autor: Sch-Rei
Tom natáhl ruku ke klice od bílých dveří, před kterými stáli.
„Bojíš se?“ řekla blondýnka.
„Ty by ses nebála?“ podíval se na ni Tom. Blondýnka se na něj pousmála a položila mu ruku na rameno.
„Ať už za těmi dveřmi uvidíš cokoliv, tak to nevzdávej. Pořád je šance, jak Billovi pomoct, Tome.“
„Jaká šance?“ zvednul Tom obočí a položil ruku na kliku. Stále svůj pohled věnoval Dian.
„Doktor má u sebe v kanceláři schovanou protilátku pro případ, že by se cokoliv vymklo kontrole. Víš, jak mi dole volal? Říkal, že se Billovo chování vymyká kontrole, ale i tak by protilátku nepoužil. Chce na lidech, co jsou tady zavření, dělat pokusy nové drogy, ale jde to mimo jeho kontrolu,“ povzdechla si Dian.
„Takže je pořád možnost, jak z toho Billa dostat?“
„Ano, je. Ale musel by ses dostat k šéfovi do kanceláře, což je naneštěstí skoro nemožné.“
„Nemožné? Blbost, chci mu pomoct.“ Pomalu stlačil kliku dolů a věnoval jí pohled.
„Já vím, že ano, Tome. Ale pro tebe bude hodně těžké se k protilátce dostat, když tady nepracuješ.“
„Pro mě to těžké bude, ale pro tebe ne, Dian,“ pousmál se a podíval se na ni. Blondýnka nakrčila obočí.
„J-já?“ Tom přikývl.
Věděl, že on nemá šanci se dostat do kanceláře jejího šéfa, ale ona měla dost dobrou šanci. Ještě ji musel přemluvit k tomu, aby to pro něj udělala a pomohla mu z toho Billa dostat. Kdyby dostal protilátku, mohl by začít znova, mohl by být i novým člověkem. Tom věřil, že mu city k němu pomůžou po psychické stránce, ale k tomu, co Bill asi právě dělá uvnitř místnosti, mu nestačí. Byl pod vlivem nějakých drog, s tím Tom bohužel nic nezmůže, krom toho, že mu opatří protilátku.
„Okaj, už sem se zatáhla do tohohle, sehnat tu látku bude lehčí,“ pousmála se. Tom jí to opětoval a vděčně přikývnul.
„Tak už otevři ty dveře!“ pípla Dian nervózně.
Tom se zhluboka nadechnul a přitáhnul dveře k sobě. Udělal pár kroků, když se ocitl uvnitř malé špinavé místnosti s klecí. Okolo byly staré popraskané stěny, bylo tady celkově chladno, bylo tu pouze jedno malé okno, odkud nepronikalo příliš mnoho světla. Ale co bylo to, co nahrnulo do Tomových očí slzy? U kovových mříží stál černovlasý chlapec pouze ve spodním prádle. Jeho tělo bylo domlácené, samá modřina, samý škrábanec. Tomův pohled padl na jeho oči. Byly… Světle zelené a krystalizující. Ani známka toho, že ještě nedávno byly plné čokolády, pouze prázdné světle zelené oči.
„T-Tomi?“ vzlykl černovlásek. Přivřely se mu oči a podlamovaly kolena. Měl pocit, že každou chvíli skončí na zemi, točila se mu hlava a jeho břicho vydávalo zvláštní zvuky. Měl hlad. Tom si taky všimnul, že má do rukou zapíchlé jehly a vedle něj byly nějaké roztrhané hadičky. Na bříšku, které bylo malinko větší, než bylo u Billa normální, byl nějaký přístroj. Tom si ani Billova bříška nevšimnul, to pouze Bill se cítil těžší, i když nejedl vůbec nic, celou dobu ani kus jídla, jen nějaké přístroje a náhražky potravy.
„Ah, bože,“ vydechnul Tom a dal si dlaň na ústa. Srdce mu bilo jako o závod. Ten pohled na Billa ho zabíjel za živa. Dralo mu to srdce z hrudi. Po tváři mu sjelo několik slz a v jeho očích byly další a další.
„Tome,“ vydechla blondýnka a položila mu ruku na rameno.
„Tomi, ty pláčeš?“ zašeptal Bill a natáhl ruku mezi mřížemi. Byla poraněná stejně tak jako zbytek jeho těla. Jeho tváře, tak jako Tomovy, zdobily slzy.
„Ne, ne, ne,“ šeptal Tom dokola a zakroutil hlavou. Dal ruku zpět k tělu a udělal pár kroků dopředu ke kleci. Bill se se slzami v očích rozzářeně usmál. Tom lapal po dechu. Nemohl věřit tomu, co vidí. Bylo snad nemožné, jak zničeně to stvoření v kleci vypadalo. Bylo mu ho tak šíleně líto, až nepopsatelně líto. Chtěl ho z toho za každou cenu dostat. Pomalými kroky došel až k mřížím. Bál se být tak blízko, bál se ho dotknout, ale i tak ho touha víc a víc přemáhala.
„Neplač,“ šeptl Bill a pousmál se.
„Bille,“ vzlykl Tom a dal ruku mezi mříže. Pohladil černovláska po zašpiněné a odřené tváři. Bill přivřel slastně oči a tiše zasténal.
„Tome, není to dobrý nápad,“ ozvala se Dian. Tom to nevnímal, vnímal pouze svou ruku, jak hladí Billovy tváře, které se mu otírají o kůži.
Máme běžet? Mám se skrýt?
Po zbytek mého života
Můžeme létat? Máme zůstat?
Mohli bychom prohrát, mohli bychom selhat
V momentě
Můžeme létat? Máme zůstat?
Mohli bychom prohrát, mohli bychom selhat
V momentě
autor: Sch-Rei
betaread: Clarrkys
Začínám si myslet, že ta droga nějak souvisí s pokusy ohledně těhotenství, podle toho Billova bříška, ale to je asi blbost…hlavně, že se Tom konečně rozhoupal k záchranné akci =)
Já z toho nemůžu je to úžesný a Tom mu určitě musí zachrínit život a taky to určitě udělá to je debilní blázinec. Strašně povedená povídka moc a moc a už se těším na další díl.
Jjjj!! konečně Tomíí!! 🙂 Doufam že se nedostane do průšvihu a neskončí tam někde s Billem že o tom ví nebo tak něco … Ale jinak mooooc suprová povídka!! zaujala mě od prvního dílu 😉
Konečně…už jsem začínala mít depky, jestli se tam dostanou. Chudáček Bill. Musí ho z toho nejak dostat, vždyť se tam chudáček utrápí tohle je hotové týrání, ale co se povídky týče je luxusní 😀