autor: Kattulkaa & Anett
Omlouváme se za ‚menší‘ zpoždění, ale jinak to nejde… Nevěnujeme se jen této povídce, takže proto… Ale budeme se snažit psát tak, aby byl každý týden jeden díl;) Katt &Anet <3
„Ty jsi byl venku a já mám kvůli tobě problémy!“ křiknul Bill a otočil se na druhou stranu. Byl rozhodnut s Tomem dnes už nepromluvit. Alespoň ne do té doby, než se sám uklidní…
Tom zakroutil hlavou. Když Bill nedával pozor, tak všechny krabičky cigaret přemístil ze svých kapes do batohu.
„Jsme svobodná země, takže si můžu chodit ven, kdy chci. A já mám dojem, žes mi ‚dovolil‘, abych šel ven,“ ušklíbl se a vzal si z hromádky věcí, co si už vybalil, svůj ručník a čisté boxerky. „Kde jsou tu sprchy?“ otázal se ode dveří.
Ač Tom na černovláska mluvil, on mu neodpovídal. Musel by mu říkat hodně ošklivá slova. Mlčení bylo lepší… Rozhodl se pro úplnou ignoraci. Sice to bude pro něj těžké, protože je velmi komunikativní člověk, ale bude to muset zvládnout…
„Tak okey, jdu si to nějak zjistit sám,“ odfrknul si Tom a vydal se pryč z ‚pokoje‘.
„Bože je to tu velký jak kráva, jak se tu má člověk zorientovat,“ brbral si pro sebe a hledal sprchy. „Doufám, že tu vůbec sprchy vedou,“ ušklíbl se sám pro sebe. Po nějaké době našel to, co hledal, docela se divil, že to vůbec našel. Vešel dovnitř velké místnosti se sprchami a následně za sebou zavřel dveře.
„Bože, je to tu tak hnusný.“ Zaúpěl Tom a šel k jedné z židliček.
Černovlásek se natáhl po mobilu. Podíval se na hodiny. Zjistil, že je pár minut po jedenáctý. Vydechnul a zvednul se z postele. Vzal si ze skříně boxerky a hygienické potřeby. Ve dvanáct je večerka, a to už musí být všichni osprchování. Z topení sundal svůj černý ručník a šel pomalu do koupelny. Rozrazil dveře a vyvalila se na něj pára. Okamžitě otevřel malé okýnko. Nechápal, jak se někdo mohl sprchovat s ubedněným okýnkem.
Když se Tom vysvlékl, šel k jedné sprše a pustil na sebe horkou vodu. Rozhodl se, že si umyje i dredy.
„Sakra, já nemám šampon ani debilní mejdlo.“ Zakňučel na celou ‚koupelnu‘. To je nádhera… „Do hajzlu,“ zaklel a vypnul vodu.
Bill se pomalu vysvlékl a okolo beder si obmotal ručník. Slyšel hlas. Odvodil si, že je Tomův. Nikdo jiný neměl takovou nevybíravou mluvu jako on. Protočil panenky a šel pomalu ke sprše. S čím ale nepočítal, byl vylézající Tom. Jakmile ho viděl, vytřeštil oči a rychle se otočil.
„P-promiň,“ šeptnul. „Nevěděl jsem, že se chystáš vylézt,“ doplnil svoji větu a zůstával otočený. Tváře měl celé červené.
„P-promiň,“ šeptnul. „Nevěděl jsem, že se chystáš vylézt,“ doplnil svoji větu a zůstával otočený. Tváře měl celé červené.
„Ježiši nevyšiluj, to je v pohodě.“ Tom se zamyšleně podíval na černovláska.
„Máš šampon? Nebo aspoň mejdlo? Jaksi jsem si ho zapomněl.“ Usmál se na Billa a zůstal stát na místě, nestyděl se, myslel si, že má dobrou výbavu a hezké tělo, takže se nemá za co stydět.
„Mám obojí,“ řekl černovlasý chlapec a pomalu se otočil. Našel si v místnosti na zdi bod, do kterého se stále díval. Nesměl si dovolit, aby mu pohled sklouzl jinam. Podal Tomovi svůj šampon a své mýdlo.
„Díky.“ Poděkoval dred a i s mýdlem a šamponem šel zpátky do sprchy.
„Umm, hele, je to pravda, že tady v klášteře nemůžete mít sex?“ zeptal se Tom černovláska a začal si mýt své dredy.
„Pravda to je. Všichni drží celibát. Navíc, toto je klášter jen pro chlapce,“ řekl Bill a pousmál se. Očekával, že tato otázka přijde. Ale nemyslel si, že se zeptá hned tak brzo. Pokrčil rameny a opřel se o stěnu. Čekal na své věci.
„Počkej, to jsi to jako nikdy nedělal? Kolik že ti je?“ Vytřeštil oči Tom, to snad není možný! On bez sexu nemohl existovat… Spláchl si pěnu od šamponu z vlasů a ještě opláchl celé své tělo. Vypnul vodu.
„Ne, a ani po tom netoužím.“ Ušklíbnul se Bill. Nechtěl zneuctít své tělo něčím takovým… Nemohl pro to najít ten správný název. Natáhl se pro mýdlo a pro šampon. Poděkoval a zalezl do jedné z mnoha sprch. Sundal si svůj ručník a pustil na sebe proud teplé vody.
„Ježiši Maria.“ Opřel se dredatý chlapec o zeď, co dělila všechny sprchy, a promnul si oči. Nechápal, kam se to dostal.
„Jak nemůžeš po tom netoužit? To ti tady tak dočista vymyli mozek?“
„Tome, o tom to není. Navíc, jsou tu samí chlapi. A já čekám na pravou lásku.“ Odpověděl kluk s havraními vlasy. Vypnul vodu, aby si mohl dát do vlasů šampon, a následovně se namydlit.
„Oh, to jo, ale tak přece můžeš chodit ven, ne? Tam chodí hodně holek.“ Zasmál se dred a šel si pro ručník, co si nechal položený na topení, poté si ho omotal okolo boků.
Bill vylezl a natáhl se pro svůj ručník.
„Vycházky nejsou oficiálně povolené. A pokud jo, je to tak na hodinu, na dvě denně. Víc ne.“ pokrčil rameny. Nevadilo mu to. Na takový režim byl zvyklý. Věřil , že jednoho dne tu pravou potká… Navíc, přišel si na cokoliv takového ještě příliš mladý.
„Oh,“ vyšlo z úst Toma, koukal se na Billa. Tedy… Spíš na jeho tělo. Bill byl opravdu hezký… Tom zatřepal raději hlavou. Nechtěl si takové myšlenky připustit…
„A tobě se tu vůbec líbí?“
Černovlásek se zarazil. Nikdy nepřemýšlel o tom, jestli se mu tady líbí nebo ne. Bral to jako svoji povinnost, své poslání. Byl zvyklý. Žil tady odmalička…
„Nedá se to tak říct. Žiju tady odmala,“ pokrčil rameny Bill a znovu na sebe pustil teplou vodu.
„Nedá se to tak říct. Žiju tady odmala,“ pokrčil rameny Bill a znovu na sebe pustil teplou vodu.
„Aha,“ kývnul hlavou Tom a šel si pro boxerky. Sundal si ručník a oblékl si je. Svůj ručník držel v ruce a čekal na Billa. Nehodlal se tu zase ztratit.
„A ty odtud nemůžeš odejít? Kde máš mámu a tátu?“
Černovlásek si otřel svým ručníkem útlé tělo a oblékl si boxerky.
„Máma zamřela při porodu,“ skousnul si Bill ret. Nikdy maminku neviděl…
„A tátu mi zabili. Vždycky si přál, abych byl tady,“pousmál se a šel si vyčistit svůj bělostný chrup.
„Aha, to mi je líto. Promiň.“ Pousmál se smutně Tom. Bylo mu černovláska na jednu stranu líto. I když on sám věčně na své rodiče nadával, měl je rád. Sledoval černovláska a usmíval se.
„To je v pohodě.“ řekl Bill s plnou pusou zubní pasty. Zvykl si. Vypláchl si ústa a na Toma se podíval.
„Jdeš se mnou, nebo ještě něco potřebuješ?“ otázal se. Nechtěl, aby mu pak Tom vyčetl, že na něj nepočkal.
„Jdeš se mnou, nebo ještě něco potřebuješ?“ otázal se. Nechtěl, aby mu pak Tom vyčetl, že na něj nepočkal.
Tom se usmál „Ne, já tady jen na tebe čekám.“ Pokrčil rameny, nikdy by do sebe neřekl, že se bude ‚kamarádit‘ s klukem z kláštera…
„Aha.“ Přikývnul černovlásek a ještě si otřel obličej. Podíval se na sebe do zrcadla. Pousmál se. „Vtom případě můžeme jít,“ otočil se a přešel ke dveřím koupelny. Otevřel je a
vyšel na chodbu.
Tom si vzal ještě své oblečení do ruky a šel za Billem.
„Sakra tady je zima.“ Oklepal se dred. Nebylo se čemu divit, když byl jen v boxerkách..
„Zvykneš si,“ pokrčel rameny Bill. Jemu už nepřišlo, že tady je zima.Byl na to zvyklý…
„Tady musíš zatočit,“ zasmál se, když Tom chtěl jít pořád rovně.
„Aha, no… Tak jak to mám vědět, když je to tu velký jak krá… Je to tu hodně velký,“ zasmál se Tom, vlastně Bill není tak hrozný, kdyby ještě nebyl takový slušňáček, bylo by vše v pohodě…
Bill se zasmál. „Máš pravdu. Je to tu hodně velký. Ale aspoň příště víš, že si věci musíš brát, pokud nejsi zvyklý,“ pokrčil rameny a zalezl do pokoje. Přehodil osušku přes topení a šel ke své posteli. S klukama v pokoji se moc nebavil…
Tom šel stále za Billem, s ručníkem udělal to samé a oblečení přehodil přes židli, pak zalezl do své postele.
„Umm hele… Nechtěl bys mi ty cigarety vrátit? Ty spreje si klidně nech, ale já ty cigarety chci.“ Promluvil Tom k Billovi, sice si už cigarety dneska kupoval, ale chtěl i ty, co mu Bill vzal.
„Možná… Možná ti je časem vrátím.“ Usmál se Bill. Nechtěl mu je vracet, a navíc… Byl si jist, že si Tom nějaké cigarety koupil odpoledne…
„Hmm, tak okey.“ Brouknul Tom, ale zase lepší než nic. Zavřel oči a snažil se usnout.. Zajímalo ho, jaké to bude zítra… Vlastně co se tady v tom klášteře vůbec dělá…
„Mimochodem… Vstává se v šest. Je snídaně a potom dvě hodiny v kostele se budeme učit naše povinnosti jako budoucích mnichů.“ Bill si myslel, že je to celkem důležité sdělení, a tak to Tomovi raději řekl. Nechtěl mít další problémy…
Tom ihned oči otevřel a prudce se posadil takže se mu trochu zamotala hlava.
„Cože? V šest? Sakra to je tak brzo. Budoucí mnich? Co? Já nikdy mnich být nechci!!!“ kníknul. Toto se mu snad jen zdá.
Černovlásek pokrčil rameny. Bylo mu jasné, že Tomovi se to nebude líbit.
„To vydržíš. Dvě hodiny uběhnou rychle,“ řekl a otočil se bokem k Tomovi. Usmál se.
„Hmm…“ Tak co by se v klášteře taky jiného dělalo, než učit se na to, aby byli budoucími mnichy, to Tomovi mohlo dojít. Zase si tedy lehl, nejraději by byl už doma..
„Dobrou,“ šeptnul černovlásek a pomalu zavřel oči. Dneska byl opravdu náročný den. Těšil se, až bude takhle ležet v posteli a bude moct usnout…
„Dobrou.“ Zopakoval Tom a zavřel oči. Nejraději by se probudil doma, ve své posteli. Po chvíli usnul.
autor: Kattulkaa & Anett
betaread: Janule
Oh konečně další díl:) pokračuje to suprově, chudák, jak Tom vyjevený ze všech těch přísných pravidel. Ale te Bill, jako i když tam žije od mala, tak některé ty věci bere fakt s nadhledem. A jsem zvědavá, až se kolem nich objeví nějací ostatní 'budoucí mnichové' ×D protože ani v těch pokojích ai ve sprchách, nikde nikdo…těším se na pokráčko snad bude co nejdřív:)
Tohle fakt nemá chybu, ten Bill, to je hotový svatoušek, pravý opak Toma, a to se mi právě líbí, protiklady, co se neúprosně přitahují, už se na to moc těším =)
anoo, konečně nový díl <33 už jsem se bála, že se to někde seklo… O.O už se těším nehorázně, až začnou hřešit a 'pošpiní' Billovu čistotu xDD
Tak to bylo fakt dost hustý. Moc se mi ta povídka líbí jen tak dál