autor: Emilia
O týden později
Tom ležel na sedačce v tourbuse a koukal na nějakou romantickou komedii. Cpal se u toho čokoládou a připadal si jako ty zoufalky, které nechal kluk a ony se ve vytahaných teplácích cpaly zmrzlinou u přeslazené telenovely. Odhodil dózu s čokoládovými bonbóny na stůl a zakňučel. Tohle se nemůže dít právě jemu. Z kapsy kalhot mu vypadla vizitka toho terapeuta. Úplně na ni zapomněl. Zvednul ji a chvíli převracel mezi prsty. Možná by mu měl zavolat. Celý týden byl posraně nahovno. Bill se na něj skoro nepodíval a mezi všemi vládlo napětí. Tým byl rozdělený na dvě strany. Ve skutečnosti se nikdo nechtěl přidávat na ničí, ale Bill se cítil vynechaný, pokud někdo věnoval více pozornosti Tomovi. Jejich špatné vztahy ovlivňovaly všechny okolo. Popadl telefon a vytočil číslo, jež bylo na vizitce. Ozvala se mu sekretářka, takže okamžik trvalo, než ho přepojila.
„Zdravím.“ Pozdravil Tom Lewise.
„Ahoj, Tome, tak přece ses ozval, tušil jsem to.“ Zasmál se Lewis.
„Jste snad jasnovidec nebo co?“ Zatvářil se nechápavě Tom.
„Ne, jen jsem to předpokládal. No a co teď, chceš si promluvit o tom, co se děje?“
„Nejspíš, já už nevím jak dál. Věci se mi serou pod rukama. Nevím, co dělat.“ Říkal Tom trpitelským hlasem.
„Pověz mi o tom.“ Pobídl jej Lewis.
„Okay. Jde o mého bratra, pohádali jsme se a celý týden jsme spolu nepromluvili, což je špatně… tedy pro mě dobře… ne já.“ Motal se do toho Tom.
„Tak dobře nebo špatně?“ Přerušil ho Lewis.
„Obojí.“ Povzdychnul si Tom.
„Takže máš bratra.“ Navázal Lewis.
„Yeah, nevlastního, ale vyrůstali jsme spolu asi od 12.“
„Pověz mi něco o něm a o vašem vztahu.“ Směroval dál Toma Lewis. Nechtěl ho zpovídat, proto nadhodil pouze návnadu a Tom mu všechno hezky vyklopí sám.
„Náš vztah je jedním slovem komplikovaný. Vlastně nikdy nebyl normální. Dost často jsme spolu bojovali…pořád spolu bojujeme, mír mezi námi nikdy moc dlouho nevydržel. Víte, Bill je strašně vznětlivý typ, rád se hádá nebo… ne hádá, spíš provokuje a tak. Ne, že bych já byl svatoušek, ale je to Bill, kdo většinou začne. Moc často spolu nemluvíme v klidu, vždycky se to zvrtne v něco… ehm většího. Bill dělá komplikované věci jednoduchými.“ Rozpovídal se Tom. Po telefonu mu konverzace přišla mnohem snazší.
„Jako například?“
„Bill prostě bere věci lehkovážně. Klidně poruší zákon a řekl by asi něco jako: „No a? Seru na to, ať si ostatní myslej, cokoli chtěj. Dělám si, co chci.“ Tahle nějak on k vážným záležitostem přistupuje. Neohlíží se na následky, prostě dělá, co se mu zlíbí. U mě to tímhle způsobem nefunguje.“
„Možná se příliš necháš ovlivňovat názorem ostatních.“ Podotknul Lewis.
„Já… jen mi prostě záleží na tom, co si ostatní myslí, je to špatně?“ Přiložil si Tom ruku na čelo.
„Ne, je to pochopitelné. Ovšem do jisté míry, ostatní by neměli nijak výrazně ovlivnit tvůj život. Nemůžeš se zavděčit každému.“
„To je asi pravda.“
„Předpokládám, že ta osoba, se kterou si měl poměr, je tvůj nevlastní bratr.“
„Co-cože?“ Vykulil oči Tom. „Jak-jak jste to.“ Lewis se zasmál.
„Tome, celou dobu tu mluvíš o svém bratrovi a o tom, jak oba přistupujete k určitým věcem. Mluvil jsi o konkrétní situaci o svém současném problému, je to víc než jasné.“
„Myslíte, že je to zvrácené?“ Pípl potichu Tom.
„Nemyslím si vůbec nic. Vidíš, zase to děláš, staráš se, co si myslím.“ Řekl mírně káravým hlasem Lewis.
„Oh, nemůžu s tím přestat.“ Povzdechnul si Tom.
„Měl bys to zkusit, začít s tím.“
„Jo, měl bych. Pokusím se.“ Slíbil Tom.
„Dobře, bude to tvůj domácí úkol.“ Tom se zasmál.
„Ten jsem dostal naposledy ve škole.“
„Proto bys měl radši hledět, ať ho splníš. A teď mi řekni, co ten poměr mezi vámi pro tebe znamenal?“
„Hodně. Cítil jsem se Billovi blíž, za celou tu dobu. Věci mezi námi byly snazší, a zároveň komplikovanější. Náš vztah se stal díky tomu poměru komplikovanější, avšak i lepší.“ Zamyslel se Tom a na rtech mu pohrával lehký úsměv, když se vrátil v čase.
„Takže tě přitahuje sexuálně?“
„Ehm… opravdu se na tohle ptáte?“ Zrudnul Tom.
„Ano.“
„No horší už to stejně nebude. Poslední dobou si pokládám tu samou otázku. Víte, já nechci, aby to tak bylo, ale ten hlas se mi snaží vsugerovat něco jiného.“
„Ten hlas si začal slyšet při uvažování nad těmihle věcmi?“ Ptal se dál Lewis.
„Ne, neuvažoval jsem nad tím, prostě se to stalo. Jeden den Bill vešel do dveří a já se na něj začal dívat jinak. Dokonce nejsem schopný žádné aféry s nějakou ženou. Je to k zbláznění.“ Protřel si Tom oči.
„Ten hlas představuje tvoje podvědomí a podle toho, co mi tu říkáš, bojuješ sám proti sobě. Tom, kterému záleží, co si o něm ostatní myslí, a snaží se dělat věci správně, bojuje proti tomu Tomovi, jenž se řídí svými instinkty a nechává se pohltit situací, prostě přijímá pravdu.“ Vysvětlil Tomovi Lewis. Tom dramaticky zasténal.
„Ne, nemůže mě přitahovat můj bratr, to není možné.“
„Zřejmě je, jak můžeš vidět. A jestli budeš plnit svůj domácí úkol poctivě, možná nebude trvat dlouho přiznat si pravdu.“
„Pravdu? Jenže to nesmí být pravda. Připadáte mi jako Bill, vůbec se neohlížíte na následky.“ Tom opět uslyšel Lewisův smích a zakňučel. ‚Já jsem tady jediný, kdo bere něco vážně.‘
„Tome, já to beru vážně. Opravdu si myslíš, že když si řekneš, tak a odteď mě prostě nebude přitahovat můj bratr, tak se něco takového stane? Trošičku bláznivá představa, ne? Je spoustu věcí, které v životě nikdy nebudeš moct ovlivnit, a nezbude ti nic jiného, než se s tím smířit. Taková je pravda, protože, jestli to nepřijmeš, tak se utrápíš.“
„Co mám teda dělat? Prostě se s tím jednoduše vyrovnat?“ Svěsil Tom smutně koutky rtů.
„Lepší radu nemám. Budu muset končit, přišel mi další pacient, takže, kdyby si cokoli potřeboval, promluvit si nebo něco, ozvi se.“
„Dobře, já, děkuju za vyslechnutí.“
„Není za co, měj se, Tome.“
„Vy taky.“ Oplatil Tom Lewisovi pozdrav a zavěsil. Tenhle rozhovor mu dal nový pohled na věc. ‚Možná bylo lepší to nevědět.‘ Propadl se hloub do sedačky a zavřel oči.
V tourbuse u Gustava a Billa
Bill se jako obvykle po celý týden zavřel ve společenské místnosti se sklenkou v ruce. Kolikátou už pije? Přestal to počítat. Poslední dobou se mu čas sléval dohromady. Všechny ty mučivé sekundy, minuty, hodiny strávené v Tomově přítomnosti… Ještě horší však byly ty, jež v ní nestrávil. To měl tak zasraně ďábelskou duši?! Protože jinak si nedokázal vysvětlit, proč musel prožívat tohle peklo. Rozehrál hru, z níž druhý hráč odstoupil, jenže on pořád hraje, nemůže z ničeho nic přestat. Kdyby to šlo, skončil by zatraceně rád! Představoval si… co si vlastně představoval? Vstoupil do zakázaného území, bez rozmyslu, bez cíle, a teď za to tvrdě platí špinavými penězi. Neměl očekávání, prostě to nechal plynout, nebyl připravený dát mu sbohem. A najednou je všechno pryč a na řadu přichází vyúčtování, za to, co vědomě udělal. Tom ho tolikrát káral za jeho nerozvážné jednání, které se mu většinou vymstilo. On ale neposlouchal… nikdy, a pocítil, že Tom měl opět pravdu.
Flashback
„Oh koukni, tahle bunda je perfektní!“ Rozzářil se Bill a přilepil obličej na výlohu, kde visela na jedné z figurín kožená bunda. Zřejmě nová kolekce, cena tomu odpovídala. Bill měl našetřené nějaké peníze, avšak ne dost na to, aby si ji mohl koupit.
„Bille, je šíleně drahá.“ Protestoval Tom. Měli jednu z těch chvilek, při které spolu dokázali mluvit bez křiku.
„To nevadí, jenom si ji vyzkouším, pojď.“ Drapl Bill Toma za paži a táhnul ho do butiku. Tom otráveně zasténal. Bill našel svoji velikost a v mžiku si to štrádoval do jedné z kabinek. Po chvíli vykouknul.
„Sedí mi perfektně, nemyslíš?“ Usmál se zářivě Bill. Tom protočil oči, ale musel uznat, že Billovi slušela.
„Jo sluší, můžem už jít? Naši nás čekají na oběd.“ Bill na něj prosebně zamrkal.
„Tomi, chybí mi jen tři stovky. Prosím. Ta bunda je tak úžasná.“ Škemral. ‚A je to tady.‘ Pomyslel si Tom. Takhle to vždycky dopadne, měl to tušit. On si své peníze pečlivě šetřil, Bill byl pravý opak, rozházel je bez mrknutí oka. Jenže měl tak smutný pohled a ta bunda na něm vypadala opravdu dobře. Tom si povzdechnul.
„Okay, okay, jen už pojď.“
„Díky, jsi nejlepší.“ Zatleskal nadšeně Bill a vypustil spontánně z pusy něco, co by za jiných okolností neřekl. Tom zakroutil hlavou a pousmál se. Ve škole Billovi bundu hodně lidí závidělo a on se s ní promenádoval pyšně po chodbách. Málokdo si se svým kapesným mohl tak drahou bundu dovolit. Zlom nastal v okamžiku, kdy se objevil nečekaný termín koncertu jeho oblíbené zpěvačky Neny. Bill neměl ani floka, a tak strašně tam chtěl jít.
„Mami, prosím.“ Sepjal Bill prosebně ruce a mrkal na Anet psíma očima.
„Ne, Bille, neměl si utratit všechno své kapesné za tu bundu. Já ti ten koncert platit nebudu.“ Podívala se na něj nekompromisně Anet. Bill v duchu nadával a říkal si, proč jen Toma neposlechl, když mu říkal, ať neutrácí. Ještě hodně dlouho jej mrzel promeškaný koncert.
Konec flashbacku
Musel se pousmát. Tu bundu na sobě nenosil tak dlouhou dobu. Měl by ji oprášit a zase povolat do služby. Trhnul sebou poté, co někdo zaklepal na dveře. Bill rychle odložil skleničku a šel ke dveřím odemknout.
„Davide? Potřebuješ něco?“ Optal se malátně.
„Jo, chtěl bych si s tebou promluvit.“ Podíval se na něj David vážně.
„Okay, mluv.“ Vyzval ho Bill.
„Víš, to, co se mezi tebou a Tomem děje, zasahuje úplně všechny, jak tým, tak kapelu. Jistě si uvědomuješ, jaký dopad to může mít na vaši kariéru a spolupráci. V soukromí po sobě klidně ječte nebo spolu nemluvte, třeba se pozabíjejte, je mi to jedno, ale na koncertech a při jakékoli práci spolu budete jednat na profesionální úrovni. Jsi dospělý, Bille a frontman téhle kapely, tak se podle toho chovej.“ Mluvil David chladným klidným hlasem. Billa pálilo na jazyku tisíce jedovatých poznámek a pár nadávek na Tomův účet. Byl však zticha, povětšinu času po nich David ječel, a jestliže mluvil takhle klidně, musel být vážně zoufalý.
„Pokusím se.“ Vypravil ze sebe přiškrceně.
„Skvěle. No půjdu, musím vyřídit nějaké telefonáty.“ Měl se David k odchodu. Bill jen kývnul a praštil sebou na sedačku. ‚Tohle bude těžké.‘ Tom ho urazil a ublížil mu, jak s ním má jednat na profesionální úrovni?
autor: Emilia
betaread: Janule
Alespoň že tomu psychologovi zavolal 🙂
No, nevím, jestli pdycholog Tomovi pomůže, spíše by si měli s Billem sednout a všechno si v klidu vyřikat..a David má pravdu, tohle ovlivňuje všechny kolem =)
vsak Bill to zvladne xD verim mu xD
Argh, at uz se udobri a zase se nenavidi jako driv 😀
Krásná povídka.. Doufám, že se to emzi nimi brzo udobří, ptž jsem z toho pak celá na trní.. rychle dál..:)
Bože…ten rozhovor s tím psychologem 🙂 aspoň, že mu poradil…:-) noo a teď jen doufám, kdy se ti dva začnou spolu konečně bavit 🙁 :-/