Hříšná exploze 17.

autor: Emilia

Ztichlou místností se ozvalo pípání budíku. Pro kohokoli jiného by zřejmě neznělo tak hlasitě jako pro Billa. Chmátnul vedle sebe, stisknul tlačítko, otevřel oči a zamrkal. Usnul na gauči v oblečení se sklenkou, jež se teď válela někde po podlaze. V ústech měl šílenou pachuť a hlava se mu motala, jak kdyby si právě dal dvě jízdy na kolotoči. Žaludek protestoval proti jakémukoli pohybu. Cítil se na umření a nemohl přijít na žádný způsob, kterým by přežil dnešní photoshoot. Photoshoot, kde se samozřejmě bude nacházet také Tom. S námahou vstal a mátožně před sebe hleděl. Vydal se do koupelny. V tourbuse na minulém turné neměli sprchu, je rád, že teď mají. Snad ho vlažnější voda trochu probere. Vidět jej David v tomhle stavu, tak by se toho photoshootu nejspíš ani nedožil. Po rychlém osvěžení si dal dva prášky a rozhodl se práci se svým vzhledem nechat kompletně na maskérce. Neměl chuť upravovat se a nejspíš by po svém zákroku vypadal ještě hůř než teď, takže si pouze vybral outfit na focení. Jakmile dorazil na plac, David se na něj udiveně podíval.

„Bille, co má tohle znamenat?“ Syknul. „Vypadáš katastroficky.“

„Oh díky.“ Ušklíbnul se ironicky Bill.

„Oni nechtějí vidět fotky s troskou, ale s Billem Kaulitzem. Na těch fotkách musíš vypadat úžasně, dej se dohromady.“ Poradil mu nabručeně David a odešel. Ze včerejšího rozhovoru si Bill nejspíš neodnesl vůbec nic.

…

„Skvěle, ještě jednou úsměv.“ Dirigoval kluky fotograf. Bill nasadil jeden ze svých profesionálních falešných úsměvů. Maskérka sice odvedla dobrou práci, jenže Bill i nadále vypadal mdle. Stát vedle Toma a házet úsměvy na všechny strany, mu dělalo značné obtíže. A nejhorší bylo, že se nemohl ubránit zachvění při každém letmém dotyku. Nenáviděl Toma, tak zatraceně ho nenáviděl za to, jak se k němu zachoval, za to, že ho chce. ‚Proč musí být tak kurevsky sexy?‘ Zanaříkal v duchu Bill.

To Tom měl jiný problém. Opět musel čelit inteligentním kecům svého podvědomí. Od toho telefonátu s Lewisem si přehrával situaci stále dokola, a přesto nemohl přijít na žádné řešení. Je z toho akorát ještě víc zmatený.  

„Perfektní, a teď bych rád udělal pár samostatných fotek bratrů.“ Usmál se široce fotograf.

„Cože?!“ Vyhrkli oba ve stejný okamžik.

„Tohle nebylo v plánu, pokud si vzpomínám.“ Obořil se na fotografa Bill.

„Někdy je potřeba improvizovat, že, Bille?“ Podíval se na Billa vražedně David.

„Jasně.“ Zamračil se zhnuseně Bill, aby dal alespoň nějak najevo svůj nesouhlas.

„Bille, prosím, jdi blíž k Tomovi.“ Instruoval ho fotograf. Bill zaskřípal zuby, přesto se kousek posunul. Ramenem se dotýkal Tomova a prohloubil se mu dech. Tomovy dlaně se začaly mírně nervózně potit. Vdechoval Billovu vůni a omámeně přivíral víčka.

„A teď pěkně zapózujte.“  Přerušil fotograf Tomovy citové zkraty, a ten okamžitě zatřepal hlavou. ‚Nedělá mi vůbec žádný problém stát vedle Billa. Bože… hlavně, že ti málem stojí, ty experte.“

‚Vidíš, další bod pro mě.‘ Tom protočil oči.

‚Oh, zmlkni.‘ Hned, jak focení skončilo, Tom si div neletěl na záchod vyhonit a Bill si musel dát panáka na vzpružení kolen, jež se mu podlamovala pod náporem Tomovy blízkosti. Kolik toho bude schopen nadále vydržet?  

Na after party

Georg seděl s Gustavem a Tomem v jednom z boxů a popíjel drink. Najednou mu někdo poklepal na rameno. Otočil se a úžasem pootevřel pusu.

„Suzane? Co tady děláš?“ Zatvářil se překvapeně, a vstal, aby ji mohl obejmout.

„Nejsi rád, že mě vidíš?“ 

„Jistě, jsem rád a moc, jen mě to překvapilo.“ 

„Doma byla nuda, a tak jsme si tady s Annalise řekli: „Někam vyrazíme.“ No a doslechly jsme se o té after party, tak jsme tu.“ Dopověděla Suzane a Georg teprve teď zaregistroval vyšší blondýnku stojící vedle Suzane.

„Oh, ahoj, Annalise, rád tě poznávám.“ Potřásl jí Georg rukou.

„Kluci? Tohle je Suzane a její kamarádka Annalise.“ Představil je Georg. Kluci unisono pozdravili a též si s dívkami potřásli rukou.

„Posaďte se k nám. Nedáte si něco k pití?“ Uvolňoval Georg vedle sebe místo.

„Jo nějaký drink by bodnul.“ Dala si Annalise nohu přes nohu a jiskřivě se usmála na Gustava, ten jen sklopil pohled.

„Já vám pro ně skočím, děvčata.“ Nabídnul se ochotně Tom, a když se zvednul, uvolnil tím místo Annalise vedle Gustava. ‚Taky si zaslouží zábavu.‘ Pomyslel si. Jakmile se vrátil i s drinky, Annalise, jak předpokládal, seděla vedle Gustava. Obě poděkovaly a Georg se s úsměvem podíval na Suzane. Byl rád za její přítomnost.

„Itálie není zrovna za rohem.“ 

„Ne, to není, ale po cestě byla docela sranda, co, Lis?“ Mrkla Suzane na Annalise. Ta jenom přikývla a s pohledem na Gustava upila ze svého drinku.

„Takže jsi podstoupila tak dlouhou cestu kvůli mně?“ Zamrkal nadějně Georg.

„Hagene, nefandi si tolik.“ Zašklebí se Tom.

„No ty taky ne.“ Mrkne na něj Suzane a Tom se zasměje.

„Okay, okay.“ Zvedne Tom ruce nad hlavu.

„Tome? Prosím tě, musíš jít se mnou.“ Přiřítí se Lery s obavami ve tváři.

„Co se stalo?“ Udivil se Tom.

„Bill se strašně opil, tak jsem ho chtěl vzít zpět na hotel, jenže děsně vyvádí, můžeš tam prosím jít?“ Tom si povzdechnul. Tohle bude ještě parádní večer.

„No nic, lidičky, budete mě muset omluvit.“ Dopil Tom poslední lok a zvednul se.

„Příště se z toho tak lehce nevykroutíš.“ Pohrozila mu naoko prstem Suzane.

„Jasný.“ Usmál se Tom a následoval Leryho. Uviděl Billa sedícího na jedné ze stoliček v koutku baru.  

„Bille, co to tady proboha vyvádíš?“ Přešel k němu Tom.

„Ty na mě nemluv a ty.“ Ukázal na barmana. „Ty mi škyt nalij ještě skleničku.“

„Ne, Bille, máš dost, pojďme odsud.“ Chytil jej Tom za rameno, Bill se mu však vyškubnul.  „Tebe já nechám vyhodit, co si to za… za číšníka, když neobsloužíš slavnou hvězdu.“ Mrmlal Bill směrem k barmanovi.

„Bille, půjdeme.“ Nenechal se znovu odstrčit Tom a vytáhnul Billa na nohy. Lery ho přichytil z druhé strany a pomalu mířili k autu. Společnými silami jej natlačili do limuzíny a Tom si sedl k němu.

„Zvládneš to nebo mám jet taky?“ Optal se Lery  a Tom zavrtěl hlavou.

„Ne v pohodě, to zmáknu, snad.“

„Ok, drž se.“ Zabouchl za nimi Lery dveře a vyjeli směr hotel.

„My jedeme.“ Tleskal nadšeně  Bill.

„Vím.“ 

„Ne, ty nic nevíš, protože ty… ty se mnou nechceš šoustat. Já jsem nejlepší, slyšíš?“ Třásl s Tomem Bill a poprskal mu obličej.

„Ježíši kriste Bille, nemůžeš být hlasitější? Aby nás třeba slyšel i Ricardo?“ Chytil Tom Billa za zápěstí a zamračeně se na něj podíval.

„Jen ať slyší, jakým způsobem jsi mě odhodil. Jako použitou děvku, ale já nejsem tvoje děvka… a to je taková kur-kurevská škoda.“ Prskal dál Bill a Tom mu dlaní zacpal pusu.

„Bille, jsi opilý a nevíš, co mluvíš.“ 

„Já vím, že ty nevíš, co já vím, protože… jé promiň.“ Poslintal Bill Tomovi tričko a při snaze jej vyčistit spíš všechno rozmazal. „Já ti to vyperu calgonitem… calgonit je nejlepšííííí.“ Zazpíval Bill.

„Doprdele, Bille, zmlkni.“ Ucedil Tom a Ricardo zastavil před hotelem. Tom Billa nasoukal do výtahu a posléze se ocitli před dveřmi Billova pokoje. Tom prohrabával jeho kabelku.

„Bille, kde máš kruci tu kartu?“ Rozčiloval se Tom, v té tmě nemohl nic najít.

„Utekla.“ Zachichotal se Bill.

„Super.“ Protočil Tom oči. „Seru na to.“ Podepřel Billa a zamířil ke svému pokoji.

„Jdeme k tobě?“ Mumlal Bill a začal Tomovi okousávat ucho.

„Bille, můžeš prosím chvilku stát, než odemknu dveře?“ Mluvil na něj Tom pomalu, avšak nebyl si jistý, zdali jej Bill vůbec vnímá. Bill se opět zachichotal a začal mu dlaněmi rejdit pod tričkem.

„Tomi, ty jsi táááák sexy a já tě chci.“ Tom hlasitě polknul, a konečně vtáhnul Billa dovnitř. ‚Panenko Maria, stůj při mně.‘ Zvednul oči ke stropu, hledajíc tam záchranu.

„Bille, nech toho, nic se dít nebude.“ Odtáhnul se od něj Tom. Bill zafňukal.

„Proč ne, proč mě nechceš?“ Koukal na Toma sjetýma psíma očima.

„Není to o tom, že tě nechci.“ Vypustil Tom z pusy a nejradši by si nafackoval. ‚Prokrista, co to melu za nesmysly? Snad si Bill nebude nic pamatovat.‘

„Tak prooooooč?“ Protáhnul Bill. Dal by se přirovnat k vztekajícímu se dítěti, jemuž matka nechce koupit v obchodě oblíbenou sladkost.

„Bille, to je složité a ty jsi opilý, pravděpodobně si tento rozhovor nebudeš ráno pamatovat. Je zbytečné to řešit.“ Posadil Tom Billa na vanu.  

„Já nejsem opilý!“ Zabodnul Bill Tomovi do hrudi prst.

„Jasně, já vím. Seď prosím a ani se nehni. Rozumíš?“ Chytil do dlaní Billův obličej.

„Jo, nejsem malej.“ Odseknul Bill a přivřel víčka při tom doteku. Tom zamířil ke své  tašce, kde našel vlhké ubrousky, které používal na obličej, a vrátil se zpět do koupelny.

„Zavři oči.“ Poručil Billovi Tom a začal otírat make-up z jeho tváře. Když bylo hotovo, dovedl ho na postel a vyhrabal jedno ze svých triček.

„Zvedni ruce.“ Bill se na Toma zazubil.

„Rozmyslel sis to?“ 

„Ne, převleču tě a půjdeš spát.“ Uzemnil Billa Tom.

„Já nechci spát, chci si hrát.“ Zarecitoval Bill a rozvalil se na posteli. Tom zaklel. Rozepnul mu pásek a stahoval úzké džíny pomalu dolů. Musel se hodně přemáhat a raději odvracel pohled. ‚Ok, teď navlíknout Billovi tričko, to bude těžký.‘

„Bille, mohl by sis sednout? Musím ti navlíknout to tričko.“ Mluvil Tom jak na malé dítě.

„Nééé, já chci bejt nahej, nelíbím se ti?“ Zamrkal svůdně Bill a jal se stahovat boxerky.

„Nenene, lepší bude, když si je necháš, ok?“ V Tomově hlase byla slyšet zřetelná panika.

„A dáš mi za to pusinku?“ Našpulil Bill rty a Tom si oddechnul. Jedno nebezpečí zažehnáno, další na dohled.

„Ne nedám. Co kdyby sis prostě nechal navlíknout to tričko?“ Zkusil to znovu Tom.

„Ty mě nemáš rááád.“ Zamračil se Bill. „Seš na mě zlej.“ Zafňukal. Tom si připlácl dlaň na čelo a nahlas zanaříkal. ‚Proč, za co??? Za co mě trestáš, bože?? Ubohého smrtelníka.‘  

Z Tomových myšlenek jej vyrušilo něco, co ho tahalo za tričko. Shlédnul vedle sebe a uviděl Billa s vlhkýma očima.

„Tomi, vážně mě nemáš rád?“ Zašeptal smutně.

„Mám tě rád, ty hloupý. Necháš si prosím obléct konečně to tričko?“ Podíval se na něj už zoufale Tom. Bill si skousl ret a nadhodil zamyšlený výraz.

„Tak jo.“ Usmál se andílkovsky a Tom zakroutil hlavou. Navlíkl mu žluté tričko a zachumlal ho do peřiny až po krk. Chtěl se zvednout, ale Bill chytil urychleně jeho ruku.

„Tomi, musíš tu zůstat se mnou, já se sám bojím. Co když mě unesou ufoni? Takoví ti zelení, byli v reklamě na pastu, pamatuješ si je?“ Říkal Bill ustrašeně.

„Bille, tobě nikdy víc nepřijde do ruky tequila, měl bys spát.“

„Tomi, já chci pohádku.“ Tom zavyl skoro jako vlk.

„Ježíši kriste, jakou pohádku zase. Prostě nemůžeš normálně zavřít oči a spát?“ Říkal Tom nakrknutějším hlasem, než měl v úmyslu. Billovi se do očí opět začaly tlačit slzy.

„Okay, jakou pohádku?“ Povzdechnul si.

„O třech prasátkách.“ Naporoučel si Bill.

„Tu neznám.“ Snažil se z toho vykroutit Tom.

„Ale já ji chci.“ Čertil se hned Bill.

„Dobře, dobře, něco vymyslím ehm… takže byla jednou jedna velká růžová prasnice s takovým tím zakrouceným ocasem.“ Ukazoval Tom názorně volnou rukou.

„Málo nebo hodně?“ Podíval se na něj tázavě Bill.

„Jak málo nebo hodně… prostě normálně zakroucený.“

„Aha.“ 

„No a měla tři malý, ježíš, jak se tomu nadává, prasátka, ne uhm…“ Zamyslel se Tom.

„Selata?“ Doplnil Bill.

„Jo a nepřerušuj mě pořád, nebo ti nic nebudu vyprávět.“ Zakabonil se Tom, on je tady vypravěč.

„Tak promiň, pokračuj.“  Zasvítily Billovi oči.

„Ok, no a měli tátu pana Prase.“

„Proč mu nadáváš? Jejich táta není žádný prase.“ Byl nespokojený Bill.

„Ne a co je? Jelen?“ Nakreslil si Tom prstem kolečko na čele.

„Není prase.“ 

„Okay, potom mu budeme říkat třeba Jefrey.“ Rozsekne spor nakonec Tom. Bill pokývá hlavou a Tom pokračuje.

„Bydleli v jednom hezkém chlívečku.“

„Měli televizi?“ Přerušil Toma znovu Bill.

„Jasně, plazmovku.“ Ušklíbnul se Tom.

„Téda, to musí bejt pěkní pracháči.“ 

„No jo, Jefrey pracuje v jedný fabrice na prasátka.“ Improvizuje Tom.

„Jakou funkci vykonává?“ 

„No šéfuje tomu.“ Zasmál se Tom. Bill má pořád nějaké dotazy.

„Týjo, tak to ty prasátka zdědí tu firmu, že?“

„Nevím, neptal jsem se.“ Pokrčil Tom rameny. Kdyby takhle někdo Billa viděl, nejspíš by nevěřil. Možná neuvěří ani Bill sám. Nepamatoval si, kdy naposledy se takhle ztřískal. Uslyšel lehké pochrupování. Bill vytuhnul. Tomovu ruku však nepustil. ‚Tohle bude dlouhá noc.‘ Pomyslel si Tom a přivřel oči.