autor: Mischa* :o* & Turmawenne
Ahoj Twincesťáčci,
ačkoliv je tohle naše první spolupráce, dáme si na téhle povídce opravdu záležet. Čeká Vás plno zapeklitých situací, akcí a emocí. Povídka je psaná ve spoustě žánrech – akční, drama, romantický, komedie. Můžete se těšit na pěkně rozepsaný příběh a samozřejmě si pro Vás připravíme i pořádný sex.
Doufáme, že se Vám bude tahle povídka líbit a vžijete se s námi do ní. =)
TOM
Potkali jste už někdy ve svém životě někoho, na kom by vám záleželo víc, než na svém vlastním životě? Našli jste někoho, pro koho byste byli schopni obětovat cokoliv?
Já ano.
Ten člověk se narodil přesně 10 minut po mně. Je řeč o mém bratrovi, o mém dvojčeti, o Billovi.
Bill je člověk, na kterém mi záleží. Záleží mi na něm víc než na mém životě. Pokud by padal, padal bych s ním a držel ho ve své náruči, aby cítil, že jsem s ním po celou tu dobu a navždycky budu.
Nesnáším, když pláče nebo ho něco trápí. Bolí mě ten pohled na něj. Pokud mu někdy zkřiví někdo jediný vlásek, tak přísahám a rozhlašuji do celého světa, že ho zabiju. Osobně!
Za Billa bych dal ruku do ohně, schytal za něj kulku. Kdyby šlo vybrat mezi mým a jeho životem, jeho upřednostňuji.
Udělám všechno pro to, aby byl šťastný. A živý.
Budu ho chránit.
A udělám pro to cokoliv.
BILL
…“Všude kde jsi, jsem i já…“ nevěřícně jsem si to četl pořád dokola, nechápal jsem. Kdo tohle psal? Proč to psal? První myšlenka dopadla na to jediné stvoření, kterému jsem bezmezně věřil – na Toma. Ale proč by mi on tohle napsal? Proč by každé písmenko bylo vystřižené z nějakých novin? Stejně tak tiše, jako jsem dopis z obálky vyndal, jsem ho do obálky opět vrátil a zavřel ji. Otevřel jsem tiše svůj šuplík u nočního stolečku a vložil to až na jeho samé dno. Nechtěl jsem, aby to někdo viděl, a zvlášť ne Tom. Nevěnoval jsem tomu příliš velkou pozornost, i když v poslední době jsem měl neustále tak zvláštní pocit… jako by mi byl pořád někdo v patách, jako by mě někdo viděl, ale já jeho ne, jako kdyby tu doopravdy někdo byl… Ale já to ani netušil, pouze jsem jeho přítomnost cítil.
I když musím přiznat, že jsem byl doopravdy nesvůj. Kdykoli jsem vyšel ven na ulici, měl jsem tak stísněný pocit, pocit strachu a úzkosti. Tom to věděl, aniž bych chtěl, poznal to, a nenechal si to za žádnou cenu vymluvit. Chápal jsem ho. Byl moje dvojče a cítil, že se se mnou něco děje, ale nechtěl jsem mu dávat další záminku k tomu, aby měl větší strach či podezření…
TOM
Hovím si na pohovce v obýváku a hypnotizuji hodiny nad plazmou. Ještě 4 minuty…
3 minuty…
2 minuty…
1 minuta…
Tik. A už je šest. Ihned vypnu televizi, vyskočím na nohy a jdu za bráškou nahoru. Zaklepu na dveře.
„Ano?“ ozve se zevnitř. Vezmu za kliku, otevřu a nakouknu dovnitř. Bill leží klidně na posteli, před sebou laptop a zrak soustředí na monitor. Vejdu.
„Bille?“ řeknu jako by nic. Chci, aby mi věnoval svoji pozornost.
„Moment…“ řekne jen a během vteřiny zaklapne laptop, „co potřebuješ?“ podívá se na mě a odsune laptop po posteli od sebe. Přijdu k němu a sednu si na postel.
„Už je, Bille, šest,“ zakřením se.
„Šest…“ zopakuje po mně. „Promiň, já na to úplně zapomněl. Měl bych se jít už oblékat, že?“
„Ne, Bille… Ty už máš být oblečený,“ rozesměju se. „Říkal jsi, že na párty dřív jak v šest chodit nebudeš, ale je šest. Měl jsi čekat, že přijdu a budu tě chtít někam vytáhnout.“
„Já na to zapomněl jako na smrt. Promiň,“ zasměje se a pomalu vstane z postele. „Kamže to jdeme?“
„Do mého oblíbeného klubu… Nemůžeš tady být pořád zavřený. Tam je tolika pěkných holek.“ Po tváři se mi automaticky rozlije úsměv při představě, jak se tam kolem mě točí tolik krásných a polonahých holek. Zbožňují mě. Mě, Toma Kaulitze. Nechám se trochu unést a už přesně vidím, jak se mi nějaká blondýnka vrtí na klíně a líbá mě na krku. Zasněně přivřu oči, ale uvědomím si, že je tu brácha a pozoruje mě. Okamžitě zatřepu hlavou a zamrkám.
„Uhm…“ řeknu jen, jakoby nic a podívám se stranou.
„Tobě nejde o to, že nechceš, abych seděl doma. Tobě jde o to, kolik holek si tam namotáš dnes večer kolem prstu,“ řekne mi naprosto vážně a odkráčí do koupelny. Stáhnu obočí, zvednu se a jdu za ním.
„Bille, to už jsme přece řešili tolikrát. Co ti vadí?“ povzdechnu, opřu se o futra a nakloním hlavu k pravé straně, jak si ho podezíravě prohlížím.
„Nic mi nevadí. Jen přemýšlím o tom, že si s sebou vezmu voodoo panenku nebo plyšáka. Aspoň si budu mít s kým povídat,“ řekne a češe se. Přijdu k němu blíž.
„Tobě vadí, že se ti nevěnuji?“ pousměju se pobaveně.
„Jistě, že ne.“
„Teď jsi to, Bille, řekl,“ zasměju se a dojdu až k němu.
„Aww. Nech mě, nebo nikam nepůjdu.“ Otočí se na mě a směje se.
„Fajn. Dnes se tedy zachovám jako správný starší brácha. Dneska kašlu na ženský. Budu s tebou celou dobu sedět v boxu nebo na baru a budeme chlastat a klábosit!“ řeknu rozhodně a položím mu přesvědčivě ruku na rameno. Bill nevěřícně nakrčí nos. Samozřejmě. Jak typické pro něj.
„Myslíš? Jsem si jistý tím, že ne… Navíc já ti nezakazuju se s někým bavit, ale občas, když jdeš někam se mnou, mohl bys tam se mnou taky být. Příště s sebou taky můžeš jinak vzít Scottyho,“ začne se smát.
„Bóže,“ protočím oči. „Budu tam s tebou, jenom s tebou. Hlavně už hni tim svým malým zadkem.“
„Neber si do huby můj zadek,“ začne se smát, „ale je dobré, že se ti pořád do huby vejde. To je opravdu známka toho, že je malý,“ řekne se smíchem a začne se líčit. Pohledem se zaměřím na jeho zadek a chvíli ho pozoruji. Zaujatě stáhnu obočí.
„Nekoukej mi na zadek,“ řekne jasně. Jen k němu přistoupím, stoupnu si na špičky a otočím se zády k zrcadlu. Vyhrnu si triko a stáhnu kalhoty, jelikož přes ně je to špatně vidět.
„Mám větší zadek, že jo…“ řeknu zamyšleně a prohlížím si ho v odrazu. Bill se začne dětinsky smát a flákne mě přes něj.
„Zalez, zalez. Já se jinak nenalíčím.“
„Fajn…“ natáhnu si se smíchem kalhoty a taky ho pořádně plesknu přes zadek.
„Au au! Zlomil jsem si ruku!“ začnu simulovat a chytím se tragicky za zápěstí jako známku toho, jak je jeho zadek kostnatý. Se smíchem do mě strčí a vyšoupne mě z koupelny ven.
„Jdi se radši převléknout a už mě nerozčiluj.“
„No jo furt,“ pustím si se smíchem ruku. Ještě se na něj zakřením a odpochoduji k sobě do pokoje se převléct.
BILL
Ano, dopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládal. Z domu jsme se vyhrabali až po sedmé večerní.
Měl jsem celkem i dobrou náladu, musím přiznat. Nebylo ale ještě ani osm hodin a my už byli v klubu, oba jsme už u baru ucucávali svůj oblíbený drink – Red Bull s vodkou, jak jinak. Dnes to tu opravdu žilo, po delší době přijel nějaký dobrý Dj a musím říct, že hrál celkem dobře, až na to, že já tuhle hudbu nikdy moc neposlouchal.
„Tak kde máš ty holky, hm?“ zeptám se a drcnu do Toma lehce loktem.
„Řekl jsem, že budu celý večer s tebou, takže…“ pokrčí rameny. Ušklíbnu se.
„Nemyslel jsi to vážně, že ne?“ napiju se.
„Myslel. Jinak bych tu furt neseděl,“ zasměje se a zapálí si. Potáhne, vyfoukne kouř a rozhlédne se.
„Teď mi konečně došlo, na co jsem zapomněl…“ řeknu a zakroutím sám nad sebou hlavou.
„Eh?“ pozvedne nechápavě obočí.
„Nemám cigarety, bráško,“ řeknu smutně a lovím v tašce alespoň zapalovač, který je mi stejně k ničemu.
„Jéžiš. Na…“ podá mi krabičku, abych si vzal cigaretu. „Stačilo říct.“
„Nechci ti brát,“ řeknu, ale nakonec si vezmu, „díky,“ řeknu a hned si zapálím a vyfouknu kouř před sebe. „To jsem potřeboval.“
„Bože, Bille, seš můj brácha. Moje cigarety jsou i tvoje cigarety,“ začne se smát a drcne do mě.
„Jen neříkej dvakrát,“ zasměju se a kouknu se před sebe. Je tu spoustu lidí, většina z nich tančí, druhá valná většina stojí u malých stolečků a pije, kouří, baví se.
„Pojď si se mnou, brácha, zatancovat…“
Nevěřícně se na něj podívám.
„Ne. Ty ses snad zbláznil? Já netancuju, Tome,“ zasměju se.
„Hele, usmyslel sis, že budu s tebou, tak budu. Nemůžu s nikým tancovat, tak budu tancovat s tebou. Dáme si pěkný ploužáček, bráško,“ řekne přitepleně a dá mi ruku kolem pasu.
„Tohle na mě vůbec nezkoušej. Ty jsi snad hulil nebo na tebe ta vodka tak rychle působí? Neměl bys pít, Tome, neměl,“ začnu se smát, „já jsem neřekl, abys se mnou šel i na záchod… Ani abys se mnou tancoval, jen byl se mnou. To znamená, že mi během pár hodin můžeš aspoň jednou věnovat pozornost, v tvém případě,“ ušklíbnu se a típnu cigaretu, „holek se ti tu motá dost, a navíc…“ řeknu a nahnu se k jeho oušku. „Nemají tak kostnatý zadek jako mám podle tebe já, hm?“
Tom se začne smát. „Jen vtípek, bráško. Nejsem přece gay… Ale tvůj zadek je fajn.“
„Co prosím? Jaký je můj zadek? Fajn?“ vytřeštím na něj oči a pak vybuchnu smíchy.
„No… Ujde,“ pokrčí lhostejně rameny a dopije skleničku. Objedná si další.
„Teď jsi mě urazil,“ řeknu na oko naštvaně a otočím se k němu zády. Všimnu si, že na mě kouká nějaký muž, moc dobře mu do tváře nevidím. Ale je starší, řekl bych kolem 40ti let. Nevěnuji tomu pozornost, objednám si jen další drink, stejně tak jako můj milovaný bratříček, a pak se otočím zase zpět…
„Co budeme dělat?“ zeptá se Tom po chvilce a netrpělivě klepe prsty do baru.
„Abych pravdu řekl,“ zapřemýšlím se na okamžik, „nevím… ale ty si určitě najdeš nějaký objekt,“ pousměju se.
„Ježiš. Už, Bille, mlč, ok? Jasně jsem řekl, že budu s tebou!“ zhrubne mu hlas a podívá se mi do očí.
„Už ani nepípnu,“ řeknu jako malé vyplašené děcko a pak nasadím ten nejsladší úsměv.
„Jsi ten nejlepší… Víš o tom?“ usměju se na něj po chvilce ticha.
„Vím,“ kývne se smíchem a napije se. Už jen se smíchem zakroutím hlavou. Ještě nějakou chvíli se tam bavíme, ale pak se omluvím a odskočím si na záchod.
Když ale odcházím, u dveří mě někdo chytne za zápěstí a zatáhne silně k sobě.
„Heej,“ křiknu trochu, ale v tom mám zacpanou pusu.
„Nekřič, nebo to bude horší,“ řekne hrubý mužský hlas a odtáhne mě trošku stranou, pak mě konečně pustí.
„Celý večer… tě sleduju. Celý večer si přeju, abych tě měl aspoň na okamžik tady a pro sebe, takže mi hned neutečeš… jasný?“ chytne mě pevně.
„Okamžitě mě pusť,“ začnu se mu vykrucovat.
„Nevztekej se!“ křikne po mně a zase mi zacpe pusu. Začnu se s ním mírně prát, snažím se mu vrazit facku, nebo ho aspoň nějak bouchnout, ale chytne mi obě ruce. Jeho ruce jsou oproti těm mým přímo jako dvě lopaty. Podaří se mi jej akorát nakopnout do holení kosti, ale nijak si tím nepomůžu, spíš přihorším. Po chvilce mi přistane silná facka.
„A to jsem tě nechtěl bít. Proč si to ještě ztěžuješ? Já bych ti přece neublížil, koblížku,“ řekne. Má tak odporný hlas, je slizký! „Tak dlouho jsem na tohle čekal, a teď mě zlobíš? To se nedělá, Billy,“ řekne káravě.
„Odkud znáš… moje jméno?“ řeknu, a pak mi dojde, že moje jméno je celkem známé i po rozpadu kapely. Ale přijde mi celkem divné, že by mě tenhle čtyřicátník znal a zajímal se o již neexistující kapelu Tokio Hotel.
„Jsi moc zvědavý,“ zasměje se jen a pak mě chytne hrubě za tvář, „neviděli jsme se naposled, na to nezapomeň,“ řekne a chlípně mi sjede dlaní po boku a pak na zadek. Snažím se ucuknout, ale marně.
„Táhni ode mě!“ křiknu po něm a konečně ho odstrčím. Když se sebere, stačí mi natáhnout facku a odejde se slovy: „Bylo mi potěšením…“
Jsem celkem v šoku. Nechápu vůbec, kdo to byl, odkud mě nějak víc zná, jak mě mohl osahávat. Nedochází mi naprosto nic. Navíc zjistím, že mi ze rtu teče krev. Tom tohle nesmí vidět, ani poznat…
autor: Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Mhm, to se mi líbí! ^^
Né, Tom by to měl vidět! Vždyt to je sakra nebezpečnej chlápek, a jestli si bude Bill hrát na hrdinu, tak se o něj fakticky bojim!
ale jinak to bylo děsně vtipný, ty jejich rozhovory :D:D je to super!
Vtipné ty jejich kecy xD
To by Tom ale MĚL vidět! Ještě Bill přijde k úrazu. 🙁
Kdy bude další díl? =)
Protože tohle je naprosto super! =)
Děkujeme holky x)
[4]: Další díl by se tu měl objevit za 4 dny. A děkujeme.
Nebojím se říct už podle prvního dílu ,,Dokonalá povídka'' ♥♥ moc se těším na další díly,vypadá to teda vážně zajimvě 🙂 rozhodně to nezklamalo moje očekávání 🙂
to si děláte srandu? Já jsem čekala, jak to bude ze začátku sladké a ono prdlajs xD
Upa jste mě vykolejily.
Jste pěkný potvory. Hm… a to jsem se těšila na krásný vylejvání citů… (Ano i já přes svou úchylnost se vyžívám v té dokonalé lásce mezi twinsaty xD) Zanechává to ve mě slušnou paniku a už teď můžu říct, že doufám, že to Tom pozná a že zase začnou chodit s někým kdo by je chránil… jelikož se kapela rozpadla, tudíš předpokládám, že ochranka není tak nutná… ale neměli by to podceňovat… omg… mám strach, co nás čeká >.< safňa. Co jste mi to holky provedli? :'(
[7]: Neboj, ono to vylejvání citů taky přijde. Skoro jako v každý povídce. 😉
no woow .. 😀 jak na začátku Tom mluvil o Billovi to bylo krásné ♥ .. já jsem myslela že to psal Tom no xD ten dopis ..
xD Místo hovím si na pohovce jsem normálně četla honím si na pohovce .. xD a já si říkala proč čumí na ty hodiny a počítá minuty xD .. pak s tím zadkem 😀 a tanec v klubu 😀 mám dost ..
Rozpad kapely .. to mi spadla čelist O.O a stím chlapem no tak to jsem ani nedejchala 😀 🙁 no to si piš že to Tom pozná Billouši .. teď si to bude na WC maskovat make-upem ne 😀 ah prostě další dokonalá povídka .. 🙂
Ten chlap je sice silně podezřelý, ale taky si myslím, že to psal Tom =) Zajímavý začátek, budu se těšit na další díly, první díl super =)
Nice, nice, nice ^^ Ten Kevin Spacey v obrazku me dostal 😀
Ne ne Tom to nebude,to bude ten kdo psal ten dopis.
Tak neznášam keď dvojičkám niekto ubližuje, ale ešte viac mi vadí keď si klamú navzájom. Tom by o tom určite vedieť mal. Do kelu aby mohol riešiť.
Tak som sa konečne odhodlala pustiť do tejto dlhokánskej poviedky a rozhodne zatiaľ výber neľutujem! Tie ich rozhovory sú super 😀 a Bill by mu to rozhodne mal povedať.. no som zvedavá, ako to bude pokračovať, tak idem rýchlo ďalej.
Me by se tvoje povidky hrozne libily jako fil! 🙁 :3 <3