Tom: Už můžeeeš. (Ještě rychle doupravím poslední nedostatky.)

Bill: (Vejdu. Rozhlídnu se. Sednu si na postel a usměju se.)
Tom: (Posadím se k tobě.) Ještě tě bolí to bříško?

Bill: (Dám si tam ruku a jemně se pohladím.) Ne… Už ne.
Tom: No a… Nechceš si… Trochu pohrát? (Zašeptám tajemně a začnu tě líbat na krku.)
 ‎
Bill: (Zakroutím hlavou, ale musím se usmát.) Jak by sis chtěl pohrát?

autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys

2 thoughts on “Innocent BawdyHouse 119.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics