autor: Clarrkys
„Vzali mě, Andreasi!“ Zajásal radostně Tom. Pozoroval Andyho, ležícího na posteli a nejevícího žádné známky radosti, jakou má právě Tom.
„Eeh, cože? Nech mě sakra spát…“
„Andy, je to kluk stejně starej jako já, bydlí v takovým luxusním drahým baráku! Budu jenom celé léto s ním, nastěhovanej u něho doma, za velký prachy! Tak slyšíš?“
„No jo…“ Viděl, jak se Andreas jenom přetočil na druhý bok, aby nemusel sledovat Toma, ze kterého tryská radost. Ten si mezitím házel pár svých věcí do tašky a rozhodl se, že musí jít k sobě ‚domů‘ pro oblečení.
Vystoupil z autobusu a docela pospíchal ke starému známému panelovému domu. Doufal, že tam Amandu nepotká a bylo tomu tak. Na stolku byl vzkaz, že má jít do hajzlu a že Eliot byl v posteli vždycky lepší než on. Jenom se ušklíbl nad její pitomostí a usmál se, díky myšlence na Billa. Vešel do ložnice, kde měl svoje oblečení už naskládané do komínků na posteli. Jako by ta svině věděla, že si pro ně přijde. Přitom je to jeho byt, ne její… Radši se tím už nechtěl zabývat, jenom si jednoduše sbalil věci do velké cestovní tašky, pobral pár osobních věcí a vypadl z té prokleté budovy.
Ještě uběhlo pár hodin, den se už blížil k večeru, když Tom dorazil zpátky na jeho nové ‚pracovní místečko‘. V jedné ruce nesl tašku se svými věcmi a v druhé tašku z obchodu. Nakoupil nějaké jídlo, které si myslel, že by mohl zvládnout uvařit, taky nějaké ovoce, na které byla v kuchyni nachystána drátěná miska, avšak prázdná. V té stejné ruce ještě nesl kytici červených růží, o kterých si myslel, že by se mohly hodit k tomu temnému pokoji.
Jakmile seběhl schody a vešel dovnitř, spatřil Billa na sedačce. Na stejném místě jako předtím, když tu byl poprvé, jenže teď seděl ve zvláštní vyzývavé póze. Zády opřený o bok sedačky na hromadě polštářů a jednu nohu hozenou přes opěradlo, s cigaretou v ruce, se usmál na Toma. Ten jeho úsměv ani nezaregistroval, jenom ho upřeně pozoroval, přes jeho štíhlé nohy až k bokům, potom zbytek těla. Měl na sobě jenom nějaké kraťásky a stejné černé tričko jako předtím… Tom nechápal, co se to s ním děje, najednou se mu roztřásla kolena, tašky musel rychle položit, jinak by je upustil na zem. Byl fascinován.
„Ahoj,“ špitl Bill a vydechoval kouř. Tvářil se u toho nadmíru spokojeně a užíval si ten pocit. „Tak už si neseš věci, Tome?“ Otočil hlavu více na Toma a musel se culit, když viděl, že jeho plán, zapůsobit na něj, zabírá.
„J-jo…“ konečně se vzpamatoval, „taky jsem byl něco nakoupit, tak ti to dám do kuchyně, jo?“
„Jasně.“ Bill se na něj usmál a zadusil dokouřenou cigaretu. Tom mezitím odešel do kuchyně s nákupní taškou a začal všechny potraviny vyskládávat na linku. Nevěděl, co má kam dát, ale bylo mu hloupé si zavolat na pomoc Billa, který si zapaloval další cigaretu. Vypadal až moc zaneprázdněný. Tak tedy jednoduše všechno naházel na různá místa police a skříně, potom dal kytici růží do vázy na stůl. Bill se na ně hned podíval a pousmál se.
„Víš… já si myslím, že bys neměl kouřit,“ šeptl Tom s obavami v hlase. Možná to bylo až moc troufalé na to, že je tu první den, ale přece jenom se měl o Billa starat, ne? Tak ho nemůže nechat ničit si zdraví, když ho má už jen tak na vlásku. Sám sice taky kouřil, ale kvůli Billovi by s tím klidně přestal. Tedy pokud by chtěl. Chvíli bylo ticho, ale hned nato se Bill začal tvářit naštvaně.
„Hele, to je můj život, tak se mi do něj neser!“ Naštvaně se zvedl a zabouchl se ve své ložnici. Ta Tomova slova mu připomínala otce, kterého neměl rád. Ne, on ho přímo nenáviděl, protože to kvůli němu zemřela jeho máma. Pár slz si našlo cestičku po jeho tváři, ale rychle je setřel. Podíval se na sebe do zrcadla, poupravil si šátek na hlavě a chvilku na sebe zíral. Chtěl se vrátit zpátky, ale když pootevřel dveře, uslyšel tiché šeptání.
„To jsi posral, Tome,“ zanadával sám sobě Tom a neuvědomil si, že skrz pootevřené dveře ho Bill slyší. Smutně si povzdychl. Cítil se z toho špatně, že mu Bill vynadal hned první den, ale rozhodl se, že uvaří ‚polívku míru‘.
Nachystal si všechny potřebné suroviny a postavil hrnec na sporák. Jenom tak zíral na pokličku, protože nevěděl, co má dělat. Měl se jít Billovi omluvit? Chtěl ho vůbec vidět?
Nevěděl, že ale Bill už potichu vychází ze své ložnice.
„Promiň, Tome…“ vypustil z úst tato tichá slůvka. Tom se na něj jen trochu otočil a pousmál se.
„To je v pohodě.“ Bill se taky trochu pousmál a stočil pohled na fotku s jeho bývalým přítelem.
„Je hezkej, že?“ Tom se podíval, kam Bill směřuje svůj zrak. Koukal na onu fotku a přemýšlel, jestli byl ten kluk hezký. Tom nikdy nepřemýšlel nad krásou chlapců, jemu se líbily holky. Jestli byl tenhle kluk pěkný, tak Bill byl taky.
„Jo, je.“ Tom se sebevědomě usmál, když si myslel, že je třeba taky hezký… Má přeci svaly, opálené tělo, dobrou pleť.
„Zítra ráno jedu do nemocnice, doprovodíš mě, ano?“ vytrhla ho Billova slova z přemýšlení.
autor: Clarrkys
betaread: Janule
Je dobře, že se Bill omluvil, Tom má pravdu. A škoda, že nedošlo na tu polívku míru, docela by mě zajímal recept xD
Woow, uper Clar, mooc se mi to líbí a už se taky moc těším na další díl. Hrozně se mi líbí, jak je Tom plachý a nesmělý a nopak Bill je trochu ráznější, je to změna a je to fajn. 😉
[1]: Taky by mě to zajímalo… xD
Je to superné pokračování, opravdu se mi to líbí. Dalo se očekávat, že Bill Tomovi vynadá. I když s tím kouřením má podle mě Tom pravdu… na druhou stranu zase bůhví, co všechno Bill musel od otce snášet. Je to holt sporné, uvidíme, jak spolu budou chlapci vycházet dál… i když začínám až nebezpečně moc pociťovat, že se Bill na Toma snaží zapůsobit (viz jeho vyzývavá póza xD). I když neříkám, že se mi to nelíbí, žejo…xD
Polívka míru byla dobrá 😀
Doufám, že se dozvíme i něco z Billovo minulosti a tak… Jasně, že je na to času dost, když je tu teprve 5. díl, ale sem prostě zvědavá 🙂