autor: Sch-Rei
Něco za něco (4/4)
Tom
„Jak to myslíš?“ zašeptal jsem a zastavil jsem se na místě.
„Myslím to tak, jestli si v závěru vybereš mě, nebo svoji kariéru,“ zamrkal na mě, ale s vážným výrazem ve tváři a pevným tónem.
„Tome!“ křikl Petr. Otočil jsem k němu hlavu.
„Hm?“
„Dělejte!“ zamračil se. David už zvonil na zvonek.
„Zdržíme se, něco jsme nechali v busu,“ křikl jsem mu nazpět. S protočením panenek přikývnul. Chytil jsem Billa pevně za ruku a sešel jsem s ním malý kopeček, který vedl k místu, kde byl zaparkovaný náš tourbus. Bill ani nepípl, jenom koukal zamyšleně do země. Taky jsem mlčel. Odemknul jsem a i s ním jsem vešel dovnitř. Bill se pustil mé ruky a šel si sednout na sedačku. Pokrčil jsem rameny a zase jsem za námi pro jistotu zamknul. Hodil jsem klíče na stolek u sedačky a sednul jsem si k Billovi. Měl nohy vyhoupnuté nahoře na sedačce a držel si je u těla. Nakrčil jsem obočí.
„Bille, co se děje?“ začal jsem a kousnul jsem se do rtu.
„Slyšel jsi moji otázku dvakrát, nebaví mě opakovat,“ zamumlal a sklopil pohled k zemi. Zvednul jsem obočí.
„Slyšel, ale nechápu proč se mě na to ptáš. Jak tě to napadlo?“ Povzdechnul si a zakroutil hlavou.
„Dopoledne jsem slyšel váš rozhovor s Petrem. Tak co, Tomi? Bill, nebo kariéra?“ vydechnul tiše a zvednul pohled ke mně. Zamračil jsem se.
FlashBack
„Tome, musím s tebou mluvit,“ začal vážně Petr a podíval se na dredatého chlapce, sedícího vedle něj.
„Ano?“ protočil dredáč oči a založil ruce.
„Víš, to s Billem…“
„Co s Billem?“ nakrčil dredáč obočí.
„Víš, že jsi podepsal smlouvu, že?“
„Ano,“ protočil Tom oči.
„A víš, že tahle cesta správná není.“
„Svým způsobem…“ zamumlal Tom.
„Tudíž ti dávám na výběr. Je to ode mě hnusné, to ano. Ale vlastně jsi porušil smlouvu, Kaulitzi. Tudíž, to ber jako něco za něco. Za Billa dostaneš lásku, kterou můžeš mít i po dokončení smlouvy, tudíž za dva roky. Na světě lítá spousta takových kluků jako on, dokonce i děvčat, ale šance, jakou máš, jen tak nechytíš na ulici, nezaflirtuješ si s ní v baru, že? Ale taky za Billa dostaneš bonus, to znamená, že smlouva bude neplatná a tobě se už podobná šance nenaskytne. A víš, co to znamená? Budeš se muset vrátit tam, kde jsi začal,“ pronesl Petr. Chodbou se mihlo černovlasé klubíčko, které ani jeden z nich vidět nemohl. Zašlo ke kuchyňce a sedlo si před linku. Přitáhlo si nohy k tělu a pevně semklo oči k sobě.
Konec FlashBacku
Bill
„Poslouchal jsi?“ odsekl Tom. Zamrkal jsem, nelíbil se mi tón Tomova hlasu. Najednou zněl tak… Chladně?!
„Tomi, já… Nešlo to, chtěl jsem jít za tebou, jenže podle tónu Petrova hlasu a tvého pohledu jsem usoudil, že asi probíráte něco důležitého, tak jsem se chtěl proplížit do kuchyně a zaslechl jsem, že se bavíte o mně, tak…“ zamumlal jsem.
„To máš o mně tak špatné mínění, že myslíš, že bych tě jen tak odkopnul? Hm?“ křiknul po mně. Něco ve mně jako by nepříjemně hrklo. Cítil jsem se zvláštně. Tom vypadal opravdu naštvaně, skoro jako bych se ho i v ten moment bál.
„Tak? Třeba jsem tě měl od začátku brát jen jako děvku, že? Když si tohle teď o mně myslíš. Třeba by pak bylo lehčí tě jen tak odkopnout pryč,“ zakřičel. Nahrnuly se mi slzy do očí.
„Děvku?“ vzlykl jsem potichu a pokoušel jsem se zahnat slzy. Nechtěl jsem takhle vypadat před Tomem, nechtěl jsem před ním v tuhle chvíli brečet.
„Ano, Bille, slyšel jsi. Děvka! Obyčejná děvka,“ odsekl a zakroutil hlavou. Zvednul se ze sedačky a šel směrem k pokoji.
Pokoušel jsem se chytit dech, vzpamatovat se. Opravdu řekl… Děvka? Obyčejná děvka? Položil jsem hlavu do dlaní a naplno jsem se rozvzlykal. Nemůže být na mě tak zlý, jen protože jsem slyšel to, co jsem neměl. Nejde to!
„Tome!“ křikl jsem chraplavým hlasem směrem k zavírajícím se dveřím od pokoje. Zavřely se. On je zavřel. Nakrčil jsem obočí a zavzlykal jsem.
„Kurva, Kaulitzi!“ zakřičel jsem a vstal jsem ze sedačky. Doběhl jsem ke dveřím a zabušil jsem na ně. Zalomcoval jsem s klikou. Byly zamčené. Zavzlykal jsem.
„Kurva, kurva, kurva!“ zanadával jsem se vzlyky. Kopl jsem do dveří.
„Tome, otevři! No tak. Prosím, otevři!“ křičel jsem zoufale, kopal jsem do nich a bušil.
„Sakra, Tomi! Tohle si nezasloužím, no tak!“ kopl jsem do nich znova. Žádná odpověď, nic, jen ticho, mé vzlyky, naléhavé a zoufalé prosby.
„Nevím, co jsem ti udělal, Tome! To já bych měl být ten, kdo by se měl nasrat a zbaběle se schovat do pokoje, jasný?!“ zakřičel jsem. Uslyšel jsem jen otočení klíče v zámku. Zalapal jsem po dechu a zůstal jsem mlčky stát před dveřmi, které se otevřely. Stál tam Tom, s očima od pláče. Potichu jsem vzlyknul. Vzal můj obličej do dlaní. Zase jsem zalapal po dechu.
„Prosím, Tomi, nezlob se na mě,“ zavzlykal jsem šeptem a přivřel jsem oči. Věnoval mi svými rty na ty mé dlouhý polibek. Zasténal jsem mu do úst. Chtěl jsem mu to oplatit, ale odtáhnul se ode mě.
„Tak tedy… Když chceš, pokoj je teď tvůj,“ zašeptal a strčil klíč do zámku. Zamrkal jsem a zakroutil jsem hlavou.
„O co ti jde, Kaulitzi?“ zašeptal jsem a zamrkal. S úšklebkem se pousmál a sjel mě pohledem, až vyjel zpět na můj obličej.
„Kdy už pochopíš, že o tebe?“ zakroutil hlavou a otočil se. Odešel ke dveřím, které odemknul a vyšel ven. Zase zavřel. Svezl jsem se po stěně k zemi a položil jsem tvář do dlaní. Rozvzlykal jsem se.
autor: Sch-Rei
betaread: Clarrkys
Aaaaa, první krize… Tak jenom doufám, že se to nějak vyřeší
To bylo docela bouřlivé, je mi jich obou líto a ta smlouva mi přijde absolutně nesmyslná, chápu, kdyby šlo o nějakou modelku, která by mohla otěhotnět a zničit si kariéru, ale takhle…, jsem zvědavá, jak tohle kluci vyřeší, jestli vůbec…