autor: Sch-Rei & Kattulkaa
O dva měsíce později
Elis: Zazvoním u dveří. Mám jít dneska na ultrazvuk a chci, aby šli i kluci…
Mamka: Jdu ke dveřím a otevřu. Zvednu obočí. „Dobrý den.“
Elis: „Dobrý den,“ usměji se. „Jsou… Jsou kluci doma? Potřebovala bych s nimi mluvit.“
Mamka: Přikývnu. „Jsou doma.“
Elis: „Ummm… A můžu teda s nimi mluvit?“ zamrkám.
Mamka: Přikývnu. „Zavolám ti je.“
Elis: „Děkuji,“ usměji se.
Mamka: Přikývnu a vydám se do patra.
Tom: Přichytím si tě u kořene a začnu ti laskat špičku.
Bill: Prohnu se v zádech a zavzdychám.
Mamka: Jdu rovnou do ložnice. Zaklepu a čekám.
Tom: Přes Billovo zavzdychání to neslyším… Vezmu si ho do pusy celého… Pohybuji hlavou.
Mamka: Nic neslyším. Třeba spí, pomyslím si… Vejdu do Tomova pokoje, a když chci začít mluvit, podívám se na ně s otevřenou pusou a zase rychle vyjdu.
Tom: Zdálo se mi, že jsem slyšel dveře… Otočím se ke dveřím… Nakloním trošku hlavu… „Mamí?“ křiknu.
Mamka: „Počkám,“ křiknu přes zavřený dveře.
Tom: Zvednu obočí a pousměji se… Otočím se na Billa a omluvně se usměji… „Počkej,“ mrknu na něj. Jdu ke dveřím a pootevřu je. Vykouknu z nich. „Copak?“ uculím se na mamku.
Mamka: „Dole máte nějakou návštěvu.“
Tom: Zvednu obočí. „Koho?“
Mamka: „Nějakou holku.“
Tom: „Holku?“ zvednu obočí a pokrčím rameny… „Ok, tak… Za chvilku jsme tam,“ vydechnu a zavřu. Jdu za Billem. Obkročmo se na něj posadím a nakloním se nad něj. „Lásko, máme návštěvu,“ pousměji se a políbím ho na nos.
Bill: Nesouhlasně zavrčím. Nikam se mi nechce jít.
Tom: „Bude to chvilka, za chvilku se můžeme vrátit k tomu, co jsme začali,“ usměji se a vjedu mu rukou do klína.
Bill: Usměji se. „Tak jdi sám.“
Tom: „Umm,“ zakroutím hlavou…
Bill: „Proč?“
Tom: „No jak chceš… Ale prý je tam holka,“ našpulím rty.
Bill: Pokrčím rameny. „No a?“
Tom: Zakroutím hlavou a usměji se. „Tak na mě počkej… A opovaž se mi utéct,“ zasměji se a políbím ho na čelo. Slezu z něj a stoupnu si. Natáhnu na sebe boxerky.
Bill: Vyběhnu za ním. „Tome?“
Tom: „Hm?“
Bill: „Obleč se“
Tom: Zasměji se „Neboj… To zvládnu,“
Bill: „Obleč se,“ zavrčím.
Tom: „Prosím tě, kdo by byl na mě zvědavej?“ zvednu obočí.
Bill: „Fajn,“ urazím se a jdu k sobě do pokoje.
Tom: „Oká, jdu se oblíct,“ vydechnu a jdu k sobě do pokoje. Hodím na sebe tričko.
Bill: Ve svém pokoji se oblíknu a jdu na chodbu.
Tom: Vyjdu z pokoje a jdu ke dveřím.
Bill: „Počkej na mě.“ Křiknu.
Tom: Zastavím se a otočím se.
Bill: Dojdu k němu.
Tom: Usměji se na něj a chytím ho za ruku. Propletu s ním prsty.
Bill: Ruku přijmu a jdu spokojeně po schodech.
Tom: Sejdeme schody a dojdeme ke dveřím.
Bill: Usměji se na Elis. „Ahoj.“
Tom: Taky se usměji a pozdravím.
Elis: S úsměvem je pozdravím. Zvednu obočí a vyvalím oči. Sjedu si pohledem Toma.
Bill: Když si všimnu, jak se dívá na Toma, zamračím se.
Tom: Uculím se.
Elis: Zakroutím hlavou… Pousměji se. „Umm… Kluci, chtěla jsem se vás zeptat… Jdu na ultrazvuk, tak jestli se nechcete jít podívat,“ usměji se a stále koukám na Toma.
Bill: Podívám se na Toma. „Půjdeme?“
Tom: Kouknu na něj. Přikývnu. „Já bych šel, pokud chceš.“
Bill: „Chci jít.“
Tom: „Tak… půjdeme,“ přikývnu k Elis.
Elis: „Super,“ usměji se na Toma.
Bill: „Jdi se ale oblíknout.“ Podívám se znovu na Toma.
Tom: Zasměji se a přikývnu. „Dobře, už jdu.“ Otočím se a jdu do pokoje.
Elis: Zakroutím s úsměvem hlavou… „Ale sluší ti to…“
Bill: Nenávistným pohledem koukám na Elis.
Tom: Usměji se a přikývnu… Odejdu k sobě do pokoje…
Elis: Když Tom odejde z mého dohledu, kouknu na Billa. Usměji se.
Bill: Ignoruji její úsměv.
autor: Sch-Rei & Kattulkaa
betaread: Clarrkys
ááááá ten Bill je ale žárlivka xD
já bych taky žárlila xD
Chování Billa je normální, vzhledem k situaci, ale Simone mě nepřestane nikdy udivovat…xD