Život dvojčat – Proč právě on…? 8.

Najednou se Dominik začal přibližovat k Billovým rtům. Bill trošku zazmatkoval a malinko se oddálil, ne však tolik, aby ho Dominik nemohl políbit.

Zlehka se dotkl Billových rtů, a přitom mu zblízka hleděl do očí.

Bill nevěděl, co dělat, Dominikovy paže ho stále svíraly v něžném, ale pevném objetí.

„Já nevím, jestli…“ Bill se odtáhnul a tiše promluvil. Dominik mu položil svou dlaň na hrudník.

„Nech se vést svým srdcem.“ Zašeptal. Bill se nad tím zamyslel, pak se zhluboka nadechl a oplatil Dominikovi ten lehounký polibek. Oba najednou zavřeli oči a ponořili se do líbání toho druhého…

Tom se probudil uprostřed snu. Prudce se posadil a otřel si zpocené čelo. Zdál se mu opravdu hnusný sen. Bill ho v něm opustil. Odešel s někým jiným, komu Tom ve snu neviděl do tváře. Otočil se na Billa, aby se trochu uklidnil. Jenže postel vedle něho byla prázdná.

„Billy?“ zkusmo zavolal a čekal, že se mu bráška v momentě ozve. Ale nestalo se tak. Vstal a nakoukl do koupelny, potom do obýváku a nakonec na balkon. Ale Billa nenašel. Zkusil mu zavolat, Billův mobil se však ozval zpod jeho polštáře. Tom se posadil na postel a přemýšlel, kam by asi tak mohl Bill jít. Přepadl ho pocit viny. Říkal si, že za to může. Bill je určitě někde zavřený a je mu smutno. Smutno z toho, co Tom udělal. Když on si ale nemohl pomoct… Nakonec si lehl a po chvíli dokonce usnul.

Venku začínalo svítat. První městské autobusy už kroužily po svých obvyklých trasách a rozvážely do prací a škol ranní ptáčata.

Dvě bytosti stále seděly na lavičce v parku. Nevnímaly čas ani prostor, jen vzájemné doteky a polibky. Jeden z nich se náhle zvedl a rozhlédl se okolo.

„Bille, už je ráno.“ Zvolal překvapeně.

„Kruci, musíme jít zpátky, jinak nás budou hledat.“ Bill taky vstal a po boku svého bodyguarda opouštěl park. Až před hotelem se zastavil a vážně na Dominika pohlédl.

On se naopak usmál a lehce přejel Billovi dlaní po tváři.

„O tomhle se nesmí nikdo dozvědět.“ Bill mluvil tiše a díval se Dominikovi do očí.

„Neboj se, ani neceknu. Když chceš.“ Jeho hlas byl smutný, i když se to snažil ovládat. Myslel si, že to pro Billa znamenalo víc.

„Nekoukej na mě tak.“ Bill nepatrně zavrtěl hlavou.

„Tohle byla ta nejhezčí noc, kterou jsem zažil.“ Prohodil Dominik a Bill se usmál.

„Asi bude nejlepší, když se oba půjdeme pořádně vyspat.“ Řekl a opřel se do těžkých prosklených dveří.

„Dobrou noc.“ Popřál mu Dominik před pokojem.

„Tobě taky.“ Bill se na něho znovu usmál a pak zmizel za dveřmi.

Úsměv na rtech mu zůstával, v břiše se mu stále třepotali motýlci. Když však spatřil v peřinách zachumlaného Toma, sevřelo se mu srdce. Vždyť on na něho v tom parku docela zapomněl. Sundal si mikinu a rifle, a zalezl do postele. Toma to probudilo.

„Kde jsi byl?“ ptal se tiše a prohlížel si Billův obličej.

„Jen se projít, potřeboval jsem si pročistit hlavu.“ Pokrčil Bill rameny. Vlastně mu nelhal, jen trochu pozměnil fakta, ale i to ho mrzelo.

„Hledal jsem tě, měl jsem strach, kam ses poděl.“ Tom pohladil Billa po tváři a pak ho chytil za ruku.

„Promiň.“ Šeptnul Bill a odvrátil od Toma pohled.

„Nezlobíš se, že ne?“ ptal se Tom opatrně. Bill jen zakroutil hlavou.

„Víš, já opravdu…“ Začal Tom, ale Bill mu skočil do řeči.

„Nemůžeme to prosím probrat až ráno? Jsem unavený.“ Bill pustil Tomovu ruku a otočil se na záda. Tom na něho jen koukal.

„No jasně.“ Souhlasil nakonec a taky si lehl na záda.

Bill za chvíli skutečně usnul, ale Tom ležel a koukal do stropu. Venku už bylo jistě světlo, skrz zatažené žaluzie v oknech jim do pokoje nakukovaly sluneční paprsky. Tom přemýšlel nad tím svým snem. Už se mu párkrát stalo, že měl takhle živý sen, který se pak – třeba jen částečně – vyplnil. A děsil se toho. Bill mu přece nemůže odejít. Ne, to je blbost. Obrátil svůj pohled na spícího brášku, usmíval se a tisknul se k Tomovi. Tom ho objal rukou kolem pasu a sledoval jeho nádherný obličej.

„Ani netušíš, jak moc pro mě znamenáš.“ Zašeptal a pohladil Billa po tváři.

„Lásko?“ Tom ležel v posteli a sledoval Billa, jak snídá. On už byl dávno po snídani.

„Hm?“ zamumlal Bill s plnou pusou a ani na chvíli neodtrhl pohled od jídla.

„Tak mě napadlo, co kdybychom dneska někam vyrazili? Odlétáme až večer.“ Navrhnul Tom a nadzvedl se na loktech, aby na Billa lépe viděl.

„A kam?“ zajímal se Bill a nacpal si poslední sousto do úst.

„No nevím, co třeba do Zoo?“ napadlo Toma.

„Tady Zoo není, Tome.“ Zasmál se Bill a přisedl si k němu na postel.

„Tak kamkoli, do parku třeba.“ Jakmile se Tom zmínil o parku, Bill si vzpomněl na včerejší noc a na to, co se dělo.

„Ale jestli chceš jít do města, musíme s sebou vzít i Dominika.“

„Ne, toho necháme doma. Přece jsme si na začátku určili pravidla. Dneska to bude naše odpoledne.“ Tom chytil Billa za krkem, přitáhl si ho a políbil. Bill mu polibek oplácel, ale musel myslet na Dominika.

„Tak co, půjdeme?“ zeptal se Tom, když se od Billa odlepil.

„Pro mě za mě.“ Bill nakonec pokrčil rameny. „A kdy půjdeme?“ ptal se a už se chtěl jít nachystat.

„No teď rozhodně ne.“ Tom se potutelně usmál a pak si Billa stáhl k sobě.

„Co to s tebou dneska je?“ divil se Tom, když Bill uhnul před polibkem.

„Ale nic.“ Zavrtěl Bill hlavou a usmál se. Aby Toma ujistil, vtisknul mu na rty lehkou pusu a pak se zvedl…