autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
Za pomoc s tímhle dílečkem bych moc ráda poděkovala Paulin, která mi ho pomohla opravit, protože mně opět nešel dobře Word. Takže moc děkuji Paulin, Mischy a ostatním, kdo mi pomáhal s opravou 😉 Lenn
Tom
„Smím tě vidět nahého?“ snad první otázka, kterou jsem vůči vězni použil. Nikdy jsem se jich na nic neptal a bral si to, co chci, ať už se jim to líbilo nebo ne.
Bill
„Já…“ zrudnu a trošku se odtáhnu. „Stydím se.“
Tom
„Nemáš vůbec za co, máš tak dokonalé tělo. Já kdybych ho měl a nebylo by to levné, tak bych jej vystavoval světu na obdiv,“ pošeptám mu do ouška.
„Nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděl. Nikoho. Očaroval jsi mě!“
Bill
„A co Gabriel?“ Zeptám se a vůbec nepomyslím na následky mých slov.
Tom
Zarazím se. Polknu a odtáhnu ho od sebe. Jako by se mi najednou zhnusil.
„Proč o něm mluvíš?“
Bill
„Mluvil jsem s ním a vyptával se,“ řeknu prostě.
Tom
Naštvaně vstanu. „Nechci, abys přede mnou o něm mluvil, rozumíš?“ řeknu rázně a chladně. Otočím se a ošklivě se na něj zadívám. Jde ze mě zase strach.
Bill
Zachvěju se strachy.
„Promiňte, pane. Já jen myslel, že… no… Gabriel… říkal jste, že žárlí.“
Tom
„Žárlí, protože mě miluje, hlupák. Jak by mohl? Láska není, prostě není pro toto místo vhodná!“ řeknu pohrdavě na jeho adresu. „Je mnou posedlý, dělá všechno, co se mi jen zlíbí, ale neví, že mě už nebaví. Mám ho příliš ochočeného a mně se to nelíbí. Nemůžu ho bít, protože dělá všechno až moc perfektně!“ začnu hudrovat.
Bill
Sklopím pohled. Je mi Gabriela tak moc líto. Tak moc.
„Na lásce není nic špatného.“
Tom
„Víš, co nejvíc bolí? Když někoho miluješ a pak jej ztratíš. To je největší bolest. Ne fyzická bolest, ale to, když ti vezmou člověka, kterého miluješ, nebo… ti odejde sám a už ho nemáš. To bolí nejvíc.“ Kouknu na něj. Nemůžu byt naštvaný, když přede mnou takto smutně sedí.
Bill
„Jenže když jsem tu já, tak Gabriel ztrácí vás,“ řeknu po chvíli a kouknu na Toma. Asi bych neměl takhle mluvit, ale Gabriela je mi opravdu líto. I když sám nevím, co mám dělat. K Tomovi mě něco neustále táhne, ale přeci je tady Gabriel.
Tom
„Právě proto všechny biji, aby mě nemilovali. On se do mě ale zamiloval i pres rány bičem,“ zahuhlám a sednu si zpět na postel.
„Já jej nedokážu milovat. A on to moc dobře ví.“
Bill
„A proč všechny bijete? Proč si ze všech dětí děláte otroky a sexuální hračky?“ nechápavě a drze vyjedu. Nechci být takový, ale nechápu to. Vím, že bych měl držet jazyk za zuby, ale jsou věci, které prostě nemůžete nechat být.
Tom
„Do toho ti nic není!“ zahučím naprosto chladně až nenávistně.
Bill
„Je to hnusné!“ nevím, co to do mě vjelo. Samozřejmě, že se bojím bolesti, ale přijde mi nespravedlivé mlátit děti.
Tom
„Mlč!!!“ zařvu mocně. „Nic nevíš!“ zavrčím. Proč ti to toleruju? Přejdu ke stolu a štrachám bič.
Bill
„Proč to děláte?! Za nic nemůžou! Stejně je tady většina jen proto, že se soud zmýlil a jsou tady nevinně! Pykají tady za něco, co neudělali a trestají se za to, že jsou nevinní!!“
Tom
„Říkám ti mlč!“ vezmu jej bičem přes obličej.
„Jsi až moc drzý!“ zařvu na něj. Pak vyvalím oči. Vidím jeho slzy, jeho zkrvavenou tvář. Objeví se mi obrázek, který jsem viděl před mnoha lety.
„Bože…“ vydechnu a svezu se na kolena. Vezmu jej za volnou ruku a přitisknu si ji ke rtům.
„Odpusť.“
„Odpusť.“
Bill
Vytrhnu mu svou ruku a otřu si krev z tváře.
„Odpusť?! Co bych vám měl odpouštět, pane? Vždyť jsem jen vaše hračka, můžete mě mlátit, znásilňovat a dělat si se mnou, co chcete, jako s každým, ne?“ sednu si na kraj postele. „Když vám to dělá dobře… Nebo jen prostě nesnesete, když vám někdo řekne pravdu? Mám tedy teď lhát?“ třesu se rozčilením i strachy.
Tom
„Vůbec nic nevíš, Bille. Vůbec nic. Tolik se stydím, abych to někomu vůbec řekl,“ zahodím bič do kouta a vezmu ho za ruce.
„S tebou je to jiné než s ostatními.“
Bill
Opět se mu vymaním. Je mi blbě ze všeho. Z něj. Z tohohle prostředí. Z toho, co se tady děje. I ze sebe samého… „Jsem jen hračka, tak vezměte tedy ten bič a potrestejte mě za mou drzost.“
Tom
Kouknu na něj a dám mu prst na rty.
„Pssst… máš pravdu. Nebudu tě za nic trestat, ale už mlč, ano!“ řeknu rozechvěle. „Jednou přijde den, kdy ti všechno povím.“ pošeptám a přivinu si ho k sobě.
Bill
Ucuknu sebou, když se poraněnou tváří otřu o jeho rameno. Má teď na košili krvavou čmouhnu.
„Tome, mám z tebe strach,“ poprvé za celou dobu mu řeknu jménem.
Tom
„Chceš vědět tajemství? Děsně tajný?“ tisknu jej k sobě.
Bill
Jsem zvědavé stvoření. „Jaké tajemství?“
Tom
„Taky se strašně bojím. Bojím se všeho. Úplně všeho,“ pošeptám.
„Všechno mě vyleká. Dokonce i tebe se bojím, sebe, Gabriela, Maxe, všech tady.“
Bill
„Ale ty se nemusíš bát. Tobě nikdo neubližuje, tak jako ty ostatním“
Tom
„Teď už ne,“ jemně se odtáhnu od něj a ukážu na hejno jizviček na mé tváři. „Mám je už od desíti let.“
Bill
„Proto se mstíš dětem? Připadáš si snad silnější?“
Tom
Vydechnu. Přitulím si ho. „Jednou ti povím, co se stalo. Jednou určitě jo.“
Bill
Přikývnu a opět si lehnu na jeho rameno. A opět si začnu uvědomovat, jak moc mě štípe tvář.
Tom
Hladím jej po tváři a vděčně se s ním houpu ze strany na stranu. Pak mu zvednu hlavičku a koukám na jeho tvář. Položím ho na postel, donesu lékárničku a ošetřuji mu zraněnou tvář. Mlčky.
Bill
Usyknu bolestí, když mě alkohol zaštípe v ráně. Není to příjemné, ale pořád je to lepší, než aby se mi to později zahnisalo.
Tom
Pak si k němu zase lehnu a hladím ho na bříšku.
„Promiň mi to. Tolik se omlouvám. Moc… Moc mi na tobě záleží. Jsi takový můj malý Billík a přijde mi, že tě mám chránit, a ne ti ubližovat. Odpusť mi. Všechno mi to odpusť, prosím,“ šeptám mu do ouška. Běduju, sypu si popel na hlavu a tisknu si ho k sobě.
Bill
„Nechci, aby ses mi omlouval.“ Hned se k němu přitisknu a položím si hlavu na jeho rameno. Vůbec nevím, co s ním je. Nevím, jestli se ho mám bát, nebo… ho snad milovat?
Tom
„Slibuju, že se to zlepší. Už tě budu jenom chránit. A mít tě rád,“ šeptám stále. Hladím jej rukou na zádech. Nechci si to přiznat, ale když je se mnou, tělem se mi rozlévá teplo. Líbám ho něžně do vlasů. „Zkus ještě usnout.“
Bill
Jen přikývnu a zavřu oči. V hlavě se mi míchá spousta otázek. Snad na všechny dostanu časem odpověď… teď ale chci jen… tiše spát…
Tom
Tisknu ho k sobě, jako bych měl strach, že sem někdo přiběhne a odnese mi ho. Když cítím, jak potichounku pravidelně oddychuje, tak se pousměju a pozoruju ho. Na chvíli usnu taky, ale jak už jsem naučený, vstanu přesně v šest hodin ráno. Tohle v sobě mám zafixované už od dětství. Můj otec byl právník a na přísném a pevném režimu si zakládal. Ať to stálo cokoliv. I duševní zdraví jeho syna.
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
betaread: Clarrkys
krásné… další díl, honem…
Juhuu, další díl! Miluju to, holky, jen rychleji dál, jinak mě máte na svědomí. 😛
To měkne yaaho xD ale chudák Bill jak ho praštil..:-( Zajímalo by mě co mu chce povědět..a jak bude reagovat nakonec Gabriel
mno, ani se Billovi nedivím, že se s ním nechtěl bavit a cukal od něj pryč. jen ať má Toman výčitky!!! a ať jednou zjistí, že tehdy to byla mejlka a že celou dobu terorizuje svého skutečného Billíka 🙂
ale Gabriela mi je líto 🙁
Gabriela vam jeste lito bude… teda myslim, ze ho chvili budete nenavidet, ale pak… no… me samotne je ho lito… Nicmene, tesi me, ze tuhke povidku ctete, komentujete a tak, je to opravdu super 😉
Jinak povedet mu chce neco moc pro nej duleziteho, co souvisi s jeho detstvim, bude to tam pak trochu psycho, ale vic neprozradim xD
Lenno…. já se na to vyseru fkt… jsem závislá snad na tobě celé… na téhle povídce… na most wanted… na tom jak hraješ..:D doprdele… já chci další díl…:D prosíííííííííííííííím..:D
TAkže jsem to konečně dohnal a dočetla. Co k tomu říct?
NO upřímně mě trochu mrzí, že Tom vyměkl. Na můj vkus mohl zůstat hnusný dýl. Vím jsem sviňa 😀 Ale vážně ta jejich situace se mi líbila.
Ale líbí se mi to pořád. A samozřejmě mě neskutečně zajímá co se teda Tomovi stalo tak děsného, že se takhle chová.¨
No ale další věc se týká Gabriela. Příznávám na rovinu, že je mi neskutečně líto a když tu o něm teď mluvili, tak mi tekly slzy. Nevim, přijde mi to prostě strašně nefér vůči němu. Zamiloval se, vytrpěl si kvůli tomu hodně a nakonec se vlastně něčím omrzeným. Nevim no. Přijde mi to vážně smutný, že se dokázal zamlovat do Tomova i přes to jaký je, nebo byl ale je mu to k ničemu. Vážně jsem u toho brečela.
Tak holky jsem zvědavá na pokračování 🙂
Souhlasím s těmi, kterým je líto Gabriela, i když je mi jasné, že se bude chtít Billa zbavit za každou cenu, aby se mu otevřela cesta zpátky k Tomovi, a moc hezké to asi nebude..=( A že Tom vyměknul? Kdo by taky nevyměknul při pohledu na vyděšeného a ubrečeného patnáctiletého Billa Kaulitze…=)
to je tak neskutečně .. nemám slov 🙂 ale Tomana bych za ten bič pěkně nakopala s prominutím do prdele :/ .. Gabriela je mi taky líto ale bude se chtít Billovi momstít .. to určitě .. ale jak hezky vyměkl to se mi líbilo 😀 krásné