Liebe, du bist meine 4.

autor: Sch-Rei

Černovlásek sledoval okno auta s lehkou vrstvou sněhových vloček. Pousmál se. Nedokázal si ani představit, že je ještě nějaká šance Toma vidět. I když ta se mu pravděpodobně ani tak nenaskytne. Jediný, koho nechtěl ani za nic potkat, byla Simone. Začínal ji nenávidět za to, co udělala. Že je od sebe oddělila a nechala je se trápit.

„Bill, pozeraj, zase sneží,“ usmála se Bonnie, která seděla vedle Billa a začala ťapkat dlaní po okně. Bill se usmál. Bonn a Beata jeli s nimi. Zůstanou s nimi ve Zlíně, a po cestě do Ostravy je nechají v Olomouci u příbuzných.

„Vidím,“ šeptnul s úsměvem Bill. Odvrátil pohled od okna a podíval se před sebe.

„Gordone?“ pípl.

„Hm?“ brouknul nazpět Gordon.

„Budu mít možnost ho vidět?“ povzdechnul si Bill a zase odvrátil pohled k oknu. Gordon pokrčil rameny.

„Víš, že tvá  matka si to nepřeje,“ odvětil. Billovy oči se zase naplnily slzami. Malá Bonnie poslouchala tento krátký rozhovor. Neměla ráda, když se Bill trápil. Posmutněla a přitulila s k Billovi. Černovláskovy řasy se zachvěly, přivřel oči.

„Braček, neplakaj,“ zašeptala. Bill se lehce pousmál a potichu vzlyknul. Jak by nemohl? Věděl, že Tom je naživu, věděl, že má velkou šanci ho zase vidět, ale bylo mu to zakázáno. Kousnul se do rtu.

„Gordon,“ vydechla Bett na předním sedadle a založila ruce. Gordon nakrčil obočí 
„Můžu snad za to?“

„Počuješ ho niekedy, zlatko? Trápí sa, musíš mu to uľahčiť, nerob to horšie,“ povzdechla si a zakroutila hlavou.

„Snažím se.“

„Ešte som žiadnu snahu nevidela, prepáč.“

„Bett?“ pípl černovlásek ze zadního sedadla. Jeho uplakané oči padly na brunetku, která  se na něj otočila.

„Áno, zlatko?“ usmála se na něj. Bill se pousmál.

„Půjdeš se se mnou podívat někam po obchodech, prosím?“ pousmál se na ni a začal si utírat slzy. Beata jen s úsměvem na rtech přikývla.

„A už neplačkaj, Bill,“ šeptla a mrkla na něj. Bill se usmál a přikývnul. I přes to, že stíral slzy každou chvíli, měl tváře stále jimi zasypané.

Zlín

Tom ležel ve svém pokoji. Držel v ruce červený kus látky. Zavzlykal a nasál vůni, kterou tričko drželo. Hřbetem ruky si začal utírat slzy. 
„Och,“ vydechnul a pevněji semknul v rukách tričko. Pousmál se a zavzlykal.

„Chybíš mi,“ zašeptal a přivřel oči. Položil hlavu spánkem na přikrývku a tričko si přitáhnul k tváři. Slyšel na chodbě za dveřmi klapot podpatků. Dveře se otevřely.

„Tome, zlato,“ řekla tiše Simone a přejela dlaní po už vypouklém bříšku, které obepínalo fialové tričko na ramínka, kterou doplňovaly bílé kalhoty a fialové tenisky.

„Hm?“ brouknul Tom a pevně semknul víčka k sobě. Simone dral srdce pohled na jejího syna, jak se utápí ve vlastních slzách, v žalu. Ale i tak si myslela, že tohle je pro ně oba nejlepší cesta. Dvojčata k sobě nesmí cítit více než bratrskou lásku, ne. Nemohla dopustit, aby se jí to vymklo z rukou, i když už se to dávno stalo, chtěla mít vše zase pod kontrolou. Jen z dnešního dne měla nepřekonatelný strach.

„Za chvíli pojedu, v mikrovlnce máš nachystaný oběd. Pokud budeš chtít, řekni Kristianovi, můžete zajet do města společně na oběd,“ pousmála se. Odpovědí jí byl pouze bezmocný a utrápený vzlyk.  

Povzdechla si a popošla pár kroků k Tomově posteli. Posadila se a Toma pohladila po hlavě.

„Broučku, nemůžeš se donekonečna takhle trápit,“ zašeptala. Tom pootevřel oči a zvednul k matce pohled.

„Mami?“ vzlyknul tiše.

„Mohl bych jet na prázdniny ke Gordonovi?“ zašeptal a zapřel se o ruce. Simone se kousla do rtu a poplašně zamrkala. Jak ho to proboha mohlo napadnout.

„Co tě to napadlo?“

„Já… Jen tak,“ vydechnul Tom a promnul si uplakané oči.

„To nepůjde, Tome. Víš, že Gordon má svou rodinu, a navíc má moc práce,“ zašeptala a pohladila ho hřbetem ruky po tváři. Tom si povzdechnul a pokrčil rameny.

„Okaj,“ pousmál se. Pohled Simone padnul na Tomovu ruku. Svíral v pěsti Billovo tričko. Nasucho polkla a kousnula se do rtu. Jemně mu tričko z ruky vzala.

„To je Billovo?“ šeptla a zamrkala. Její oči se přeplnily slzy. Zvedla pohled k Tomovi. Ten přikývnul a vzlyknul. Nechal se od Simone přitulit. Ta sevřela červené tričko v rukou.

„Chybí mi,“ šeptla a po tváři jí sjelo pár slz.

„To mně taky, mami,“ zavzlykal Tom. Simon se pousmála a pohladila své bříško. Tom se pousmál a 
napodobil ji.

„Už jste přemýšleli s Kristianem o jméně?“ zašeptal a jezdil Simone dlaní po břiše.

„Ne, mysleli jsme…  Že bychom to nechali na tobě,“ usmála se a líbla Toma na tvář. Pousmál se.

„Je vaše,“ pípl.

„Bude to tvůj sourozenec, Tome. Chtěli jsme, abys mu jméno vybral ty sám,“ usmála se a položila na své bříško ruku přesně na tu Tomovu.

„Kluk,“ šeptla Simone. I skrz Tomovu ruku cítila, jak koplo. Kousla se do rtu usmála se.

„Je to krásné,“ šeptnul Tom. Simone jen mlčky přikývla.

„Takže… Kluk?“ šeptnul a podíval se na Simone.

„Ano, kluk,“ usmála se s očekáváním, jaké Tom řekne jméno. V její hlavě  se promítalo jen jedno jméno, které tušila, že Tom vysloví.

„William,“ pípnul Tom a pousmál se. Simone se usmála.

„Čekala jsem to,“ zachichotala se tiše. Tom se usmál. Nastala chvilka ticha. Oba jen drželi ruce na břiše Simone.

„Je to jako druhá  nejkrásnější věc v mém životě,“ zašeptala Simone zasněně.

„Co byla ta první?“ šeptnul Tom a kouknul se jí do očí. Simone se usmála a zajiskřily jí oči.

„Moje dvojčátka, přece.“ Pohladila Toma po tváři. Tomu se nahrnuly slzy do očí. Usmál se na ni. Simone se zhluboka nadechla, chystajíc se Tomovi něco sdělit. Tom naklonil malinko hlavu do strany a zamrkal.

„Víš, zlato, i přes to všechno, co se stalo, a co jsem provedla, budu ráda, že se to časem dozvíš, a budu jen doufat, že mi odpustíš a porozumíš mi. Vem si k srdci jednu věc, a to tu, že mě to k smrti mrzí, protože vím, jak moc jsi Billa miloval a jaké jste k sobě měli pouto. Doufám, že mi jednoho dne odpustíš,“ řekla tiše Simone a pomalu se zvedla z Tomovy postele. Po tváři jí tancovaly slzy, které si začala hřbetem ruky stírat. Tiše zavzlykala a na Toma, který na ni s uslzenýma očima nechápavě koukal, se usmála.

„Mám tě ráda, broučku,“ zašeptala a sklonila se k Tomovi. Věnovala mu letmý polibek na čelo. Otočila se na patě, a zmizela za dveřmi v chodbě.

Tom na sucho polknul. Vůbec matčina slova nechápal, jen věděl, cítil, jak mu to dere srdce, ale zároveň to tak šíleně pálilo v žaludku. Zamotala se mu z toho až hlava. Cítil zvláštní pocit, jako by byl zalit vlnou slasti z něčeho neznámého, co ho čeká, a o čem neměl ani ponětí, ale zároveň ho bodlo tisíc nožů přímo do srdce.