autor: Lesslee
Poslechl, neměl na vybranou, zvedl hlavu a uviděl Toma, jak si rozepíná zip.
To snad nemůže myslet vážně. Vytřeštil načervenalé, slzami zalité oči. To nemůže být pravda…!! Prosím, ať to není pravda!! Krčil se u stěny, díval se na své dvojče a skoro nemohl popadnout dech.
Když se dredatý chlapec pokochal pohledem na poníženého a vystrašeného bratra, uchechtl se, zakroutil hlavou a stáhl si rifle naráz i s boxerkami až k zemi. Pošeptal mu do ucha:
„Něco zkusíš a zabiju tě.“ Přitom už popadl Billa za vlasy a prudce mu vrazil do pusy svoje přirození. Čím dál prudčeji a rychleji přirážel. Chlapec se na zemi zajíkal slzami a netroufal se mu bránit. Dělal to, co mu bratr nařídil. Držel, I když mu vůbec nebylo příjemné, že má bratrův penis až v krku.
Tom začal vzdychat stale víc hlasitěji. Pomalu se dostával do snového stavu, kdy nedokázal myslet na nic, co trápilo jeho mysl. Žádné následky, žádné starosti, žádný bratr… Bylo mu úplně jedno, že ten, kdo tu před ním pláče je jeho dvojče… které platí daň za to, že v sobě vykouzlilo tak krásný cit… a to, milovat ho.
Bill poznal, že už se blíží k vrcholu, dlaněmi se tedy zapřel o Tomovy boky a snažil se odtáhnout, cukal sebou a snažil se vymanit ze studených dlaní svého bratra. Ten ho k sobě ale přitáhl za vlasy a donutil ho spolknout nahořklou tekutinu.
Postrčil do Billa, který se neudržel na kolenou, a dopadl zadkem na zem. Natáhl si spodní prádlo s riflemi a vykročil ke dveřím. Pomalu do nich vklouzl, ale v poslední chvíli ještě nakoukl a prohodil:
„Myslím… že příště si to zopáknem, ne?“ hodil po hromádce neštěstí výsměšný pohled s kapkou nenávisti, a konečně zavřel dveře.
Dusil se na holé, studené zemi. Jeho upřímné a krásně čokoládové oči zaplavovaly slzy. Klepal se. Přál se znovu narodit. Narodit se úplně jinde. Vyrůstat v rodině, která by ho nadevše milovala… a umřeli by pro něj. Přál si, aby měl bratra, se kterým by se každý den poflakovali venku a celý den se smáli. Místo toho tu teď sedí sám. Na druhé straně domu se povaluje jeho matka, která na něj pomalu zapomněla, a po bradě mu stéká bratrovo sperma. Bolestivě zavřel oči. Co provedl? Že jsou na něj všichni takoví…
Zamiloval se, věděl, že je to špatné… Ale myslel si, že to bratr pochopí. Že ho vezme do náruče a bude mu šeptat, že to zvládnou. Myslel si, že i když nebude opětovat jeho city, pomůže mu se s tím vyrovnat… Nečekal, že se mu vysměje.
Litoval toho, co vypustil před třemi lety z úst.
Změnilo to celý jeho život. Všechno se rozsypalo jako dům z karet, a z něj se stala ze dne na den beznadějná troska. Uzavřel se do sebe a nikomu nedovolil se zajímat o to, co se stalo. Bál se Tomovy přítomnosti. Bál se spolužáků.. Ti s ním pomalu přestali komunikovat. Už dávno nepamatuje na ty časy, kdy byl oblíbený.
.
Tom se s ním po tom incidentu už nikdy nebavil normálně. Opovrhoval jím. Urážel ho a posmíval se mu. Kolikrát Billovi řekl, že se mu dokonce hnusí! Až moc rychle se ukvapil a vyřadil ho ze své rodiny. Nenapadlo ho, že Bill nemůže za to, že se zamiloval, a už vůbec ho nenapadlo, že s něčím takovým nemá vůbec zkušenosti.
Tom si však tohle Billovo tajemství nenechal pro sebe a vmíchal se do partičky, se kterou každý den dělal bratrovi peklo na zemi.
Pomalu vstal a odešel do koupelny, očima proletěl odraz v zrcadle. Vymyl z pusy tu Tomovu hnusnou chuť a znovu se na sebe zadíval. Nešlo mu to. Přes slzy stěží viděl. Popadl hebký ručník a přiložil si ho na tvář. Vdechoval vůni levandule a koukal do černa.
Po chvilce se na něj ze zrcadla opět dívala bledá tvář… světlounce hnědé, skoro blonďaté vlasy. Kam se poděly ty jeho uhlově černé vlasy, díky kterým z něj na metry vyzařovala divokost a jistota? Kam se poděl ten starý Bill, který měl radost ze života?
Vypadal hrozně. Od osudového dne se ani jednou nenamaloval. Bledou tvář ještě přibarvily tmavě fialové kruhy pod očima.
Pár minut se znechuceně díval na obraz v zrcadle, na osobu, které ztroskotal život, na osobu, kterou nikdo nemá rád. Popadl kartáč na vlasy a vší silou ho mrštil do zrcadla. To se hned rozletělo na milióny stříbřících se kousků. Neovládl se. Už dál nedokázal potlačovat svoji úzkost. Neuměl se kontrolovat.
Porozhlédl se po koupelně a tiše vzdychl do dlaně. Přehnal to.
Vrátil se do pokoje a unaveně si sedl na postel. Hlavu složil do dlaní. Lekl se, když se o jeho nohu otřelo cosi chlupatého. Pohladil psího miláčka po hlavě, ten spokojeně opíral hlavu o jeho dlaň. Podíval se mu do očí… a v tu chvíli ho něco napadlo.
Zvedl se a zamířil k oknu. Odhrnul závěs a do pokoje se vlilo třpytivé světlo měsíce, který stál vysoko na nebi a celou ji ozařoval.
Krása. Pomyslel si.
Chvíli se jen zasněně díval a sáhl na studenou kličku, kterou posléze okno otevřel. Proběhl mu mráz po zádech, když ho ovanul vítr, který venku řádil.
Vylezl na parapet. Nebylo to vysoko. Bydleli ve velkém rodinném domě a on měl pokoj hned v prvním patře. Hned pod jeho oknem tam kdysi táta udělal dlouhý tlustý žebřík, aby se listy od břečťanu měly čeho zachytit až poputují nahoru
Pomaloučku a opatrně slezl dolů. Když se dotkl měkké země, pro sebe se usmál. Nasadil si kapuci a vyrazil do černých ulic. Cesta ho dovedla do neosvětleného parku, kde se posadil na lavičku. Zadíval se do kaluže, ve které se odrážel krásně zářící měsíc. Nebál se. Určitě tu bylo bezpečněji než doma, u jeho bratra.
Rozesmál se. Cítil se volný… a na malý monet dokonce i šťastný. Pryč od všech starostí.
Prášky na spaní, které si ale vzal, stale fungovaly, a pocítil únavu. Na moment zavřel oči a v mžiku usnul. Nevěděl, jak se to tak rychle mohlo stát. Řekl si v duchu pro sebe, když otevřel oči a na zem se pomalu snášela jinovatka a sluníčko se pomalu dralo na oblohu.
Podíval se na hodinky. Bylo něco málo po šesté.
Teď je ten pravý čas!! Zvedl se a s úsměvem zamířil do ulic.
autor: Lesslee
betaread: Janule
nakopala by som Toma, a Billa mi je strasne luto , dufam ze nevyvedie niaku hlupost.
Bill se na konci chová vážně divně, nejdříve jsem myslela, že chce skočit z okna, že se chce zabít…teď mě zajímá, co chce udělat, asi nic dobrého…
To nemyslíš vážně?.:D..skončit t v nejlepší chvílu?..kokej rychle hodit další díl nebo se neznám.:D…fakt hezká povídka uplně mě chytla!
bozeee.. chudak Bill.. lutujem ho..:(
Hm,:D už to na mňa prišlo,zapisujem si túto povidku medzi "zoznam" mojich obľúbených =D aj ja som myslela,že sa ide zabiť..ale našťastie nie,Tomana by som za totoz zabila na mieste
Oh,ani neviem prečo, ale mám s toho slzy v očiach :(…chudák Bill :(….wáááw, tento príbeh je taký úžasný! :))))
Nejdřív jsem měla trochu zmatek, myslela jsem, že Tom miluje Billa a zároveň ho nenávidí, ale teď to vypadá, že je zamilovaný Bill… ale mně si nevšímejte, celý den jsem se nezastavila, až teď , tak mám asi mozek přepracovaný 🙂
Jinak se mi to moc líbí, je to pěkně rozepsané, ty pocity a tak, akorát bych uvítala delší díly :/
Normálně mám slzy na krajíčku..:( Billa je mi strašně moc líto..nedokážu si ani představit, že bych byla v jeho situaci..Vážně mám můj obdiv, jak to ještě všechno pořád snáší..A Tomana nesnáším..Vážně chci,aby se mu jednou "vyjasnilo" v té jeho hlavě a začla mít brášku aspoň trochu rád a už mu neubližovat..
Nemůžu se dočkat dalšího dílku, doufáím, že tu brzo přibude..;)