Život dvojčat – Proč právě on…? 10.

„Můžu pustit hudbu?“ zeptal se Dominik a skláněl se nad přehrávačem.

„Jasně.“ Souhlasil Bill a usmál se na něho. Dominik tedy zastrčil CD do přehrávače a za několik málo okamžiků pokoj naplnila krásná balada od Green Day. Bill seděl, tiše si zpíval známá slova a pohupoval se do rytmu. Dominik ho pozoroval z protějšího koutu pokoje a pociťoval neuvěřitelnou touhu Billa políbit. Proto k němu opatrně vykročil a přidřepl si na podlahu před něho. Zadíval se mu do čokoládových očí a jemně se usmál. Bill mu úsměv oplatil a lehce zrudnul. Dominik neodolal a přiblížil své rty k Billovým. A on neprotestoval! Oplácel mu polibek s takovou vášní, jaké byl jenom schopen. Okolní svět pro Billa přestal existovat, teď tu byli jen oni dva, jejich vzájemné polibky a doteky…

Tom seděl sám v hotelovém pokoji, v ruce svíral mobil, a co chvíli se pokusil volat Billovi. Ale pokaždé se mu ozvala ta samá věta Volaný účastník je momentálně nedostupný. Bill se mu už víc než čtyři hodiny neozval. Když ho hledal u štábu, dozvěděl se, že kostymérka tu dnes vůbec není a že odjela nakupovat nějaké věci.

Tom si nedovedl vysvětlit, proč mu Bill lhal. Nikdy přece neměl důvod před ním cokoli tajit. Tom si zoufale složil hlavu do dlaní a přemýšlel, co se asi tak mohlo přihodit. Z kterékoliv strany to bral, vždycky došel k jedinému závěru. Tenkrát v noci to přehnal. Bill se kvůli tomu stáhnul a chová se takhle. Jenže Toma to mrzí. Tohle nechtěl. Ještě jednou zkusil vytočit Billovo číslo. Beze změny, pořád nedostupný. Položil mobil na stolek a natáhl se na gauči. Hleděl do stropu a myslel na Billa. Nejvíc ho ničilo, že neví, kde je a kdy se vrátí. Musí ale stihnout letadlo v deset hodin. Tom proto doufal, že se do té doby vrátí.

Nedokázal však jen tak ležet a nic nedělat. Ze skříně vytáhl Billovu tašku a začal mu balit věci, třeba mu aspoň tímhle udělá radost.

„Billy.“ Na Billa někdo mluvil a budil ho tak z nádherného snu. Podle oslovení si myslel, že je to Tom, když ale otevřel oči, spatřil Dominika.

„Je devět pryč, měl bys asi jít.“ Řekl s pokrčením ramen a za ruce ho vytáhl do sedu.

„Tak jo.“ Bill neochotně vstal a oblékl se. U dveří ještě Dominika políbil a pak s hlavou v oblacích zamířil ke svému pokoji.

Tom uslyšel zvuk otevírajících se dveří a okamžitě vyskočil na nohy. Rychlým krokem šel do předsíně a srazil se tam s Billem.

„Kde jsi? A proč mi nebereš telefon?“ spustil a naštvaně se na něho díval. Bill jen pokrčil rameny a prošel okolo Toma do obýváku. Tom šel za ním, chytil ho za ruku a prudce otočil k sobě.

„Au, pusť mě,“ snažil se mu Bill vykroutit.

„Tak mi odpověz.“ Řekl Tom už mírněji, ale stisk svojí ruky nepovolil.

„Byl jsem u kostymérky.“ Řekl mu Bill a zlobně si Toma měřil.

„Když už mi chceš lhát, aspoň si najdi důvěryhodnou výmluvu.“ Řekl a pustil Billovu ruku.

Bill si okamžitě začal třít loket a nevěřícně si Toma prohlížel. Tom se posadil na pohovku a díval se z okna. Bill cítil, že to musí nějak napravit, přisedl proto k němu a vzal ho za ruku.

Tom se na něho podíval se smutkem v očích.

„Proč mi lžeš? Co je špatně?“ ptal se.

Všechno, protože jsem se zamiloval do Dominika, pomyslel si Bill, navenek ale nedal na sobě nic zdát.

„Všechno je v pohodě.“ Pohladil Toma po tváři. Ten se mu zadíval do očí a pak Billa políbil. Bill se nebránil, nejraději by se ale líbal s někým jiným.

„Půjdu si sbalit věci.“ Zvedl se po chvíli Bill.

„Už jsem to udělal.“ Tom si povzdychnul a zase se zadíval z okna. I přes všechna Billova slova cítil, že něco není v pořádku.

„Děkuju.“ Bill si k němu zase přisedl a vděčně se usmál.

„Jo, to nic.“ Pohodil Tom rameny.

Seděli v letadle, které mířilo do italského Turína. Tom mlčky sledoval černou oblohu za oknem a hlavou mu proudily snad tisíce myšlenek. Všechny se točily kolem Billa.

„Kde jsi celý den byl?“ zeptal se ho znenadání.

Bill zvedl hlavu od laptopu a zadíval se Tomovi do tváře. Neřekl však nic.

„Nechceš se mnou mluvit…“ Tom pokýval hlavou a zase ji otočil k okénku.

„Ale Tome, tak to není…“ Bill ho chytil za ruku. Nevěděl, co má dělat. Na jednu stranu měl plnou hlavu Dominika, ale když viděl, jak Tomovi ubližuje, nesmírně ho to mrzelo. Najednou nevěděl, koho si vybrat. Nechtěl ranit ani jednoho.

„Tak jak to je? Proč jsi mi lhal?“ ptal se Tom tiše. Bill pokrčil rameny a svěsil hlavu.

„Potřeboval jsem být chvíli sám.“ Šeptnul.

„A proč jsi mi to neřekl takhle? Ty si myslíš, že bych to nepochopil? Lásko, mně můžeš říct cokoli.“ Z Tomova hlasu čišel smutek. Stisknul Billovu ruku a zahleděl se mu hluboko do očí.

„Já vím, omlouvám se, Tome. Už se to nestane, slibuju.“ Bill musel sklopit pohled, nesnesl pomyšlení, že lže Tomovi do očí.

„Fajn.“ Tom kývnul a otočil se k oknu, Billovu ruku přitom nepouštěl.