autor: Sch-Rei
„Tomi,“ šeptlo černovlasé klubíčko, krčící se v rohu klece. Bill nasucho polknul a promnul si ospalé oči. Točila se mu hlava. Už nechtěl. Chvílemi ho ovládalo zvláštní chování. Chtěl strašně cítit tu kovovou chuť v ústech. Nedokázal se ovládnout. Chování se mu vymykalo z rukou ještě víc, jako dřív. Zavzlykal. Potřeboval… Potřeboval si vzpomenout. Jeho myšlenky se ztrácely. Nedokázal si už skoro ani vybavit Tomovu tvář, ale stále cítil na těle jeho něžné a jemné doteky. Takové, které zažil jen s ním. Ještě nikdy nezažil takovou něžnost, jako v ten den. Zachvěl se a zavzlykal. Kdyby to šlo… Být u Toma, nechat se hýčkat jeho doteky, nechat se uklidňovat jeho příjemným hlasem.
Schoval si hlavu do dlaní a naplno se rozvzlykal. Zakručelo mu v žaludku a jeho bříškem se roznesl nepříjemný pocit prázdna a bolest. Zakňučel, ale pokoušel se bolest nevnímat. Pokoušel se ji nevnímat už dobré tři dny. Nedostával jídlo. Bylo to kvůli lékům, které dostával. Dnes ho mají připojit na nějaké hadičky, které mu budou dávat potřebné živiny. Povzdechl si a přivřel oči. Chtěl být u Toma, dívat se do jeho uklidňujících hnědých očí.
Se vzlykem se pousmál a zavřel oči úplně. Kdysi měl taky takové, dokud ho nezměnili… V to, co je právě teď. Oči má světle zelené a krystalizující. Za pár dní budou rudé. Bez jediného pigmentu. Nechtěl, ale všechno to způsobovaly léky, injekce a jiné věci které mu vymývaly mozek, a pomalu se dostávaly do jádra mozku a rozebíraly ho. Popletly mu myšlenky a mažou mu vzpomínky. Jediné, co si Bill dokázal naživo představit, byla…
Flashback
„Bille, musím… Musím ti něco říct,“ vzychla Kathrin a vzhlédla do tmavě hnědých očí, očekávajíc to nejhorší. Bill moc dobře věděl, co mu chce říct, jen se s tím nedokázal smířit.
„Kathrin, ne,“ zašeptal zoufale a do očí se mu prodraly slzy. Potichu zavzlykal. Byl na pokraji toho, aby se zhroutil. Jen Kathrin tam před ním v klidu stála. Byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, čekala s Billem miminko. Jenže se rozhodla pro jiného, myslela, že bude dítěti lepším otcem a jí lepším partnerem.
„Bille, promiň, je mi líto,“ řekla tiše a sklopila pohled k zemi. Rukou si pohladila bříško.
„Ne! Nemůžeš… Nemůžeš to udělat, vždyť… Čekáš moje dítě, Kath,“ zavzlykal Bill.
„Jsi si jistý, že je opravdu tvé?“ zašeptala, a její pohled směřoval na už vypouklé bříško. Pousmála se. Jezdila po něm spokojeně rukou.
„A-a… Není?“ šeptl Bill se vzlykem, a nasucho polknul. Nechtěl znát odpověď, bál se jí. Bál se, že zjistí, že není opravdu jeho. Semknul dlaně v pěst.
„Ano, je,“ vydechla Kath. Vypadala spíš smutně z toho, že čeká dítě zrovna s Billem. Vždyť… Ještě nedávno byli zamilovaní. Oba dva.
„Nemůžeš mě opustit, nejde to!“ zakřičel naštvaně Bill. Začal ho ovládat vztek.
Konec flashbacku
„Kath,“ zavzlykal Bill. Nechtěl na to dál myslet, chtěl si vybavit pouze Tomův obličej, jen chvíli s Tomem. Nechtěl myslet na ni. Na ni, kterou miloval, na ni, která ho jen tak odkopla za jiného. Zabil. V tuhle chvíli si poprvé za tu dobu připadal jako vrah. Poprvé za skoro třičtvrtě roku, kdy zabil dva životy. Život své přítelkyně a ještě nenarozeného miminka. Jeho dítěte. Ale potom tu bylo ještě něco. Kathrin a miminko nebyly jediné životy, které nechal vlastními silami vyhasnout. Vzal život někomu, kdo mu ho věnoval. Někomu, kdo ho miloval nade všechno na světě.
Kousnul se pevně do rtu a zavzlykal. Zaryl si ruce mezi vlasy a začal za ně tahat. Silou si tahal za vlasy a vzlykal. Kousal se do rtu, ale ne dost silně, aby ho prokousnul. Neměl na to síly a pokoušel se ovládnout. Nechtěl krev, nechtěl ji ani cítit, i když jeho tělo po ní toužilo. Musí se ovládnout, musí dokázat, že má silnou vůli.
Môžeš zabudnúť,
stačí kým tu si.
Iba ďalej buď,
nič viac nemusíš.
autor: Sch-Rei
betaread: Clarrkys
To přece nemůže být pravda, že to Bill udělal, doufám, že se mu to nějak v hlvě pomotalo, a on si to jenom myslí…
Tak tohle je hnus co dělají Billovy, vždyť každý člověk má druhou šanci a taky si jí zesloouší, každý má cit, víru, obětavost a lásku k někomu. Oni ani nepřemýšlí nad tím co kdyby to byli oni kdyby se jim to taky stalo vymívat někomu tak bezmocnemu člověku mozek. Ti lidi ho tam zničily a to doslova ještě ho může někdo zachránit a to je právě Tom, Tom je jediný a vždy bude. Chudák Bill.
Jinak skvělá povídka honem další