Midnight Sun II 15.

autor: Bubbly

Tom ucítil ostrou bolest v hrdle, zatímco se mu Billovy nehty zatínaly pod kůži. Bill mu roztrhá krk, než se stihne znovu nadechnout. Tom si chvíli uvědomoval, že tohle bude nejspíš jeho konec. A může si za to sám. Už od začátku to byla jeho chyba. Kdyby jen víc Billa vnímal, kdyby ho víc poslouchal, nemuselo k tomuhle vůbec dojít. A když ucítil na krku i Billovy zuby, stihl jen zalapat po dechu, než ho ovládl další nápor bolesti. Už si byl téměř jistý, že zemře, ale v tom ucítil další myšlenky, které hodlaly využít situaci pro svůj prospěch.

Massen, který stál za Billem, si nechtěl nechat ujít okamžik, kdy může Billa zničit, tudíž si zajistit svoje místo mezi vládci. Jediným odrazem od zdi se dostal až k Billovi a pověsil se mu na záda. Billovy ruce pustily Toma a on se začal bránit vůči Massenovi, který mu okamžitě zaryl zuby do ramene. Bill vykřikl bolestí, ale jediným plynulým pohybem si serval Massena ze zad a mrštil s ním o kamennou podlahu. Byl rád, že nemohl krvácet. Rána na rameni se mu během pár vteřin stáhla a jeho kůže byla neporušená. Stejně tak i Tomův krk vypadal neposkvrněně, jako kdyby se ho Bill ani nedotkl.  

Vampýří vládce se vzpamatoval rychle. Znovu stál proti Billovi a cenil zuby. Bill se ho už nemusel bát. Věděl, že je mnohem silnější než Massen. Jenže Massen se odmítal vzdát bez boje. Nehodlal nechat Billa vyhrát.

„Vzdej to, Massene,“ zavrněl Bill s úsměvem a krčil se proti němu.

Massen se ušklíbl a jeho zuby se zaleskly. „To se nestane, dokud ty nebudeš mrtvý.“

„Varuju tě, Massene.“

„Bille, nech ho být!“ ozval se za nimi Tom, kterého doposud přehlíželi. Oba dva se na něho překvapeně podívali. Bill chtěl zabít Massena a Toma, ale Tom mu chtěl zabránit v tom, aby zabil vládce. Zajímal ho důvod. Proč?

Tom k němu natáhl ruce. „Ty nejsi jako on. Nesmíš mu ublížit,“ řekl potichu. „Nechceš to udělat. Nechceš ublížit ani mně. No tak, Bille, prober se. Ty nejsi vrah.“

Bill se zamračil. „Předvádíš mi tu spasitele, nebo co?“ zavrčel. „Ty nemůžeš vědět, co já chci, Tome.“

„Ale můžu,“ zaklepal si Tom na spánek. „Já jsem ty, Bille. Jsme jako jedna duše, copak jsi zapomněl? Nemusím být v tvojí hlavě, abych věděl, cítím.“

Bill zamrkal. „O čem to mluvíš?“

„Miluju tě. Kdybys mě chtěl zabít, udělal bys to už předtím. Stačí málo, abys mi nenávratně ublížil, ale tys to nechtěl udělat.“

Massen je neposlouchal. Jen ostražitě sledoval Billa a čekal na nejlepší okamžik. Tom, aniž by to tušil, mu dával skvělou šanci Billovi ublížit, a dokonce ho zabít. Jakmile přišla ta správná chvíle, vyrazil proti Billovi. Bill se nestačil ani nadechnout, když najednou Massen stál za ním a jeho hlavu držel v dlaních. Stačil by jeden nepatrný pohyb a zabil by ho.  

„Díky, Tome,“ zasmál se Massen. „Opět mi skvěle pomáháš. A ani jsem tě nemusel prosit!“

„Ne!“ vyjekl Tom a udělal krok k nim. Massenův stisk zesílil. Bill zasyčel bolestí a chytil Massena za zápěstí. Ozvalo se lupnutí a Massen ho s řevem pustil. Černovlasý chlapec se vzdálil z jeho dosahu, zatímco se Massen uzdravoval.

„Co jsi mu udělal?“ zeptal se Tom překvapeně. Netušil, jakou měl jeho bratr sílu.

Bill se na něho podíval. „Zlomil jsem mu zápěstí.“

Tom zalapal po dechu a o krok se stáhl od Billa. Bill ho ostražitě sledoval. Cítil, že se ho jeho bratr bojí a na jednu stranu ho to těšilo. Ale na druhou, když věděl, že Tom ho pořád cítí, a že ho pořád miluje, mu to ubližovalo. Odmítal sám sobě cokoliv přiznat. Nechtěl Toma nechat vyváznout za to, co mu provedl. Neodpustí mu to.

„Bille, nedělej chybu, kterou nebudeš moc napravit,“ natáhl k němu ruku Tom, aby mu dal najevo, že mu nechce ublížit. Bill mu neodpověděl, jenom na něj zavrčel. Tom se stáhl a přimhouřil oči. „Bille, nezblázni.“

„Sklapni!“

Tom zmlkl.

„Vida, vida, Bille,“ promluvil Massen. Zdálo se, že zlomené zápěstí je už v pořádku. Bylo skoro děsivé, jak rychle uzdravoval. „Stáváš se jedním z nás. Jsi ochotný nás zabít jen kvůli pomstě,“ zatleskal Massen. „Jsi už téměř jako já sám.“

Bill se na něho nechápavě  podíval. „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Já nikdy nebudu jako ty!“

„Chováš se jako on!“ ozvalo se z rohu místnosti. Bill otočil hlavu a nestačil se divit svým očím, když uviděl Viktora a Isis. Stáli vedle sebe a dívali se na něho, jako kdyby byl zločinec. Isis se nebála pouhým pohledem dát najevo, že se zlobí, a že mu nedovolí udělat tuhle špatnost. A Viktor jí bude stát za zády. Už jenom z pouhé lásky k ní, a stejně tak z jisté lásky k Billovi.

„Bille, jdeme tě zachránit,“  řekla dhampýrka potichu.

„Nepotřebuju vaší pomoc,“odsekl Bill a podíval se na Massena. Toma si nevšímal, protože si byl téměř jistý, že by mu Tom neublížil.

Isis udělala krok k němu. „Ale ano, potřebuješ.“ Kývla na Toma a zezadu se přiblížila k Billovi. Tom ji poslechl a udělal to samé. Ale Bill je oba dva vnímal, cítil jejich pocity jako houstnoucí vzduch v pokoji. Jakmile se přiblížili příliš blízko, jednou rukou popadl Isis pod krkem a druhou Toma. Oba dva je odhodil k Massenovi. Dopadli těžce k jeho nohám.  

A v tu chvíli Massen ucítil mnohem větší šanci na zničení Billa. On, stejně jako všichni, věděl, že Bill má pořád city, i když je skrývá někde hluboko uvnitř sebe. Jen vteřinu se rozmýšlel, komu dá větší přednost a pak popadl Toma za rameno a postavil jej na nohy. V Tomově těle se ozvala bodavá bolest, jak se mu Massen snažil vrýt do mysli.

V ten samý okamžik vyrazil Viktor. Jeho myšlenky uhodily na Billa a donutily ho tak otevřít svou vlastní mysl, aby se spojila s tou Tomovou. Tom, jako kdyby tušil, co Viktor dělá, navázal s Billem spojení a Bill zakňučel pod náporem ostré bolesti ve své hlavě. Tom, Massen, Viktor, jejich všechny myšlenky měl uvnitř sebe a byl to neuvěřitelný nápor.

„Dost!“ zakřičel, ale nikdo z nich nepřestal.

Tom se opřel do jeho mysli celou svojí silou. Vyslal k němu všechny svoje pocity, všechnu lásku a vášeň, kterou choval k Billovi. Viktorovy myšlenky tak potlačil stranou, stejně jako Massenovy a Bill se na něho zadíval.  

„Věř mi,“ zašeptal Tom a Bill ho jasně slyšel. Díval se mu přímo do očí, a pak najednou vnímal ještě něco mnohem víc, než jen tři cizí mysli ve svojí hlavě. Vnímal sám sebe. Vnímal všechnu tu zlobu, bolest, lásku, zklamání, prostě všechno. Něco mu vrátilo to, co ztratil, nebo co skrýval. Jeho pocity byly zpátky a Billovi se chtělo plakat nad vší tou nenávistí, kterou byl schopen udržet v sobě. Na vteřinu sklopil oči, a když se znovu podíval na Toma, znovu k němu ucítil to, co cítil vždycky, když byl s ním.

„Tome,“ vydechl jeho jméno.

„Bille?“ ozval se za ním Viktor, ale Bill si ho nevšímal. Jediný, koho měl teď ve svém zorném poli, byl Tom, Massen a Isis, která ležela na zemi, pozorovala ho a těžce oddychovala. Bill začínal být naštvaný. Nelíbilo se mu, že Massen ubližuje Tomovi, a hodlal mu v tom zabránit. A Massen to pochopitelně vycítil.

„Tak si pro mě pojď,“ zavrčel na Billa a stáhl obočí.

„Neříkej dvakrát,“ vycenil Bill zuby. „Pusť ho, nebo je to tvůj konec.“

Massen se zasmál. Tiše a pohrdavě. „Ty mi nemůžeš ublížit.“

„Chceš se vsadit?“ zvedl Bill obočí. Věřil si, protože věděl, že šance na to, aby porazil Massena, je víc, než jen veliká.

„Jen do toho,“ stiskl Massen Tomovo rameno. Tom zakřičel bolestí a to byl pro Billa jasný signál k útoku.

Nikdo neviděl jeho pohyb. Bill jako kdyby na zlomek vteřiny, na jediný krátký okamžik zmizel z místnosti. Ale pořád tu byl, jen nikdo nevnímal rychlost, se kterou se pohyboval. Z jeho těla nebyla ani rozmazaná šmouha, když se odrazil od země. V jeden okamžik stál před Massenem a v ten druhý už stál za ním. Dokonce ani Massen ho neviděl.

Bill položil obě ruce na Massenovu hlavu. Massen ucítil jeho dotyk, ale než se stačil otočit, ozvalo se zakřupání a v následující chvíli ležela Massenova hlava vedle jeho mrtvého těla. Ruka pustila Tomovo rameno a snesla se k zemi. Těžce dopadla na kamennou podlahu, a poté bylo všude ticho. Bill splnil to, co kdysi slíbil.  

Tom chvíli stál na místě  a nehýbal se. Čekal, až se bolestivé rameno dá zase dohromady. Teprve potom se podíval na Billa, který s hrůzou v očích sledoval mrtvé tělo. Isis, která pořád seděla na zemi, sledovala Billa, stejně jako Viktor a Selenia, která pořád stála u dveří a nehýbala se, jen aby si jí nikdo nevšiml.

„Bille?“ promluvil potichu Tom, ale Bill ho neslyšel. Sklopil pohled na svoje ruce, které se mu teď třásly. V jeho očích se objevily slzy. Tom se dotkl jeho ramene. „Bille, poslouchej mě.“

„Já jsem ho zabil,“ zvedl Bill oči k Tomovi a klepal se hrůzou ze sebe sama. „Zabil jsem Massena.“

„Udělal jsi, co jsi musel.“

Bill přikývl. „Musel jsem, jinak by on zabil tebe,“ vzlykl.

„Já vím,“ zašeptal Tom a Billa objal. Chlapec se k němu přitiskl, obličej mu zabořil do ramene. „Už je to dobrý,“ konejšil ho.

Viktor pomohl Isis na nohy. Ta pořád sledovala Massena. Zdálo se, že mrtvého vampýra ještě  nikdy neviděla. Nikdy neviděla nikoho mrtvého. Zdála se vyděšená, v jejím pohledu byl strach, ale dokázala se ovládnout. Viktor jí položil ruku na rameno. Podívala se na něho.

„Můj pane?“

„Musíme to tělo spálit,“  řekl Viktor a vzal do ruky jednu svíci. Hodil ji na mrtvé tělo, které okamžitě vzplanulo. Jasně modrý plamen vyšlehl do výšky. Isis zavřela oči a odvrátila hlavu. Tom pomalu odváděl Billa z místnosti.

Selenia se dívala, jak hoří tělo jejího pána a cítila zvláštní úlevu. Jako kdyby ji pouta, která ji svazovala, opustila. Najednou byla sama a byla volná.