autor: Cinematics
Jak Tom řekl předtím, vyšpehoval cestu pryč z farmy, která pro ně bude nejlepší, když se vracel zpátky do kočáru; Billa měl v náručí, spal a byl lehký jako hadrová panenka. Nalevo od farmářského domu byla malá ulička stromů, ovocný sad, kterým mohli určitě projít, aby mohli zmizet z pozemku. Jen tiše doufal, že to nebude sousedit s jiným pozemkem.
Bill seděl, vystrašený a sám, ve voze, zatímco šel Tom do stájí, aby mohl přivést Ruprechta. Nebe bylo husté tmou a Tom si připadal sebejistě ohledně toho, že ho nikdo nemůže sledovat, jak odchází ze stáje, když nemohl nikoho vidět; ať koukal, jak chtěl, byl si jistý, že nikdo nemohl vidět jeho; pokud ovšem někdo nečekal na to, že ho uvidí.
Ruprecht vypadal celkem šťastně, že je pryč z dřevěné stáje, hlasitě klapal podkovami. Tom doufal, že nikdo neuslyší klapání koňských kopyt, jak se rychle vracel za Billem, a připnul Ruprechta k vozu. Bill si skousával ret, nohy měl ven z vozu a tiše si povídal s Tomem; slova rychlá a mumlaná.
„A nikdo tě neviděl, jo?“ Bill měl oči dokořán a jeho hlas byl jako duch ve tmě.
„O nikom nevím, Bille.“ Odpověděl Tom rychle, pevně koně připoutal a stoupl si před Billa.
„A nikdo nás nechytne?“
„Bille,“ naklonil se k němu Tom a něžně ho políbil do koutku třesoucích se rtů. „Budeme v pořádku. Jen nasedni, udělej si pohodlí, a já se pokusím najít nám něco, kde strávíme noc.“
„Přál bych si, abych mohl sedět venku s tebou.“ Zamručel Bill pod nos a Tom si povzdychl.
„Chceš to tak riskovat?“
Bill přikývl a podíval se dolů na svá volně visící chodidla. Opravdu chtěl riskovat, že je někdo pozná, jestli to znamená, že bude moct sedět vepředu s Tomem. Potřeboval na svém těle cítit teplé tělo a tulit se, a Tom byl ten nejhřejivější člověk na světě. Bill si byl jistý, že pod pláštěm půlnoci ho nikdo nepozná.
„Je tma. Bude to v pořádku, ne?“
„Jestli říkáš, že si neděláš starosti, tak budu moc rád, když tam budeš se mnou. Chybíš mi, když cestujeme.“ Podal Tom Billovi ruku a ten ji šťastně přijal, jemně si stoupl na zem svým zdravým chodidlem.
„Taky mi chybíš.“ Zamumlal Bill, nechal Toma pomoct mu dopředu na kočár. Starší dvojče rychle zavřelo dveře kočáru a vyskočilo nahoru k Billovi, navádělo koně dozadu do sadu.
Tomovy oči koukaly do tmy, snažil se sledovat naprosto všechno, co okolo nich bylo; snažil se probojovat očima temnou peřinou, která je obklopovala. Bill taky koukal, ale na něco naprosto jiného. Šťastně mapoval ve tmě Tomův obličej, zařezával si ho do paměti a přemýšlel, jestli může tak moc milovat svůj obličej, když ho nosí někdo jiný. Tom byl silný a mužný, a přesto všechno byl tak překrásný, až z toho Billa bolelo srdce. Byl něco, co se muselo obdivovat.
Bill se naklonil a bradou se opřel o Tomovo rameno, byl něžně přitisknutý rty na Tomův krk. Chloupky vzadu na Tomově krku se postavily a Bill natáhl ruku a zajel s ní do Tomových dredů.
„Jsou o hodně jemnější, než jsem si myslel.“ Poznamenal Bill. „Stále mi ale připadají zvláštní, ale miluji je na tobě.“ Začervenal se Bill a Tom se zasmál, bylo mu jasné, že dredy musely být pro Billa divné; když byl vychován v tak přepychovém a striktním domě.
„To rád slyším.“ Odpověděl Tom a objal Billa kolem ramen, prsty zajel do Billových dlouhých zlatavých vlasů.
Cesta byla tichá, pohyby koně pomalé a nemotorné, jak se snažil přijít na to, kam má vlastně ve tmě jít; nebo spíš jak se Tom snažil přijít na to, kam ve tmě jít. Stěží tu bylo nějaké světlo a Tom už neměl sebemenší tušení, jestli jede od nebo k jejich domovskému městu. Co on mohl vědět, mohli třeba jezdit v kruhu, ale Bill už nevypadal, že se strachuje, a to mu pomáhalo mít hlavu čistou.
Mladší z dvojčat pomalu usínalo, když se Ruprecht unavil a Toma začínaly bolet oči z toho, jak se snažil něco vidět. Bill měl tělo schoulené v Tomově klíně, když se Tom rozhodl, že si odpočinou. Byli někde, kde to Tom nemohl identifikovat, za opuštěnou budovou nějakého města, jak mu připadalo. Možná byli pořád v tom samém městě, kde strávili teď pár dní, ale on už byl moc unavený, aby nad tím přemýšlel. Kdyby se neotočil a neviděl spící obličej svého bratra, tak něžný a vyrovnaný, tak by možná šel rovnou spát a nepřemýšlel o následcích toho, co se jim mohlo stát na ulici, ale nemohl. Bill potřeboval ochranu, potřeboval víru, že věci budou v pořádku, tak dlouho, dokud bude mít po boku Toma; a tak starší bratr dělal to, co by starší bratr dělat měl.
Jemně políbil bratra na hlavu a zvedl ho do té nejlepší pozice, jak to šlo, aniž by ho probudil. Naneštěstí se mu ho ale probudit povedlo, nebo nejspíš ne tak naneštěstí, protože Billovi se v tom oranžovém světle z lucerny rozlil po obličeji dech beroucí úsměv. Tomovi se stáhl žaludek, připadal si tak horký, když se na něj bratr tak zamilovaně usmíval; oči se snažily pozřít všechno, co viděly.
„Kam jdeme?“ zazíval Bill Tomovi do krku, protáhnul si ruce nahoru do chladného vzduchu.
„Dozadu do kočáru. Bude to tam na spaní bezpečnější, tady venku jsou brouci a zvířata. Nechci, aby se ti něco stalo.“
„Jak uvědomělé.“ Zasmál se Bill, když ho Tom položil na podlahu kočáru a přisedl si k němu. „Sundáš to ze mě?“
Bill si tahal za krk od svých šatů a stydlivě se na bratra podíval, světlo měsíce, které svítilo oknem dovnitř, skoro neukazovalo úšklebek na Tomově obličeji.
„Seš si jistý, že chceš mojí pomoc?“ přejel Tom prsty po Billovu bříšku, na hrudník až na krk. Bill se otřásl a přikývl, zamručel tiché ‚mhm'“Sedni si.“
Bill se posadil a dal ruce Tomovi kolem krku, přitiskl se k němu hrudníkem. Položil si bradu na bratrovo rameno, zatímco si Tom hrál s knoflíčky na Billových zádech u šatů. Prsty pracovaly tak pomalu, byly teplé a nervózní, cítil flirtující záchvěvy svého brášky, jak mu rozepínal šaty a nechal prsty přejíždět po Billových vystouplých obratlích.
„Třesou se ti prsty.“ Poznamenal Bill a Tom přikývl, tváří se afektovaně otřel o Billovo ucho.
„Jen jsi pod nimi tak rozkošný.“
„Opravdu jsem přemýšlel o mém, um,“ začervenal se Bill, když mu Tom přetančil prsty po spodku zad. „Jen o tom, jak zvláštní pocity z tebe mám.“
„Jsou to dobré pocity, že jo?“ mrknul na něj Tom, i když Bill tak malý pohyb ve tmě nemohl vidět.
„Moc dobré, a to proto jsem okolo tebe hrozně nervózní. Vím, že se mi ty pocity líbí a stejně mi je kolem tebe tak plaše. Jsem úplně hloupý?“
Tom stáhl ramena Billových šatů dolů, ukázal tak jeho nahá ramena a hrudník, jak pokračoval. Billova bílá, krystalová kůže svítila v slabém měsíčním světle, a i když to ukazovalo, že Billův život byl krajně v přepychu, pro Toma to dělalo naprosto jiný obrázek. Billova kůže byla paleta života plného týrání, života plného izolace a toho, že ho nikdo nenechali být normálním dítětem, které si mohlo hrát v blátě společně se svými kamarády. V očích někoho jiného by Tom byl viděn jako ten s horším životem; pracovat pod horkým sluncem léta a v krutém chladu v zimě, nikdy neměl peníze, ani jméno, se kterým by bylo lehké žít, ale Tomovi to přišlo jiné; viděl v Billovi to, co ti ostatní ne.
„Vydrž.“ Bill slezl z Tomova klína a vyvlíkl se ze svých šatů, vytáhl druhé šaty zespod svého korzetu. Znovu dal přes Toma nohy, jen v korzetu a kalhotách. Tahle blízkost byla tak nějak více intimní a riskantní, než ta blízkost, kterou měli v hostinci.
„Jsi tak drobounký.“ Poznamenal Tom, přejel prsty Billovi po stehnech; po těch samých, co měl i on, ale bez těch svalů, které Tom nabyl při rocích práce.
„To je špatně?“ Bill si připadal tak sebevědomě, ale i přesto měl obavy, protože se bál, že když je o tolik hubenější než Tom, tak že není tak krásný. „Jestli nejsem tak hezký jako ty, tak to pochopím, já jen… protože mi připadáš tak překrásný, bojím se, že-„
Tom Billa rychle přerušil polibkem; Bill byl tak něžný, zatímco on se snažil dobývat. Bill trošku vypísknul a pak do polibku vydechl, naprosto roztál do všeho toho sentimentu. Bill zkoumal půdu, nechal špičku jazyka přejet po Tomově spodním rtu.
Pevně chytl Tomova ramena do prstů, Bill si ho přitáhl blíž a přirazil na něj. Byl někde v rozhodování, jestli se poddat nebo ne těm zvláštním touhám, Bill si ale nechal kontrolu.
Maličko se otřel zadkem o Tomův klín, poslouchal Toma a doufal, že není nijak hloupý. Bylo to příjemné, nahýbat se a přirážet a jezdit na Tomovi; bolelo ho z toho tělo a třásl se a cítil chlad namísto tepla letní noci. Tom si to musel užívat, protože si přitáhl Billa blíž, dlaně na jeho bocích, když s ním pohupoval tam a zpátky.
„Já, co… Um.“ Zatřásl se Bill, ale Tom mu dal uklidňující dlaň na jeho stříbrnou nahou kůži na zádech a Bill okamžitě znovu roztál; uklidnil se. „Jsi…“ Bill pod sebou cítil bratrovu vzrušení.
„Chceš přestat?“
„Ne. Jen jestli chceš ty…“
„Seš si jistý, že tohle je to, co chceš dělat?“
„Jsem si jistý. Jen, mohl by ses mě dotýkat? Cítím zase tu zvláštní, tak nějak… bolest.“ Začervenal se Bill a složil si ruce do klína, připadal si mnohem víc odhalený.
„Mile rád se tě znovu budu dotýkat, Bille. Je to vždycky ta první věc, na kterou myslím, když se probudím. Hrozně rád bych tě kolem sebe cítil. Je to jako sedmnáct proplýtvaných let, co jsem se dotýkal jen sebe, a teď, když mám tebe, si nedokážu představit, že bych mohl žít nějak jinak.“
„Mám ten samý pocit. Vzpomínáš, jak ses mě ptal, jestli jsem měl někdy pocit, že mi něco schází?“ zeptal se Bill ostýchavě a Tom přikývl, využil toho, že na něm Bill neměl ruce a sundal si tričko a začal hledat tkanice na Billově korzetu. Billova útlá záda v Tomových rukou, mu dávala nutkání, aby ho svlékl stejně, jako byl on sám.
„No, nikdy předtím jsem si neuvědomoval, že jsem opravdu celý život žil s pocitem, že mi něco chybí, ale nějak si to našlo cestu na povrch, a já si to uvědomil. Teď už vím, jak jsem byl bez tebe prázdný.“ Bill si připadal jako idiot plácající blbosti, když se Tomovi svěřoval s pocity. „Dává to smysl?“
„Rozumím tomu. Zatímco, ano, věděl jsem o tobě nějakou dobu, ale předtím, než jsem to věděl, jsem si připadal tak zvláštně. Jak prázdný, jak jsi řekl, jsem byl, než jsem se o tobě dozvěděl a naopak. Bolelo to a já musel tak dlouho čekat, než jsem tě našel.“
„Proč jsi čekal tak dlouho?“ zamumlal Bill Tomovi do krku, málem zavzlykal. „Proč jsi mě nepřišel najít dřív? Tohle všechno už mohl být za námi, a teď už bychom byli spolu a šťastní.“
„Bille… Po pravdě, bylo to hrozně těžké, najít si způsob, jak dostat dopis na bránu. Nemohl jsem jen tak vtančit k tobě do domu a dát ti to do schránky, ne když všichni o té situaci vědí.“
„Tak co se stalo tak speciálního ten dne, cos to udělal?“ Bill lehce přirazil svým rozkrokem do Tomova břicha, otřel se zadečkem o jeho klín.
„Práce mě k tobě zavedla.“ Tomovi se zachvěly řasy, když se na něm Bill pohyboval, třel se o něj tak amatérsky, ale i přesto tak perfektně. „Pan Schmidt potřeboval, abych do vašeho domu odvezl extra balík krmení pro koně, přepočítal se totiž o jeden, a tak mě poprosil, abych to odvezl k vám domů. Tak jsem napsal dopis a rychle udělal svou práci. Bylo to méně riskantní, abych nechal krmení a dopis na bráně, než chodit okolo, abych dopis někde schoval.“
„Oh.“ Bill nevěděl, co říct, ale nikdy nebyl šťastnější, že se někdo s něčím přepočítal. Kdyby pan Schmidt měl správný počet krmení pro koně, nejspíš by se s Tomem nikdy nesetkali.
Bill za sebe nechal mluvit své ruce, přejížděl konečky prstů po Tomově tvrdém hrudníku. Kůže mu hořela a Billovi z toho příjemně bublalo v bříšku. Tom si musel pocit z Billových nehtů užívat, protože dřív, než si to Bill uvědomil, se mu nakláněl přes tělo, ruce vedle jeho obličeje, zatímco ho líbal na krk.
„D-Dotkneš se mě?“ Billův hlas byl zastřený, namáhal se, aby vydal zvuk, protože jeho tělo naprosto křičelo. Byl hromádka zacuchaných vlasů a pavoučích končetin, zmítající se na podlaze kočáru, zatímco mu Tom horce vydechoval na místa, kde ho líbal.
„Kde?“ popíchnul ho Tom a Bill plaše přirazil pánví. „Tady?“ dotkl se Tom přímo nad povoleným korzetem a Bill zavrtěl hlavou, dech začínal být těžký.
„N-Ne.“
„A co třeba tady?“ zahákl Tom dva prsty za lem Billových kalhotek, čímž se pod ním jeho bráška nekontrolovaně zavrtěl. Tom si kupoval čas, chtěl si být jistý, že Bill nebude nervózní, a že nebude chtít s ničím přestat, než to zajde moc daleko a on pak bude mít výčitky.
„Ty víš kde…“ ušklíbnul se Bill a zvedl pánev, stáhl si kalhotky dolů pod boky. Na chvilku se zastavil, nadechl se a stáhl kalhotky až ke kolenům; nechal Toma, aby je sundal úplně.
Bill chytl Tomovu jednu ruku a přitiskl si ji na rozkrok, začervenal se, když cítil, jak Tomova ruka ztuhla a pak se uvolnila a jemně ho po klíně pohladila. Bill tiše zanaříkal, očima se koukal zpříma na Toma; sledoval Toma a ten sledoval jeho.
Mladší z dvojčat se maličko nadzvedl a Tom si klekl, vzal svého brášku do ruky od kořene až ke konci. Tom těžce vydechl a předklonil se, dýchal na Billovu erekci. Billovi se stáhly svaly v nohách, stiskl k sobě stehna a přikývl do šera.
Experimentující jazyk vykoukl zprostředka rtů a olízl špičku Billova přirození. Jeho se oči protočily až dozadu hlavy, chodidla jako by mu přišla o citlivost, jak ho Tom sladce olízl. Byl to milionkrát jiný pocit, tak cizí a tak nádherný. Dolní polonina těla ho bolela a cítil uvnitř sebe milion malých vibrací, které jím prolítaly. Málem mu z toho bylo špatně od žaludku, ty pocity byly tak delikátní.
„Oh, můj bože. Já, Tomi,“ Bill ztěžka dýchal, tiše oproti tomu, jak těžce se mu pod korzetem zvedal hrudník. „Proč tohle děláš?“
„Och, och,“ odtáhl se Tom rychle a koukal se na Billa se strachem v očích. „Moc se omlouvám. Neměl bych… Udělal jsem moc rychlý krok, jsi v pořádku?“
„Jsem naprosto v pořádku.“ Vydechl Bill, dal ruku Tomovi pod bradu a velice rozněžněle ho políbil. „Já jen… Absolutně nevím, co jsi to právě udělal, já niky… ale bylo to úžasný.“
„Můžu to udělat znovu?“ zeptal se Tom tiše a Bill naprosto nadšeně přikývl.
„Prosím, ano.“ Zabořil Bill ruce do Tomových dredů, když se jeho bratr ještě jednou předklonil a ochutnal ho, slízl si jeho preejakulát ze spodního rtu, aby ho mohl ochutnat.
Bill sledoval, skoro jako by kul pikle, jak slunce začalo vycházet, a usnadňovalo mu vidět obličeje, které Tom dělal, když ho uspokojoval. To, jak se na něj Tom neustále koukal s očima plnýma vášně, roztřáslo mladšího bratra jako šíleného, sledoval ty černé oči a v břiše se mu rozhořel oheň. Cítil to známé stahování ve své spodní polovičce a zalapal po dechu.
Bill absolutně nevěděl, co Tom dělal, ale bylo to naprosto dokonalé. To, jak Tom pracoval se svým jazykem a rukou v perfektním rytmu, ačkoliv trochu nedbale, zapalovalo v Billovi známý pocit beztíže, než přišla intenzita a blízkost orgasmu.
„Tome, já myslím…“
Bylo to zvláštní, s Tomovýma rukama dosáhl Bill svého limitu neuvěřitelně rychle, a teď s tím krátkým kočičím lízáním byl Bill málem pryč za polovinu času. Doba, potřebná k jeho orgasmu netrvala tak dlouho jako minule, a napodruhé to přišlo ještě rychleji a on to nenáviděl. Chtěl strávit věčnost s Tomem, když se ho dotýkal tak láskyplně, a i přesto ho jeho tělo odmítalo poslechnout. Vzrušil se až moc a v až moc velké rychlosti.
Tom věděl, samozřejmě že věděl, co Bill chtěl říct; až moc dobře věděl, co jeho bráška cítil. Bylo to zvláštní, ta situace, v které byli. Jak strašlivě smíšeně a ustrašeně se cítili, ale i přesto Bill zoufale potřeboval, aby se ho Tom dotýkal po celém těle…
Tom nechal jazyk přejet od kořene ke špičce, sál špičku Billovy erekce a Bill ještě jednou přirazil, než mu bráška pevně stiskl ramena a udělal se mu do úst; vypísknul a snažili se nekřičet moc nahlas.
„Omlouvám se! Nevaroval jsem tě, já-“ Bill se zarazil, když ho Tom naposledy olíznul, čímž mu roztřásl celé tělo.
„Bylo to příjemné?“ zeptal se Tom sladce a Bill si dal ruku přes oči.
„Extrémně. Já jen… Wow. Um.“
Bill si připadal tak vystavený, tak líný a teplý, a úplně vyčerpaný. Od naprosto staženého a v křeči, k naprosto uvolněnému, připadal si ospalý, a cítil, jak přes něj kloužou důvěrně známé vlny pocitu únavy.
„Co přesně tohle bylo?“ zeptal se Bill, červenal se a připadal si jako naprosté dítě. „To nebyl sex, ale bylo to… bylo to určitě víc.“
„Nejsem si jistý, jestli pro to je název,“ zauvažoval Tom, stále cítil Billa na svém jazyce, jak zavrtěl hlavou a pokrčil rameny, než si lehl zpátky na zem vedle Billa, objal Billa. „Jaké to bylo?“
„Horké a, a krásné a… kluzké.“ Začervenal se Bill a Tom se trochu zasmál, miloval, jak byl jeho bráška stydlivý, i když se ani nesnažil. Bylo to víc okouzlující, než si dokázal vůbec představit. „Dělals tohle někdy předtím s někým?“ Tom zavrtěl hlavou.
„Ne, nikdy, ale myslím, že bych to rád dělal znovu. Chceš, abych ti to ještě někdy udělal?“
„Um, ano…“ začervenal se Bill a Tom se zasmál.
„Měl by ses oblíknout, Bille. Pak si odpočiň. Až vyjde slunce, tak znovu vyjedeme, a až si Ruprecht odpočine, samozřejmě.“
Bill souhlasil a oblíknul si zpátky na sebe oblečení, Tom udělal to samé. Oba dva se schoulili na lavičkách, jen se dotýkali a drželi se za ruce, pak usnuli. Svět okolo dvou spících chlapců byl zahalený do oranžového světla, spali, v objetí toho druhého. Tom byl v polospánku, podřimoval, pořád se probouzel, bál se, aby se jim něco nestalo.
Bill měl ruce jemně položené na Tomových stehnech, obličej na jeho těle. Slabý materiál Tomových kalhot umožňoval staršímu dvojčeti cítit teplo z Billových rukou, které na něm měl položené. Něžnost toho dotyku ho unavovala ještě víc, a tak po chvilce usnul. Jeho sny byly daleko od klidných, mořily ho možnými scenériemi jeho nejošklivějších obav. Bill neměl sny o nic klidnější než jeho bratr.
Když slunce konečně vyšlo, rozlilo kousek svého zlata na zemi pod sebou, Tom se probudil ostrým hlasem cizího člověka. Okamžitě se natáhnul pro Billa, ze srdce mu spadl kámen, když ho našel u sebe a nijak nezraněného. Byl to zvláštní pocit úlevy. Starší bratr si Billa přitáhl blíž, jemně mu pohladil vlasy, aby ho probudil.
„Můžu vám pomoci?“ zeptal se Tom muže, a Bill, aniž by si uvědomoval situaci, pevně Toma objal.
„Ano, myslím, že můžete. Pracovali jste v poslední době pro Arthura Kunigunda?“ zeptal se muž a Tom rychle zavrtěl hlavou.
„Ne, to jméno jsem nikdy neslyšel.“ Zalhal, srdce mu v hrudníku vražedně tlouklo.
„Takže nejste Alistair a Bell Tidingsovi?
„Ne, omlouvám se, ale nejsme.“ Bill zůstal potichu, nechal mluvit Toma, bál se, že by něco prořekl. „Musíte hledat někde jinde.“
„Co děláte na kraji cesty jen tak?“ vyptával se dál, oči zamhouřené do malých škvírek.
„Jsme a cestě k mé matce a otci, uprostřed cesty z druhého města.“
„Jména?“
„Pan a Paní Gabriel Weiss.“ Zalhal rychle Tom a Bill vydechl úlevou, cítil se šťastný i smutný zároveň, že Tom dokáže tak rychle a dobře lhát.
„Nuže, hledám dva lidi, kteří vypadají úplně jako vy dva; jen ta žena, kterou hledám, nosí dítě.“ Přimhouřil podezíravě oči. „Mohli byste mě doprovodit na Kunigundovu farmu?“
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Nooo, ten konec vypadá opravdu zajímavě. Bůhví, co je to za chlapa a proč je tak vyslýchá, každopádně jsem zvědavá, jestli ho dvojčata opravdu doprovodí…
Celý díl byl naprosto nádherný a dechberoucí, od začátku až po konec. Ty pasáže, kde se Tom Billa nesměle dotýkal a Bill si žádal víc, byly protě famózní, opravdu mi to bralo dech, naprosto. Miluju tuhle sexuální praktiku u nich dvou, většinou jsem zvyklá, že Bill uspokojuje Toma, ale tohle byla příjemná změna, která se mi moc líbila. Naprosto nádherné…
Miluju tuhle povídku, ty emoce a pocity, které autorka popisuje v každé větě, v každém slově. Něco tak nádherného se opravdu nečte každý den…♥
oops!
nééé, ježiš! A jsou v prdeli! To ne! ježiši, mě se upe sevřel žaludek hej tak to je pruser! Kurňa doufám, že to dopadne dobře, oh bože! Jinak moc parádní dílek…
nechce si někdo semnou založit blog o fanFIctions? Kdyžtak mi napište na web
ps: no tak to mají průset, chudáci, musí to dopadnout dobře
Beautiful…oh shit..This mistr will do problem :(( If someone catch them…:( I will be bad! Very very Bad! 🙁 Ok but i believe in Tom:) his smart and know what doing…i think
Z toho konce nemám ani maličko dobrý pocit. Každopádně jsem si užila Tomovo uspokojování Billových choutek. Jsem z tý povídky nadšená a neuvěřitelně se těším na jeho pokračování. Upřímně doufám, že Tom najde zase nějakou výmluvu, kterou by obkličkoval jízdu na tu farmu!!O___o
Skvělý díl stejně, jako všechny ostatní,jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál….hlavně doufám, že se z toho nějak vyvlíknou 😀
Ježiš, kdo je to zas otravuje? Radši z tý farmy měli odjet hned, jak Paul začal…
Ale jinak představa tak nezkušenýho Billa, kterej se sám sebe, chudinka, celej život nesměl dotknout, je extrémně rajcovní ;D
o-ou…. scheisse.. a jeee to v… na nic 😀 nic se nesmí stát… nic nic nic 😀