autor: Neilinka
Tom seděl v jejich lavici a každou vteřinu kontroloval hodinky. Bylo už za minutu osm a Bill nikde. Dělalo mu to starosti. Ještě větší než včera, protože Bill normálně do školy chodil, i když se třeba chytli nebo něco, věděl, že musí z domu odejít dřív než jeho rodiče, a tak pokud je doma, tak o tom vědí. Ale nevěděl, o čem všem. Nepředpokládal, že by jim to Bill řekl a nebyl dobrý lhář ani simulant. Takže buď doběhne na poslední chvíli, nebo je doopravdy nemocný.
Když zazvonilo, Tom měl jasno. Celých sedm hodin ve škole myslel na to, co asi s Billem je. Neskutečně ho bolel žaludek a neměl ani chuť na svačinu. Chtěl vidět Billa. Nejradši by se sebral v půlce hodiny a odešel, ale nešlo to. Po škole ho ale nemohlo nic zastavit, domů skoro běžel. Zazvonil na jeho dům a čekal. Otevřela mu ale Simone.
„Ahoj, Tome. Jdeš kvůli Billovi, viď?“ Bylo jí to úplně jasné. Ti dva spolu trávili skoro každý den a Billovi nebylo tak dobře, aby psal smsky, takže si Tom dělal starost.
„Ano, můžu ho vidět?“ Už už se hrnul dovnitř, ale Simone ho zastavila.
„Promiň, ale zrovna spí a já bych ho nerada budila. Doktor mu diagnostikoval silný zápal plic a zánět spojivek, víš? Spánek mu udělá nejlíp. Ale můžeš to zkusit později.“ Nerada ho odbývala, ale zdraví jejího syna jí bylo přednější.
„A… aha… dobře, tak… můžete mně prozvonit, až se vzbudí?“
„To můžu.“
„Děkuju, nashle.“
„Ahoj, Tome.“
Tak je opravdu vážně nemocný. Ach jo. Tom si byl jistý, že je to z toho včerejšího rozhovoru. Předtím byl přece Bill kompletně zdravý, neměl ani blbou rýmu. A teď leží v posteli, možná v bolestech, a nemůže ani pořádně mluvit. Ale i kdyby mohl, nevěřil, že by s ním mluvit chtěl. Možná je to tak lepší, když bude mluvit jen Tom, nebude mu moct Bill skákat do řeči.
Snažil se udělat si nějaké domácí úkoly, protože na ně měl konečně čas, ale mobil ho zajímal mnohem víc než matematika. Stejně se nedokázal soustředit. Hypnotizoval ten elektronický přístroj, jako by ho snad tím mohl donutit, aby zazvonil.
Když asi po dvou hodinách zazvonil doopravdy, příšerně se lekl. Pak se zaradoval. Bill je vzhůru. Bleskurychle přes sebe přetáhl mikinu, vzal si boty a vystřelil jako namydlený blesk k vedlejšímu domu. Věděl, že bude očekávaný, tak jen zaklepal. Simone mu otevřela hned.
„Zrovna se probral, tak na něj nechoď moc rychle, asi bude unavený a mrzutý.“
Tom jen přikývl a vyběhl schody nahoru. Instinktivně už zamířil doleva, kde měl Bill pokoj. Zaklepal a vešel.
Bill očekával jen mámu, a tak zůstal ležet se zavřenýma očima. Když ale nikdo nic neříkal, otevřel je. Ten, koho uviděl, ho překvapil. Nejistě se posadil na posteli a prohlédl si ho od hlavy až k patě.
„Ahoj. Slyšel jsem, že jsi nemocný a… chyběls mi ve škole.“ Posadil se na okraj Billovy postele. Bill se okamžitě posunul kousek dál.
„Billi… je mi líto, co jsem ti řekl. Byl jsem hlupák. Já… jen mně to vyděsilo, víš? Vybalils na mě dvě důležitý věci najednou, a já nevěděl, kterou stravovat dřív. Nedošlo mi, jak jsem ti ublížil. Jsem fakt kretén, vždyť mi může bejt úplně fuk, jestli máš v posteli holky nebo kluky. Ale… já na takovej vztah připravenej bohužel nejsem. Ale rozhodně o tebe nechci přijít jako o nejlepšího kámoše. Promineš mi, prosímtě?“ Prosil očima. Prosil slovy. A doufal, že Bill ho vyslyší a odpustí mu. Nepřežil by, kdyby ne.
Bill si ho dlouho prohlížel a znovu a znovu si přehrával, co mu Tom právě řekl. Ano, taky o něj nechtěl přijít, samozřejmě, že mu odpustí, ale nechával ho chvíli vydusit. Ublížil mu, a to dost, i když chápal, že to na Toma asi opravdu vyhrkl a on nestačil správně reagovat.
Tom si poťukával jednou dlaní přes druhou. Dělal to vždy, když byl nervózní, a teď byl extrémně. Z Billova výrazu se nedalo vyčíst absolutně nic. Ani dobré, ani špatné. Nevěděl, jestli má říkat něco dalšího, nebo raději mlčet, a pořád jen klepal rukou o ruku a poposedával si blíž k Billovi.
Bill se mu podíval zpříma do očí. Koukali tak na sebe asi pár minut, když se Bill jemně usmál. Tak nepatrně, že se mu sotva pohly koutky, ale Tom to poznal. Objal ho a děkoval a děkoval, až ho Bill musel zastavit. Najednou Tomovi vůbec nevadilo, že se možná Billovi líbí a to objetí by mohl vnímat jinak, nebo by se mohl vzrušit. Bylo mu to fuk. I kdyby se to stalo, měl by ho pořád stejně rád.
Billovi se výrazně ulevilo, což potěšilo Simone, a tak u něj Toma nechala. I když mu řekla, že jestli to od Billa chytí, tak to svým rodičům bude vysvětlovat on, a je tam na vlastní nebezpečí. Tom ji skoro ani neposlouchal. Kdyby to od Billa chytil, aspoň by tu mohli ležet spolu a povídat si celé dny. I když Billa dost bolelo v krku, takže by možná psali jeden po druhém do prázdného wordového souboru, aby nenamáhali hlasivky a celý krk.
Vyndali si fotoalbum, které jejich rodiče střádali už od dob, kdy byli malí prckové, a prohlíželi si pečlivě každou fotku, jako kdyby ji viděli poprvé. Skoro ke každé se vázala vzpomínka, jakýsi příběh, co se tehdy dělo, kde a s kým byli, co dělali.
Leželi vedle sebe, smáli se a bylo jim dobře. Začali prohlížet kolem čtvrté, a teď hodiny ukazovaly čtvrt na osm. Za chvíli Toma vyžene Simone, aby Bill mohl odpočívat. Ale blonďákovi se nikam nechtělo. Dnes byl výjimečný den a on věděl, že stejně ani jeden s Billem neusnou. Překecávali ji tak dlouho, až nakonec musela povolit, jinak by s nimi stejně nehnula.
Oba si dali krátkou sprchu a vlezli si do jedné postele. Když teď byla uvolněná atmosféra, Tom se rozhodl jako vždy provokovat.
„Jaký to bylo, když jsi mně líbal? Postavil se ti?“ Uculil se. Předtím si toho absolutně nevšímal, takže vůbec nevěděl, jak Bill reagoval na spojení jejich rtů a propletení jejich jazyků.
„Mlč, nebo tě znásilním.“ Usmál se Bill.
„Tu větu už jsem od tebe slyšel. Ve třinácti. Byl jsi už tehdy na kluky?“
„Mmm myslím, že jo. A teď už vážně ticho.“ Usmáli se a oba mlčeli.
autor: Neilinka
betaread: Janule
No paráda… jsem ráda, že se usmířili, i když to bylo na mě trošku moc rychlý, že by to Tom za tak krátkou dobu mohl vstřebat. I když na druhou stranu proč ne, když má Billa rád, že jo.
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, ten kluk vlevo na obrázku začíná leccos napovídat xD
Super ^^ Jen mě mrzí, že je tenhle dílek tak krátký 🙁 Kdo je ten sexouš nahoře? Oo No i když… kdybyměl černé vlasy…! 😀
sláva, že se usmířili, to jsem tak ráda 🙂
V tom obrázku je Billí úžasně roztomileeeej x) a ta povídka je moc pěkná 🙂
No, vypadá to hned líp, ještě pár takových nemocí, a Tom bude zamilovaný až po uši =)
[4]: Souhlasím, Bill z té doby je naprosto neodolatelný ♥
To je fajn že spolu opět kamarádi.