Klietka 5.

autor: Sch-Rei & Kattulkaa

Omlouváme se za zpoždění, ale je toho prostě moc…  😉 Teď tady ale díl už  je, takže můžete zase číst;) Děkujeme za všechny komentáře:) Katt & Sch-Rei<3

Bill

Mám schovanou hlavu pod polštářem. Nemůžu to dál poslouchat. Snažím se spát a z vedlejšího pokoje doléhají ke mě do klece ty odporné steny, které vycházejí z hrdel těch dvou. Je mi z toho zle… Nevadí mi, že spolu jsou, ale mohli by se krotit, když tu jsem já. Hnusí se mi to… Obzvláště, když se mi chce spát…

Andy

Nahlas sténám. Pokouším se, aby to šlo co nejvíc slyšet. Musím si k tomu přeci jenom trošku dopomáhat. Ne, že by to Tom nezvládl tak dobře, ale…

Jsem na něj posledních pár dní strašně nadržený. Cítit ho v sobě, cítit jak vyvrcholí. Prohnu se prudce v zádech. 
„Tome, aach,“ zasténám, a semknu v pěstích prostěradlo.

Bill

Zavrčím a bouchnu pěstí do postele. Opravdu se to nedá  poslouchat. Vezmu si své peřiny a jdu s nima na druhou část klece. Domnívám se, že tady budou steny slyšet méně. Položím to na zem a lehnu si. Je to nepohodlné a je mi zima… Polykám hořké slzy.

Andy

Ještě pár minut to tak pokračuje, dokud neucítím Tomovo vyvrcholení. Popravdě hodně hlasité vyvrcholení. Ani ne sekundu po něm se s  hodně hlasitým výkřikem udělám taky na Tomovo a své bříško. Tom se převalil vedle mě, a já jsem se k němu spokojeně přitulil. Přehodil jsem přes nás deku.

Bill

Na druhé straně klece sice steny byly slyšet, ale méně… Spokojeně se pousměji, když uslyším, že už je konec. Rychle zavřu oči, abych mohl usnout. Netuším, jakou mají oba výdrž, ale pro jistotu chci usnout co nejrychleji…

Tom

Když Andy usne,  vyhoupnu se z postele.  Nechám ho se přitulit k mému polštáři. Nahodím na sebe boxerky, a posadím se na křeslo k počítači. Mám tam kameru do klece. Pousmívám se. Začnu si toho černovláska důkladně prohlížet. Je sladkej. Usměji se.

Bill

Podařilo se mi usnout. Obvykle nemám skoro žádné sny, ale dneska… Zdá se mi o tom Thomasovi a o mě. Zdá se mi to zvláštní. Má Andyho a tulí si k sobě mě, mně šeptá do ucha. Nepozastavil bych se nad tím, kdyby se neříkalo to, že co se zdá poprvé na novém místě, možná se vyplní. Cosi zamumlám a otočím se na druhý bok. Usmívám se.

Tom

Pousměji se. Když spí, je tak strašně… Nádherný. Povzdechnu si, a přiblížím si to. Pár záběrů si vytisknu, a fotky si vezmu do ruky. Posadím se ke zdi na postel, a začnu si je důkladně prohlížet. Každé místečko na jeho spící tváří. Každý milimetr. Vše.

Bill

Posadím se a protáhnu se. Zem je šíleně ledová. Vyskočím na nohy a nesu peřiny zpátky do postele. Posadím se na ni a začnu si potichu zpívat. Svým způsobem mě to uklidňuje… Dneska to přijde. Dostanu první injekci. Bojím se toho, jak to mé tělo přijme. Je velmi citlivé, na vše, na co není zvyklé… Doufám, že neumřu.

Tom

Jdu po chodbě. Mám špatnou náladu. Vlastně tak jako vždy, když nedostanu svoji dávku. Jsem právě 24hodin bez ní.  Jsem strašně otrávený, a naštvaný. Třískám do všeho, na co narazím. Pohádal jsem se hned po ránu s Andym. 

Andy

„Tome, no tak neblbni! Potřebuješ další dávku,“ běžím za Thomasem, a křičím na něj. Pohádal se se mnou hned ráno. Jen jsem se ho zeptal, co to má za fotky, které si prohlížel pravděpodobně celou noc. Samozřejmě fotky toho kluka. 
„Nepotřebuji nic!“ křikl hrubě nazpět, a vešel do laboratoře.

Bill

Skousnu si ret, když slyším jak se ti dva hádají. Je to až  neuvěřitelné. V noci jsou slyšet snad přes celé sídlo a ráno se k sobě chovají jako cizí… Nedokážu to pochopit.  
Lehnu si na postel a nohy si přitáhnu k tělu. Snažím se nemyslet na to vše tady. Jsem si jist, že se odsud jen tak nedostanu…

Tom

Vejdu do laboratoře, a prásknu dveřmi. Ani se nenamáhám podívat ke kleci kde je ten kluk. Ovládá mě vztek. Nevím proč, ale je to tak. Klepou se mi ruce, mám pocit že každou chvíli zdechnu. Jen kvůli jedné dávce. Jsem strašně bledý, ale zároveň mě polívá neskutečné horko. Neměl jsem tuhle drogu testovat na sobě. Pokoušel jsem se o odvyknutí, ale zároveň jsem se zrovna na ní stal závislý. Praštím do stolu, a vezmu rozklepanou rukou injekci do ruky.

Bill

Teď bych klidně hrál i na ten pitomej klavír. Hlavně,  že bych byl doma a ne tady. Mám hlad… Zvednu se a jdu ke kleci. Zkusím s ní zacloumat. Bezúspěšně. Je zamčená a zámek nepovolí. Je bezpečností…  
„Kurva!“ Zanadávám a do mříží kopnu.

Tom

Píchnu si to do ruky a úlevně vzdychnu. Přivřu oči a vyndám ji. Hodím ji zpátky na stůl, a naplním pro jistotu už teď  další dávkou světle růžové tekutiny. Zhluboka se nadechnu a oči pootevřu. Je mi o něco lépe. Jdu pomalu ke kleci.  

Andy

Přiběhnu tam. Vidím, že Tom už je jakž takž v pohodě. Během hodinky by mělo být fajn, tedy pokud vyloučím to točení hlavy. Oddechnu si, a jdu za ním. Stojí už u klece. Pousměji se na něj, a stoupnu si vedle něj. Opřu se o klec.

Bill

Zavrčím když se postaví Andreas k mé kleci. Chci ale pustit ven, a tak se rozhodnu být milý… 
„Odemkneš mi prosím?“ Nahodím sladký úsměv.

Andy

Ušklíbnu se, a protočím očka.  
„Tohle na Toma neplatí, slaďouši,“ vydechnu, a otočím se. Posadím se na křeslo. 

Tom

Pousměji se na černovláska. Klec odemknu, ale chytím ho za loket. Přes dveře se sice nemá jak dostat. Je tam takové to zabezpečení, ale přeci jenom kdyby něco zkoušel.

Bill

Andyho ignoruji. Nemá cenu se s ním bavit… Zarazí mě ale reakce Toma. Nechápu, proč mě chytá za loket. 
„Tome?“

Tom

Kouknu k němu a zamrkám. 
„Ano?“

Bill

„Proč mě držíš za ten loket?“ stále mě  drží a vypadá to tak, že mě ani pustit nechce… Nechápu to.

Tom

Pousměji se. 
„Já jen tak pro jistotu. Víš, kdybys třeba něco zkoušel nebo tak něco,“ řeknu trochu mile, a dovedu ho k takovému křeslu.  
„Posaď se,“ kývnu k němu, a pustím černovláskův loket.

Bill

Nejistě si do křesla sednu a přikývnu. Myslím si, že to je už čas k první injekci… 
„Teď mi dáš tu první injekci?“ Zeptám se a sladce se usmívám. Nechci si ho znepřátelit… Nechci, aby mi ublížil.

Tom

„Zatím ne, vezmu ti krev, a musím zjistit, jako máš skupinu,“ pousměji se. Vezmu do ruky jehlu. 
„Tak, ručku,“ vydechnu.

Bill

A sakra. Nenávidím krev… Ruku k němu nenatáhnu. Vím, že už  jen z toho pohledu na tu červenou tekutinu by se mi udělalo zle… 
„A je to nutné? Já… Nemám rád krev. Je mi zní zle.“ Skousnu si ret a čekám na odpověď.  

Tom

„Stačí, když hlavu otočíš na druhou stranu. Nic neuvidíš. Jenom ucítíš menší píchnutí a tlak, ale to přejde, až to vyndám.“  

Bill

Zakroutím hlavou. Krev si prostě vzít nenechám…  
„Já vím, jakou mám krevní skupinu,“ řeknu dost nahlas, aby to slyšel.

Tom

Pousměji se a pozvednu obočí. 
„Vážně? Jakou?“ zamrkám.

Bill

„A-“ Usměji se. Svou krevní skupinu znám dost dobře. V rodině máme všichni stejnou. Doufám, že mu to stačí.