Liebe, du bist meine 5.

autor: Sch-Rei  

Nenávidím tě! 

„Tomi,“ zasmál se černovlásek, když ho dredatý chlapec políbil na vytetovanou hvězdičku na břiše. Začal jezdit dlaní po vnitřní straně stehen černovláska a jeho něžné vlhké polibky sjely z hvězdičky těsně nad černovláskovo citlivé místo.

„Ah,“ zasténal černovlásek a slastně zavřel oči. Malinko se prohnul v zádech a prohrábnul dredy svého bratra.

„Tomi,“ vydechl hlasitě Bill a prudce otevřel oči. Lapal rychle po dechu. Z jeho pootevřených úst vyšel tichý vzlyk.

„Sakra,“ tiše zaklel a složil obličej do dlaní.

„Niečo nepekného sa ti zdalo, zlato?“ řekla brunetka na předním sedadle. Bill k ní zvednul pohled, tak jako ona k němu. Jeho tváře byly opět zasypané slzami. Zakroutil hlavou.

„Ne, to bude dobré,“ zašeptal a hřbetem ruky si začal slzy utírat. Otočil pohled k Bonnie, která spokojeně oddechovala ze spánku. Pousmál se a pohled odvrátil k zasněženému oknu. Sledoval každý milimetr zasněženého okna. Chtěl si vlézt někam hluboko do svých myšlenek a už nikdy nevylézt. Pomalinku přivřel oči a opět se nechal unést do říše snů, kde je společně s Tomem.  

„Gordon,“ povzdechla si Bett.

„Hm?“ brouknul nazpět Gordon.

„Chcem sa porozprávať se Simone,“ řekla vážným tónem a její pohled padnul na Gordona.

„Proč?“ nakrčil obočí a nechápavě po ní chvilkami mezi sledováním cesty při řízení pokukoval.

„Nemôže je takto trápiť!“  řekla zoufalým tónem.

„Bett, je to jejich matka, já s tím nic nezmůžu,“ povzdechnul si Gordon a dál se věnoval řízení.

„Nie je to fer,“ odsekla a zamračila se. 

„Tome!“ křikla Simone z verandy, zrovna si oblékala čistě bílou zimní bundu a přes rameno si dala kabelku stejné barvy. Tom s dupotem rychle seběhnul schody dolů a doběhl k matce. Pousmál se na ni a věnoval jí letmou pusu na tvář.

„Tak, jak jsem řekla, zlato, ano? Když tak si zajděte, až se Kristian vrátí, někam do města na jídlo, ale jinak máš něco v mikrovlnce, stačí ji zavřít,“ mrkla na něj a pousmála se.

„Známe,“ zasmál se Tom a přikývnul ji.

„Kristian tady bude do půl hodiny, takže…“

„Jo, jo… Mami prosím tě, už běž,“ zasmál se Tom. Simone se nadechla, že ještě něco dodá, ale jen ztěžka vydechla a zakroutila hlavou. Pousmála se a líbla Toma na tvář.

„Pá, zlato,“ usmála se, a zmizela za dveřmi.  

Tom se pousmál a otočil se. Odešel směrem do obýváku, kde se roztáhl na pohovku. Spokojeně  vydechnul a zaklonil hlavu. Zavřel oči. Už pár minut, od rozhovoru se Simone u něj v pokoji, mu lítalo hlavou moc myšlenek. Neměl ani tušení, proč tak mluvila, ale chtěl to zjistit. Simone se chovala strašně zvláštně, když jen promluvil slovo o bratrovi, nebo když s ní chtěl jet do města, když měla schůzku, aby si mohl zajít do obchodu nebo tak. Moc se mu to nelíbilo. Poslední dobou měl k tomu všemu zvláštní pocit, když se jednalo o Billa. Cítil něco… Něco zvláštního, jako by se v něm probudilo. Často se mu o bráškovi zdálo, ale teď ho vidí, i když nespí. Jako by byl s ním, jako by se ho dotýkal, jako by na něj mluvil. Bylo to všechno zvláštní, měl ještě větší touhu Billa obejmout, nebo se ho jen dotknout. Z přemýšlení ho vyrušil zvuk bouchnutí dveří.

„Ahoj, Tome,“ křikl s úsměvem blonďák u dveří. Vyzul si boty. Měl zářivě modré oči, byl hubený a trošku vyšší než Tom. Byl jen o dva roky starší než Tomova matka. Tom se vymrštil do sedu a rozzářeně se zazubil. Blonďák se zasmál.

„Ahoj. Máma říkala, že máme zajet do města a koupit si něco k jídlu.“

„To opravdu říkala?“ zvednul obočí a usmál se. Tom se uculil a přikývnul.

„Opravdu.“

„Tak teda… Proč ne?“

„Super, jdu se oblíct.“ Tom vyletěl z obýváku rovnou do svého pokoje. Blesku rychle ze sebe sházel oblečení, až zůstal jen v boxerkách. Přicupital ke skříni s oblečením a vytáhl si bílé tričko a černé kalhoty. Hodil to na sebe a sundal si z hlavy čepici s čelenkou a z dredů si sundal gumičku, která je svazovala k sobě. Z šuplíku pod skříní si vytáhl černou čelenku s kšiltem. Spokojeně se usmál když si ji nasadil a zase z pokoje vyběhl. Zastavil se na chodbě u dveří a nazul si bílé boty. Z věšáku si vzal bílou mikinu a nasoukal se do ní. Uculil se.

„Kristiane!“ křikl.

„Můžeme jít?“

„Jo, jo,“ ozvalo se z kuchyně. Tom protočil oči.

„Jestli si nepohneš vezmu klíče od auta a pojedu sám,“ zachichotal se.

„Opovaž se!“ zasmál se Kristian a vyběhl z kuchyně. Nazul si černé tenisky, které ladily s černou mikinou a tmavými kalhotami.

„Jdeme?“ zvednul blonďák obočí. Tom se usmál a zakroutil hlavou.

„Že se ještě ptáš!“ ušklíbl se dredáč a otevřel dveře od domu. Vylezl ven. Pěkně sněžilo a všechno okolo bylo pod bílou peřinou. Usmál se a povzdechnul si. Kdyby tady byl Bill, bylo by to ještě krásnější.

„No jdeme, jdeme,“ zasmál se Kristian, když nasedal do auta, které bylo zaparkované na příjezdové cestě u baráku. Tom se usmál a pomalým krokem se docoural k autu. Posadil se na místo spolujezdce. Kristian nastartoval a auto se rozjelo.  

betaread: Clarrkys